Pravda, která vede k věčnému životu. Nebo nevede?

Před lety byla SJ distribuována publikace "Pravda, která vede k věčnému životu", byla to kniha pro vedení biblického studia s tzv "zájemci".

Nejen SJ, ale různá náboženská seskupení se tváří jako majitelé pravdy.  Je opravdu nutné nalézt tu pravou náboženskou skupinu a přijmout jejich soustavu nauk, aby byl člověk pro Boha přijatelný?

Co je ta pravda, která vede k věčnému životu?

Když člověk vysloví otázku: "Co je pravda?" může si začít připadat blbě, tak nějak přehnaně troufale, jakoby se dostal na roveň s Pilátem, který také položil otázku "Co je pravda?" Rozdíl je v tom, jestli otázku upřímně kladete a chcete se dobrat poctivé odpovědi, nebo otázku jenom používáte, abyste se vyhnuli nepříjemnému přemýšlení nebo omluvili nějaké nefér jednání, případně zrelativizovali svou odpovědnost a svou vinu. Pokud otázku "Co je pravda" pokládáte upřímně a chcete se dobrat podstaty věci ať jakákoliv, pak je vše v pořádku a můžete si dovolit s dobrým postojem svého srdce položit otázky ke všem "křesťanským naukám".  Mnoho z nich stojí jako nedotknutelné posvátné krávy a lidé se bojí i jen zeptat. Tak se zeptejte.

Jednou z takových posvátných krav neboli nedotknutelných nauk je po staletí církví přijímaná nauka o pekle.  Nauka je považovaná za tak důležitou, že když ji chcete zpochybnit, tak vyvoláte takové zděšení, že máte pocit, že jste právě sáhli na pravdu, na které stojí váš věčný život s Bohem. Zde slouží ke chvále SJ, že se od této nesmyslné nauky dokázali osvobodit. Přiznám se, že jsem nauku o pekle také po nějaký čas obhajoval. Přijal jsem jí, protože jí přijímali všichni kolem mně a byla to taková nedotknutelná posvátná kráva. Dnes se za to stydím, protože si uvědomuji, že jsem podlehl tlaku okolí a přijal jsem něco, co je proti samotné podstatě Boží osobnosti.

Touha po poznání pravdy je člověku vlastní a objevovat dosud nepoznané přináší zvláštní uspokojení. Je to správná touha, kterou Bůh vložil do lidského srdce.
S náboženskou pravdou se však pojí řevnivost a boje. Při rozjímání nad tím, proč tomu tak je, se lze dobrat mj. k zákonictví a farizejství. V tomto pojetí je na jedné straně přísný a vyžadující Bůh, který se spokojí jenom s dokonalostí a na druhé straně člověk, který se snaží nalézt, co nejvíce zjevené i skryté pravdy, aby podle ní mohl žít a získat si tak Boží přízeň, nebo ještě lépe větší kus Boží přízně než ti druzí. Učinit sám sebe svatějším, dokonalejším, privilegovanějším a oddělit se od těch druhých nečistých.
Židé nazývali svůj náboženský systém "pravda".
Zkusme v tomto kontextu vnímat Ježíšova slova: "já jsem pravda"
Je v tom úžasná Boží geniální láska, když Bůh sám osvobozuje člověka od dobývání své vlastní záchrany skrze náboženskou pravdu a dává záchranu zcela zdarma a říká tím, užívejte si radosti s poznávání bez té křečovitosti a marnosti. V oběti Ježíše Krista a ve vztahu s ním je vše, co se lidé tak urputně snaží získat dobýváním náboženské pravdy,  objevováním tzv. skrytých tajemství, dodržováním zákonů včetně všech pracně objevených dodatků.
Žijte svůj život svobodně!
Váš život nezávisí na tom, jestli budete mít dostatek čárek za účast na shromážděních, jestli strávíte dost hodin v kazatelské službě, dokonce ani na tom jestli budete v té "jediné" správné organizaci.

