děti a SJ

Chtěl jsem se zeptat, jak je to s dětmi od SJ ? Tedy chodí do klasické školky ? Ptám se, protože mí sousedé, mladí lidé, jsou SJ. Mají zhruba pětiletého, zdravého syna a slyším přes den (jsem skoro pořád doma kvůli dlouhodobé rekonvalescenci a zdi jsou tenké), že je většinou s sousedkou doma. Nebo mají SJ své školky, školy ?

Je to jako u jiných rodin. Někde ano, někde ne. Podle možností a okoloností.
Není zákaz.

Malá poznámka: někteří SJ využívají práva domácího vyučování.
(soukromá poznámka
P.s. Jinak, pate, děkuji za občasné upozornění druhých na www.rozcesti.org. Od dnešního dne je tam nová anketa. Luboš Kolafa)

Podíval jsem se dneska na video z roku 1986, u nás distribuouváno po listopadu 1989. Jedná se o americký dokument o organizaci "Watchtower", je tam hodně vyprávění exSJ. Jedni manželé tam mluví o tom, jak jejich malá dcerka byla nemocná a nutně potřebovala krevní transfuzi. Tehdy ještě jako SJ nechtěli k tomu dát povolení. Nakonec nemocnice dostala povolení od zástupce šerifa, rodiče byli přemlouváni ostatními SJ, aby dítě z nemocnice unesli, když odmítli (byla by to přece vražda), jeden SJ jím řekl, kéžby jejich dcerka z této krve dostala žloutenku. Tehdy se jim otevřely oči, byla to poslední kapka do poháru...

"SJ nemají vztah s Bohem ale s organizací" (citace z filmu).

kód:

"SJ nemají vztah s Bohem ale s organizací"

To je příklad horlivého křesťanství. Toho "Pane, Pane".

ALE TO NENÍ PROBLÉM JEN U SJ...

Jeden 16-ti letý mladík SJ se romanticky zapletl s jednou vdanou SJ ze sboru. Měl pak velké výčitky svědomí, vše řekl rodičům. Jelikož se SJ nemohou radit mimo organizaci Watchtower, hledal pomoc u staršího sboru, chtěl, aby mu řekl, co má dělat, chtěl pomoct, poradit... Místo pomoci dostal odpověď : zítra tě bude řešit právní výbor sboru. Mladík to psychicky neunesl a vypil nějaké chemikálie, za tři dny zemřel v nemocnici. Jeho maminka se zhroutila a chtěla rovněž spáchat sebevraždu, naštěstí se jí to nepodařilo.
Toto je pravdivý příběh.

Údajně si děti rodičů SJ nesmí hrát, povídat se spolužáky, kteří nemají nic společného s NSSJ. To musí být pro ty děti dost těžké. Nemají tak asi žádné kamarády .

Jelikož se SJ nemohou radit mimo organizaci

Tohle právě vidím dost jako problém.
Oni se i radit mohou, ale protože jsou vedeni k tomu, že jedině SJ jsou ti správní a praví křesťané a ostatní jsou ve falešném náboženství, tak jakékoli rady od jiných věřících pak nejsou pro ně vůbec důvěryhodné.

Tak se v praxi projevuje to, o čem jsi psal, totiž že:

SJ nemají vztah s Bohem ale s organizací

Jinak by se totiž klidně mohli stýkat i s ostatními křesťany a důvěřovat když od nich dostanou rady, jako lidem, kteří mají každý svůj osobní vztah k Bohu.
Když ale poslouchají jenom VRO, jsou úplně osamoceni. Oni tomu říkají, že jsou odděleni od světa, jak chtěl Ježíš. Jenže žel, jsou vlastně odděleni od křesťanství.
Jejich situace je podobná, jakoby byli na ostrově, vzdáleni všem ostatním křesťanům, a když kolem jede nějaká loď, která by je ráda vzala, aby se podívali i na jiné ostrovy nebo pevniny, mají panickou hrůzu, že by se mohli smíchat s falešnými věřícími. A tak dobrovolně zůstávají v izolaci.

To vidím, jako nejhorší.
Už nad sebou nemusí mít ani dozor, oni už hlídají sami sebe, protože jim NSSJ pokroutila svědomí natolik, že jdou pak i proti svému vlastnímu svědomí, které máme každý od Boha. A tomu pokroucenému svědomí pak říkají - biblicky školené svědomí, protože si nevšimli že není školené biblicky, ale tím, jak jim Bibli předkládá NSSJ!

5.Moj 28:4

"Požehnaný plod života tvého"

Jsou děti svědků jehovových požehnané? Pokud je to pravá organizace - jediný sdělovací prostředek živého Boha, pokud děláš to, co ti Bůh prostřednictvím organizace řekne, pak by to tak mělo být.

Proč to tak není?

Byl jsem nucen klást si tuto otázku ještě za dob svého svědkovství. Nenacházel jsem odpověď.

pat napsal:Údajně si děti rodičů SJ nesmí hrát, povídat se spolužáky, kteří nemají nic společného s NSSJ. To musí být pro ty děti dost těžké. Nemají tak asi žádné kamarády .

No, ono se na shromážděních, ani v publikacích nikdy neřekne, že se ,,nesmí" bavit a kamarádit s dětmi, které nepatří ke svědkům. Spíše se velmi šikovně upozorňuje na to, že kamarádit se s dětmi ze světa, není dobré, protože my, tedy jako svědkové, nemají být částí světa. Připomíná se to velmi často. Sama si velmi dobře vybavuji pocity, když jsem k někomu ,,ze světa", tedy k někomu, kdo není svědkem, cítila sympatie. Bylo to ono překroucené černé svědomí, o kterém mluvila Věrka Kolafová. Všudypřítomný nepříjemný pocit, že něco dělám špatně, ne dost dobře, ne přesně podle nedosažitelných instrukcí VRO. Takže každý, kdo se snaží být věrný svědek, se sám izoluje, aby náhodou neměl hezký vztah k někomu, koho neschválil VRO.

