Velikonoce - proč a jak je slavíme?

To je dobrý nápad, Pavle.
Tenhle film jsme si společně pouštěli v KS minulou středu.
Jen pořád nechápu, jak se můžeš posmívat, když druzí prožívají vděčnost Pánu po svém. My tě přece nekritizujeme, tak to nedělej ty nám.

Když ono mi to přinde takový bánbíčkaření, promiň. Ale nic s tím nenadělám, prostě to tak vnímám. Ale to není tvoje chyba, já to tak prostě cítím.

Já vím, Pavle, ono to tak může vypadat. Když to ale blíž prozkoumáš, tak můžeš taky zjistit, že to je třeba vytvoření určité atmosféry, ve které pak člověk může prožívat docela příjemné duchovní prožitky.
Já si taky u SJ zakázala jakoukoli atmosféru kdykoli, všechno bylo jen racionální, mystika byla zakázaná, všechno se dalo sečíst a vždycky vyšel logický výsledek. Jenže, abych ti řekla pravdu, na Památné jsem si každoročně říkala, proč tam vůbec jsem. Všichni byli vymydlení a tvářili se, jako když spolknuli pravítko. Nikdo nevěděl jestli se může usmát, ne-li zasmát. Přednáška profláknutá, pokaždé stejná o notoricky známých věcech, téměř k usnutí. Pak posílání symbolů - to mi připomínalo posílání exponátů ve škole po lavicích "děti, nesahejte na to a hlavně nám to nerozbijte". Pak písnička a kolem karafiáty jak na tribuně na 1.máje. Na konci takové rozpačité podávání rukou a hlavně, hlavně - kolik nás bylo?? No zase o jednoho víc jak loni, to je dobře, že jste pozvali toho nevěřícího manžela, který nás nemůže ani vidět.
To uznej, byla fakt atmosféra, která ctila Kristovu oběť. Mně bylo vždycky, když jsem šla domů, nanic.
Tak teď si to užívám a prožívám si to. Letos mám konečně pocit, že jsem blízko Krista.

Ale je to tvůj pocit, ale jak víš že je správný. A tvůj pocit z Památné mám taky, ale nevím proč bych měl jen pro jiný pocit chodit tam kde se zase děje to stejné, ale opačně, žádná nuda, ale radost a hýření atd. Ale to je každého věc, jen mi to připadá trochu ujetý, za každou cenu být zase jiný než jak jsme byli u SJ, neříká se tomu náhodou pokrytectví?

Pavle,
já své pocity pořád nehodnotím. Ten pocit je prostě můj, tak to cítím a Bůh mě zná.
Nevím jak jsi přišel na to, že teď chodím někam, kde je radost a hýření, jak píšeš. To ses dost spletl. Co se týče té konkrétní tiché modlitební hodinky, jak jsme o ní psala Stefanovi, to je podle mne velmi důstojné, prožitkové uctívání Krista a připomenutí si jeho oběti. Představ si příjemné přítmí, hoří svíčky, všichni jsou spolu, tiše se modlí a každý sám za sebe, po svém, tak jak je jemu samotnému vlastní, děkuje Kristu za to, že za něho zemřel, že to vydržel, že je takový, jaký je, že nás má rád a já nevím, co tě v tu chvíli prostě napadne. Nebo můžeš jen sedět a vnímat to. Lidi, kteří přišli, aby byli spolu a vzpomínali na Krista, kterého máme rádi.
Opravdu nechápu, co se ti na tomhle nezdá.

Představ si příjemné přítmí, hoří svíčky,

příjemný zvuk varhan, vůně kadidla, cinknutí zvonku, ...

vhodná atmosféra je pro člověka asi důležitá, aby bylo dosaženo požadovaného efektu.. Ve všem a všude...

Já na uměle vyvolané emoce nic nedám..Je to ale příjemné. Proč by ne???

Proti gustu žádný dišputát, že? Nebo tak nějak.

