Děti a vliv rodičů a rodinného zázemí na náš další život

Zdravím,

po přečtení všech diskuzních příspěvků z tématu "Oslavy" v této sekci navrhuji podrobněji se věnovat otázce dětství a toho, jak nás ovlivňuje v našem dalším, nejen křesťanském, směřování.
Tato problematika zřejmě osloví zejména ženy, ale to by nemuselo být na škodu, konec konců, většina z nás ženských je zaměřena směrem k lidem více než směrem k dokonalému studiu nauk.

Ráda bych znala odpověď na otázku, co se snažíte dělat v otázce víry s dětmi jinak než třeba dělali vaši rodiče, podrobněji bychom mohli rozvést třeba problematiku konverzí - od SJ k jiným skupinám, nebo naopak ze "světa" ke svědkům právě vzhledem k těm - kteří jsou na nás závislí - k našim dětem.

Na začátek uvádím vlastní, poměrně nedávnou, zkušenost:
Děti jsem vodila na shromáždění SJ poměrně velmi pravidelně. I když jsme neměli každý týden v určenou hodinu to, co se nazývá rodinné studium Bible, přesto jsme jim hodně četli biblické příběhy i některé články z literatury SJ, zpívali jsme, modlili se a diskutovali o všem možném. Jak jsme postupně poznávali, že ne vše v organizaci je "košer", mluvili jsem o tom i s dětmi.
A protože se na shromážděních rády hlásily, prožila jsem několikaleté období, kdy jsem tak trochu trnula, že začnou odpovídat mimo SJ doktríny.
Dokonce se v tom smyslu jedno z mých dětí (tehdy cca desetileté) vyjádřilo: "mami, já už někdy nevím, co smím a co nesmím na shromáždění říkat".
Dnes už jsme mimo organizaci, každé z dětí pokračuje ve své duchovní cestě, ale já si zpětně říkám, neměla jsem to udělat nějak jinak?
Naproti tomu, jedna moje známá rodina jednoho dne natvrdo oznámila svým dětem, že od teď bude vše jinak a začali chodit pravidelně na úplně jiné bohoslužby. Nejsem si vůbec jistá, jak to s vírou dětí zacloumalo.

Takových různých námětů by bylo více, ale jsem zvědavá, jestli k tomu mají co říci i ostatní a jestli to je užitečné téma.

Milá Minehavo,když mi byly 3 roky,začali naši studovat.Poté jsem absolvoval přísnou výchovu SJ za komunistů,která vyvrcholila vězením za vojnu.Pak přišlo volné dílo,období průkopničení,mez.sjezdů,stavby SK i bételu a ... Mezitím rodina,zvolnění,řada přešlapů organizace a nakonec i mých... Dneska jsem už dva roky vyloučenej a manželka,se kterou momentálně nežiju,dál vychovává naše dvě malý děti jako SJ.Ale je to úplně jiná výchova,než jsem měl já.Pro mě bylo SH za trest,oni se na něj těšej.Sedmiletá dcera se těší na úkoly i kamarádky,4 letej syn všechny oběhne,pobaví je i sebe...Co tím chci říct,děti se dají vést tak,že jim jakoukoli víru znechutíš nebo naopak.Strašně záleží na rodičích i na sboru a v tom asi mají moje děti štěstí.Jen jsme se s manželkou dohodli,že jim nedovolíme křest v dětství nebo dospívání,ale necháme jim tohle rozhodnutí až do dospělosti.

Jájo, rozumím tomu dobře, že i když nežijete spolu jako rodina, tak se ale na věcech týkajících se výchovy - a to i té duchovní - shodujete? Pak je to velké požehnání.

A jestli se můžu zeptat, používáte i nějakou jinou literaturu pro děti než tu svědkovskou? Třeba mám na mysli nějakou jinou dětskou Bibli. Tvé děti jsou malé, takže biblické příběhy jsou asi ten základ. Nebo tak to alespoň vidím já.

