Jsem, který jsem-je to jméno Ježíše?

V pátek jsem večeřel s blondýnou. V sobotu jsem byl na výletě s blondýnou. Je to jedna a tatáž, nebo není?

Blondýna může být jedna a tatáž, ale dny jsou různé.Pokud vztahuješ "blondýnu" na dny, potvrzuje to, co jsem o stejné délce dnů již napsal.Tento příklad se Ti moc nepovedl.A že na gramatice často velmi záleží si přečti např. v komentářích M.C., který má hlubší vhled do těchto věcí.

Jistě, do stvořitelského týdne, který trval 7 stvořitelských dní.

Odkaz na tento stvořitelský týden je např. zde:
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.(Ex 20:8-11)
Je zde náznak nějakých různě dlouhých dnů a týdnů?
Rozuměli tomu někdy lidé v bibli tak,že se jedná o tisíciletí?
Proč by lidé měli odpočívat jeden den na památku nějakých dlouhých období?

nějaké rozdělení na den a noc existovalo již první den, ale pozemský den a noc byl stanoven až čtvrtý den. To je přece tak jasně viditelné, že to musí vidět každý. Tedy kromě těch, kteří nevědí, že se jedná o relativní pojem, vztažený vždy k něčemu.

V 3.den byla stvořena vegetace,mnohé druhy potřebují k růstu a rozmnožování nejen běžný den, ale také hmyz, který však byl stvořen až 5.den, podle Tebe tedy po tisíciletích.Při Tvém předpokladu by vegetace vyhynula..
Uveď biblické texty, které naznačují, že u prvních tří dnů jde o relativní pojmy!
Uveď proč si myslíš, že první tři dny měly jinou délku než další a dolož to biblickými texty.
Co se týče stále komentovaného 4.dne,rozdělení světla a tmy existovalo bez Slunce a Měsíce již od 1.dne, jak, to nevíme.
Obrat "večer a jitro", typický pro 24-hodinový den, je použit také od 1.dne stvoření, zatím jsi neuvedl verš z Písma, který by ukazoval, že tento obrat lze použít na různě dlouhé dny.
Jestliže nám text neukazuje jasně , že je symbolický(relativní,podobenství,nadsázka apod.),
je třeba jej přijmout tak, jak byl napsán, tedy doslovně, to je přece jasné, to "musí" vidět každý.
Takže se těším ne na relativní, ale biblické odpovědi!

Kovboji, jsi trošku pozadu, sobotní den v zachovávání je už asi tak 20 století zrušen, ale když ty se zaobíráš něčím co není podstatný, potom mi je všechno jasný, tak promiň.

Uveď biblické texty, které říkají, že tomu tak je!

Nevím proč bych měl k tomu uvádět texty, které i Ty sám znáš? Například ten, kde Ježíš a apoštolé dělali z pohledu zákoníků něco, co se na sabat či sobotu nehodilo-mnuli si klasy v dlaních a pak jedli zrní a sám si přečti jak reagoval náš Pán, mám pokračovat? Pán je pánem sabatu a tudíž jestli jemu nevadí, že jeho učedníci konají to, co bylo dříve v Mojžíšském zákoně zapovězeno ukazuje na jistý obrat nebo chceš-li pohled na sabat jako takový. Jistě nemám nic proti těm, kteří jej stále dodržují, ale jsem ve střehu když k tomu též nutí jiné. A já to v NZ nijak nevidím, že bych měl jako křesťan dodržovat sabat v tom podání, který byl v prvním století n.l. Pánem sabatu zrušeno?!

Například ten, kde Ježíš a apoštolé dělali z pohledu zákoníků něco, co se na sabat či sobotu nehodilo-mnuli si klasy v dlaních a pak jedli zrní a sám si přečti jak reagoval náš Pán, mám pokračovat? Pán je pánem sabatu a tudíž jestli jemu nevadí, že jeho učedníci konají to, co bylo dříve v Mojžíšském zákoně zapovězeno ukazuje na jistý obrat nebo chceš-li pohled na sabat jako takový.

