Kdy uvádí svého Prvorozeného na svět?

Pro Queense:

Nevím, co je legračního na tom, když někdo odpoví otázkou. Navíc v tomto případě, kdyby ses alespoň trochu obtěžoval odpovědět, zjistil bys, že trojiční nauka sama o sobě nevede a ani nemůže vést k modloslužbě, jak se snažíš poukazovat, ale že je to naopak popíraní trojiční nauky, která uvádí ve zmatek a snižuje postavení Božího Syna.

Při vysvětlování Hebrejcům 1:9 jsem poukázal mimo jiné na text Filipanům 2:8-11, kde je o Božím Synu napsáno: "Když se nalézal ve stavu coby člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti na mučednickém kůlu. Právě proto ho také Bůh vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce." Tam je jasně ukázáno, že poslušností Syna se něco změnilo a sice to, že „Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. Nikdo již totiž nemůže zpochybnit, že si tuto slávu nezaslouží, ani Satan ne. Od té doby Satan totiž ví, že je odsouzen.

Boží Syn již tedy není předmětem uctívání kvůli jménu, které „zdědil“ (Hebrejcům 1:4), ale i kvůli svému novému jménu, které mu dal Otec, když ho „pomazal olejem jásání“ (Hebrejcům 1:9). Jinými slovy, já se před Božím Synem skláním ne jen proto, že je dědicem všeho, tedy i jména JHVH, ale i proto, že je Ježíšem Kristem. Proto se mohu modlit i jen k Synu, Ježíši Kristu, a uctívat ho – není to prostě modloslužba. Modloslužbou to je pouze pro ty, kdo neuvěřili, kým je Ježíš Kristus ve skutečnosti, a k těm patří např. svědkové Jehovovi.

Pro Hvězdlického:

Podívej, Ty jsi zatím text Hebrejcům 1:9 nevysvětlil vůbec. Navíc si ho použil úplně na něco jiného, než o čem je. Kdo tedy komplikuje a zamotává jasné myšlenky Písma, vytrhuje texty ze souvislosti a dává jim jiný význam a další legrácky?

Zdědil jméno, dostal nové jméno. Obojí se mi jeví jako stejné. Ne do velikosti, ale smyslu. Jedná se o postavení. Měl nějaké postavení (zdědil je) a dostal nové postavení, mnohem vyšší, než před tím. Není ale nad svým Otcem. Ani mu není roven..

Co se týká Hebr. 1/9, nevím co je otázkou nedorozumění??
Text mluví přece jasně.
Dostal od Otce postavení nad každým jiným postavením (MIMO POSTAVENÍ nad OTCEM) a proto před ním má klekat každé koleno.

S úsměvem se dá říct, že pokud Syn zdědil jméno JEHOVA, modlí se SJ na správnou adresu. Podle této myšlenky, jsou Otec a Syn jedno a totéž.

Dědo, píšeš:
S úsměvem se dá říct, že pokud Syn zdědil jméno JEHOVA, modlí se SJ na správnou adresu. Podle této myšlenky, jsou Otec a Syn jedno a totéž.

Už tady někde tenhle "úsměvný" výrok zazněl, ale mě se teda nezdá moc úsměvný.

Když vezmu vážně slova samotného Krista:
"Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."
(Mat.28:19,20)

A pak:
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
(Fil.2:9-11)

Teda ne že by se mi chtělo vtipkovat před Pánem a Králem celé země, před tím, který má veškerou autoritu a to ještě ve tvé situaci, dědo, kdy vlastně ani nevíš, jestli trojice je nebo není. (Mám totiž pocit, že jsi to ještě pořádně neprozkoumal, protože zatím pořád jen vyhledáváš argumenty "proti" a pohledu "pro" se pořád vehementne bráníš).
Přece ti je jasné, že to není totéž modlit se k Jehovovi a jen nakonci zadrmolit "skrzeježíšekristaamen" a nebo ke Kristu, třeba i s použitím jména Jehova, ale s úctou k jeho postavení, s vděčností za jeho oběť a s láskou k němu samotnému.
Tak se na mě, dědo, nezlob, ale nějak jsi mě s tím "úsměvem" nerozesmál.

Když vezmu vážně slova samotného Krista:
"Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."
(Mat.28:19,20)

A pak:
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
(Fil.2:9-11)

Quaero, prosím přečti si pozorně to, co jsi zvíraznila a ptej se sama sebe: Kdyby byl Kristus rovný JHVH, mohl by říci, že je mu něco dáno? Proč by to říkal, kdyby to od počátku měl, ne?
Kam má být vyvýšen, když je rovný Bohu? Pokud je rovný Bohu JHVH, musel by v tom případě být výš než je samotný Bůh JHVH, že?
A proč se to neděje k jeho slávě, ale děje se to k slávě Boha Otce? Pokud je roven Bohu Otci, bylo by to i k jeho slávě, ale Pavel napsal, že je to k slávě Boha Otce. Proč nepoužil rovnou, že je to ke slávě ELOHIM, ale jen k Otci Bohu, pokud by neměl skutečně namysli, co sám napsal, že když je Kristus Ježíš vyznáván jako Pán tak to nevede k ničemu jinému než, že je tím chválen Bůh Otec. No je to zamotané pěkně, ale to není vina Boha, ale nás lidí.

