Svěření dítěte do péče

Ahoj všem. Nevím, jak začít, takže přímo k věci. Rozvádím se se svým manželem. Jak si možná pamatujete z mého příběhu, je to hodně "ortodoxní" svědek. Já ještě nejsem oficiálně vyloučená, ale k tomuto kroku jsem se už dávno rozhodla a starší jsou již informovaní o mém záměru. Jde jen o formalitu. Můj problém tkví v rozvodu. V pondělí máme jednání o svěření dítěte do péče. Manžel se projevil jako hodně záludný člověk a vím, že o Kačenku se bude rvát jako lev. (chápu ho, protože vím, že svým způsobem ji moc miluje) Sám mi řekl, že mě obviní z toho, že o Kačenku se nestarám, že jsem násilnický typ a bude jí ode mě hrozit nebezpečí, že jsem nezodpovědná a neumím zajistit potřebnou péči ani finančně, psychicky atp. Od lidí už se mi doneslo, že o mě takové věci rozšiřuje. Najal si Luboše Mullera (neumím tu napsat přehláskované u, ale asi chápete o koho jde ) A teď k jádru věci, bojoval někdo z vás o svěření dítěte do péče při rozvodu? Máte typy, na co se připravit, co mohu čekat? Mohou už při první jednání předvolat Kačenku, aby se vyjádřila k tomu s kým chce být? (manžel to chce udělat, přesto že Kačence je šest let a rozhodně taková rozhodnutí na dětech zanechávají daleko větší citové šrámy, než když probíhá rozvod dohodou a v klidu) Vím, že manžel bude hodně tvrdý, vždycky takový byl. Proto se chci připravit co nelíp. Tak kdyby vás něco napadlo, moc ocením podněty. Hezký den všem.

Ahoj,
to nezní dobře ...
Víš o tom, že Společnost Strážná věž vydala brožuru, která se jmenuje "PREPARING FOR CHILD CUSTODY CASES" ?
Mohu ti jí poslat na mail (v angličtině).
Ukázka z ní je v knize Hledání křesťanské svobody na stranách 238 a 239.

Sežeň si právníka. Nechoď k soudu proti Mullerovi sama.

M

Rozvod jsem zažil před 3 lety. I když jsme se dohodli, že děti zůstanou u matky (SJ), přesto následující rok byl hodně nechutný - pravě v záležitostech ohledně dětí. Oba jsem se chovali iracionálně.
S Mulerem mám osobní zkušenost. Když mi "radil" jak se vyhnout civilní službě, nebál s zacházet za hranice zákona, nazýval to kličkami, které Bůh schvaluje, takže skutečně bude třeba mít právníka.
Problém bude asi s financemi. Buda tak třeba asi podpory organizací, které se angažují v boji proti sektám.
Zkus napsat svou zkušenost i na rozcesti.org.

Hlavně piš. Pokud všechny cesty selžou, myslím že bychom mohli zkusit dát dohromady sbírku.

Dopadne to doře. Otec musí vědět, že mu nikdy nebudeš bránit být s dcerou, tento strach způsobuje, že kope...

Ahoj Radime. O tom, že svědkové dělají "prasárny" a obcházejí co mohou, když se jim to hodí a nazývají to kličkami nebo lstí, vím moc dobře. Proto se toho tak bojím.
Manželovi jsem nabízela, abychom se dohodli. Dokonce, abychom měli střídavou péči, tedy čas strávený s Kačenkou stejným dílem po tádnu či 14ti dnech. Nechce o tom ani slyšet. Hodlá vše protahovat jak jen to jde. Nemůžu to pochopit. Věřím, že když lidi chtějí, dokáží se rozumně dohodnout a hlavně by jim mělo jít o děti. On je schopen Kačku vystavit jakémukoli tlaku, jenom aby dosáhl svého.
Na Rozcestí jsem psala. Nejen to, byla jsem tam osobně. Tedy konkrétně na Teologické fakultě. Žel právníky pro účel rozvodu asi mít nebudou.