Pavel:

To si raději pustím: The Passion of the Christ, a budu mít dostačující důvod být vděčný Ježíši Kristu a Pánu za to, co udělal.

Ja so ten film videl, príliš ma nenadchol. Na krížovej ceste zažijete niečo čo ste ešte nezažili. Sám sa stanete súčasťou pochodu Ježiša na Golgotu. Budete cítiť ako každý Váš krok je jednou jeho ranou. Každý jeho vzdych je Vaším hriechom, budete sa hanbiť, budete trpieť spolu s ním a budete preklínať všetky zlé veci ktoré ste v živote urobili, môžete mi veriť, že každý okamih, kedy ste niekomu ublížili sa Vám objaví v mysli. Sám seba uvidíte v tak jasnom zrkadle ako nikdy pred tým. A keď zaznejú slová "je dokonané" tak pochopíte, že je to Vaša vina, že On tam v ponížení zomrel. Ale pochopíte aj to, že Vaše hriechy On vyniesol až hore na kríž. A zmierite sa so sebou v predsavzatí, že budete lepšie žiť.

Ja len každému kto chce vidieť niečo, čo nevidel, niečo, čo nezažil odporúčam sa zúčastniť. Hoci ako pozorovateľ. Keď napríklad nemáte doma čo robiť. Je to osobná vec každého. Ako kresťan som však cítil povinnosť vás pozvať.

To všechno jsem schopen si uvědomovat i bez křížové cesty. To je problém Vás KC, ŘKC apod., že potřebujete nějakou předlohu, modlu apod. Nezapomínejte na to, co odpověděl Pán Tomášovi.

Věřím, že pocit sounáležitosti s Kristem má vycházet z nás samotných, z našeho nitra. To v našem nitru by měl působit Duch, a to nejen když jsem s někým stejné víry shromážděni, ale kdykoliv.
Těsně po pádu komunistů měli SJ v Trutnově žně. Pronajali si sál v bývalém centru, kterému se říkalo Bílý dům. Kamarádka, která pak u nich zmizela v nenávratnu, mě vzala na jedno jejich shromáždění. V té době jsem už s nimi neměla co do činění, ale chtěla jsem jí udělat radost. Stála jsem vzadu za auditoriem a tiše poslouchala. Všechno mělo řád, kázání, nakonec modlitba a zpěv. A mě se udělalo mdlo. Ne z dlouhého stání, k čemuž mám taky sklony, ale z davové psychozy, kterou jsem tam zřetelně vnímala. Stejně tak nesnáším davovou psychozu na různých světských shromážděních, ať už je to shromáždění lékařské komory nebo koncert rokové skupiny. Mají jedno společné. Člověk se stává členem davu.
Možná právě proto zůstalo po rozprášení křesťanů v prvním století u principu : kde jsou dva nebo tři v mém jménu..... Aby se spoléhalo na vnitřní věci, ne na vnější
Každý má mít zdroj živé vody sám v sobě, vytvořený Bohem ne nějakou atmosférou nebo společenstvím....

Petro,
chápu tě a úplně s tebou souhlasím.
Já sama za sebe při tom setkávání v křesťanském společenství chápu opravdu tak, že každý sám za sebe má pocit sounáležitosti s Kristem a v nitru každého působí Boží Duch a to když je sám a nebo tam společně. A to setkávání je v podstatě asi tak, jako když mám přátele, se kterými se ráda sejdu, protože máme něco společného. Něco, co je pro každého to nejdůležitější, co máme. Každý si to setkání prožívá podle sebe, jak to v tu chvíli cítí a není to masové, event. organizované jásání. Tím se to myslím dost liší právě od davové psychózy - od davu, kde dělají všichni spolu to, co by jako jednotlivci ani nedělali.
Tady je to jinak. Každý má, jak píšeš v sobě zdroj živé vody, ze kterého čerpá, když je sám a když jsme spolu tak je z toho jedna fontána.

Efezanům 2:19
Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.

A členové rodiny - pokud v ní jsou ty vztahy, jaké mají být - se rádi spolu schází a vidí.