Jeden moudrý muž nedávno napsal: "čemu nerozumím, do toho se nepouštím". Stále víc si uvědomuji, že na tom něco bude. Přiznávám, že lidskému náhledu nebo chápáni Boha skutečně nerozumím, proto se do takovýchto debat nebudu již pouštět.

P.S. Tento slib je už konečný.

Queensi,
chápu Boha jako společenství Otce, Syna a Ducha, společenství ve kterém probíhají vzájemné vztahy. Tak mi vůbec nevadí, když jeden druhého vyvýší, pošle a tak. Taky jsem ty texty nepsala proto, že bych tě chtěla poplést vzájemnými vztahy v této úžasné bytosti. Psala jsem je proto, že jsem chtěla upozornit na to, že Kristus je ve zcela výjimečném postavení a že je hoden uctívání. Má-li v jeho jménu klekat každý všude, tak nevím, proč bych neměla klekat já. Jakou bych pro to měla omluvu.
Vůbec neřeším, jak tu autoritu dostal, ale vím, že ji v lidském těle neměl a teď ji má. Ať je to jak chce, je náš Pán a to jsem u SJ opravdu nikdy neslyšela.
Myslím, že osoba našeho úžasného Boha si opravdu zaslouží úctu, obdiv, vděčnost, lásku a že je tak absolutně nenapodobitelný a výjimečný, že se mi opravdu nezdá, že by byl jenom duchovní bytostí jakých jsou tisíce.
Tak se nezlob, že jen upozorňuju na to, že by se měl Kristus uctívat - protože to jsem tím komentářem chtěla říct - a že by se jeho postavení mělo uznávat.
Vůbec tě nechci mást a mrzí mě trochu, že mám ze tvých vstupů do fóra takový pocit, že chceš pořád přepočítávat nespočitatelné. Některé věci nespočítáš, ale můžeš je cítit. Tak se nezlob.

Quaero,
já se nezlobím a je to vpořádku, že to naše vnímájí se může rozcházet a nebo přibližovat. Jen si dám skutečně nějakou dobu od tohoto tématu, tedy lidského nahlížení na Boha, pauzu. Možná když tomu neporozumím, tak se ani za čas k tomuto námětu nevrátím.

Hezký den Queens

Quaero
patrně ti unikl smysl myšlenky, kterou jsem psal, proto ji opakuji.

S úsměvem se dá říct, že pokud Syn zdědil jméno JEHOVA, modlí se SJ na správnou adresu. Podle této myšlenky, jsou Otec a Syn jedno a totéž.

Nešlo o postavení Syna, které dostal od Otce, ale o jméno Jehova, o kterém zaznělo, že je i jménem Syna.

Proto jserm psal, že v tom případě, je motlitba SJ (k Jehovovi) na svém místě. protože podle této verze jsou oba jedno a totéž..

Ovšem v tomto smyslu "neví, co činí". Proto jsem tam dodal ten "úsměv".
_________________

Dědo,
mě to přišlo od tebe trochu jako taková ironie a tak se mi to zdálo ne úplně na místě, když jde o Krista, který je naším Pánem.

Petr/Datel/:

Existují výklady už od prvních "církevních otců ,že Melchisedech byl sám JK..Proto nelze o tomto knězi a králi nalézt žádné informace.. :sunny:Kdo může vyloučit ,že tu JK už byl dříve než v prvním století?

Že Ježiš tu bol skôr ako v prvom storočí je vylúčené. Ježiš sa predsa narodil v Betleheme. Predtým neexistoval. Ľudia pred svojím narodením neexistujú.
Že Syn tu bol skôr ako v prvom storočí nevylučujem, dokonca sa k tejto možnosti prikláňam. V Starom zákone je to viac krát, čo niekto "videl" Boha a predsa nezomrel. Mám za to, že Otec to nebol, ten je skutočne neprístupný v žiarivom svetle, ale Syn to mohol byť, veď nakoniec sme jeho slávu videli v ľudskom tele a nikto nezomrel, teda na Syna sa možno dívať a pritom nezomrieť. Avšak vždy je to Syn skrývajúci sa za prirodzenosť niekoho stvoreného, na zemi ako človek v Starom zákone ako Jahveho anjel.
Čo sa týka Melchizedecha, tak ten sa pripodobňuje Ježišovi len preto, aby sa vyjadrila Ježišova večnosť (Heb 7,3 Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce.).

Ano,JK tu na zemi "mohl" být už dříve než v 1.století.To si myslím také.Mohl tu být jako posel Otce.Třeba?Né však v pozici Mesiáše"....Existují i "nadčasové"výklady SJ které tvrdí..,že Archanděl Michael u Daniele je JK..Mohou mít pravdu?Tato úvaha o přitomnosti JK ve SZ je na delší debatu...