Waw. Nevím jak jsem to udělala, ale odeslala jsem jednu odpověď a po cestě jsem jí ztratila.
Tak ještě jednou.
Ahojky Michale.
Bohužel neumím anglicky, ale přesto brožuru ocením. Nějak se s tím pokusím poprat. Nemám ani knihu Hledání.
Právníka si určitě seženu. Tedy abych dokreslila situaci. V době, kdy jsem rozjela rozvod a už o tom věděl i manžel, přišla jsem o práci. Takže jsem momentálně na úřadu práce a hledám prácičku co mi síly stačí. Na radu právníka jsem podala žádost o přidělení bezplatného právníka, žel jsem to spletla a podala jsem ji jen k rozvodu. K jednání o svěření Kačenky do péče se to bohužel nevztahuje. Takže se vše pozdrží. Teď musím požádat o odložení a znova o bezplatného právníka, tentokrát k zastupování při jednání o svěření dítěte do péče. Ještě jsem ani nezačala a už mi jde hlava kolem.
Proti Mullerovi sama nepůjdu. Osobně ho znám, zastupoval kdysi manžela kvůli odpírání vojenské a náhradní služby. Jenom doufám, že mi neuškodí to, že budu mít právníka od města proti Lubošovi.
Jinak děkuji za pochopení a za podněty. Jsem ráda, že mě někdo chápe. Z lidí nezasvěcených do problematiky svědků nikdo nechápal můj strach, že přijdu o Kačenku.

Soukromá zpráva pro Jednamámaa. Keros

Jednamámaa napsal:Ahoj všem. Nevím, jak začít, takže přímo k věci. Rozvádím se se svým manželem. Jak si možná pamatujete z mého příběhu, je to hodně "ortodoxní" svědek.

Bude též mít značný vliv to, kdo žádost o rozvod oficiálně podal
a jaký uvedl důvod.
Zřejmě jsi to byla Ty, pokud ano, pak bude záležet na tom, zda Tvůj manžel
to bude respektovat nebo se bude rozvodu bránit.
Připrav se i na to, zvláště jde li o dítě, že bude vyvíjena snaha soudu
vás dát dohromady a zkoumat, zda uvedený důvod rozvodu skutečně
odpovídá realitě a zda se nedá oboustrannou snahou překonat a manželský svazek a jeho funkčnost obnovit.
Pokud budeš trvat na rozvodu a manžel bude před soudem vypovídat ve smyslu, že rozvod nechce a chce kvůli dceři udržet rodinu stále pohromadě,
bude to pro Tebe hodně těžké.
Píšu to reálně, abys byla připravena na náročné varianty a nebyla zaskočena.
Vím, co říkám, jeden rozvod jsem kdysi sám absolvoval a v mém příbuzenstvu jich proběhlo též několik.
Ve Tvůj prospěch bude hrát to, zda jsi schopna se o citové, duševní a tělesné potřeby postarat lépe než Tvůj manžel.
Pokud se zmíníš o obavě, že Tvá dcera by s manželem vyrůstala v sektářském prostředí SJ, tak mnohé zkušenosti ukazují, že na to soudy
dnes moc neberou zřetel, ale kdoví, záleží na soudci a jeho postoji.
Na druhou stranu Müller by určitě oponoval, že u SJ je biblická výchova, která
zajistí výchovu slušného a poctivého člověka pro společnost, takže by se
to mohlo klidně obrátit proti Tobě.
Ale něco pozitivnějšího, soudy mají stále tendence spíše svěřovat děti matkám, jelikož život u matky posuzují jako citově a emocionálně pro dítě zajištěnější a proto pro matku často z těchto důvodů soud rozhodne.
Co je ale důležité, bude Tvůj dojem, jaký u soudu vyvoláš svým chováním a jednáním.
Pozor na emoční scény, hádky, sebelítost a podobně. Musíš působit jako
vyrovnaná osobnost, která ví, proč co dělá a proč se jak rozhoduje a také
musíš přesvědčivě hovořit o svém plánu jak se o dceru hodláš Ty sama postarat a také přirozeně působit s autoritou tak, že bude soud přesvědčen, že Tvá osobnost je takové plány schopná realizovat.
To budou Tvé zbraně, není jich mnoho, ale mohou být účinné, pokud je obratně použiješ, ale upřímně, bude to náročné a případné Tvé vítězství
určitě nebude snadno na dosah, argumentační převaha je zatím, řekl bych, spíše na straně manžela.
Píšu to upřímně, ale plané útěchy by nejenže nebyly dobré, ale spíše by Tě
oslabily, jen znalost a připuštění reality Tě může učinit silnější a budeš se s ní moci lépe poprat.
Nepřítele můžeme porazit spíše tehdy, když si uvědomujeme jeho skutečné možnosti a silné stránky.
Tolik ode mě.