Projevy mohou být různé, ale jen aby byl stejný Duch!!! Aby to nebylo jako u Izraelitů když křepčili před teletem? Ale jinak si Quaero dělej co chceš, jsi přece svobodná, ne?

Jasně Pavle, svobodná určitě jsem - a to po dlouhé době, co jsem byla v zajetí pochybných nauk SJ. Teď cítím odpovědnost jen vůči Bohu, Kristu a Duchu.
Některé tvoje výroky mi připadají docela drsné, třeba srovnávat setkání na památku Kristovy smrti s křepčením před teletem, no ale to je zase tvoje svoboda, Pavle, a taky tvoje odpovědnost.

Pro Petru!

Víš kdy je malá rybka v moři nejvíce ochráněna? Ve velkém hejnu, to hejno vytváří obrazec, který vzbuzuje ve velkých dravých rybách určitý respekt. Podobně to je i s lidmi ve spolcích, silná slova, která tam jsou kázána, dokáži vyburcovat publikum. Nic nového pod sluncem, podobné projevy k fanaticky smýšlejícím lidem, měli řečníci v Rusku a v Německu, když prosazovali své nacionální myšlenky. Dokázali vyburcovat své posluchače tak, že byli schopni vskočit před kulomet, aby se tak mohli ostatní probojovat dále. Podobně to dělali a dělají anarchisti, když chystají bombové útoky. Islámští radikální fundamentalisté to mají propracováno do detailu, proto jsou jejich ovečky ochotné najet s plným náklaďákem výbušnin třeba do školky s dětmi. Toto mají SJ zpracováno také do detailu/nemyslím teroristickou činnost/, dokáží ve svých členech vzbudit hluboké ocenění pro kazatelskou službu, při které jsou pak tito lidé ochotni obětovat spoustu času a prostředků, aby splnili NSSJ stanovená kritéria. Tím ovšem trpí nejvíce rodina a vede to také často k vyhýbání se řádnému zaměstnání, které je časově naročné i když lépe ohodnocené. Během svého působení u SJ jsem si tím vším prošel a vím tedy, co to je nadšení, které vzniklo na základě nějakého proslovu na podporu kazatelské činnosti. Velice často jsme obětovali dost hodně hmotných prostředků na cestu po přilehlých a vzdálených obvodech. Byli jsme silně zapáleni pro tuto činnost, někdy s tím bylo spojeno rekreování a spousta legrace. Toto vše bylo podníceno cílenými programy na všech úrovních. Podobně to fungovalo v prvním století, kdy vznikaly první křesťanské sbory. Přestože tato činnost vyvolávala velkou nevoli u vládců té doby, byli ochotni obětovat za tuto práci pro Pána své životy.

Skutky 18,24-26/SNC/ Mezitím přišel do Efezu Žid jménem Apollos, původem z Alexandrie, muž vzdělaný a výmluvný, který dovedl přesvědčivě vykládat svaté Písmo. Byl už poučen o cestě Páně, mluvil s velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. Začal neohroženě vystupovat v synagóze. Když ho uslyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu.

Co z toho vyplývá? Jsme sice svobodní, ale sledujeme-li ve svém životě cíl patřit Kristu, tak určitou část své svobody musíme našemu Pánu darovat, abychom mohli být plnohodnotnými služebníky. Vyplatí se také naslouchat druhým, protože můžeme získat cenné informace o tom, jak svou službu Bohu vylepšit. Čeho je třeba vyvarovat se, je to, abychom znova neupadli do nějakého jiného druhu fanatismu, to bychom se snadno zase ocitli v bludném kruhu a historie by se opakovala. To by bylo škoda.

