Modlitby před jídlem

Přátelé,
rád bych znal Vaše názory a zkušenosti týkající se námětu
,,Modlitby před jídlem´´.
Už nějaký čas nad tím uvažuji a snažím se ujasnit si, jaký je k běžně zavedenému ,,rituálu´´ modliteb před jídlem dostupný biblický podklad.
Myslím tím modlitbu před každodenní běžným jídlem, nikoliv poděkování např. za ,,chléb a víno´´ u připomínek Kristovy smrti apod.

Proč se nad tím zamýšlím?

Ze 3 základních důvodů:

1) Bohu jsme přece vděčni za nesčíslné množství darů a požehnání,
máme snad rituál v tom, že bychom každý den s rodinou oficiálně děkovali
za východ slunce, za nový den, za vzduch apod.?
Proč tedy jako křesťané pravidelně děkujeme za jídlo a mnohde by bylo považováno za nesprávné, kdyby křesťan, hlava rodiny, nevyjádřil nahlas modlitbu před jídlem a nechal by ,,jen´´ na každém členu rodiny poděkovat mlčky sám za sebe?
Není tedy vůči ostatním darům od Boha nespravedlivé, že za ně neděkujeme tak pravidelně i oficiálně jako za pokrm?

2) Opakovaná ,,rituální´´ činnost má svá úskalí v tom, že se z ní stane jen ten povinnostní rituál, při kterém se už do hloubky neuvažuje.
A pokud je hlava rodiny s rodinou na dovolené, kde všechna jídla se většinou jedí společně, není to pro takovou hlavu rodiny téměř jistota, že po týdnu děkování za snídani, oběd i večeři bude jen stěží schopna být natolik u modliteb inovativní, správně duchovně naladěná a procítěná, aby takováto modlitba byla stále vnímána jako vítaná komunikace s Bohem k duchovnímu prospěchu rodiny?

3) Není tak zvýšené riziko rituálního znehodnocení daru modlitby, který je tak implementován do každodenní ,,navyklé a žádoucí´´ rutiny, která velmi snadno přeroste v to, že např. děti začnou považovat modlitbu jen za jakési útrpné zlo, které se musí přečkat, aby se konečně dostaly k jídlu?


1)
Jak máte sami v sobě ujasněno, že pravidelné a hlasité děkování za pokrm
je biblicky jednoznačně vyžadováno a opravdu není v takovém případě vhodné, aby to udělal např. jen každý člen rodiny ,,v duchu´´ sám za sebe?

2)
Není hlasité děkování za pokrm jen jakási tradice (tím ale neříkám, že nutně špatná), kterou jsme jako křesťané prostě jen převzali, ale přitom to není něco, co by Bůh jednoznačně v Písmu vyžadoval nebo nějak výslovně komentoval?

Předem děkuji za Vaše názory, připomínky i osobní zkušenosti.

Je zajímavý,witnessi, že jsem se v sobotu po letech před jídlem modlil. Respektive byl přítomen modlitbě.
Můj pětiletej syn, kterýho mám o víkendech, se mě zeptal, proč se u jídla nemodlíme, jestli se může se mnou pomodlit. Sedli sme si spolu, ukázal mi, ať sepnu ruce a modlil se. Čekal sem, jestli do modlitby vloží nějakou myšlenku za "napravení" táty. Nevložil. Poděkoval za jídlo a poprosil o ochranu během dne. Milá zkušenost.

Ahoj witnessi.
Musím konstatovat, že u nás v rodině (manželka a já) se modlíme před každým jídlem. Neinovuji modlitby tak, abych stále neopakoval ta samá slova. Takže modlitby jsou v podstatě stejné.

Je dobré, že tyto základní věci, které následovník Ježíše Krista denně používá, jsou někdy dány do diskuze a napřetřes, aby se někdo další mohl nad tím zamyslet.

Můj názor je takový, určitě se modlitba před jídlem u nás doma stala zvykem. Když tak přemýšlím, nevím zda je to dobré nebo ne? Ale s jistotou mohu říci, že kdybychom společně před jídlem nepronesly modlitbu, tak by mi manželka jasně dala najevo že takhle to nejde a já bych si to v zápětí také uvědomil.
Ale.
Je to jen další případ z řádky omylů, které máme v hlavách. Mně nevyjímaje.
Modlitba je určitě zajímavý nástroj, který může použít každý.
Proč bych se nemohl modlit k JHVH a teď nově i Ježíši Kristu, když uznám za vhodné. A když zapomenu nebo prostě necítím tu nutnost tak učinit, proč by svědomí jiného člověka mne mělo obžalovávat nebo v opačném případě by moje svědomí mělo obžalovávat jiného člověka ža nečiní tak, jak já osobně považuji za dobré.
Takhle to dopadne vždy, když se do osobních záležitostí namíchá svědomí někoho, kdo si myslí že může za druhého rozhodnout. To je systémová chyba společenství, kde je individualita potlačena na úkor možnosti se osobně a sám (svobodně) za sebe rozhodnout a pak podle tohoto rozhodnutí poctivě sám k sobě a lidem v mém okolí jednat.