Ahoj Witnessi. Díky za upřímnost. Chlácholení by bylo příjemné, ale nebylo by konstruktivní.
Žádost o rozvod jsem podala já. Léta jsem se snažila o to, aby naše manželství fungovalo, prosila jsem o pomoc starší (kteří se snažili manželovi domlouvat, ale on to vždy pochopil jako nepřímou řeč ke mě, skrze něho, jako hlavu rodiny) Nebylo to k ničemu. Návštěvu rodinné poradny odmítal s tím, že máme přeci starší na rady o manželství. Manžel tvrdil, že ke mě měl úctu a já mám široké pole rozhodování, skutečnost je taková, že pokud on o něčem rozhodne, nemám možnost k tomu cokoli říct. Vlastně jenom to mi zbude. Jeho rozhodnutí bývá nezvratné. Největší problém vidím v tom, jak malou proti manipuluje. Ale to jsem někde jinde.
Manžel se chystá rozvodu bránit, protože mu starší poradili, že jediným důvodem pro rozvod je smilstvo.
Je pravda, že jsem člověk hodně zvyklý neodporovat tomu co manžel chce. Nechci aby malá byla při hádkách, takže se málokdy bráním jeho útokům. Když s ním pak chci mluvit, když u toho malá není, tak mi řekne, že na mě nemá čas. Musím se tvrdě učit jít za tím co chci. Není mi vlastní se nějak prosazovat, ale v tomto případě mi nic jiného nezbude. Nejde o moje blaho, ale o moje dítě.

Ahoj Jednamámo, posílám Ti mail na adresu zde uvedenou.

M

Děkuji, dorazila.

Možná vám budu připadat jako nevyrovnaný člověk, což možná pod tlakem jsem. Dnes mě Kačenka prosila, abych jí nechala tátovi. On jí přesvědčil a já jí prostě nemůžu stresovat. Takže to vzdávám. Pokud bude spokojená, nic víc si nepřeju. Ale díky.

Taky mám ani ne rok starou holčičku a neumím si vůbec představit, co by se dělo mezi námi manželkou a mnou abychom museli své problémy řešit přes cerku. Ale věřím tomu, že tyto stavy jsou a jsou dokonce doporučovány staršími sboru. Když někdo vymývá mozek dospělému OK je to zrůdnost, ale dá se to pochopit, ale když se stejné děje dítěti, tak to je neomluvitelné.

Jak si se rozhodla, to je tvá volba, a nebudu říkat, že ti rozumím protože nejsem ve stejné situaci, to bych lhal a byl pokrytec.

Co ti můžu popřát - pevnou víru a důvěru v nebeského Otce, že to nepřejde, ale ve svůj čas sjedná nápravu.

Jestli ti to sestřičko pomůže, budu na tebe a Kačenku pamatovat v modlitbách.

Candy díky.
Jsem ráda že mě nesoudíš. Víš, všechno má svou hranici. I moje síla má svojí hranici a manželovu tvrdost nepřekoná. Momentálně nepřekoná ani to, jak mě malá odmítá. Manžel jí zpracoval celkem dokonale. Kačenka nechce ani to, abych s ní večer šla spát, nechce se se mnou mazlit. Chce jenom tátu, protože on je podle jejich slov lepší.

Jednamámaa napsal:Možná vám budu připadat jako nevyrovnaný člověk, což možná pod tlakem jsem. Dnes mě Kačenka prosila, abych jí nechala tátovi. On jí přesvědčil a já jí prostě nemůžu stresovat. Takže to vzdávám. Pokud bude spokojená, nic víc si nepřeju. Ale díky.