Děti jsou s maminou,takže je vede jako SJ. Já proti tomu nic nemám, jediný, co jsem si vyžádal,aby nebyly pokřtěný, než budou dospělý. Sám o sobě tvrdím, že jsem věřící ateista ))). Tím myslím, že jsem příležitostně ve styku s jinými ex spolubratry, co jsou dnes jinde, i jsem navštívil některý jejich SH, ale nevyvstala ve mě potřeba přidávat se kamkoli jinam. S dětma mluvím o Bohu, když se ptají nebo mi něco vyprávějí, v duchu toho, co jsem poznal z Bible jako SJ. Debatám o org. se vyhýbám. To víš, že od dcery občas zazní otázka, jestli budu někdy zase SJ ).

Mohu přispět svou současnou zkušeností. Co jsem poznal jsem opatrně předal podle jejich věku. Nemám starost o dospívajícího syna, který pochopil stejně jako já a manželka pravdu o historii a výkladu SJ. Víru ve Stvořitele má v srdci a dokáže předávat i jednat v duchu lásky. Občas ale uvažuji, že si bude těžko hledat partnerku - manželku do společného života. Přeci jen naše mravní výchova je dost blokovala od hlavního proudu. Mě i manželku rodiče vedli k tomu, že jednou najdeme svého partnera u SJ. Tose stalo a jsem tomu rád. Teď jsme však v situaci, že vidím rozpaky a tápání v této oblasti u svého syna. Kde hledat, aby měla stejné mravní zásady jako on? Bude mít ocenění pro věrného manžela, který by o ní pečoval a staral se o jejich děti? Neopustí ho při první zatěžkávací zkoušce, protože dnes je protěžována svoboda a když to nejde odejdu s jiným.... Tak o tom přemýšlím a vidím, že i jeho to trápí. Jestli v tom máte zkušenosti, poraďte. Dnes je mi jasné, že vztah mezi SJ nemusí být jediný. Navíc s poznáním, které máme, může dojít k problémům.

Jesene,
z Tvého příspěvku není zřejmé, zda je Tvůj syn pokřtěn jako SJ. Pokud ne, nemuselo by mu nic bránit, aby se mohl porozhlédnout i jinde. Myslím v nějakých jiných společenstvích, které uznávají křesťanské hodnoty.
Také jsem si dříve myslela, že takových mladých je hodně málo, ale nyní vidím, že vůbec ne.
Naopak jsem ve sborech SJ občas viděla mladé lidi, kteří vedou dvojí život - jeden pro rodiče a sbor a druhý pro sebe a své kamarády. To mi přišlo pro jejich další život mnohem zhoubnější, než situace, kdy se dospívající sblíží s někým třeba z jiné církve.
Ze současného vzestupu manželských rozchodů u SJ je vidět, že ani společná víra (oba stejného vyznání) není zárukou šťastného života.
Proto se mi zdá smysluplnější rozšiřovat okruh lidí, kde je možno přátele a později i partnery hledat.
Já mám také syna a velice si vážím toho, že se staví k těmto věcem také odpovědně. I když byl po většinu svého dětství a dospívání vychován v rodině svědků, jeho přátelé jsou z různých denominací. A často se právě mladí z jiných skupin ukázali jako opravdoví přátelé pro čas tísně.

A nesmíme zapomínat se v tomto ohledu také modlit. Za naše děti i s našimi dětmi. Kéž nám v tom náš Pán pomáhá.

jája napsal: To víš, že od dcery občas zazní otázka, jestli budu někdy zase SJ ).

Tohle považuji za velmi závažné. Až bude větší, dojde jí, že pokud tatínek není SJ, tak může zemřít v Armaggedonu. Což je pro děti dost traumatizující. Tuto zkušenost mám za sebou. Pak stejně budeš muset nějak vysvětlit svůj postoj. Takže mně by to přišlo trošku krátkozraké, vést děti v duchu učení SJ. Ale chápu, že pokud je tak vede maminka, je to opravdu dost neřešitelný problém.

Souhlasím

Děkuji Minehavo za tvůj příspěvek. Vidím to také tak. Zatím jsme se však nesetkali s žádným křesťanským společenstvím. Cítím, že to bude potřeba, už kvůli dětem. Syn měl před křtem, ale na základě informací se nakonec rozhodl, že ne. Jde o to, že soukromě má svůj vztah k Bohu vyřešen a vyjádil se mu sloužit a věří v něj. Symbolicky se však u SJ pokřtít již nechce. Jde o druhou otázku ke křtu v interpretaci SJ a svědomí, které mu nedovoléí se zavazovat k nebiblickým naukám. Ještě jednou děkuji.