Musím říci, že když si připomenu slova dopisu Římanům 14. kapitoly (PNS) (omlouvám se, ale musím to sem dát celé, protože to jako celek, ukazuje postoj následovníka Ježíše Krista), tak se budu muset zamyslet.
Římanům 14:
1 Vítejte [člověka], který má slabosti ve [své] víře, ale ne k rozhodování o vnitřních
otázkách
2 Někdo má víru, [že může] jíst všechno, ale ten, kdo je slabý, jí zeleninu
3 Ať ten, kdo jí, nepohlíží svrchu na toho, kdo nejí, a ať ten, kdo nejí, nesoudí toho, kdo jí,
protože ho Bůh přivítal
4 Kdo jsi ty, abys soudil domácího sluhu [někoho] jiného? Svému vlastnímu pánovi stojí
nebo padá. Skutečně bude postaven, neboť Jehova ho může postavit
5 Někdo soudí, že jeden den převyšuje druhý; [někdo] jiný soudí, [že] jeden den je jako
všechny ostatní; ať je každý plně přesvědčen ve své vlastní mysli
6 Kdo zachovává den, zachovává jej Jehovovi. A rovněž kdo jí, jí Jehovovi, neboť vzdává
díky Bohu; a kdo nejí, nejí Jehovovi, a přesto vzdává díky Bohu
7 Nikdo z nás opravdu nežije pouze pro sebe a nikdo neumírá pouze pro sebe
8 vždyť jestliže žijeme, žijeme Jehovovi, nebo jestliže umíráme, umíráme Jehovovi. A
proto ať žijeme či umíráme, patříme Jehovovi
9 Kristus totiž zemřel a opět ožil proto, aby byl Pánem nad mrtvými i nad živými
10 Proč však soudíš svého bratra? Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra? Vždyť
všichni budeme stát před Boží soudní stolicí
11 neboť je napsáno: Jakože žiji, říká Jehova, každé koleno se přede mnou bude sklánět a
každý jazyk bude otevřeně uznávat Boha
12 Tak tedy každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe
13 Proto již nesuďme jeden druhého, ale spíše se rozhodněte tak, že nebudete dávat
bratrovi kámen úrazu nebo příčinu k zakopnutí
14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněné samo o sobě; jen když
člověk považuje něco za poskvrněné, je to pro něj poskvrněné
15 Jestliže se tedy tvůj bratr rmoutí kvůli pokrmu, nechodíš již ve shodě s láskou. Nenič
svým pokrmem toho, za něhož zemřel Kristus
16 Nepřipusťte proto, aby se o dobru, které děláte, mluvilo k vaší škodě
17 Vždyť Boží království neznamená jídlo a pití, ale spravedlnost a pokoj a radost se
svatým duchem
18 Kdo totiž v tomto ohledu slouží jako otrok pro Krista, je Bohu přijatelný a má schválení
lidí
19 Proto tedy usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému
budování
20 Přestaň strhávat Boží dílo jen kvůli pokrmu. Pravda, všechno je čisté, ale je to škodlivé
pro člověka, který jí s podnětem ke klopýtání
21 Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá
22 Víru, kterou máš, měj ve shodě se sebou před zrakem Boha. Šťastný je ten, kdo se
nevystavuje soudu tím, co schvaluje
23 Má-li však pochybnosti, již je odsouzen, jestliže jí, protože ne[jí] z víry. Vskutku
všechno, co není z víry, je hřích.

Slova, která ukazují, jak se mi, Svědkové Jehovovi, mýlíme ve svých postojích.

Napadla mně jedna situace ve vztahu k modlitbě a to, když si žena přeje pomodlit se a poděkovat za jídlo a sedí společně s mužem:
1 Korinťanům 11: (PNS)
4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má něco na hlavě, hanobí svou hlavu
5 ale každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou, svou hlavu hanobí,
neboť je to jedno a totéž, jako kdyby byla [ženou] s oholenou hlavou
6 Jestliže se totiž žena nepokrývá, ať se také ostříhá; jestliže však je potupné, aby byla
žena ostříhaná nebo oholená, ať se pokrývá

V tomto případě je jasné, že muž by měl chápat tuto situaci a měl by se modlit bez výzvy od ženy. Je mnohem lepší, když muž vznese modlitbu ze svých dobrých pohnutek, než že je k tomu nucen ženou (manželkou).
Co myslíte?

frodo, za tu kapitolu z Bible po ránu děkuju. Přijde mi milý, když vidím ve filmu, jak se rodina sejde společně k jídlu a poděkujou. Po několika letech, co Bibli nečtu a jedinej "duchovní" kontakt mám tady, byla modlitba mýho syna a teď ten citát z Římanům příjemným připomenutím něčeho hezkýho. I tobě díky witnessi za tohle téma.

frodobagin napsal:
9 Kristus totiž zemřel a opět ožil proto, aby byl Pánem nad mrtvými i nad živými
10 Proč však soudíš svého bratra? Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra?