V takové situaci jako jsi Ty je běžné, že člověk lítá z extrému do extrému,
není to nevyrovnanost, jen těžká a stresová situace, která člověka žene
ode zdi ke zdi a na každé straně se člověk nějak potluče.
Za situace, kterou popisuješ, se nedá nic moc dělat, myslím, že je moudré,
že to necháváš zatím tak, jak jsi žádána. Naopak, je v tom vidět síla Tvé mateřské lásky, když oželíš své vlastní zájmy, jen abys Kačenku ušetřila stresu.
Věř, že až nastane běžný život a pominou emoce vyvolané napětím z rozvodu a toho, co bude dál, tak pak se ukáže vše ve správném světle a též
Kačenčino zpracování bude slábnout a slábnout.
Snaž se být stále skvělá matka, i když to bude za jiných okolností, a nech
plynout čas a pros o moudrost, vyrovnanost a sílu. Věř, že to co dnes vypadá jako prohra a nenávratná ztráta, může být doslova do roka a do dne
výhrou a ziskem.
Drž se...

Nevyrovnanost? Ne, čtu tyto slova a potí se mi ruce a třeští mi hlava. A to jsem mimo tyto mlýnské kameny, které tě melou... To není nevyrovnanost, to je ten nesnestitelný tlak.

Píšeš, že to vzdáváš. Teď nevím - známená to, že odkládáš rozvod? Nebo to svěření Kačenky do tvé péče?

Nemusíš se ale spovídat, jestli je to pro tebe těžké...

ale nevzdávej to. zkus si dát tzv. time-out. Prostě čas na rozmyšlenou. Před nějakým definitivním rozhodnutím.Děti potřebují oba rodiče, dokonce i ty hrozně nedokonalé, i ty odpadlíky, i ty příšerné fanatiky, i ty perfekcionisty a naopak i ty lemply. Prostě tátu a mámu. Neměly by získat pocit, že jedna jejich polovina pochází z úplné příšery. To by je poškodilo v každém případě.

Jednamámaa napsal: ... Takže to vzdávám. Pokud bude spokojená, nic víc si nepřeju. Ale díky.

Nemůže být bez mámy spokojená.

Kdo jí bude vodit do školy? Kdo jí připraví svačinu? Pití do lahvičky? Kdo jí bude vyzvedávat po obědě nebo na ní čekat v poledne doma? Kdo s ní bude dělat úkoly? Kdo jí bude prát? Kupovat šatičky? ... tohle všechno a spousta dalších věcí je pro standardní táty dost těžké.

Odcházíš od manžela, ne od dcery. Nemůžeš to vzdát.

M

Nechtěl jsem do tohoto tématu zasahovat. Jsem na tyto věci příliš citlivý. Co jednamámo popisuješ si nedovedu ve vlastním případě představit. Musí to hodně bolet. Také přesně člověk nezná situaci, povahy, vztahy.... Sázel bych na lásku, citlivě podávanou svému dítěti ( Řím 13. kap. ). To si bude pamatovat i později. Osobně bych bojoval o své dítě minimálně na bázi pravidelných návštěv u sebe. Mám kolegu v práci, který svou rezignací a nestýkáním se se svou dcerou ( tlak exmanželky, ne jeho nezájmu ) dosáhl stavu, že se s ním dcera nechce vůbec vidět a maximálně ho písemně žádá o peníze. Dost smutné.
Nedokážu posoudit, zda váš vztah je naprosto nutné ukončit. Situaci přesně neznám. Nevím, zda je ještě síla pokusit se svým chováním změnit postoj manžela, budovat více svůj vztah s dceruškou. Mě by odloučení od takové holčičky asi psychicky odrovnalo.
Je to složitá záležitost. Myslím na tebe, tvou dcerku i tvého manžela. Moc mě to mrzí. S rozvody a svěřováním do péče nemám naštěstí žádné zkušenosti.

