KŘEST

Ano, ani se tím nechlubil, dokonce sám uznal, že na pár vyjímek, nikoho nekřtil.

Otázka křtu v nás vzbuzuje mocné emoce - asi je to tím, že se jedná o náš osobní krok směrem k Bohu a o naše city.

Možná že nejde ani tak o to, jestli je křest u SJ opravdu všeobecně platným křtem, ale jestli je pro nás osobně opravdu platným křtem?

Já osobně se ptám sama sebe, komu jsem se v tu chvíli oddávala, jestli jsem myslela na Jehovu nebo na Krista, nebo na oba. Jestli jsem si přála, aby na mě působil Duch. Jestli jsem si uvědomila, že se v tu chvíli stávám jedním tělem s Kristem - v tom smyslu, že on je hlavou své církve, my jsme údy. Jestli jsem křest nebrala spíš jako žádost k Bohu o dobré svědomí a neměla jsem hlavně radost, že ze mne byly smyty hříchy. Atd, atd. Otázek mám sama na sebe dost a dost a výsledek vám psát nebudu, to je moje věc a vy zas máte svoje otázky a svoje pocity. Asi se to nedá nějak veřejně zkoumat....

Vzhledem k tomu, jak je to všechno složité, bych se přesto ráda zde přítomných zeptala, na křest.
U jakého náboženství by se měli křít lidé – v podstatě potomci lidí zklamaných NSSJ? ... Je duch svatý přítomen v každém křesťanském náboženství? Nebo toto pověření křtem může provádět kdokoli věřící ve výkupní oběť Pána Ježíše Krista? Většina svědků i ex svědků byla pokřtěna 2x jednou v klasických církvích podruhé u NSSJ.

Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista -1Pt. 3:20,21

Kristus učil, že „kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen (Mk 16,16). + další a další texty o křtu.

Nemám čas a popravdě řečeno, mě nebaví pročítat debaty o „nesmrtelnosti chrousta“ Jestliže je možno považovat názor o přítomnosti Krista mezi dvěma nebo třemi v něho věřícími, za pravdivý, kdo teda křtí nově příchozí?? Po době strávené na tomhle fóru, se mi to jeví tak, že každém náboženství je něco dobrého. Jak věřit a nenechat se pokřtít?
Myslím, že není možné být dobrým křesťanem a nebýt pokřtěn ( v nějaké církvi).

V mesiánských sborech je za platný křest považován takový, který splňuje biblická kritéria a těmi pro nežidy jsou: 1. Že křest následoval po narození z vody a Ducha (Jan 3:5), 2. že křest (BAPTISMA = doslova "ponoření") byl proveden ponořením do vody, 3. že byl proveden ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého (Matouš 28:19).

Protože je křest zároveň svědectvím víry, měli by být přítomni minimálně dva až tři svědkové (Matouš 18:20; 2.Korinťanům 13:1) a křest může provést kdokoliv, kdo byl také tak pokřtěn. V našem mesiánském společenství ( http://www.volny.cz/yeshuahamashiach/ ) se považuje za normální, když otec pokřtí své děti. Křest nemá být spojován se vstupem do konkrétní církve či místního sboru. Křtěný by však měl být rozhodnut, že se stane řádným členem nějakého místního mesiánského či křesťanského sboru.

V praxi to může vypadat tak, že někdo je takto pokřtěn například rabínem mesiánského sboru, ale členem se stane v místním sboru jiné církve, nebo naopak je někdo pokřtěn např. pastorem sboru Nového života, ale členem se stane v místním mesiánském sboru.

Osobně znám několik evangelíků z Třince a okolí, kteří se nechali pokřtít ponořením do vody mimo svůj místní sbor, ačkoliv jejich sbor uznával za křest i jejich pokropení v dětství. Kvůli svému svědomí se však jako dospělí nechali ponořit do vody jedním pastorem v Polsku. O svém křtu dostali od onoho pastora i písemné osvědčení, které je však nijak nezavazovalo stát se členy konkrétní církve či sboru.

Rozumím tomu tak, že křest je podle Bible vyjádřením toho, co se v mém životě stalo. Obrátila jsem se, přijala jsem Krista a vydala mu svůj život. Rozhodla jsem se skoncovat se starým způsobem života a chci žít nově - s Bohem, s Kristem, s Duchem svatým. Boží slovo říká, že to mám vyjádřit křtem, který je znamením toho, co se stalo - tak jak říká Martin před svědky, a také před duchovními mocnostmi.
Přesně nevím, proč křtí některé církve pokropením, a ne ponořením, když v našich krajích máme vody dostatek Ponoření pod vodu symbolizuje "pohřbení ve smrt" - smrt toho starého, vynoření z vody symbolizuje "povstání k novému životu" - vzkříšení spolu s Kristem (viz Římanům 6. kap.). Protože je křest jakýmsi "podpisem" smlouvy s Bohem a vyjádřením toho, že jsem v životě nabrala nový směr, nerozumím tomu, proč někteří křtí nemluvňata, ale bratři katolíci, pokud se zapojí, tak se k tomu určitě vyjádří .