Zde jsou texty k uvedené situaci:

Luk 6:1n Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli

a

Mar 2:23n
Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“

Kde bylo v Mojžíšovském zákoně zapovězeno mnutí klasů v rukou v sobotu? Domnívám se, že spíše šlo o porušení nějakých přídavků, tj. lidských ustanovení, k sobotě.To Ježíš odmítl, protože "sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu".Člověk nemá sobotě otročit, ale má ji radostně prožít se svým Bohem.Ježíš sám byl a je Pánem nad sobotou,věděl, co je principem zachování soboty, to platí i dnes.

nevidím, že bych měl jako křesťan dodržovat sabat v tom podání, který byl v prvním století n.l. Pánem sabatu zrušeno?!

Pán Ježíš měl spory s lidmi ohledně věcí, které vycházely z tradic a nějakých nařízení a nepocházely z Písma.Sobotu samotnou nezrušil.

nemám nic proti těm, kteří jej stále dodržují, ale jsem ve střehu když k tomu též nutí jiné

To je hezký přístup, naprosto souhlasím. O sobotě platí to samé, co o jiných aspektech víry a přístupu k Bohu,dobrovolnost, vycházející z lásky k Bohu.

kovboj napsal:Blondýna může být jedna a tatáž, ale dny jsou různé.Pokud vztahuješ "blondýnu" na dny

Nevztahuju blondýnu na dny. Jen jsem použil stejnou gramatiku pro obě blondýny. Jako ukázku, že bez dalšího kontextu se nelze řídit gramatikou jako rozhodným prvkem.

Odkaz na tento stvořitelský týden je např. zde:
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. ...

Jasná paralela. Bez jakékoliv souvislosti k délkám dnů. Pro člověka byl prostě den nějak dlouhý a ten byl určen pro počítání dne odpočinku. Nechápu proč do toho motáš nějakou délku stvořitelského dne. Zdokumentovaná paralela obdobného typu je ve schématu den za rok - kdy Židé putovali pouští 40 let.

V 3.den byla stvořena vegetace,mnohé druhy potřebují k růstu a rozmnožování nejen běžný den, ale také hmyz, který však byl stvořen až 5.den, podle Tebe tedy po tisíciletích.Při Tvém předpokladu by vegetace vyhynula..

Mé předpoklady jsou zcela jiné. Já ti jen ukazuju, že ty se rozhoduješ nekonzistentně - na jedné straně chápeš dny doslova, na druhé straně tu máš zjevný nevyřešený problém se světlem - tedy při stvoření slunce.

A znovu opakuju: na celém systému života je vidět, že nové druhy vznikaly na základě předchozích. To je prokázané. Jakým způsobem, to je teď fuk a ani jeden nemáme na to, abychom tuto odpověď mohli dát. Jestliže tedy rostlinstvo vznikalo tímto způsobem, potřebovalo světlo už při svém vzniku. A to tím spíše, že rostlinstvo vydala země jen na základě Božího příkazu (Bůh ho netvořil přímo).

Takže se těším ne na relativní, ale biblické odpovědi!

Vždyť ti je dávám, jenže ty je neustále ignoruješ...

Nemyslel jsem a omlouvám se za zmatení, že by byla zrušena sobota jako sabat, ale Pán ji rozšířil nebo-li posadil do vyšší formy a v té již není třeba takový důraz nebo spíše kárání těch, kteří nedodržují sobotu tak jak jsi ji asi měl namysli. Určitě není nic o mnutí klasů, ale oni měli tedy farizeové namysli, že vykonávají práci v období sabatu.

kovboj napsal:Uveď biblické texty, které říkají, že tomu tak je!

Ga 4:9,10 "9 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?
10 Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!"

Ř 14:5,6 "5 Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
6 Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu."

kovboj napsal:

Luk 6:1n Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli

a

Mar 2:23n
Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“

Kde bylo v Mojžíšovském zákoně zapovězeno mnutí klasů v rukou v sobotu? Domnívám se, že spíše šlo o porušení nějakých přídavků, tj. lidských ustanovení, k sobotě.To Ježíš odmítl, protože "sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu".Člověk nemá sobotě otročit, ale má ji radostně prožít se svým Bohem.Ježíš sám byl a je Pánem nad sobotou,věděl, co je principem zachování soboty, to platí i dnes.

Ahoj Kovboji,

mnutí klasů bylo vykládáno jako porušení pracovního klidu ustanoveného přímo Mojžíšem. Zákoníci a farizeové to viděli jako práci jíž se získává obživa, a proto to byl pro ně hřích. Jde pro ně o striktní aplikaci zákona na konkrétní situaci. To jen pro úplnost.