Ahoj. Zkusím vám odpovědět.
Včera přerostla míra napětí, které jsem byla schopná unést a prostě jsem se sesypala. Vědomí toho, že mám proti sobě celou manipulátorskou sektu v čele s mistrným právníkem, lživými obviněními od manžela a jeho ochotnými rodiči všechny jeho výmysly potvrdit, mě prostě dostalo nakolena. Přispělo i to, že prostě nemůžu najít práci díky, které bych mohla vybudovat pro mě a Kačku zázemí. Vím, že tam kde bydlím nebudu moct zůstat. Je to dům manželových rodičů a manžel stihl majetek, tedy firmu, kterou zavedl převést na rodiče taky. Jediné co vlastním je mobil a notebook, který je vlastně mojí sestry. Chtěla jsem odejít aspoň na prvních pár měsíců ke svému tátovi, než se trochu seberu psychicky i finančně. Jenže manžel na odboru péče pro děti mluvil o tom, jaké jsem měla dětství. (věci, které jsem mu s důvěrou svěřovala a on je teď používá proti mě, abych nemohla u táty bydlet, aby to sociálka neposoudila jako vhodné prostředí) Bohužel dětství skutečně nestálo za nic. Táta byl krutý násilník, zvlášť když se napil. Dnes je to křehký stařeček, ke kterému jsem si za posledních pár let našla cestu a mám ho opravdu moc ráda. Táta už nepije, ani nemůže, protože po mrtvici bere léky, kvůli kterým by mu v kombinaci s alkoholem bylo moc zle. Vím, že manželova námitka o minulosti pominula chvílí, kdy táta přestal pít, přesto to byl jeden z hřebíčků do mojí psychické rakve. Přesto se bojím, že sociálka jeden slíbený pokoj u mého taťky, kde bychom mohly bydlet, posoudí jako málo proti tomu, v čem by mohla Kačenka žít se svým tátou. Navíc lži o tom, že se o Kačenku a odmáctnost nestarám, že jsem po tátovi násilník, to jak proti mě dokázal postavit tchýni a tchána. (oba jsem měla upřímě ráda a svým způsobem jsem je až naivně dětsky v mnoha věcech obdivovala) Poslední kapka byla, když Kačenka brečela, že sice nechce abych se trápila, ale že jí musím dovolit být s tatínkem, protože chodit jenom na některá shromáždění nestačí, že musí chodit na všechna. Víte, řve to ve mě, že je nespravedlivé, aby se tak malé dítě trápilo tím, že rodiče se neumí dohodnout. Tolik bych jí chtěla ochránit před vším tím trápením. Je nespravedlivé, že musí bojovat už od malinka boj svého táty za víru, která je v jeho podání víc než-li fanatická. Že nemůže úplně bezelstně prožít Vánoce a ve školce stále diskutuje s učitelkami, jestli ta či ona aktivita je, či není správná. Vidím jako nespravelivé, že jsem jí nepřivedla do vztahu, který by alespoň trochu fungoval a že její táta jí do budoucna dá vzor partnera, kterého si pravděpodobně jednou vybere. Je nespravedlivé i to, že nemůže mít přitozený vztah ke své mámě. Je to moje všechno. Milovala jsem jí od prvních chvilek, kdy jsem věděla, že jí nosím pod srdcem. Netušila jsem, že je možné někoho tak moc milovat. I proto mě drásá představa, že bez ní strávím jedinou vteřinu. Už tři roky přemýšlím, jestli mám právo oddělit jí od táty, pokud bude svěřená do péče mě jenom proto, že moje soužití s manželem je pro mě nesnesitelné. Lámu si s tím hlavu pořád dokola. Nakonec se zdálo, že se v tom manželství zcoknu. Chtěla jsem vydržet co nejdéle, aby Kačenka měla úplnou rodinu, ale prostě to už nešlo. Včera jsem zjistila, že podnájem, který jsem měla domluvený nevyšel (už třetí v pořadí) a že jsem špatně podala žádost o přidělení bezplatného právníka, takže bych ho měla dostat jenom k rozvodu. A já přitom potřebuji právnickou podporu hlavně při jednání o svěření dítěte do péče.
To co v životě opravdu hodně těžko snáším je nejistota. Nevím jak to všechno dopadne a tak mi rozhodnutí, že Kačenku nechám tátovi přineslo obrovskou úlevu. Vybrečela jsem si duši a vyčistila hlavu.
Na soudu mi úřednice poradila, abych podala žádost o přidělení bezplatného právníka znova. Dnes jsem byla na odělení péče o děti. Paní mi tam moc pomohla. Sepsala se mnou žádost o přidělení právníka s tím, že by se mělo pondělní jednání odložit. Získám tím trochu času. Krom toho jsem opět v kontaktu se Společností pro studium sekt a panem Vojtíškem. Možná se mu podaří sehnat kontakt na právníka, který by mi mohl pomoci. Nevím jenom jestli se podaří, aby mi ho soud přidělil jako mého zástupce a platil ho stát. Já na to nemám ani korunu, tím že jsem přišla o práce. Ale to se uvidí.
Chci vám všem upřímě poděkovat za pochopení, povzbuzení, útěchu v některých případech i modlitby.
Já vím, že to nemůžu vzdát, že bych si to celý život vyčítala. Takže zatím to nechávám pozvolna plout. Pokud dojde skutečně k odročení, pomůže mi to a po poradě s právníkem taky budu moudřejší.
Ještě jednou moc děkuji. Vaše slova pro mě opravdu moc znamenají. Katka

