Dnes, anebo Dnes

Ježíš Kristus řekl jednomu ze spoluukřižovaných: 'Amen pravím ti dnes budeš se mnou v ráji.' (L 23,43). O tento výrok se vedou spory ohledně slova dnes. Někteří říkají, že věta zní: 'Amen pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji', tj. dávají čárku za slovo dnes. Většinou se však říká, že Ježíš slíbil dotyčnému, že s ním bude tentýž den v ráji – 'Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji'. Tomu by nasvědčovala skutečnost, že Ježíš sice mnohokrát řekl slova 'Amen pravím vám', ale nikdy k nim slovo dnes nepřipojil.

NZ byl původně psán unciálním způsobem. To znamená, že dopisy apoštolů jsou psány velkými písmeny, mezi jednotlivými slovy nejsou mezery a text neobsahuje žádná interpunkční znaménka. Proto větu: „Ježíš mu řekl: Amen pravím ti dnes budeš se mnou v ráji.“ můžeme číst regulérně „pravím ti dnes“ stejně jako „dnes se mnou budeš v ráji“.

Text ve Vulgátě říká „et dixit illi Iesus amen dico tibi hodie mecum eris in paradiso“, v řeckém pak και ειπεν αυτω ο ιησους αμην λεγω σοι σημερον μετ εμου εση εν τω παραδεισω (případně και ειπεν αυτω αμην σοι λεγω σημερον μετ εμου εση εν τω παραδεισω nebo και ειπεν αυτω ο ιησους αμην λεγω σοι σημερον μετ εμου εση εν τω παραδεισω), kde σήμερον – simeron, znamená dnes, dnešek. Ovšem konec věty může být po slově hodie: [..amen dico tibi hodie] , [mecum eris...], přeloženo: ´... teď ti v pravdě říkám, budeš se mnou ...

Věta u Lukáše navazuje na předchozí text, kdy „druhý z těch zločinců“ říká „až přijdeš do svého království“. Můžeme si tedy položit otázku co vlastně Ježíš Kristus nazýval nebeským, respektive Božím královstvím?

39. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: 'To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!'40. Tu ho ten druhý okřikl: 'Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu.41. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.'42. A řekl: 'Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.'43. Ježíš mu odpověděl: 'Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.' (L 23,39-43 )

Dalo by se říci, že odsouzený – stejně jako většina tehdejších obyvatel Judee – neměl představu co to Království skutečně je, a proto mu JK odpovídá že „bude s ním v ráji“.

Vraťme se k větě „Amen pravím ti dnes budeš se mnou v ráji.“ a rozeberme obě alternativy:

1) dnes budeš se mnou v ráji
Ježíš byl po své smrti a vzkříšení napřed v tartaru kázat uvězněným andělům (1Pt 3,19) a potom na Zemi mezi svými až do doby svého výstupu k Otci (J 20,17). To by tedy platilo jen tehdy, pokud by oním rájem myslel Ježíš tehdejší Judeu, a to s největší pravděpodobností nikoli.

2) budeš se mnou v ráji
Druhá alternativa přidává slovo dnes k onomu ujištění a tvrdí, že spoluodsouzenec bude s Ježíšem Kristem v ráji. Znamenalo by to, že jen v onom výjimečném případě dostal dotyčný onen slib a že v jiných případech by s podobným slibem či očekáváním nebylo možné počítat. Taková výjimka však nemá žádný podklad ani v Zákoně ani v jiných Ježíšových slovech.

Bible nazývá rájem v první řadě zahradu (Gn 2,8-10,15; 3,3.10 apod.), a zvláště Boží zahradu (Iz 51,3; Ez 28,13). O této zahradě říká prorok Ezechiel, že bude znovu vybudována (Ez 36,35). Jenže apoštol Pavel nám o ráji zapsal velmi zajímavou informaci: 2K 12,2-4. Tato informace je velmi důležitá, protože nám nejen podává přímou zprávu o existenci třetích nebes (srovnej také 1Kr 8,27; 2Pa 2,5; 2Pa 6,18 ), ale zmiňuje se opět o ráji, který je zřejmě jiný než ten první na Zemi. Tuto existenci potvrzuje i zpráva ve Zjevení Jana (Zj 2,7). Na první pohled se zdá, že Ježíšova slova s těmito informacemi dobře korespondují. Podrobnější analýza však ukazuje na něco jiného.