Frodo, nechci tě strašit. Není to shoda s tím cos mně provedl? Mně nevadí, ovšem mám divný pocit, takový nafoukaný. Najednou si připadám že nemám už co vám nabídnout, byť to je pravda.
Prosím, Frodo, příště nikoho nezlehčuj vtipnými poznámkami takového, který se nedokáže bránit byť máš pravdu. Mohls mi odpovědět, kdo je Hamadej, a ne se smíchem vzhlížet na mne a neodpovědět.

Nuže, co se týče těchto veršů s oslovením Jehova, se týká Pána Ježíše, protože on je Pánem mrtvých i živých a jemu patří vše i lidi, které Bůh povolává.
Pakliže jíme Pánu, Bohu tímto děkujeme je pro mne správnější varianta než ta dle PNS: Pokud jíme Jehovovi, Bohu tímto děkujeme.

[/quote]

Ahoj jájo.
Jsem rád, že ti to bylo vhod. A že jsem tak smělý. Proč již nečteš bibli? Je to nějaký problém?

sazeč napsal:

frodobagin napsal:
9 Kristus totiž zemřel a opět ožil proto, aby byl Pánem nad mrtvými i nad živými
10 Proč však soudíš svého bratra? Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra?

Frodo, nechci tě strašit. Není to shoda s tím cos mně provedl? Mně nevadí, ovšem mám divný pocit, takový nafoukaný. Najednou si připadám že nemám už co vám nabídnout, byť to je pravda.
Prosím, Frodo, příště nikoho nezlehčuj vtipnými poznámkami takového, který se nedokáže bránit byť máš pravdu. Mohls mi odpovědět, kdo je Hamadej, a ne se smíchem vzhlížet na mne a neodpovědět.

Nuže, co se týče těchto veršů s oslovením Jehova, se týká Pána Ježíše, protože on je Pánem mrtvých i živých a jemu patří vše i lidi, které Bůh povolává.
Pakliže jíme Pánu, Bohu tímto děkujeme je pro mne správnější varianta než ta dle PNS: Pokud jíme Jehovovi, Bohu tímto děkujeme.

Ahoj sazeči.
Jsem rád, že jsi se ozval. Děkuji za upozornění. Určitě se zamyslím.

Co se týká Ježíš vs. JHVH na to se podívám.

Asi je to frodo tím, že jsem po 40 letech najednou úplně zvolnil. Otočil svůj život o 180 stupňů. Nemyslím, že je to tak dobře, ale momentálně to tak je. Tvrdím o sobě, že jsem věřící ateista. Ale modlitba malýho i citát z Bible od tebe mě potěšil. Jen přemejšlím, jestli mi to připomnělo můj život před lety, nebo mám pořád nějakej vztah k duchovním věcem.

Já se často modlím,ovšem před jídlem téměř nikdy.Žiji sám,možná kdybych měl manželku nebo rodinu,tak bych se asi před jídlem modlil,a snažil bych se,aby to nebylo formální. Modlit se však sám u jídla mi nejde - tím netvrdím,že je to správné.

No, co se týče modlitby před jídlem, myslím, že se to v křesťanství mnohdy zvrhlo do jakéhosi obludného rozměru, kdy se srdcervoucně připomíná kdeco včetně miliónů hladových, kteří nemají co do úst apod. Nicméně, pokud chceme žít podle vzoru Ješuy ha-Mašiach, tak o něm čteme, že před jídlem pouze „vzdal díky“ (Matouš 15:36).

Jedná se o židovský zvyk pronášení požehnání či díkůvzdání před jídlem, který zavedli židovští učenci. Toto požehnání má ustálenou formu a v případě jedení různých pokrmů se říká nebo zpívá: BARUCH ATA ADONAJ, ELOHEJNU MELECH HA‘OLAM, BORE MINEJ MEZONOT. AMEN. Přeložit by se to dalo těmito slovy: „Pochválen budiž, Pane, Bože náš, Králi světa, Stvořiteli různých druhů jídel. Amen.“

Podobná krátká požehnání mají židé ve zvyku pronášek při nejrůznějších příležitostech, např. při spatření duhy, při spatření blesku či zaslechnutí hromu, při zaslechnutí mimořádně dobrých zpráv či zaslechnutí špatných zpráv, při spatření kvetoucích stromů na jaře, při spatření oceánu nebo moře, při spatření krásných lidí, zvířat, rostlin nebo věcí apod.

Přátelé.

Možná než nějaká slova, nechme promluvit Písmo:

1T4, 2Prolhaní pokrytci s cejchovaným svědomím 3budou lidi zrazovat od manželství a zakazovat jim jíst, co Bůh stvořil. Ti, kdo věří a znají pravdu, to však mají požívat s vděčností, 4neboť vše, co Bůh stvořil, je dobré a nic, co se přijímá s díkůvzdáním, není třeba odmítat; 5posvěcuje se to Božím slovem a modlitbou.