Věřím, že SJ, který opustí NSSJ, tj. bývalý SJ by si měl najít nové společenství. Vím, že to není snadné a nebude to přes noc, ale plácat se v tom sám a zůstat sám, to asi šťastný moc nebude. Mělo by to být samozřejmě společenství, které věří Bibli jako Božímu slovu, a které vede lidi k tomu, aby také podle toho, čemu věří, žili. Takových církví je dost, čím větší město, tím větší výběr.
Když ex-SJ dokáže zakotvit v novém společenství, věřím, že by se zde měl také nechat pokřtít. Jak a kým, to záleží na praxi daného sboru, zpravidla asi kazatelem, pastorem, staršími... (tím neříkám, že by nemohl kterýkoli křesťan pokřtít nově obráceného, ale nevidím problém nechat věci tak, jak mají v onom sboru zvykem) Měl by se nechat pokřtít proto, že křest v pojetí SJ "...ve jménu duchem vedené organizace" nelze považovat za platný biblický křest. Tedy je to můj názor. Určitě to záleží na svědomí každého člověka.

Lze namítat, že Bible říká, že je jen jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jedna naděje ... (Ef 4:5) Někdo byl ale pokřtěn na přání babičky v katolické církvi jako mimino, pak se stal SJ a byl pokřtěn znovu a teď je možné, že bude pokřtěn potřetí. Je to paradox. Já bych přesto ten křest doporučovala, protože podle mě ty předchozí dva křty nebyly platné, biblické.

Ještě k tomu "nechat se pokřtít v jedné církvi a chodit do jiné". Teoreticky proč ne - biblický křest je platný, ať je vykonán ve kterékoli církvi. Ale pokud jsem svůj domov našla v jedné, proč se nechat křtít jinde? To je nějaké divné a zbytečná komplikace, ne?

také bych se připojil k určitým výše uvedeným vysvětlením. Tedy zejména tomu, že křest je veřejným vyjádřením skutečnosti, která již nastala, tedy nové narození z vody a z ducha. Pokud není křest potvrzením této události, pak sám o sobě nemá žádnou zachraňující hodnotu.

Pokud se tedy člověk nenarodí znovu z vody a z ducha pak není platný žádný křest ani pokropením ani ponořením ani v dětství ani v dospělosti v jakékoliv církvi.

Myslím, že je logické, aby se člověk nechal pokřtít v té církvi do které chce patřit.

Pokud se pak odstěhuje někam jinam a tam vyhledá jiný mistní sbor, který je součástí Kristovy církve, neměl by být problém s uznáním jeho křtu.

K tomu, že se Martin zmínil o křtu v Novém životě:
Já jsem byl pokřtěn ponořením do vody spolu s několika dalšími. K této příležitosti byl pronajat bazén v městkých lázních. Křest v Novém životě neprovádí jen pastor. Mě například pastor nekřtil. Ale jsou k tomu určeni bratři, kteří mají toto pověření.

Dora napsala:

Ještě k tomu "nechat se pokřtít v jedné církvi a chodit do jiné". Teoreticky proč ne - biblický křest je platný, ať je vykonán ve kterékoli církvi. Ale pokud jsem svůj domov našla v jedné, proč se nechat křtít jinde? To je nějaké divné a zbytečná komplikace, ne?

Může to být jistá komplikace, pokud se někdo chce stát členem církve či sboru, která lpí na tom, že platný křest je pouze ten, který je proveden v jejich církevní organizaci. Já si však myslím, že pokud je křest takto spojován s členstvím konkrétní církve či sboru, není to správné ani biblické. Nekřtí přece denominace, ale Kristův služebník Kristova služebníka.

Někdy dojde k znovuzrození dřív, než si nový věřící ujasní jaké sbory v místě jeho bydliště fungují, nebo uvěří mimo své bydliště a touží uspořádat své záležitosti víry co nejdřív, tak jak "etiopský eunuch" (Skutky 8:27, 38). Jindy dojde ke znovuzrození u lidí, kteří jsou členy církve, která je pokřtila jako děti pokropením vody, a představitelé té církve je odmítnou pokřtít ještě jednou ponořením do vody. Pokud tito lidé chtějí zůstat ve sboru té církve a zároveň chtějí kvůli svému svědomí nechat se pokřtít ponořením, nezbývá jim, než oslovit někoho mimo svou církev.