O tom, že Ježíš Kristus byl až ve třetích nebesích, víme i z listu Efezským 4,10 [Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. V té době apoštol Pavel ještě o existenci třetích nebes zřejmě nevěděl]. Ježíš Kristus tam byl z toho důvodu, že u svého Otce obhajoval svou pozemskou činnost, a zejména pak své učedníky. Na první pohled se zdá, že tím dalším, kdo tam vystoupil, byl právě onen Ježíšův spolutrpitel. Jenže ten byl Římany zabit a od něj apoštol Pavel tedy určitě nic nemohl vědět. Kdo tedy byl tak výjimečný, že tam Ježíše Krista následoval? Písmo se o nikom takovém nezmiňuje ani náznakem.[Jedině snad by o tom mohla něco napovídat slova v Janovi 21,20-23] Rozhodně to však nebyl onen spolutrpitel.

Další pozoruhodná informace je o novém ráji. Protože ráj původně znamenal zahradu, tj. samostatné Bohem zušlechtěné území (proto Boží) svěřené člověku k užívání a ke správě, musela být řeč buď o ráji budoucím, nebo o ráji úplně jiném, umístěném mimo tuto planetu. Téměř všeobecně se má za to, že platí druhá alternativa. Jenže co by z toho vyplývalo? Bůh by musel vytvořit ještě jednu rajskou zahradu pro lidi – asi proto, aby si tam mohli brát z nového stromu života. A kde? Stvořil by snad kvůli tomu novou planetu Zemi-2? Není důvod proč by to dělal. Vždyť Bible jasně uvádí, že místo ovoce stromu života nám poslouží nové poznatky (Př 3,13,18 ).

A nejen to, Bible dává jasně najevo, že Bůh nehodlá podporovat lidskou lenost (Například Př 6,6,9; 10,26; 13,4; 15,19; 19,15.24; 20,4; 21,25; 22,13; 26,13-16; Kaz 10,18 aj.). Rajskou zahradu si budeme muset vybudovat sami. Když Mojžíš ve hněvu rozbil desky s Desaterem, Bůh mu také nové již neudělal a musel si je vyrobit sám (Ex 24,12; 31,18; 32,16,19; 34,1.4) Křesťané jsou dědicové zaslíbení, učiněných Abrahámovi, jak dokazují slova v 1Pt 2,9; Ř 8,17; Ga 3,29. Ale zaslíbení, učiněná Abrahámovi, se nikdy netýkala míst mimo tuto planetu Zemi (Mt 21,43; 2Pt 3,5-7). Ze slov ap. Petra je jasně patrné, že o druhém 'zničení' země a nebes hovoří zcela obdobně jako o prvém. Přitom první zkáza byla z toho důvodu, že všichni lidé měli na mysli jen zlo (Gn 6,5). To však o všech dnešních lidech říci nelze.

Petr říká, že budou zničena i nebesa. To může znamenat jen to, že bude zničena stará tvář Země i nebes – obdobně jako při potopě. Popisovaná katastrofa sice bude zřejmě ještě mnohem hrůznější než ta první, avšak Bůh ji zvládne podle svého slibu stejně jako tu první – zřejmě proto píše Pavel, že spravedlivý bude živ z víry (Ř 1,17; Ga 3,11). Nikde v Bibli není žádná zmínka o tom, že by Bůh litovat, že stvořil vesmír. Při stvořitelských dnech byly všechny ostatní (mimo člověka) stvořené věci schváleny bez podmínky jakožto dobré, a lidská činnost do jejich kvality zasáhnout nemohla. O satanovi Bible jednoznačně říká, že bude svržen napřed na Zemi a potom do Geheny, že v nebesích rozhodně nezůstane. Tak proč by je měl Bůh kvůli tomu zničit? V knize Zjevení Jana se praví, že Nebeský Jeruzalém sestoupí na zemi (Zj 3,12; 21,2.10). Nikdo z lidí totiž nemůže vystoupit na duchovní nebesa a zůstat tam trvale. Konstatujme tedy, že budoucí ráj v žádném případě nemůže být jinde než opět na této planetě.

Co tedy slova Ježíšova znamenala?
Slůvko „dnes“ se vyskytuje v NZ vícekrát, například v Listu Hebrejským:
Žd 1,5 Komu kdy z andělů Bůh řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!' A jinde se praví: 'Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.'
Žd 3,7 Proto, jak říká Duch svatý: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas …
Žd 3,13 Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono 'dnes', aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.
Žd 4,6-7 Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli, určuje Bůh jiné 'dnes'. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!'