Ř14, 6Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

Sk27, 35Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, lámal a začal jíst.

Nuže, co se týče těchto veršů s oslovením Jehova, se týká Pána Ježíše, protože on je Pánem mrtvých i živých a jemu patří vše i lidi, které Bůh povolává.
Pakliže jíme Pánu, Bohu tímto děkujeme je pro mne správnější varianta než ta dle PNS: Pokud jíme Jehovovi, Bohu tímto děkujeme.

Ještě bych k tomu dodal. Myslím, že může být vážné a že je rozdíl mezi tím, jestliže jíme Pánu, tímto Boha děkujeme, a tím, jestliže jíme Jehovovi, tímto Boha děkujeme.
Rozdíl proto, že pokud dle verze PNS, tímto stále držíme SZ zvyky a učení v době před prvním příchodem Pána, že nejíme Pánu tj., ještě neuznáváme oběť Kristovu a nepřipouštíme sloužit Pánu Ježíši a tímto odmítáme uznávat moc danou Bohem Pánu Ježíši a uznávat Ježíše jako Pána a Soudce...

jája napsal:Asi je to frodo tím, že jsem po 40 letech najednou úplně zvolnil. Otočil svůj život o 180 stupňů. Nemyslím, že je to tak dobře, ale momentálně to tak je. Tvrdím o sobě, že jsem věřící ateista. Ale modlitba malýho i citát z Bible od tebe mě potěšil. Jen přemejšlím, jestli mi to připomnělo můj život před lety, nebo mám pořád nějakej vztah k duchovním věcem.

Ahoj jájo.
Mohu potvrdit, že číst bibli s vědomím, že po mně chce Ježíš Kristus, abych jednal dokonale, tedy když něco mám promyšleno a chci to uskutečnit a není to něco, za co se vystavuju soudu od připuštěných vlád zde na zemi (toto má své hranice) nebo soudu od Ježíše Krista a JHVH, a učiním to poctivě vůči sám sobě a vůči lidem v mém okolí a že to je to nejdůležitější, co mám udělat proto, abych následoval Ježíše Krista, je to osvobozující. K tomu samozřejmě patří uznání výkupní oběti JK. Když již člověk uzná výkupní oběť JK, už se mu nechce vracet k věcem za sebou, protože se mu zdají nicotné a protože by znovu přibíjel JK na kůl (kříž).
Napsal jsem to velmi jednoduše ale jako vybídka pro čtení bible a narovnání osobního života je to perfektní. Zkus popřemýšlet.
S tímto vědomím ti každý přečtený verš z písma zapadne do mozaiky a poznání o Ježíši a JHVH tě doslova osvobozuje. A od čeho že osvobozuje? Od nákladu, který si člověk naložil sám a úplně zbytečně a ke kterému ještě přidává Satan.
Zkus to. Je to zajímavá zkušenost.
Slovo LÁSKA má poté úplně jiný rozměr.
Dříve mi to připadalo směšné. Říkal jsem si že láska mezi mnou a lidmi a mnou a Ježíšem a mnou a JHVH je na první pohled směšně znějící termín. Na druhý pohled jsem to považoval za lásku, kterou si mohu a musím vysloužit. No a někdy jsem si říkal, že to zní spíše jako homosexuální praktiky. Neuražte se kdo to budete číst. Ale slovo LÁSKA bylo pro mne prázným výrazem.
Teď význam slova LÁSKA chápu jako jedno z nejdůležitějších hledisek, jak mám osobně jednat s lidmi a jak lidé mají jednat mezi sebou.
Více to nebudu rozvádět, je toho mnoho co bych mohl říci o tom, jak se významy mnohých Ježíšov slov narovnávají a stávají pochopitelnými, když k nim přistoupíš s tou dokonalostí, ke které jsme Ježíšem Kristem všichni lidé vybízeni.

Díky, frodo.

sazeč napsal:

Nuže, co se týče těchto veršů s oslovením Jehova, se týká Pána Ježíše, protože on je Pánem mrtvých i živých a jemu patří vše i lidi, které Bůh povolává.
Pakliže jíme Pánu, Bohu tímto děkujeme je pro mne správnější varianta než ta dle PNS: Pokud jíme Jehovovi, Bohu tímto děkujeme.

Ještě bych k tomu dodal. Myslím, že může být vážné a že je rozdíl mezi tím, jestliže jíme Pánu, tímto Boha děkujeme, a tím, jestliže jíme Jehovovi, tímto Boha děkujeme.
Rozdíl proto, že pokud dle verze PNS, tímto stále držíme SZ zvyky a učení v době před prvním příchodem Pána, že nejíme Pánu tj., ještě neuznáváme oběť Kristovu a nepřipouštíme sloužit Pánu Ježíši a tímto odmítáme uznávat moc danou Bohem Pánu Ježíši a uznávat Ježíše jako Pána a Soudce...