Ahoj Vláďo, cos říkal na toho Frantu Z. jak jsem Ti o něm psal? To byl člověk, který se službě Kristu oddal na sto procent. Ovšem šel na to bez poznání pravdy. Co je lepší? Poznat pravdu a mlčet, nebo nepoznat pravdu a mluvit a mluvit? Obojí není jistě dobré, ale to druhé nám Bůh odpustí, ale to první ne. Myslím, že mezi SJ je několik málo lidí, kteří znají pravdu, protože se hlásí k pomazaným( to je samozřejmě jen předpoklad), ale zarytě mlčí, protože se bojí vedení. Naproti tomu většina "řadových zvěstovatelů" pravdu jistě nezná, protože pomazání Duchem odmítá, ale horlivě zvěstuje věci, které pravdivé nejsou a ani nemohou být, když se nenechají učit Duchem svatým a nechávají se učit VRO. Tady na fóru jsou bývalí SJ a připadá mi, že mnoho z nich opět horlivě zastává názor zase nějakého nového VRO. Jako by byl člověk nepoučitelný. Vždyť je psáno: Hledejte a naleznete, klepejte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno. Samozřejmě, že tu je po ruce okamžitě námitka: Já prosím správně a ty špatně. Proto já dostávám, ale ty nikoli. Proto musí být člověk nejprve Duchem svatým pokřtěn, aby získal vnitřní jistotu, kterou mu žádný křikloun na náměstí, který napodobuje hlas moudrosti, nemůže vzít. Pak mu je sice líto, že ho nikdo neposlouchá, ale šťestí, které má ze vztahu s Bohem a jeho Synem mu to bohatě vynahrazuje.

Vidím to tak podobně! Mám v tom hodně osobních poznatků, taky jsem mezi SJ poznal lidské klenoty, s jemně opracovanými ploškami poznání a víry, charaktery, ke kterým jsem měl důvěru a nikdy na mě nic neprozradili, přestože jsme spolu měli velmi důvěrné rozhovory. Ovšem, tak jak píšeš, měli v sobě vysloveně panický strach z toho, že kdyby začali upozorňovat nějakým způsobem na špatné postupy ve společnosti, tak by s nimi bylo rychle zatočeno a nemohli by se vyhřívat na vysluní své sborové popularity. Píšeš o zrození z Ducha, o tom jsem zatím v souvislosti s mou osobou nepřemýšlel, jsem sice mužem pera, slovních obratů, ale vnitřně jsem sedlák. Člověk, který miluje přírodu, fyzickou činnost, myslím si, že bude-li náš Pán chtít, nějak mě používat dle své vůle, jistě mi to dá nějakou formou znát. Zatím jsem to nepocítil, stále ve svém srdci pociťuji vinu za to, že jsem nedodržel jeho ustanovení o manželství a rozvedl se. Písmo jasně říká, že Jah nenávidí rozvod, právě toto cítím, jako zábranu ve svém dalším působení a růstu v kvalitního křesťanského služebníka. Nevím, ale můj vnitřné hlas říká, že právě zde je překážka, která mi brání v kvalitním vztahu k Bohu. Snad dojdu k odpuštění u našeho Pána, modlím se za to.

Přeji Ti pěkný den. Pán s Tebou!

Vláďo, každý z nás má máslo na hlavě co se týká občasného menšího či většího ujetí ve věcech, které Písmo zrovna neoslavuje. Když jsem napsal "klepejte a bude vám otevřeno" tak jsem nemyslel "sedávej panenko v koutě...
Odvaha nemusí být nutně opovážlivostí. Když si vzpomenu na Davida jak roztočil prak a trefil se obrovi přesně tam, kde neměl hlavu chráněnu pancířem, tak vidím skutečnou víru, kterou je možno dosáhnout u Boha schválení a požehnání. Vírou se přece přijímá evangelium. Oddej se směle Božímu slibu, že každý kdo věří dostane jako závdavek Ducha svatého. Kdyby David jen na chvilku zapochyboval, tak by rozhodně netrefil a Goliáš by ho tím svým těžkým mečem rozsekal na kousky. Goliáš je duch tohoto světa, který nás od přijetí Ducha svatého zrazuje. Ten panuje ve společenství SJ prostřednictvím VRO.