Jinak souhlasím se Zdeňkem, "že je logické, aby se člověk nechal pokřtít v té církvi do které chce patřit". Vyplývá to ostatně s poslání místního sboru, jehož členové mají činit "učedníky" a křtít je "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" a učit je "zachovávat všechno", co Pán Ježíš "přikázal" (Matouš 28:19-20, KMS). Znovu však připomínám, že je to poslání údů Kristovy církve, kteří se nacházejí v různých církvích a denominacích, a ne jedné konkrétní denominace, církve či místního sboru.

Jindy dojde ke znovuzrození u lidí, kteří jsou členy církve, která je pokřtila jako děti pokropením vody, a představitelé té církve je odmítnou pokřtít ještě jednou ponořením do vody. Pokud tito lidé chtějí zůstat ve sboru té církve a zároveň chtějí kvůli svému svědomí nechat se pokřtít ponořením, nezbývá jim, než oslovit někoho mimo svou církev.

Vím, že zní smířlivě, rozumně a tolerantně toto odkývat, protože kdo dnes není tolerantní, není in. Ale mě tohle popravdě dráždí a nechci se tvářit, jako že ne. A je třeba jasně říci, že zůstat členem takového uskupení, je vrcholem nerozumnosti. Nevím, co navštěvování takové "církve" dotyčnému může přinést užitečného. Nově narozený člověk potřebuje ke svému vzrůstu kvalitní prostředí. Potřebuje být vyučován. Čiňte učedníky, křtěte, učte je. V tomto pořadí. Pokud mě nedokážou ani pořádně pokřtít, co mě asi můžou naučit? Při tom je vysoce pravděpodobné, že i k obrácení došlo u takového člověka někde jinde. Jediný důvod, který mě napadá, proč takový člověk zvažuje tuto "církev" je místo bydliště. A říkám, že stojí za to se přestěhovat.

Zdeňku, nenutím nikoho, aby to odkýval, a jestli Tě to dráždí, i to umím pochopit. Nicméně trochu situaci u nás ve Slezsku znám a znám i důvod takového postoje. Neznám situaci v Čechách, ale mezi evangelíky ve Slezsku působí i občanské sdružení "Křesťanské společenství - Społeczność Chrześcijańska", což je taková církev v církvi, v níž působí velmi horliví evangelíci (z velké části tzv. laici) a nemám důvod zpochybňovat jejich narození z vody a Ducha, zvlášť když některé z nich znám osobně.

Tito lidé organizují velmi otevřené akce (stanové tábory mladých, biblická školení laických pracovníků církve atd.), kde zvou i hosty z jiných církví (i ze zahraničí). K obrácení dochází právě při takovýchto různých akcích, takže na jedné straně je zde vliv z venčí, ale zároveň se to děje uvnitř jejich církve. Oni se prostě nedívají na to, co jim tato církev může přinést užitečného, ale na to, co oni své církvi mohou přinést užitečného. Oni se prostě na svou církev dívají jako na pole, kde je nutno evangelizovat. Větší část evangelíků totiž patří k své církvi jen papírově a do kostela se jdou podívat jedině tak o svátcích nebo při příležitosti svatby či pohřbu.

Opravdu tedy nemám důvod zpochybňovat užitečnost takového počínání. Něco jiného by bylo takto si počínat uvnitř organizace SJ, kde by takové počínání bylo klasifikováno jako vzpoura.

To se dá pochopit, když se to vysvětlí. Další otázka je, jak dlouho tenhle stav vydrží než to k něčemu "vykrystalizuje"? Ale to už je mimo téma. Rozhodně se však tato situace netýká bývalých svědků Jehovových.

BYL JSEM POKŘŤEN V CÍRKVI KATOLICKÉ A TAK I VYCHOVÁVÁN. DÍKY TOTALITNÍÉMU SYSTÉMU JSEM SE NECHAL POKŘTÍT V REZAVÉ VODĚ VE VANĚ V PISÁRKÁCH OD VNNSSJ. ALE NECÍTIL JSEM SE JAKO NOVÁ BYTOST.

KDYŽ MI VNNSSJ ŘEKLI AŤ SE VRÁTÍM TAM ODKUD JSEM VYŠEL PO DUCHOVNÍ STRÁNCE S VELKOU RADOSTÍ V SRDCI A POKOROU JSEM POPROSIL O ZNOVU PŘIJETÍ DO KATOLICKÉ CÍRKVE, NEBOŤ JSEM Z NÍ MUSEL VYSTOUPIT, KDYŽ JSEM CHTĚL BÝTI POKŘTĚN U CÍRKVE MATERIALISTICKÉ, KTERÁ SE NAZÝVALA SPOLKEM BADATELŮ BIBLE A AŽ POZDĚJI MI BYLO OZNÁMENO, ŽE JSOU SVĚDKOVÉ JEHOVOVI.