Být pokřtěn ve jménu Pána Ježíše Krista je jeden z mála pokynů (příkazů), které jsou v NZ vyjádřeny dost explicitně.

I když v současné době nemám v zásadě nic proti křtu dětí tak, jak ho praktikuje například katolická církev, přece jen mě dlouholetá zkušenost u SJ ovlivnila natolik, že osobně mám tendenci ponechat křest až na osobním rozhodnutí dětí.

Syn v současné době chodí na katechumenát (příprava na křest dospělých v KC), rozhodl se tak sám, na základě osobních rozhovorů s lidmi, kteří jsou v KC aktivní. Mám proti KC své výhrady (to už jsme tady na diskuzi ovšem probrali nesčíslněkrát, že žádná církev není dokonalá), ale jsem moc ráda, že syn má své společenství, které ho duchovně naplňuje.
Vzhledem k tomu, že v současnosti např. ČCE uznává křest v KC, nepovažuji to, kde se člověk pokřtít nechá, až za tak zásadní. Důležité přece je, že se člověk přihlásí ke Kristu.
Ale jednoduché to není, pokud se člověk rozhodne dát pokřtít v jiné církvi, budou na něho ostatní SJ pohlížet zřejmě stejně jako na odpadlíka (zvláště když byl předtím zvěstovatel). To znamená, že přijde o přátele, o dlouholeté vazby.... a jsme zase u toho, že čím dříve si mladí najdou nějaké funkční společenství jinde, tím menší budou traumata spojená se ztrátou lidí ze sboru SJ.
Prostě za všechno člověk zaplatí. A někdy i opravdu vysokou cenu.

Ale jsem přesvědčená, že naše děti v tom Pán Ježíš nenechá a že si je na té "Cestě" udrží.

Zase bych se dotkl problému, který se řeší napříč diskuzím, že v každé skupině, církvi je něco dobrého a něco prohnilého. Například křest dětí bych zahrnul do té svéry dobrého u SJ. U Izraelitů sice byl akt obřízky vykonávan tuším v 8 dnu života údajně pro vhodné období kdy se rána dobře hojí a dítě (muž) to dobře snáší. A tento akt jasně pro všechny ukazoval, že náleží do národa, který si Bůh vyvolil. Ale je to jen jedna skupina (mužská), co dívky (ženy)? Ale u křesťanů je akt, který dokládá příslušnost ke skupině Kristových učedníků dán křtem ve vodě a ten uskutečňují jak muži tak ženy. Nevím jestli je naznačena nějaká věková hranice, ale myslím že mě doplní ostatní. Nemusím znát všechno, že?

Když to zhrnu, kdo se narodil v Izraeli a byl rodu mužského neměl na výběr. U křesťanů to je na osobním rozhodnutí kdy k aktu křtu přistoupí a tady bych si skutečně nebyl jistý jestli batole nebo okolí dítěte může posoudit, že je to osobní rozhodnutí batolete, že chápe co se aktem ponoření ve vodě s ním děje. Ale jak soudím, možná se pletu, nechám si poradit.

Hezký den přeji

candy

Minehava napsal:
Ale jednoduché to není, pokud se člověk rozhodne dát pokřtít v jiné církvi, budou na něho ostatní SJ pohlížet zřejmě stejně jako na odpadlíka (zvláště když byl předtím zvěstovatel). To znamená, že přijde o přátele, o dlouholeté vazby....

Minehavo, mohu Tě uklidnit, dle interních pokynů mají SJ pohlížet
jako na odpadlíka jen na toho, kdo odešel od SJ a byl předtím pokřtěn.
Pokud někdo sloužil jen jako nepokřtěný zvěstovatel(což byl asi případ Tvého syna) a přestal takto sloužit, mají se na něj ostatní SJ dívat
jako na někoho ze světa, což znamená jako na ostatní lidi mimo
organizaci SJ.
Pokud se Tvůj syn nechá pokřtít jinde, nic to neznamená, bývalí
přátelé SJ ho mohou oficiálně vnímat jako každého jiného člena
jiné církve než SJ, se kterým lze volně hovořit.