Milá Katko. Myslím stále na tebe a tvou Kačenku, stejně jako asi všech, kteří zde na tvoje téma reagovali. Nevím, jak ti mohu prakticky pomoci, ale snad to nech na Bohu. Ten je soudcem všech a všeho. Vidí do srdce a pohnutek každého z nás. Když vyčerpáš všechny možnosti, které vidíš nebo na které jsi byla upozorněna, můžeš mít čisté svědomí. Nedovedu si představit, že by soud matce odepřel minimálně stanovený úsek času se svou dceruškou. Tak se drž maminkoa dávej své dcerce lásku jak jen to půjde.

Jesene, díky. Pomáhá mi, že se mám komu vypovídat a že na mě někdo myslí.

Sám jsem otcem i dědečkem a chápu velice dobře pocity matek,kterým hrozí,že přijdou o děti a samotná jejich existence je ohrožena.
Co nechápu,že takové problémy může mít žena křesťana. Podobné nechutnosti se jistě vyskytují i u ostatních skupin lidí,ale řada z nich to řeší relativně rozumně,alespoň vůči dětem .Vím o čem je řeč,protože mám dceru která po 20 letech manželství zůstala sama s dětmi a bez práce.Přesto,že rozvod proběhl "kulturně" a s ohledem na děti,tak kdybychom ji nepodporovali, stane se potencionální bezdomovkymí.Jen tak mimochodem
dojímají mně nápisy na chodnících ve stylu "důchodci zdechněte".Bohužel prarodiče jsou často jediní, kteří svojí podporou umožňují existenci svých rozvedených dcer a jejich potomků.
To,co zde paní napsala nějak neodpovídá tomu,co jsem slýchával od SJ čítal v jejich publikacích. Celými těmi tahanicemi trpí především děti samotné,ale to jistě všichni ví. Vyvstává přede mnou otázka : kde je křesťanská láska? Jak vlastně vychovala organizace SJ svou ovečku,když je schopna takového jednání vůči vlastní ženě a i dítěti? Copak to ostatním sestrám a bratřím ve sboru nevadí? Zřejmě naprosto převažuje náboženský pohled nad tím obyčejným lidským.
Rád bych napsal něco povzbuzujícího,ale nic mně nenapadá a jsem realista. Snad mohu jen vyslovit přání,aby to všechno vydržela a aby nakonec mohla zůstat se svojí dcerkou. Mirek

Mnozí jsou stejně fanatičtí jako ten muž a nebo o ničem nic neví nebo to nechtějí vědět a zřejmě v tomto případě to podstatné, věří lžím manžela o jeho ženě, že je násilnická atd. Láska se skutečně projevuje jinak. Jsou to tedy skutečně Kristovi učedníci?
_________________

Milá Katko, věřím, že Bůh to vše vidí a nenechá to tak. Jen počítej s tím, že výsledek nemusí být dle tvého přání, ale v takovém případě neobviňuj Boha. Ne že by jsi toho byla schopná, ale většinou si to lidé myslí, když jejich modlitby, z jejich pohledu, nejsou vyslyšeny. Jenže jsme skutečně schopni obsáhnout všechny záležitosti, neopomeneme něco, co by mohlo právě způsobit změnu v rozhodnutích?