Pravda jako prostředek k získání moci

Jestliže vzhledem k předchozímu příspěvku je pravda oddělená od záchrany, jak to udělat, aby lidé tu pravdu potřebovali? A nejen potřebovali, aby na ní byli závislí.

Vymyslíme nauku o jiných ovcích a řekneme: "To s Ježíšem a pravdou se vztahuje jenom na určitou skupinu ovcí, vy ostatní jste jiné ovce, na vás se to zatím nevztahuje, vy potřebujete tu pravdu od nás a potřebujete poslouchat"

Najednou jsme vyrobili skupinu jiných ovcí závislých na "pravdě", kterou jim budeme po částech přidělovat jako pokrm. Můžeme s nimi manipulovat, protože jsou na nás závislí. Nezbývá jim nic jiného než nás poslouchat a držet se přesně našich pokynů. My jsme v jejich očích ti vyvolení, které si Pán k tomuto posvátnému účelu vybral a oni jsou ty ovce druhé kategorie.

Dal jsem výše uvedená tvrzení do kurzívy, protože nevím jestli to takhle přesně bylo. Ale napsat jsem to musel, protože přesně takhle to vypadá.

Ježíš toto jednání pojmenoval slovy: "zavíráte nebeské království před lidmi"

Svědkové Jehovovi stejně jako židé v prvním století nazývají své učení slovem pravda. Ježíšova slova „poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“ uplatňují na své učení. SJ se neptají nově příchozích, jak si se obrátil, ale ptají se jak si poznal pravdu.

Smutné je, že k žádnému skutečnému osvobození v životech SJ nedochází. Pídil jsem se po tom, kde je chyba.  Prošel jsem si celý rozhovor, kde Ježíš pronáší svůj výrok. Chvíli to vypadalo, že Ježíš pronáší ono známé „poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“, aby vyložil ty základní pravdy, ale pak se rozhovor stočí úplně jinam, při opakovaném čtení a snaze porozumět tomu, co se tam skutečně odehrálo jsem došel k přesvědčení, že jasná odpověď tam je. Klíčový výrok jsem podtrhl a přidal nějaký komentář. Doufám, že přemýšlivému čtenáři to bude k užitku.

Ježíš: „poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí“

Židé: „Jsme Abrahamovo potomstvo a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak to, že říkáš: Budete osvobozeni.“

Ježíš: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok navíc nezůstává v domácnosti navždy; syn zůstává navždy. Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.
Vím, že jste Abrahamovo potomstvo; ale snažíte se mě zabít, (a v tom je rozpor). Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce, a vy proto také děláte to, co jste slyšeli od [svého] otce. (to je normální, že to tak je, akorát to vypadá, že máte nějakého jiného otce)

Židé: Náš otec je Abraham.

Ježíš: Jestliže jste děti Abrahamovy, čiňte skutky Abrahamovy.  Ale nyní se snažíte zabít mne, člověka, jenž vám pověděl pravdu, kterou jsem slyšel od Boha. To Abraham nedělal. Činíte skutky svého otce.

Židé: My jsme se nenarodili ze smilstva; máme jednoho Otce, Boha.

Ježíš: Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. Také jsem vůbec nepřišel sám od sebe, ale On mě poslal. Jak to, že neznáte to, co mluvím? Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec [lži].


Jak byste to shrnuli? O čem to je? Kde je ta chyba, proč nejsou SJ svobodní? Při zkoumání kontextu Ježíšových slov o osvobození vidím jako hlavní téma rozhovoru synovství. A podtrhl jsem si výrok  A otrok navíc nezůstává v domácnosti navždy; syn zůstává navždy . V tomto výroku spatřuji podstatu osvobození. Nemluví se zde o tělesném příbuzenství, ale duchovním.  Poznání pravdy je spojeno s tím, že se člověk stane Božím synem, stane se částí Boží domácnosti.
Nestane se částí organizace nebo jiného lidského uskupení, stane se členem Boží domácnosti, vždyť i Adam byl nazván synem Božím a byl členem Boží domácnosti. To je obnova věcí do původního pořádku.