Je tedy vidět, že „pozemské“ dnes může mít jiný časový význam než dnes „nebeské“. Slova 'Amen pravím ti dnes budeš se mnou v ráji,' zaznamenaná v Lukášově evangeliu můžeme vysvětlovat jako výraz útěchy pro člověka, který podobně jako Ježíš nevýslovně trpěl a který se v mezní situaci pokořil a tak dokázal, že je hoden vzkříšení. Můžeme říkat, že „dnes“ znamená, že ten kdo se obrací s vírou na Ježíše Krista, není utěšován něčím, co přijde později, ale dostává to hned. A můžeme i tvrdit, že dnes ve spojení se slovem v ráji může označovat konečný cíl člověka – očekávání, radost a pokoj.

Pokud se však opřeme o další biblické texty spojené se slůvkem „dnes“, máme další vysvětlení. Slovo „dnes“ znamená nejen dnešní den, ale i delší časový úsek (2Pt 3,8 ). V současnosti těžko zjistíme kde udělal Ježíš při vyslovení zmíněné věty pomlku – což se zaznamenává v písemném projevu jako čárka. Je však jisté, že pokud udělal pomlku před slůvkem dnes ('Amen pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji,'), nemusíme chápat slůvko v pozemském slova smyslu.

Ovšem existují i jiná vysvětlení, plynoucí ze SZ. Ježíš byl jako člověk žid a jeho myšlení bylo velmi silně ovlivněno touto kulturou. Termín hajom se v hebrejské části Bible vyskytuje dosti často. Jeho význam je velmi jednoznačný – hajom je dnes. Nikdy neznamenává žádný delší či dokonce časově neomezený úsek. Ovšem význam se změní pokud obrátíme pozornost na jeho použití ve slavnostních formulích, jmenovitě na slavnostní přísahu, často spojenou se zavázáním smlouvy a také na formuli slavnostního vyzvání k soudu s Hospodinem, mnohdy spojené se slavnostní přísahou, např.:

Bedlivě dbej na to, co ti dnes přikazuji. (2M 34,11); Proto poznej dnes a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není. (5M 4,39); Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. (5M 5,1); A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. (5M 6,6); beru si dnes proti vám za svědky nebe i zemi, že v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili, rychle a nadobro vyhynete. Nebudete v ní dlouho živi, ale budete vyhlazeni. (5M 4,26); Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, zapomeneš a budeš chodit za jinými bohy, sloužit jim a klanět se jim, dosvědčuji vám dnes, že docela vyhynete. (5M 8,19) (tady plní slovo dnes obojí funkci). Dá se tedy říci, že Ježíš se slavnostně zavazuje, že ten muž, který pod vlivem Ducha Svatého přijímá Ježíše za svého vykupitele bude určitě v místě, kterému Židé říkali ráj.

Vyčerpávající komentář.
¨

kód:


('Amen pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji,'), nemusíme chápat slůvko v pozemském slova smyslu.

Podobně, jako v této Františkově větě to chápu i já.
Ježíš patrně mluvil již z pozice oslaveného Božího Syna a proto ono DNES, ZNAMENALO NĚCO PODOBNÉHO, JAKO SLOVA "TISÍC NAŠICH LET, JE U BOHA JEDEN DEN"...

A slib "pozemského ráje" po ,1000 letech společně s Kristem, bych opřel o text,

Skutky apoštolů 3:21 On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků.
2. Petra 3:13 Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.

Přidám se svým názorem. Ačkoliv nenabízím důkaz o tom, co Ježíš rozuměl slovem dnes, nabízím aspoň důkaz, že Ježíš neměl na mysli, že by spolu měli být v Ráji ještě téhož dne.

Ježíš totiž před svou smrtí velmi dobře věděl, že vzkříšen bude až třetího dne. Svědčí o tom např. Jan 2:19-21 Ježíš jim odpověděl a řekl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej chci postavit." Proto Židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?" On však hovořil o chrámu svého těla.
Rovněž to pak dokládají slova, která pronesl po svém vzkříšení:
Jan 20:17 Ježíš jí řekl: "Přestaň se mě držet. Ještě jsem totiž nevystoupil k Otci."
Protože tedy Ježíš věděl, že k Otci nevystoupí dříve než za 3 dny, zajisté nemohl slibovat svému spolutrpiteli, že s ním bude v Ráji ještě téhož dne, kdy zemřou.

Věřím, že z toho jednoznačně vyplývá, že ať už Ježíš myslel slovo dnes jakkoliv, neměl na mysli, že druhý odsouzenec s ním bude v Ráji ještě téhož dne.

Pasach, už som tu o tom písal, možno ste to nečítali. Skúste uvažovať tak, že "raj" a "nebo" v tomto prípade nie sú synonymá.