Katuško, i když tě neznám osobně, neztrácej hlavu a měj víru, že i když to dopadne jakkoliv, rozhodující je udržet si dobrý vztah s Pánem a rozhodně nepřipusť aby se i když to dopadne tak či onak, aby se změnil tvůj vztah ke Kačence. Je to tvoje cerka, ty ji miluješ a ona taky i když to tak nemusí vždy vypadat-chce žít s otcem, že? Ona pozná, že ji stále miluješ i přes to, co se bude dít. Hněv a úzkost je přirozený projev nás nedokonalých lidí, ale nesmí tyto pocity přemoci lásku k Bohu a svým bližním.
Ať ti v tom pomáhá Boží Láska.

Hezký den

Z vlastní zkušenosti jsem zažil rozvod rodičů v 10-ti letech.Iniciovat rozvod jen kvůli odlišné aktivitě ve stejném náboženství mi připadá poněkud nesmyslné.Tek příspěvek se vyhýbá podstatné příčině rozvodu,což mi připadá jednostrané neupřímné a snaha hrát na city.Byl manžel opilec? Byl surový? Nevydělával peníze a byl příživník? hrál na automatech? Bral drogy? Nemá zájem o dítě? Kolik manželek by bylo šťastných,kdyby ten jejich nebyl právě takový. Ty důsledky co jsou tu popsány se daly předem předpokládat.,navíc není třeba od SJ rychle odcházet.Pokud mě to tam netěší,tak tam pouze nebudu chodit a bratři se o mě přestanou zajímat sami od sebe. Ono platí ve všem,je dobře předem zvážit,zda udělat nevratné radikální řešení,nebo nechat problém pozvolna vypršet.Obvykle na rozvodu nesou podíl obě strany.Nejčastějším kořenem problémů mezi manželi je sobectví obou a navzájem se pak trumfují o prestiž.Je pozdě pak fňukat nad důsledky plynoucí z vlastních neuvážených kroků.

Dnešní jednání bylo odročeno, takže mám trochu času se vzpamatovat a dohodnout se s právníkem na dalších krocích.

Ahoj černá ovce....čekala jsem i reakci podobnou té tvojí, takže mě ani moc nermoutí. Navíc vím, že nevíš kolik nervů a rozhodování mě stálo to, než jsem došla k rozhodnutí, že se skutečně dám rozvést. (mohl by ti to potvrdit můj psychoterapeut Villon, ten četl milion mých pochybností z té či oné strany a milion pochybností a výčitek svědomí za to, že se toužím dát rozvést)
U nás nejde jen o náboženskou rozdílnost. Naše manželství neklapalo už v době kdy jsem byla horlivá průkopnice u svědků. Kdo mě zná, ví jak se věci mají. O rozvodu uvažuji alespoň pět let, z toho dva roky intenzivně, od svědků jsem začala odcházet před dvěma, či třemi roky. Takže rozvod jsem chtěla daleko déle, než odejít od svědků. Takový ten tichý odchod, kdy si tě starší přestanou všímat u mě nešel. Manžel začal za staršími chodit, aby mě dovedli na správnou cestu a věřte či ne, není jednoduché tomu odolávat a neříct co si skutečně myslíte. Navíc každodenní kritika všeho co dělám, ať je to rádio puštěné k práci, nebo obyčejná návštěva u kamarádky (ne příliš častá, jednou za 14 dni na hodinku?), to že jsem vzala malou na jízdárnu na koníčky, nebo jsem dělala autoškolu. Nic z toho nesním. Nesmím s Kačenkou ani přespat u svých rodičů. Důvod neuveden. Prostě rozhodnuto na základě možnosti rozhodovat. Navíc manželova paranoia. Koho by neunavovalo, kdyby měl na mobilu službu s určováním polohy kde se nachází, aby manžel věděl, jestli jsem skutečně tam, kde mám být. Atd., atd. Jsem unavená z toho, že mě někdo celá léta chce předělat. Chci být sama sebou a poslechnout si hudbu, která se mi líbí. Chci si dodělat autoškolu, ačkoli mi to manžel zakázal. Chci dělat práci, která mě baví, ačkoli manžel mi tvrdí, že na to nemám. (pouze jeho doměnka a pokus přesvědčit mě o mé neschopnosti) Chci jít s malou na koně, bez toho, že bych si pak musela vyslechnout přednášku, jak je to škodlivé. Chci o víkendu přespat u svých rodičů, nota bene, když na normální dovolenou jsem s manželem za jedenáct let nikdy nejela. Já chci vést, aspoň trochu normální život.