Připojuji se k názoru, že dětem prospěje když okruh svých přátel rozšíří i na děti z jiných církví. Jednak mohou lépe snášet takové situace, které se stávali mojí dceři (tehdy 10 let), když jí po mém a manželčino vyloučení, její nejlepší kamarádka (tehdy 11 let), se kterou chodí i do školy, přestala zdravit. Podotýkám, že ani jedna nebyla pokřtěna. Uznávám, že je to extrém, který ani Vedoucí sbor nevyučuje, ale jak vidno stát se to může. Je dobré vědět, že většina aktivních křesťanských sborů organizuje to čemu říkají "mládež". To jest samostatný program pro pubertální mládež, kde si jednak užijí různé akce, spřátelí se, jsou pod vlivem neformálního duchovního vedení vedoucích a jsou si navzájem více či méně pozitvními vzory. Jsou-li pak součástí takové party v mládeži, nemusí být pro ně třeba až tak velký problém ztotožnit se s postojem "sex až po svatbě", protože v jejich partě "na mládeži" si to myslí všichni. Pocit přijetí skupinou je v pubertálním věku obzvláště důležitý a lepší partu pro naše děti si těžko představit. Pokud vím, tak pro přijetí do mládeže, mnohde nemusí být podmínkou ani formální členství ve sboru. Pravděpodbně by mohlo dítě i rodiče chodit do sboru jen jako hosté, když by se nechtěli vázat. Nebo třeba rodina chodí na bohoslužby do jiného sboru než jejich dospívající děti na "mládež". To se může lišit v jednotlivých sborech. Moje děti ještě chodí "do besídky" (děti do 14 let), chodí tam rádi a těší se na to. Co si přát víc.

Dobrý podnět od Jiřího Hrádka. Mám dotaz k tvému příspěvku. Znáš konkrétní křesťanský sbor v Praze, který bys mi doporučil, kde organizují "mládež", a kde lze očekávat podobný morální kodex chování, který jsme se snažili a snažíme držet jako SJ? V čem spočívá "besídka", kam chodí tvé děti?
Podařilo se ti pomoct někomu ze SJ, aby prohlédli svou zaslepenost a důvěru v člověka? Děkuji.

Osobní zkušenost nemám, ale na práci s dětmi se zaměřují Křesťanská společenství např. na Praze 8 a Evangelické církve. Je to ale hledání a zkoušení. Tak jako přítele nenajdeš hned, ani děti nemusí hned objevit své kamarády. Katolická církev má Salesiánské hnutí, které se také věnuje mládeži. Často to nemusí být o církvi, ale o lidech.

Můžeš mi dát Arago konkrétní typ?

Píšeš

Podařilo se ti pomoct někomu ze SJ, aby prohlédli

Ano, ozývají se mi SJ a bývalí SJ, kteří mě najdou na www.rozcestí.org jako kontaktní osobu. Zhruba možná jeden nový za měsíc až za dva se ozve. Snažím se jim ukazovat, že křesťanská duchovní cesta, kterou jsme neslavně započali u SJ může mít krásné pokračování a že spojení se skutečnou církví není třeba se bát. Můj článek http://www.rozcesti.org/cs/pro%C4%8D-nemohu-p%C5%99ij%C3%ADt-na-pam%C3%A1tnou-slavnost si doposud přečetlo 2005 čtenářů, tak se třeba ještě nějací ozvou .
K těm sborům, které organizují mládež. Souhlasím s tím co napsala Arago, chce to obejít si osobně ty sbory kde bydlíš a kde se budeš dobře cítit, tam můžeš pak rád chodit. Pozoruji ovšem, že pro většinu z nás, bývalých SJ je toto, něco jako bobřík odvahy pro skauta. Ale je to cesta vpřed a Bůh Ti další ukáže.
V Praze navhuji ze svých omezených zkušeností tyto církve. Tvůj požadavek vysokých morálních měřítek, myslím splňují všechny stejně dobře.
http://www.jinacirkev.cz/index.php?option=com_content&task=blogsection&id=8&Itemid=46 . Byli jsme s nimi na letní dovolené Family fest. Církev do které my chodíme v Žatci, je velmi podobná (www.cirkevbezhranic.eu). Klade značný důraz na to, že každý má před Bohem velkou svobodu a velkou odpovědnost za svůj život a své chování.
http://mladezpraha.kaes.cz/ . Byl jsem jen jednou na celosborové bohoslužbě.
http://akord.onesim.net/public/intro . Patří do sboru http://cb.cz/praha4/?akce=aktivity . (Zde najdeš i odpověď na to co je to besídka) Byl jsem jen jednou na sborové bohoslužbě.
Nemá smysl abych Ti dával bližší hodnocení. protože každý má rád něco jiného a Ty by sis vytvořil jen předsudek, ale máš-li další dotazy klidně se ptej.
Ze své zkušenosti bych jen dodal, že když zkusíš hledat, máš zřejmě tu lepší část svého křesťanského života teprve před sebou. A po čase hledání, třeba začneš patřit do sboru, kam se budeš Těšit. To Tobě i všem ostatním moc přeju.
Ahoj
Jirka