Ty různé překlady nám to ale pořádně zamotaly.
Ježíš říká ženě, "nedotýkej se...nevstoupil k Otci"

Lotrovi neslibuje setkání u Otce, ale v ráji.

Ráj, nebi Eden, Nebo Zahrada, to je pořád pozemská záležitot i když někteří rádi použivají slova "NEBESKÝ RÁJ"

Proto stále zastávám názor, že DNES neznamenalo den o 24 hodinách. Jednalo se ale o slib vzkříšení pro lotra do pozemského ráje.

Ahoj Loraku, zde je moje odpověď na Tvojí otázku v tématu "Pánova večeře":

V závislosti na tom, kam umístíme čárku v Lk 23:43 se odvíjí i chápání ráje. Pokud čárku umístíme před slovo „dnes“ a Ježíš tímto chtěl říci zločinci, že s ním bude v ráji v den, kdy oba zemřou, znamená to, že do ráje se jde hned po smrti. Co by v takovém případě mohlo být rájem? Mohlo by to být třetí nebe, o kterém mluvil apoštol Pavel jako o ráji (2 kor 12:2-4)? Pokud by mělo být třetí nebe (ráj) nějaké místo u Otce (např. dům, v němž je mnoho příbytků, do něhož měl přijít nejen Ježíš, ale i jeho učedníci - J 14:2-4), tak tam Ježíš ještě ani v době po svém vzkříšení nevystoupil (J 20:17). Pokud by měl Ježíš přesto na mysli tento ráj, pak třetí nebe zřejmě není u Otce (neboť i kdyby tam hned po smrti Ježíš vstoupil, tak tím ještě nevstoupil k Otci). V tomto případě se nabízí otázka, kde tedy třetí nebe (ráj) je a proč není u Otce.

Ve Sk 2:31 máme o Ježíšovi zprávu, že nebyl opuštěn v hádu. Pokud šel tedy po své smrti do hádu a zločinec s ním, mělo by se toto místo nacházet v hádu. V Lk 16:19-31 vypráví Ježíš o boháči a Lazarovi (někteří komentátoři, včetně Svědků Jehovových, ho považují za podobenství). Poté, co oba zemřeli, byli odneseni na různá místa. Boháč do hádu, aby tam trpěl, Lazar do náruče Abraháma, aby tam měl pohodlí (Lk 16:22-25). Boháčovu situaci v hádu lze asi stěží nazvat rájem. Lazarova situace v Abrahámově náručí by však takto klidně nazvána být mohla. Pokud Ježíš odešel hned po své smrti do ráje, pak je možné, že tento ráj je v té části hádu, která je Abrahámovou náručí.



Pokud čárku umístíme za slovo „dnes“ a Ježíš tak chtěl dát zločinci slib do budoucna, nikoli pro den, kdy spolu umírali na kříži, pak mohl mluvit o tom, co je zaslíbeno všem lidem víry, počínaje Ábelem (Heb 11:4-13) – o městě, „které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh“ (Hebr 11:10 Překlad nového světa). Kvůli tomuto městu jsou lidé víry „cizinci a příchozí na zemi“ (Hebr 11:13 Český studijní překlad). Tito lidé totiž „touží po lepší vlasti, to jest nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město.“ (Hebr 11:16 Český studijní překlad). Já věřím, že tímto městem je nový Jeruzalém, který má sestoupit z nebe od Boha (Zj 21:2-4), uprostřed jehož náměstí je strom života (Zj 22:2). Toto město se stromem života uprostřed jeho náměstí je Božím rájem (Zj 2:7).



Já osobně věřím, že i o zločinci, který vyznal Ježíše, platí to, co je napsáno v Hebr 11:13 o lidech víry jako jsou Ábel, Henoch, Noe, Abrahám, Izák, Jákob, Sára (Hebr 11:4-11: „Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi.“ Věřím, že zločinec mohl být spolu s Ježíšem po své smrti odnesen do Abrahámovy náruče (Lk 16:22) (a pokud má být toto místo rájem, o němž mluvil Ježíš v Lk 23:43, nemám s tím problém), a věřím také, že pokud ve své víře vytrvá a rozhodne se svléknout starého člověka a obléknout nového (Ef 4:17-24), bude žít v novém Jeruzalémě (Zj 21:1-4), v ráji, v němž je strom života (Zj 2:7, 22:2) a jehož „svatyní je Pán Bůh Všemohoucí“ a Beránek (Zj 21:22 Český studijní překlad).