Ahoj sazeči.
Text verše Římanům zní logičtěji, když tam místo kyriō dosadím pán než když tam dosadím Jehova.

frodobagin napsal:
Ahoj sazeči.
Text verše Římanům zní logičtěji, když tam místo kyriō dosadím pán než když tam dosadím Jehova.

Ahoj Frodo,
mám v hlavě jasný signál, ono ne a ne vyjádřit a tak smutně sklopím hlavu a přesto jsem rád, že jsi doufám pochopil.

Ahoj sazeči.
Čeká mě kus práce, abych zjistil všechny dosahy vědomé záměny překladu slova Kyrios (Pán) za slovo Jehova v překladu PNS Svědků Jehovových. Je k tomu mnoho materiálu jen to nasoukat do hlavy a umět s tím pracovat. Rozhodně to nehodím za hlavu. Tento námět překladu slova Kyrios na Pán nebo Jehova je velmi zajímavý. Hlavně dopady na nauky z bible, které z toho vyplývají.

Nevím, zda tato diskuze už není zcela uzavřená, ale je to zajímavé téma, proto se k němu vracím.
Osobně se domnívám, že by se z modliteb před jídlem nemělo dělat nějaké dogma. Má-li někdo pocit, že je pro něj důležité modlit se před každým jídlem, je to jen v pořádku a ať to dělá dál. Na druhou stranu si myslím, že není třeba si dělat výčitky a doslovně nebo obrazně rychle polykat jídlo, pokud člověk někdy zapomene poděkovat, abych odříkal nějakou rychlomodlitbu a splnil povinnost, modlitby by se ničím takovým stát neměly. Dalším úskalím může být jejich sklon ke stereotypu, kdy něco odříkám, ale má mysl bloudí už nad voňavým pokrmem na stole nebo někde jinde. Pak si myslím, že hodnota také není příliš vysoká. Pokud to tak není, pak v modlitbách před jídlem nevidím problém. Každý asi musí zvážit sám za sebe, co považuje za správné a pro něj přijatelné.
V souvislosti s modlitbami mám jinou otázku (nevím, zda není nikde jinde otevřeno podobné téma, proto se ptám tady, kdyžtak přeskočím ) - považujete za biblické a správné modlit se k JK nebo ne? A proč ano nebo proč ne? Předem díky za odpovědi.

noname napsal:Osobně se domnívám, že by se z modliteb před jídlem nemělo dělat nějaké dogma. Má-li někdo pocit, že je pro něj důležité modlit se před každým jídlem, je to jen v pořádku a ať to dělá dál. Na druhou stranu si myslím, že není třeba si dělat výčitky...

Zcela určitě, je to každého soukromá věc mezi ním a Bohem. Je to asi tak jako by někdo při každé večeři řekl manželce: "má drahá, děkujeme ti za vynikající pokrm". Věřím, že by jí to po pár týdnech začalo rozčilovat. Myslím, že každý chlap je vděční své manželce když připraví večeři. Někdy možná řekne jen "dík", jindy nic, protože okolnosti tomu nenahrávají a jindy jí třeba řekne, že si moc váží toho, že i když má mnoho jiných starostí, přemýšlí jaké jídlo udělat, je dobré a ještě si s ním vyhraje, aby bylo hezky upravené. Je to přirozené a myslím, že stejně tak přirozeně by to mělo fungovat s modlitbami za jídlo.

noname napsal:Každý asi musí zvážit sám za sebe, co považuje za správné a pro něj přijatelné.

Přesně tak. Zároveň by nikdo neměl v nikom vytvářet pocit, že něco dělá špatně pokud to nedělá stejně jako on. Ve společnosti SJ to často funguje tak, že nepomodlení před jídlem je pomalu znak odpadnutí od Boha takže si jednotliví SJ úzkostlivě sledují zda se před jídlem pomodlili. Občas jsou z toho docela trapné situace. Pamatuju si na sjezd v Budapešti kdy při snídani v hotelu sedělo u stolu šest sester a jedna se ujala ranní modlitby. Modlila se asi pět minut, ostatní slintali a kručelo jim v břiše, ale museli se pokorně se skloněnou hlavou účastnit modlitby a dělat jak hltají každé slovo své sestry. Já jsem se obvykle při jídle (bez ohledu na to jestli u toho byli nějací SJ nebo ne) modlil v duchu a velmi rychle, třeba než jsem dosedl nebo promíchal polívku lžící. Ale nejednou se mi stalo, že jsem byl od SJ zděšeně dotázán jestli jsem se náhodou nezapomněl pomodlit :-)

noname napsal:V souvislosti s modlitbami mám jinou otázku (nevím, zda není nikde jinde otevřeno podobné téma, proto se ptám tady, kdyžtak přeskočím ) - považujete za biblické a správné modlit se k JK nebo ne? A proč ano nebo proč ne? Předem díky za odpovědi.