Sváťo, píšeš:

Zdědil jméno, dostal nové jméno. Obojí se mi jeví jako stejné. Ne do velikosti, ale smyslu. Jedná se o postavení. Měl nějaké postavení (zdědil je) a dostal nové postavení, mnohem vyšší, než před tím. Není ale nad svým Otcem. Ani mu není roven..

To je právě ten problém, že se Ti rozdílné věci jeví jako stejné. Dědic ale obvykle něco dědí, aniž by na dědictví samém měl nějakou zásluhu. Boží Syn však nejen, že zdědil vše, co patří Otci ještě před stvořením světa, ale navíc prokázal, že si to dědictví opravdu zaslouží. Tam je ten rozdíl. Nejde o to, zda je nad Otcem, ale zda vnímáme ten rozdíl a oceňujeme, co pro nás Pán Ježíš udělal. On totiž prokázal, že je svému Otci roven tak, jak je rovnocenným partnerem žena pro svého muže. Muž, žena a děti jsou lidmi, stejně jako Otec, Syn a Duch svatý jsou JHVH ELOHIM.

Dále píšeš:

Co se týká Hebr. 1/9, nevím co je otázkou nedorozumění??
Text mluví přece jasně.
Dostal od Otce postavení nad každým jiným postavením (MIMO POSTAVENÍ nad OTCEM) a proto před ním má klekat každé koleno.

Nejedna se o otázku nedorozumění, ale o to, že jsi ten text použil jako důkaz, že Boží Syn není roven svému Otci a to jen proto, že ho „Bůh … pomazal olejem jásání“ (Hebrejcům 1:9). Jde tu o to, že si vůbec neumíš představit, že by mezi rovnými docházelo k žehnání a pomazávání. Asi jsi nikdy nežehnal své manželce ani dětem a tedy ani nevíš, že se k tomu může použít i olej, a také zřejmě nepřipouštíš, že by Ti manželka a děti byli rovni.

Nakonec píšeš:

S úsměvem se dá říct, že pokud Syn zdědil jméno JEHOVA, modlí se SJ na správnou adresu. Podle této myšlenky, jsou Otec a Syn jedno a totéž.

Pokud vyslovují to jméno správně, tak opravdu se modlí na správnou adresu. Problém je jen v tom, že nepřijímají poznání o Otci a Synu (viz Jan 17:3) a jejich modlitby jsou proto jako dopisy s obsahem pro jiného adresáta, než je uvedeno na obálce. Nevěří totiž, že Syn je „v Otci a Otec“ v Synovi (Jan 14:11, EP).

Martine, neptal bych se kdybys se o tom nezmiňoval. Jak se vyslovuje správně Boží jméno? Pokud se ke mě dostala správná informace, že díky pověrčivosti Izraelitů nevyslovování Božího jména, se prý dnes přesně neví jak se Boží jméno správně vyslovuje, tak asi nikdo neadresuje své modlitby na správnou adresu, co?

Asi to patří do jiného námětu, ale pokud je JK náš vzor, máme jasno ke komu se modlit. Když přece učil své jak se mají modlit jasně to řekl...vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích........ Navíc Ježíš snad ani nikde nepoužil jméno JHWH. Nebo ano ?

Přesně tak Petře, jen jsem reagoval na Martinův příspěvek nebo reakci na Dědu Slavíka. Samozřejmě Martin touto myšlenkou mohl mít na mysli něco úplně jiného. Proto se domnívám, že polemiky o Božím jménu, jsou vpodstatě bezpředmětné, protože jak jsi již napsal, sám Ježíš ukázal jak se máme modlit a ke komu.

Určitě je to tendenční jak od SJ a potažmo zednářů a satanistů, protože ti snad jedni z mála prosazují vehementně myšlenku, že v NZ se JHVH musel vyskytovat, když už tak aspoň v náznacích. Zřejmě ne nadarmo se Ježíš ve vzorové modlitvě vyhýbá Božímu jménu. Dalo by se říci, že skutečně NZ je především o JK a to pak je ke chvále Boha Otce. Ostatní závěry nechám na těch, kteří se stále chtějí dohadovat, kým je Otec a Syn a Duch s. a jaká jména mají, že?

Pro Petra:

Mám za to, že není správné z Pánovy vzorové modlitby učinit pravidlo, ke komu se máme modlit a jak adresáta modlitby oslovovat. Pokud to uděláme, může se stát, že někteří budou trvat na tom, že jediné správné oslovení toho, ke komu se máme modlit, je „Náš Otče v nebesích“ (Matouš 6:9), a další dodá, že modlitba k Pánu Ježíši je tedy modloslužbou. Nebo si myslíš, že takové názory jsou v pořádku?

Pokud bereme vážně radu Krista "modlete se v skrytu" potom je každému houby po tom, ke komu a jak se modlím.

Pokud se modlí, "na odiv všem" někde na sjezdu, či jinde, potom je to odpovědnější záležitost.

Ale zase, bacha na tu "širokou a vyšlapanou cestu" učení většiny církví..