BERU, ŽE TO TAK MĚLO BÝTI A PROSÍM OTCE A JEHO SYNA KTEŘÍ JSOU SJEDNOCENI SKRZE DUCHA SVATÉHO, ABY MI POMOHLI V TOMTO KONČÍCÍM SVĚTSKÉM SYYSTÉMU SKRZE MOJI VÍRU A UPŘIMNOST VYTRVATI AŽ DO KONCE SVÉHO ŽITÍ V PEVNÉ VÍŘE V JEJICH NEDÍLNOU DUCHOVNÍ TROJJEDINNOST A JEDNOTU, TAKŽE JSOU BOHEM JEDINÝM VE TŘECH OSOBÁCH PRO LIDI VYSTUPUJÍCÍM.

KTEŘÍ V NĚ ČI V NĚHO VĚŘÍ DÁVAJÍ DOSTATEK SVĚTLA A SÍLY V BOJI SE ZLÝM DUCHEM TOHOTO SVĚTA. PROTO PŘIJÍMÁM KŘEST DUCHEM SVATÝM Z BOHA OTCE A SYNA VYCHÁZEJÍCÍHO. ODMÍTÁM KŘEST MATERIALISTICKÝ VE FORMĚ ÚČINNÉ SÍLY, NEBOŤ V NÍ NENÍ ZASTOUPEN BŮH OTEC,SYN A DUCH SVATÝ JEJICH. COŽ MI JASNĚ DOKÁZAL PAN KADLEC A JEHO SPOLEČNÍCI.

OLDA

Táži se, jestli se mám nechat znovu pokřtít, když jsem se pokřtil jako katolík v dospělém věku pokropením vodou, aby posléze po 3 letech znovu se pokřtil jako SJ? Nyní jsem bývalý po 19 letech. Není křest katolíků platná pro ostatní církve či sbory?

sazeč napsal:Táži se, jestli se mám nechat znovu pokřtít, když jsem se pokřtil jako katolík v dospělém věku pokropením vodou, aby posléze po 3 letech znovu se pokřtil jako SJ? Nyní jsem bývalý po 19 letech. Není křest katolíků platná pro ostatní církve či sbory?

Tuhle otázku vnitřně také řeším, u katolíků jsem byla pokřtěná jako mimino, pak jsem jim napsala vystupující dopis, pak jsem byla pokřtěná u SJ, těm jsem (po 17 letech) taky napsala vystupující dopis...
Když jsem se na to ptala ve sboru, kam teď chodím, kazatel mi řekl, ať to neřeším, myslím, že oficiálně by jim stačil ten křest u katolíků...
Já zase naopak považuji za platný svůj křest u SJ, protože jsem k tomuto kroku přistupovala s čistým srdcem a cítím to jako stále platné vyjádření mé lásky k pravému Bohu, přestože u nesprávné "firmy". Kdybych se teď měla někde křtít potřetí (!!!), jevilo by se mi to jako naprosto nadbytečné a uvnitř cítím, že už to dělat nemám.
Jane

Já bych to neřešil, křest tuším má zajímavou historii, JK patřil k esejcům z Kumránu a proto pokřtil Pána. Ale můžu se mýlit a proto ten kdo má bližší info nechť jej zde uvede.

Byl pokřtěn římský setník, Korneliova rodina nebo ten o kterém se učedníci přeli, tuším Jan, jestli ho mají nechat tak když káže to, co oni, ale nechodil s nimi? Atd. atd.

Díky moc. Tušil jsem takový názor, jaký jste uvedli. Ano, neřeší se to. Dnes jsem mluvil s křesťany, přesně totéž. Je jen na mně, jestli nepotřebuji znovu se křtít pro své svědomí. Ahojte.

Ahoj Martine a Zdeňku,

oba jste se zde shodli, že křest má následovat až potom, co se člověk narodil z vody a Ducha. Přiznám se, že nerozumím tomu, jak se člověk narodí z vody dříve, než je do ní ponořen. Když čtu příběh o etiopském eunochovi (Sk 8:26-39), jak se tento etiopský eunoch narodil z vody ještě předtím, než do ní byl Filipem ponořem? Tím, že řekl: "Hle, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn (Sk 8:36)?

Děkuji za odpověď a přeji příjemný den
Jirka

Přiznám se, že nerozumím tomu, jak se člověk narodí z vody dříve, než je do ní ponořen.

Třeba je to proto, že "křest ve vodě" a "narození z vody a ducha" jsou dvě rozdílné věci.

Ahoj Zdeňku,

co je voda, ze které se má člověk znovu (nebo shůry) narodit? Co nebo kdo je duch/Duch, ze kterého se má člověk znovu (nebo shůry) narodit? Směl bych poprosit, zda bys svá případná tvrzení mohl doplnit biblickýmu texty a vysvětlením jejich použití v této souvislosti?

Děkuji
Jirka