Vláďo,
nejprve jsem byla z tvého příspěvku překvapená. Nechápala jsem, co tím chceš konkrétně mně říct. Ale asi máš na mysli, že vystupuji fundamentalisticky nebo fanaticky. Psané slovo je vždy ochuzeno o nonverbální prostředky, o to jak se kdo tváří, jaký tón má jeho hlas a psané slovo na diskusním foru má tu nevýhodu, že může bez kontextu znalosti života přispívajícího působit trochu jinak, než píšící chtěl. Ale chápu to, jistota víry a jistota názorů které zde předkládám skutečně nejsou v duchu plurality a tolerance, jak je dnes v náboženském světě běžná. Otázkou je, jestli si Bůh takovou toleranci a pluralitu přeje nebo ji v budoucnu zničí.
Na rozdíl od jiných fundamentalistů a fanatiků si však nejen nepřeji smrt svých odpůrců, ale naopak pro ně vidím naději.

[quote="Bohatýr"]Vláďo a Christiane,

co říkáte na velikonoční vejce a cholesterol? Já mám, pořád zvýšený cholesterol, ale také pořád jím všechno, co mi kdo předloží. Zkoušel jsem jíst netučné jogurty, ale to se nedá jíst. Na zeleninu jsem nikdy nebyl.

No přiznám se, že já mám raději Vánoce než velikonoce a proto "hřeším" víc o vánocích. Jako dítě jsme vždycky dostal pár vajíček. Dnes jako dospělý si na velikonoce koupím nějaké to vejce, nebo zajíčka, protože mám rád čokoládu a nemůžu tomu odolat. Ovšem vývar a vepřové hlavy, no z toho mě bolí žaludek. Nic se nesmí přehánět. Já jsem třeba pořád nemohl a nemůžu pochopit, proč to žrádlo a chlast hraje takovou roli. Udělám svátečnější oběd a tímto stačí. A jiní se přežerou a pak je jim špatně. A tak samo s alkoholem. Na velikonoce na šmigrust to je samá štamprla a pak na druhý den mají všichni "opičku". Svátky určitě mají něco do sebe. Nejsem příznivec toho, aby se člověk jen postil a pořád se modlil, ale zas nic se nemá přehánět.
Bohatýre a na zdravou výživu se dá navyknout. Já třeba taky 2x nemusím zeleninu. Ale ty nízkotučné jogurty nejsou špatné. Zkus třebas Vitalineu. Já si do ní dávám mysli a to by ses divi, jak se cítím nasycený a přitom je to zdravá výživa.

Takže všeobecný názor na Vánoce, Velikonoce a podobné svátky je, že nastala příležitost, se bez kontroly pořádně nacpat...

Největší užitek z těchto svátků má obchod. Že by i to, bylo křesťanství??

Christiane, přeji Ti pěknou Velikonoční neděli. To víš, když se stravuješ nepořádně několik desetiletí, tak si jen těžko přivykáš na dietu. Na víc já vůbec nemám motivaci. Váhu mám dobrou, cítím se dobře, jen ten neviditelný cholesterol visí nade mnou jako Damoklův meč. Nesmím moc cukat ramenem. Možná má pravdu Vláďa Kulda, že to chce makat. Mám malou zahradu, ale od základní školy, kde byly povinné práce na pozemcích, nerad se vrtám v hlíně. Tak tu práci na zahradě odkládám tak dlouho, až je tu podzim a já mám radost jak jsem zase jednou vyzrál nad přírodou. To už ale nemluvím úplně vážně. Co se týká těch vajíček od slepic, tak ty nemám moc rád. Jak říkáš lepší jsou ty z čokolády. Mému tátovi je 85 let, a já za ním musím každý den jezdit 22 km. abych mu připravil jídlo, prášky na jeho deset nemocí, uklidil, nakoupil.... To mi zabere každý den asi 4-5 hodin. Jsem ale v důchodu, tak to beru místo práce pro obživu. U něho se také učím trpělivosti a sebeovládání. On je totiž už 20 let po mozkové mrtvici na půl těla ochrnutý. Občas se zaneřádí, ale máme pemprsky tak to není zas takový problém. Někdy se mi ale zdá, že mi některé, pro mne nepříjemné věci dělá schválně. To ale vždy musím zavrhnout, protože mám takovou povahu trochu vztahovačnou. Teď chce barvit vajíčka. Já mu říkám, koupíme raději čokoládová, protože ta slepičí dnes už děti stejně nejedí. On si ale trvá na svém a řekne jen, že to je jejich věc, ať je po sobě třeba hází. Ale vajíčka (slepičí) musí být připravena, kdyby koledníci přišli. Oni ale nepřijdou. už 20 let nechodí. Tak jsem Ti teď splácal páté přes deváté, tak jak to dělám i s tím jídlem. Měj se moc hezky .Ahoj