Jinak dobrovolné svěcení sobotního klidu může být fajn a blahodárné

MartinK

Kovboji tuším, když tak mě oprav, jsi vyjádřil myslím pěknou myšlenku, že pro tebe zázraky které je stvořitel schopen konat, fascinující a přítažlivé nebo tak nějak podobně. Což o to, to je fajn, ale nic to němění na tom, že Bůh a Stvořitel by určitě byl schopen udělat všechno a hned, jenže proč by to dělal, není lehkověrným stvořitelem, naopak je takový jaký je a jak se nám nechává poznat ve svém slově. Je rozdíl myslet si, že při například vzkříšení bychom měli čekat přinejmenším 9 měsíců, ale dle stavu a momentální situaci je vzkříšení nebo uzdravení okamžité. Ale tak či tak ve SZ nic nenasvědčuje tomu, že by stvořitelské dny byly dny o 24 hodinách. Jestli se ti to líbí nebo nelíbí, nic s tím neuděláš, nezměníš tuto pravdu. Pojdmě se zabývat něčím, co je pro náš život a posilování víry důležitější!?

Jinak dobrovolné svěcení sobotního klidu může být fajn a blahodárné

Myslím, že toto by mohlo být pěkné završení naší diskuze. :-)

Souhlasím se završením diskuse o délce dnů stvoření.Kdo chtěl, obrázek si udělal.Přimlouvám se jen za to, uvádět při diskusi biblické texty.
Téma bylo jistě zajímavé a proto bych rád založil nové téma, hlavně kvůli Zbyškovi a evoluci.Tam si s biblí nevystačíme a můžeme hledat odpovědi na otázky, které se stvořením souvisí.
Všechny zdraví Kovboj.

kovboj napsal:Téma bylo jistě zajímavé a proto bych rád založil nové téma, hlavně kvůli Zbyškovi a evoluci.

Tak ho založ.

Ga 4:9,10 "9 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?
10 Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!"

Apoštol Pavel píše do Galacie křesťanům z pohanů.Ti se začali odvracet od Hospodina opět k starým bohům.Viz verš 8.:

Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou.

Z toho vyplývá, že jejich "dodržování nějakých dnů" nemělo nic společného se sobotou, ale se starou modloslužbou.
Uvedená pasáž listu Římanům začíná tím, o čem je řeč(verš 1.):

Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech

Nejprve se mluví o jídle-verš 2.a 3.
Pak o zachovávání určitých dnů-v.5
A ve verši 6. je řeč o obém-o jídle i o dnech
Není zmínka o křesťanech ze Židů, ani o sobotě samé či o bohoslužbě, ale o souvislosti jídla a zachovávání určitých dnů.Jedná se zřejmě o postní dny, nebo o dny, kdy nejedli maso.
Souvislost je pak vidět v pokračování pasáže, kdy Pavel nabádá spoluvěřící, aby druhé pro odlišnou praxi v jídle nesoudili.Navíc je zde náznak, že se jednalo o maso obětované modlám.Stále se mluví o jídle a usilování pokoje, to pokračuje do 15.kapitoly.

Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce

království Boží není v tom, co jíte a pijete

Nenič kvůli pokrmu Boží dílo

Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu

Proto se tyto dny netýkají soboty Hospodinovy.