Myslím, že stejně tak jako je na každém jestli má vůbec potřebu se před jídlem modlit, je i to ke komu se bude modlit. Pokud je pro někoho Bohem J.K. a má pocit, že je správné k němu směřovat své modlitby, ať to tak dělá. Nikdo by ho za to neměl jakkoli posuzovat.

noname napsal:Nevím, zda tato diskuze už není zcela uzavřená, ale je to zajímavé téma, proto se k němu vracím.
Osobně se domnívám, že by se z modliteb před jídlem nemělo dělat nějaké dogma. Má-li někdo pocit, že je pro něj důležité modlit se před každým jídlem, je to jen v pořádku a ať to dělá dál. Na druhou stranu si myslím, že není třeba si dělat výčitky a doslovně nebo obrazně rychle polykat jídlo, pokud člověk někdy zapomene poděkovat, abych odříkal nějakou rychlomodlitbu a splnil povinnost, modlitby by se ničím takovým stát neměly. Dalším úskalím může být jejich sklon ke stereotypu, kdy něco odříkám, ale má mysl bloudí už nad voňavým pokrmem na stole nebo někde jinde. Pak si myslím, že hodnota také není příliš vysoká. Pokud to tak není, pak v modlitbách před jídlem nevidím problém. Každý asi musí zvážit sám za sebe, co považuje za správné a pro něj přijatelné.
V souvislosti s modlitbami mám jinou otázku (nevím, zda není nikde jinde otevřeno podobné téma, proto se ptám tady, kdyžtak přeskočím ) - považujete za biblické a správné modlit se k JK nebo ne? A proč ano nebo proč ne? Předem díky za odpovědi.

Zdravím a přeji krásný den.
Můj názor je ,že modlit se ke Kristu je v pořádku.
Ale nikomu to nenutím - pokud by to někomu vadilo se modlit ke Kristu - tak ať to nedělá.
Jinak s tím co píšeš o modlitbě před jídlem se mohu plně ztotožnit.
Děkuji za hezký názor.

Styvi

noname napsal: ......považujete za biblické a správné modlit se k JK nebo ne? A proč ano nebo proč ne? Předem díky za odpovědi.

Já považuji modlitby k Ježíši Kristu za správné a biblické. Před časem jsem si udělal takový rozbor článku ze Strážné věže (Otázky čtenářů), který se snažil ukázat na nesprávnost modliteb k JK, porovnal jsem daná tvrzení s Biblí a doplnil jsem tento článek komentáři.
Tak ho sem přikládám:

Znamená Štěpánovo zvolání zaznamenané ve Skutcích 7:59, že bychom se měli modlit k Ježíšovi? *** w05 1/1 str. 31
Ve Skutcích 7:59 se píše: „Dále na Štěpána vrhali kameny, když úpěnlivě prosil a řekl: ‚Pane Ježíši, přijmi mého ducha.‘“ Tato slova vyvolávají u některých lidí otázky, protože v Bibli je napsáno, že ‚Ten, který slyší modlitbu‘, je Jehova. (Žalm 65:2) Skutečně se Štěpán k Ježíšovi modlil? A neznamenalo by to, že Ježíš a Jehova jsou tatáž osoba?
Nová Bible kralická uvádí, že Štěpán „vzýval Boha“. Ve známém anglickém překladu King James Version můžeme číst, že se „obracel na Boha“. Nelze se tedy divit, že mnoho lidí dojde ke stejnému závěru jako komentátor Bible Matthew Henry, který napsal: „Štěpán se zde modlí ke Kristu a to musíme dělat i my.“ Tento názor je však nesprávný. Proč?
Dílo Barnes‘ Notes on the New Testament (Barnsovy poznámky k Novému zákonu) poctivě přiznává: „Slovo Bůh v původním textu není a nemělo být uvedeno v překladu. Nevyskytuje se v žádném starověkém [rukopisu] ani překladu.“ Jak se tedy slovo „Bůh“ do tohoto verše dostalo? Učenec Abiel Abbot Livermore to označil za „ukázku náboženské předpojatosti překladatelů“. Většina moderních překladů proto tuto podvrženou zmínku o Bohu neobsahuje.
Komentář k výše uvedenému:
„Otázkou tady ale není, jestli je Ježíš Bůh či není, ale jestli je správné se k němu modlit. Tato úvaha je na tomto místě zavádějící“

Nicméně v mnoha překladech je uvedeno, že Štěpán se „modlil“ k Ježíšovi. I poznámka pod čarou v Překladu nového světa uvádí, že výraz „úpěnlivě prosil“ může znamenat také „žádal; modlil se“. Vede to snad k závěru, že Ježíš je Všemohoucí Bůh? Nevede. Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words (Vineův výkladový slovník starozákonních a novozákonních slov) vysvětluje, že původní řecké slovo, e·pi·ka·le′o, v tomto kontextu znamená „obracet se, vzývat; . . . odvolat se k autoritě“. Toto slovo použil apoštol Pavel, když prohlásil: „Odvolávám se k césarovi!“ (Skutky 25:11) Vhodně toto slovo překládá The New English Bible, kde čteme, že Štěpán k Ježíšovi „zvolal“, nebo Žilkův překlad, kde stojí, že k Ježíšovi „volal o pomoc“.