Rád bych navázal na minulý příspěvek dalšími výroky písma, které zejména pro SJ mohou být zdrojem dalšího duchovního rozvoje.

Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království 1.Kor 15:50

Podle "těla a krve" byli Ježíšovi posluchači potomky Abrahama. Podle "ducha" však byli "ze svého Otce z ďábla."   (viz minulý příspěvek)

Logicky jestliže podle ducha lze být ďáblovými dětmi, pak lze rovněž podle ducha být Božími dětmi. Jan to dosvědčuje slovy, že lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy ... 1.Jana 3:10

Když nyní víme, že se jedná o duchovní synovství, může nám připadat rozhovor Nikodéma s Ježíšem o novém narození úsměvný. Na druhou stranu, je ale Nikodém přísně logický a doslovný a to je přístup, který se může hodit. Říká se tomu stát nohama na zemi, nepouštět se do fantazírování a vycházet ve výkladu ze známých věcí.

Ježíš: "Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království."  
Nikodém: "Jak se může člověk narodit, když je starý?"  "Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?"  
Ježíš: "Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.  Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch." Jan 3.kap

Vím, že jste byli vyučování, že být Božím dítětem je něco nedostupného, přijměte prosím pro povzbuzení jednoduché tvrzení písma.  "dal právo být Božími dětmi - všem těm, kdo věří v jeho jméno. Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha" Jan 1. kap

Pro úplnost a poctivost, ještě doplním, že první použitý verš v tomto příspěvku z  1.Kor 15 kapitoly nemluví o rodové linii  těla nebo ducha, ale jde více do důsledků - vysvětluje, že i to doslovné "tělo a krev" jak ho známe, bude muset být proměněno.

protože sice znali Boha, .... A právě proto, že neschvalovali přidržet se Boha v přesném poznání, vydal je Bůh neschválenému stavu mysli, Řím 1:28 PNS

Jiné překlady uvádějí "převrácenému stavu mysli."

V těchto verších je vyjádřen jeden nesmírně důležitý princip, který je platný obecněji než je v první kapitole Římanům použit.
Když to převedu do toho k čemu směřuji, pak to zní:
Chceme-li pochopit písmo, pak musíme pochopit jeho autora.

Pokud nemáme poznání Boha, tedy jeho osobnosti, toho jaký je, pak  by se nám mohlo lehce stát, že si něco vyložíme nebo přijmeme nějaký lidský výklad na hony vzdálený jeho skutečnému významu.  Můžeme například slyšet nebo číst logický výklad nějaké pasáže písma, nějakou nauku. Všechno se zdá tak logické a podložené, ale pokud jsme ve správném stavu mysli, tak nám to nesedí a my to zavrhneme. Zrovna tak můžeme zavrhnout něco, co je správné, když jsme ve stavu převrácené mysli.  A tady je to úžasné, ten pocit jestli nám to sedí nebo nesedí, jestli se nám to zdá divné nebo naprosto v pořádku je závislý od stavu naši mysli. Jestli je naše mysl zdravá, správná nebo převrácená je vzhledem k výše uvedenému principu, dáno tím, jestli jsme poznali Boha a tohoto poznání se držíme.
Pokud nemáme základní pochopení Autora těžko můžeme chápat jeho hluboké myšlenky.

Prvním a základním o Bohu je to, že "Bůh je láska". Vím, že jste to slyšeli. Vím, že víte, že se to píše v Bibli a vím, že jste schopni citovat a nalistovat a znáte ty verše. Ale je vám opravdu jasné, co to znamená? Dokážete to opravdu pochopit? Mně osobně to stále naplňuje úžasem. Věděl jsem, že Bůh je dobrý a milující, ale vždy jsem překvapený, když se dozvím něco dalšího, a řeknu si, věděl jsem, že ano, Bože, ale že až takhle?!

Není napsáno, že Bůh je pravda, je psáno, že Bůh je láska. 1.Jana 4:8,16

Nepohání nás Kristova pravda, ale Kristova láska. 1.Kor 5:14