Tak teď jsem právě doobědval přesně tak jak to zpíval Jiří Šlitr, blahé paměti.

Pro Petru!

Nechtěl jsem své postřehy směřovat na Tebe, ale myslel jsem to všeobecně na všechny, kteří kolem sebe tlučou svou neomylností. Právě s tím jsem se setkal, když jsem byl ještě aktivním SJ. Mrzí mě, že jsi to tak pojala. Někdy je na diskuzi třeba ráznějšího slova, to proto, že jsou některými znevažována slova našeho Pána a to beru jako prospěšné, co mi však vadí, to jsou vulgarismy, ty do křesťanské diskuze nepatří. To pak není o usilování o lásku, ale návrat do bahna světa. To se Tebe samozřejmě netýká, Tvé komentáře pozorně pročítám, neboť je na nich vidět zralost v duchovním uvažování. Je logické, že pokud bychom se znali také fyzicky, jako lidé, asi bychom lépe jeden druhého pochopili, než když komunikujeme po netu. Celá léta jsem se vždy snažil, abych jako SJ, byl laskavý a nekonfliktní, ale zásadový. Vzorem mi byl Ježíš a Pavel. Stále člověk musí na svých vlastnostech pracovat, jsem v obchodě v kontaktu s mnoha lidmi a často se musím zdržet nevhodné poznámky na zákazníky, kteří jsou neodbytní, nebo jinak "postižení" světem kolem nás. Přeji Ti hodně zdraví a osobní pohody v těchto dnech, kdy si připomínáme smrt našeho Pána. Budu rád, když napíšeš ještě hodně povzbudivých myšlenek, se zájmem je čtu.

Pán s Tebou!

Bohatýr napsal:

Vláďo, každý z nás má máslo na hlavě co se týká občasného menšího či většího ujetí ve věcech, které Písmo zrovna neoslavuje. Když jsem napsal "klepejte a bude vám otevřeno" tak jsem nemyslel "sedávej panenko v koutě...
Odvaha nemusí být nutně opovážlivostí. Když si vzpomenu na Davida jak roztočil prak a trefil se obrovi přesně tam, kde neměl hlavu chráněnu pancířem, tak vidím skutečnou víru, kterou je možno dosáhnout u Boha schválení a požehnání. Vírou se přece přijímá evangelium. Oddej se směle Božímu slibu, že každý kdo věří dostane jako závdavek Ducha svatého. Kdyby David jen na chvilku zapochyboval, tak by rozhodně netrefil a Goliáš by ho tím svým těžkým mečem rozsekal na kousky. Goliáš je duch tohoto světa, který nás od přijetí Ducha svatého zrazuje. Ten panuje ve společenství SJ prostřednictvím VRO.

Myslím, že je to vcelku výstižně shrnuto.

Milý Vláďo.
Když jsem psala svůj příspěvek, byla jsem smutná. Měla jsem pocit, že jsem příliš dogmatická, což je pro většinu nepřijatelné. Teď už smutná nejsem. Pokud někdo moje příspěvky bere jako povzbudivé, byť by byl i jeden, splnil se jejich účel.
Děkuji ti za povzbuzení, pěkné svátky a mnoho pěkných chvil při čtení Písma.
Petra