Komentář k výše uvedenému:
Tato argumentace nemění nic na tom, že zde Štěpán pronesl krátkou modlitbu k Ježíši Kristu

Co Štěpána vedlo k tomu, aby učinil takovou žádost? Jak uvádějí Skutky 7:55, 56, Štěpán, „plný svatého ducha, se upřeně zadíval do nebe a zahlédl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici“. Za běžných okolností by své prosby vznášel k Jehovovi, a to v Ježíšově jménu. Když ale ve vidění spatřil vzkříšeného Ježíše, měl zjevně pocit, že může prosit přímo jeho. Proto řekl: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Štěpán věděl, že Ježíš dostal autoritu vzkřísit mrtvé. (Jan 5:27–29) Žádal tedy Ježíše, aby ochránil jeho ducha neboli životní sílu až do dne, kdy bude vzkříšen k nesmrtelnému životu v nebesích.
Komentář k výše uvedenému: Ježíš dostal autoritu nejen vzkřísit mrtvé, ale i odpouštět hříchy, uzdravovat a mnoho dalšího. Není nic špatného na tom, když i v těchto případech vznášíme prosby přímo k Ježíši, tak jak to udělal Štěpán.
Zda by Štěpán za běžných okolností vznášel modlitbu přímo k Bohu není nijak doložitelné a je to velmi troufalé tvrzení. V písmu se nenalézá žádná jiná Štěpánova modlitba ze které bychom mohli toto usuzovat.
Stanovil Štěpán svým krátkým výrokem vzor, abychom se modlili k Ježíšovi? Vůbec ne. Štěpán jasně rozlišoval Jehovu a Ježíše jako dvě osoby. Vždyť zpráva uvádí, že viděl Ježíše, „jak stojí po Boží pravici“. Navíc se jednalo o mimořádnou situaci. Jediným dalším případem, kdy někdo takto promlouval přímo k Ježíšovi, je výrok apoštola Jana. I ten Ježíše předtím spatřil ve vidění. (Zjevení 22:16, 20)
Komentář k výše uvedenému:
Kdo zná Boží slovo ví, že není pravdou, že by „jediným dalším případem, kdy někdo promlouval přímo k Ježíšovi“ byl apoštol Jan. Ale i kdyby tomu tak bylo, je z toho zřejmé, že není nic špatného na tom, když se v modlitbách obracíme na Ježíše. Bible nám dává ale ještě mnoho dalších důkazů.
K Pánu Ježíši běžně promlouvali všichni, kteří přijali evangelium. O nich píše apoštol Pavel, že „všude vzývají jméno našeho Pána, Ježíše Krista, svého Pána i našeho“-
(1 Korintským 1:2) ...církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás......
I sám Pavel vznášel prosby k pánu Ježíši jak přiznává:
(2 Korintským 12:7) A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. 8 Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, 9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
Tvrzení, že jediný případ vznášení modlitby k Ježíši Kristu , kromě Štěpána je pouze Jan, je buď hrubá neznalost písma, nebo vědomá lež.

Křesťané jednají správně, jestliže své modlitby pronášejí výhradně k Jehovovi. Také však pevně věří tomu, že Ježíš je „vzkříšení a život“. (Jan 11:25) Víra v to, že Ježíš je schopen své následovníky vzkřísit, nám stejně jako Štěpánovi může v obtížných dobách pomáhat a posilovat nás.

Komentář k výše uvedenému:
Křesťané nejednají správně, jestliže své modlitby pronášejí výhradně k Jehovovi.
Stejně jako Štěpán víme, že Ježíš je vzkříšení a život, a že mu byla dána veškerá autorita jak na nebi tak i na zemi (Koloským 1:15 -20), a že se na něho můžeme kdikoliv v modlitbě obrátit - a to nejen v těžkých chvílích.

Apoštol Jan napsal:
1 Janův 5:13 Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.14 Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.
15 A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.