Veľmi závažným argumentom z pohľadu niektorých zástancov trojice sú slová Pána Ježiša, keď povedal: „ja som“(grécky„égo eimi“). Spájajú to so slovami Jahveho v 2. Mojžišovej 3:14, kde sa predstavil Mojžišovi ako „Som, ktorý som“. Tiež som týmto argumentoval, keď som ešte zastával trojicu. V Septuaginte (v gréckom preklade starého zákona) sú slová Jahveho z 1. Mojžišovej 3:14, preložené slovami „ego eimi hó ón“, čo v porovnaní so slovami Pána Ježiša farizejom: „Skutočne, skutočne hovorím vám, skôr než sa zrodil Abrahám, ja som („égo eimi“)“(Ján 8:58), sa nám javí ako veľmi podobné. Septuaginta však obsahuje viaceré nepresnosti a v porovnaní s hebrejským textom má v niektorých veršoch úplne iné slová, čo potom dáva úplne iný význam napríklad (Dan. 12:4). Tak aj Jahveho slová „EHJE AŠER EHJE“(2. Moj. 3:14), prekladá Septuaginta nepresne, no Aquila a Theodotion túto chybu napravili. Je zrejmé, že hebrejská veta: „EHJE AŠER EHJE“ obsahuje sloveso HAJA v imperfekte, ktorému mnohí odborníci a prekladatelia (židovskí i kresťanský) rozumejú ako „budem“ a nie „som“. Preto aj väčšina židovských prekladov prekladá toto miesto v súlade s Rašim ako: „Budem, ktorý budem“(2. Moj. 3:14). Preklad Dr. Isidora Hirscha Pět knih Mojžišových 1935 prekladá: „Budu, který budu“, Isaac Leeser Twenty- Four Books of the Holy Scriptures 1853: „I will be that I will be“, Nosson Scherman Tanach angl. The Stone edition 1996: „I shall be as I shall be“, Dr. Ludwig Philippson Die Israelitische Bibel 1858: „Ich werde sein, welcher ich werde sein!“ Aquila a Theodotion prekladajú „esomai os esomai“ čo je v slovenčine „budem, ktorý budem“.
Pozoruhodné je tiež, že ten istý tvar „EHJE“ sa nachádza aj v 2. Mojžišovej 3:12, kde ho všetky preklady prekladajú zhodne: „budem“. Ak teda toto slovo znamená v 12. verši „budem“, prečo by v 14. verši malo znamenať niečo iné? Samozrejme, že všade znamená to isté a potvrdzujú to aj iné miesta, kde je toto hebrejské slovo použité: 2. Moj. 4:12; Joz. 1:5; 3:7; Sud. 6:16; 2. Sam. 7:14; 16:19; 1. Par. 17:13; Iz. 47:7; Hoz. 14:5(6); Zach. 2:5(9). Dôsledné rozlíšenie slova „budem“ od slova „som“, má veľký význam a nejde tu len o nejakú hru so slovami. Mojžiš nepotreboval počuť aby mu Boh povedal: „som“, existujem, to bolo Mojžišovi už dávno známe. Mojžiš sa pýtal Boha: „Keď sa ma spýtajú aké (hebrejsky „MAH“) je jeho meno, čo im poviem?“(2. Moj. 3:13). Pri normálnej otázke na meno by sa v hebrejčine bežne použilo zámeno „MI“. Použitie slova „MAH“ predpokladá v odpovedi skôr podstatu mena. A Božia odpoveď tomu presne zodpovedá. Boh oznámil Mojžišovi vnútorný význam - podstatu mena, čo dáva jemu aj izraelskému ľudu zasľúbenie. Veľkí vykladači už od staroveku chápu túto odpoveď nie v ontologickom zmysle, ale v zmysle soteriologickom (spasiteľnom, pretože „sotér“ je spasiteľ) čiže „Budem, ktorý budem“ – budem vaším Záchrancom a Spasiteľom, Otcom i Kráľom. Slovo „EHJE“ - „budem“, teda pripomínalo Izraelu Boha vždy blízkeho, ktorý bude vždy s nimi a nezanechá ich ani vtedy, keď by sa im už zdalo, že ich zanechal. V slove „budem“ mali zasľúbenie, že Boh sa ani v budúcnosti nezmení, bude ich stále zachraňovať čo potvrdil tým, že pre ich záchranu poslal tú najbližšiu bytosť, ktorú pri sebe mal, svojho Syna. Tento soteriologický aspekt zjavenia Božieho mena je však prekladom „Som, ktorý som“, zastretý. A hoci v biblickej hebrejčine nemožno hovoriť o slovesných časoch v našom ponímaní, predsa sa uznáva, že imperfektum má význam bližší k nášmu budúcemu času, a nie prítomnému. Vidieť to aj z rôznych starohebrejských modlitieb a z Maimonidových 13 článkov viery, kde je Boh opisovaný slovesom „HAJA“ v troch