Ahoj Jesene,

Jirka to myslím napsal velmi dobře, určitě stojí za to se setkání v těchto církvích zúčastnit. Chce to ale odvahu, ale hlavně odhodit předsudky a připustit si, že jsme poznamenáni indoktrinací SJ. Tak šťastnou cestu !

Abych nezapomněl,Jesene, kontakt jsem ti poslal do tvých zpráv.

Děkuji Jirkovi a Aragovi. Prioritně mě to zajímá vzhledem k dětem. Aby poznali i jiné vrstevníky se stejnými hodnotami, které mají. Jinak, jak jsem se zmínil v minulosti i současný sbor SJ, kam chodím mi lidsky - jednotlivci a vztahy k nim - vyhovuje a b. a s. tam mám rád. Rád bych ale poznal jednotlivce i mimo SJ. Na to se chystám....

Jesen napsal:Rád bych ale poznal jednotlivce i mimo SJ. Na to se chystám....

Tomu rozumím, Jesene. Moje nejbližší přítelkyně je katolička a mimo jiné, jsem jí vděčná za to, že jsem měla po vyoučení od SJ s kým promluvit. Zpětně ji vidím jako dar od Boha. Narazily jsme ale na sebe ne přes duchovní rozhovory, ale přes jiné zájmy. Někdy nám prostě Ježíš musí k těm jiným lidem trochu pomoci...

Mám již několik rozhovorů s jednotlivými křesťany mimo okruh SJ, se kterými o duchovních věcech hovořím a je to pro mě povzbuzující. Věřím, že pokud k tomu Minehavo dojde a budu muset odejít z vnějších vlivů, tito lidé budou pro mě dále oporou a povzbuzením. Ovšem mohu poděkovat Bohu, že jste zde i vy, kteří na tomto foru komunikujete a jste pro mě osobně takovou společností, která mě motivuje. Přes všechny nedostatky zde vidím slušnou úroveň komunikace a snahy o hledání řešení, pomoci a povzbuzení.

Na druhou stranu bych ti Jesene poradil, abys neměl velká očekávání. Lidé z jiných církví jsou samozřejmě jiní, tím, že jsou zaměřeni na jiné oblasti víry, jsou i směrováni jinak. SJ jsou celkově velmi ortodoxní v naukách, takže tě možná překvapí, že u řady církví jsou některé docela zásadní otázky ponechané na volbě jedince. Myslím, že to tak je správně, nicméně, nemohou potom vykázat celosvětovou jednotu v určitých oblastech.

Jak šťasné je dětství v rodinách SJ mi připomíná toto video z rodiny bývalého lampasáka.Detaily od vojenského stylu výchovy jsou sice odlišné,ale jako celek je to stejné.
https://www.youtube.com/watch?v=1U-xj4WwEYg

Černá ovce sboru napsal:Jak šťasné je dětství v rodinách SJ mi připomíná toto video z rodiny bývalého lampasáka.Detaily od vojenského stylu výchovy jsou sice odlišné,ale jako celek je to stejné.
https://www.youtube.com/watch?v=1U-xj4WwEYg

Alespoň z mé osobní zkušenosti je tento případ úplně mimo a domnívám se, že v mnoha dalších rodinách SJ také.