Jan 14:12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci. 13 A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. 14 Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním.
Ježíšova dvakrát za sebou opakovaná slova „chci to udělat“ jednoznačně zdůrazňují skutečnost, že Pán Ježíš slyší modlitby všech, kteří jsou doopravdy „ve spojení s Kristem“
Co by to ale bylo za „spojení s Kristem“, kdybychom se k němu nemohli obracet přímo? Ve skutečnosti by to nebylo žádné spojení. Vznášení modliteb k Bohu Otci „skrze Ježíše“ by byla pouhá prázdná fráze. Cožpak Pán Ježíš, jemuž byla „dána všechna autorita v nebi i na zemi“ (Matouš 28:18), je povinný nám dělat prostředníka a „pomocníka“ (1. Jana 2:1) bez toho, abychom jej o tuto službu alespoň slušně poprosili? Není snad správné poděkovat Ježíši za vše, co pro nás udělal a stále dělá?
A ještě je tu jedno velmi důležité upozornění:
Skutky apoštolské 2:21 ..... a každý, kdo bude vzývatb Pánovo jméno, bude zachráněn. (viz také Řím 10:13)

Jé, Gari, děkuji za příspěvek, předešel jsi mě o pár minut a zatímco já smolila svůj dotaz, tys mi na něj vlastně biblicky a zcela přesvědčivě odpověděl, přesně jak jsem potřebovala a jak jsem v sobě řešila (nevědomky ses také trefil do toho, co mě při tom trápilo)
Je zajímavé, že i tvoje další úvahy a mé závěry ze samostudia jsou v podstatě stejné, ačkoli jsem tvá slova četla opravdu až po odeslání svého příspěvku, pouze mne to utvrzuje v myšlence, že to je ta správná cesta a těší mě to:)
DĚKUJI.

I mě to těší

noname napsal: považujete za biblické a správné modlit se k JK nebo ne? A proč ano nebo proč ne? Předem díky za odpovědi.

Noname, poté, co jsem se zbavil svého přesvědčení, že VRO je od Boha a SJ nejsou jedinou pravou církví, začal jsem celý systém nauk SJ znovu biblicky přehodnocovat a tentokrát už opravdu zkoumat, zda je tomu tak.
Toto zkoumání mi přineslo možnost, které si velmi cením o to více, že u SJ mi byla zapovězena, a to možnost modlit se přímo i ke Kristu.

A proč si myslím, že je biblické a správné se k JK modlit?

2. Kor. 12:7-9(EP) to potvrzuje více než jasně:

A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“
A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

Pro zajímavost: Překlad SJ uvádí v 8. verši:
Proto jsem třikrát snažně prosil Pána....

Stojí též za povšimnutí, že publikace SJ nikde nevysvětlují (aspoň jsem já osobně žádné vysvětlení nenašel a pátral jsem po něm dost důkladně), proč upozorňují čtenáře,
že Pavel se v uvedeném případě modlil k Bohu Jehovovi a nikoliv ke Kristu.
Publikace SJ opravdu pouze upozorňují a navigují čtenáře, co si má myslet a co má v textu vidět, ale bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení.

Příklady:

Strážná věž 1. 3. 2000, str. 4, odst. 7

Pavel nesobecky konal svou službu a trpěl přitom něčím, co označil jako ‚osten v těle‘. Mohla to být duševní a citová úzkost, kterou v něm vyvolávali odpůrci a ‚falešní bratři‘. Nebo to mohlo být nějaké nepříjemné chronické oční onemocnění. V každém případě ho tento ‚osten v těle‘ oslaboval. Pavel napsal: „Třikrát [jsem] snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“ Pavlova prosba však splněna nebyla. Bylo mu vysvětleno, že mu stačí duchovní dobrodiní, kterého se mu již od Boha dostalo — například síla vytrvat ve zkouškách. Bůh mu kromě toho řekl: „Má moc se zdokonaluje ve slabosti.“

Strážná věž 15. 2. 2002, str. 18, odst. 3

Apoštol Pavel naléhavě prosil Boha, aby odstranil osten z jeho těla. Pavel napsal: „Proto jsem třikrát snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“ A jak Jehova na Pavlovu žádost odpověděl? „Má nezasloužená laskavost ti stačí, neboť má moc se zdokonaluje ve slabosti.“


Strážná věž 15. 12. 2006, str. 24, odst. 16

Pavel nejdříve spoluvěřícím otevřeně řekl, že se musí vyrovnávat s jakýmsi ‚ostnem v těle‘, tedy s nějakým utrpením. Potom dodal: „Třikrát [jsem] snažně prosil Pána [Jehovu], aby to ode mne odešlo.“
Pavel sice Boha prosil, aby jej tohoto strádání zbavil, ale jeho utrpení nepominulo.


Strážná věž 1. 1. 2009, str. 30, odst. 7
Apoštol Pavel se modlil o úlevu od blíže neurčeného problému, který nazval ‚ostnem v těle‘. Tímto ‚ostnem‘ mohlo být chronické onemocnění očí nebo dlouhodobé trápení, které mu způsobovali jeho odpůrci a ‚falešní bratři‘.
Pavel napsal: „Třikrát [jsem] snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“ Bůh však věděl, že pokud bude Pavel nadále kázat navzdory tomuto ‚ostnu v těle‘, který ho dlouhodobě sužuje, jasně se projeví Boží moc a také Pavlova naprostá důvěra v Boha. Bůh proto Pavlovu žádost nevyslyšel, ale řekl mu: „Má moc se zdokonaluje ve slabosti.“