slovesných tvaroch: perfekte (vyjadrujúcom minulosť), particípiu (vyjadrujúcom prítomnosť) a imperfekte (vyjadrujúcom budúcnosť). To je „HAJA HÓVE VEJIHJE“, čo sa (správne) prekladá: „bol je a bude“. Tento citát z 13. článkov viery od Maimonida je len jeden z mnohých dôkazov toho, že imperfektum už v staroveku, ako aj v stredoveku nieslo vo svojom význame čosi, čo ho odlišuje od nášho prítomného času, lebo ten je vyjadrovaný príčastím (particípiom). Výraz „ja som“ by bol v hebrejčine buď „ANÍ HU“, ako je použitý na príklad v 1. Paralipomenon 21:17a: „A Dávid povedal Bohu: „Či nie ja som („ANÍ HU“) rozkázal spočítať ľud?“, alebo ANÍ HÓVE (Maimonides a iní). Ďalej by mohol byť HAJÍTÍ, ako perfektum s následkom vedúcim k prítomnému stavu (takéto použitie perfekta je v hebrejskej Biblii bežné). Tieto tri formy by teda mohli zodpovedať nášmu „ja som“, no určite to tak nie je v prípade imperfekta. Ale čo potom znamenali slová Pána Ježiša, keď odpovedal: „skôr než sa zrodil Abrahám, ja som“(Ján 8:58) farizejom? Pán Ježiš im poukázal na to, že existoval už pred Abrahámom a jeho existencia pokračovala až do prvého storočia, keď tie slová vyslovil. Keby hovoril o Adamovi, povedal by: „skôr než bol Abrahám, Adam bol“ – a grécky minulý čas by poukázal, že Adam existoval a prestal existovať ešte pred Abrahámom. Pán Ježiš však neprestal existovať, takže keby v gréckom texte bolo: skôr než bol Abrahám ja som bol, znamenalo by to, že pred Abrahámom existoval, ale potom existovať prestal. To by však nebola pravda, pretože Pán Ježiš výnimočne existoval pred Abrahámom, i za čias Abraháma, i po ňom. Gréčtina výrazom „égo eimi“ zahrňuje aj minulý aj prítomný čas, hovorí vlastne: skôr než bol Abrahám ja už som existoval a existujem až dodnes. Tento pohľad je potvrdený odborníkmi na gréčtinu: Grammar of the idiom of the New Testament – od G.B.Winera, A Grammar of New Testament Greek – od J.H.Moultona a ďalších. Nič v tomto verši nepoukazuje na večnosť Pána Ježiša. Hovorí len to, čo hovorí, že už bol dávno pred svojimi pozemskými súčasníkmi a existoval aj naďalej. Slová „ja som“ však neznamenajú ani večnosť, ani neprítomnosť začiatku jeho existencie. Je to v súlade s tým čo hovorí prorok Micheáš: „jeho pôvod je v časoch dávnych, v dňoch veku“(Mich. 5:2). Boží Syn začal existovať ešte pred všetkým stvorením. Slová „ja som“ by sme mohli preložiť do hebrejčiny ako „ANÍ HU“ ale určite nie „EHJE“, či „EHJE AŠER EHJE“.
Ako je to s inými textami, kde je „ja som“ použité? Viera v to, že Ježiš existoval pred tým u Otca v nebi a neprestal existovať, bola aj podmienkou pre záchranu: „Tu im povedal: „Vy ste zdola, ja som zhora. Vy ste z tohto sveta, ja nie som z tohto sveta. Preto som vám povedal, že zomriete vo svojich hriechoch, lebo ak neuveríte, že ja som, zomriete vo svojich hriechoch“(Ján 8:23-24 NT). V čo mali vlastne uveriť? Mali uveriť, že on je zhora, teda existoval už predtým v nebi. O niekoľko veršov ďalej im povedal: „Keď vyzdvihnete Syna človeka, potom si uvedomíte, že ja som a že nič nerobím sám od seba, ale hovorím ako ma naučil Otec. A ten, ktorý ma poslal, je so mnou“(Ján 8:28-29 NT). Čo mali učeníci spoznať po ukrižovaní? Mala sa potvrdiť pravdivosť jeho slov, čiže mali spoznať, že on je ten, ktorého Otec z nebies poslal.
Ďalší text, kde sú tieto slová použité je Ján 13:18b-19: „Ten čo je z môjho chleba, pozdvihol proti mne pätu. Už teraz vám to hovorím, skôr ako sa to stane, že ja som“(pr. NT). Opäť mali poznať, že on je ten od Otca poslaný, na základe splnenia jeho proroctva, že jeden z nich ho zradí. Ani jeden z týchto textov však nedokazuje, že by bol ten, ktorý bol poslaný, totožný s tým, ktorý ho poslal.