Těch, kdo do posledního puntíku dodržují pokyny a nařízení organizace, je méně než polovina.
Zbytek se na schromku chová jinak, doma a v zaměstnání také jinak.

Ve vyškovském sboru jsem znal jen tři "domácí pedanty" táty od rodin, kteří vyžadovali od manželek a dědí plnou podřízenost sobě a organizaci.

Ti zbývající mají jen problém, aby něco (neschváleného) z jejich soukromého života se nedostalo ke starším.

Zdravím všechny přítomné.

A to jsme tu ještě nemluvili o vyučování náboženství na Základních školách. Je to jedna z věcí, která pomalu upadá do zapomnění, ale pro někoho je to stále živé. Odehrálo se to před nějakými 4-5 lety. Pro neznalé, jednalo se o to, že tak jako jiné církve, např. katolíci, mají po škole vyučování ještě hodinu náboženství, kde přijde farář, tak si někdo vzpoměl, že by i SJ mohli mít svoje vyučování nábožeství. My jsme se proti tomu stavěli, protože si myslíme, že 3 shromáždění týdně stačí. Navíc byla snaha, aby tam chodilo co nejvíc dětí SJ, aby se tím "dalo svědectví" škole a ve sboru vznila atmosféra, že tam musí chodit praticky všechny děti SJ ze školy. Naše dítě tam jeden rok chodilo, protože ho to opravdu bavilo. Jedna sestra tam vybírala zajímavosti z knihy "Hlubší pochopení..". Ale pak to po ní přebrala jiná sestra a s dětmi tam nacvičovala úvody do kazatelské služby. To už jsme dítě stáhli. Pak prý vyšlo nařízení z ministerstva školství, že tento člověk musí být vysokoškolák a najednou nikoho neměli, kdo by toto vyučování vedl. (Tak si v našem sboru vzpomněli na mě, protože tento papír mám, ale řekl jsem jim, že se na to necítím.)
Myslím, že tímto nastal obrat, protože u SJ je velice málo VŠ-vzdělaných lidí, a z odbočky přišlo, že se Náboženství SJ na školách ruší, že prý už splnilo svůj účel. A tak se to zrušilo i tam, kde náhodou takového lektora našli.

Již tehdy jsme cítili, že se jedná o zneužívání dětí pro slávu NSSJ.

A zapomnělo se na to, jako na civilní službu...

Děkuju Robine, žes tady tu záležitost s náboženstvím SJ vzpomněl. Když s tím začali, velmi se mne to dotklo v tom smyslu, že jsem od začátku cítila, že je to zase snaha organizace o zviditelnění se a že si berou naše děti jako rukojmí. Byla jsem šťastná, že moje děti do školy, na které se toto v našem městě začalo provozovat, nechodí, a byla jsem rozhodnutá, že bych je tam nikdy neposlala...
I když u SJ už skoro rok nejsem a mozaika se mi seskládala, mám radost, že jim tahle akce zkrachovala. Kvůli těm dětem uvnitř. Už tak si zkusí dost.
Zdravím,
Jane

Dobrý den,

ještě bych se krátce vrátil ke kauze "děti SJ a vyučování náboženství ve školách". Zde je článek z novin, kde se potvrzuje, že SJ vlastně ve školách dělali nábor. Je to zneužití školy a vůbec dětí, zvláště když si uvědomíme, jak SJ vyučují/nevyučují, zda se může dětem dát transfúze.

http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/nabozenstvi-cirkve-svedci-jehovovi-prerov20080512.html

Dobrý den,
syn mi vyprávěl, že k nim do školy přišla matka (SJ) jednoho žáka a učitelce vynadala, že po něm chtěla, aby v hodině výtvarné výchovy maloval vodníka. A ještě jí řekla, že si nepřeje aby syn takové "bytosti" maloval nebo kreslil.

A jak vám mám věřit, že mluvíte pravdu, kdo vám co nakukal, proč by nemohlo dítě malovat vodníka?

A kdo může věřit tobě, když zneužíváš přátelství svého bližního. Dofám, když se Tomáš vrátí, že mu to řekneš protože já se ho na to zeptám a asi by se divil, kdo ho pomlouvá na webu.

Pavel Sládeček napsal:A jak vám mám věřit, že mluvíte pravdu, kdo vám co nakukal, proč by nemohlo dítě malovat vodníka?

Nikdo mi nic nenakukal. Syn s tím jednoduše jednoho dne přišel domů. Nemyslím, že by si to vycucal z prstu. Proč taky.

Vy jste už zapoměl, že jste byl taky dítě?

Chtěl bych přidat dotaz. Ve většině křesťanských denomicí existuje během shromáždění tzv. nedělní škola, kde si děti čtou něco z Bible, modlí se hrají hry. to vše úměrně jejich věku. Mají něco takového i svědci? Možná je to hloupost, ale neexistuje třeba dětská verze Strážné věže?

Dóv

Jak známo, tak podobné snahy byli v počátcích tohoto hnutí, ale soudce nebo kerý už ptesident to byl, jim to zatrhl. Dnes je to stejné a vzhledem k tomu, jaký mají přístup k studiu Písem, tak bych se moc divil, že by něco takového existovalo.