Záleží na překladu bible?

Každý z nás se setkal a setkávat bude s množstvím překladů" Bible" .Jak víme ,nejsou všechny tyto překlady stejné..Překlad je v podstatě i "pokus o výklad" ..překladatele..Existuje opravdu přesný překlad do novodobých jazyků..?Lze vůbec přeložit "Písmo" tak ,aby se neodchylovalo od "Toho" co nám chtěl "Duch S."předat prostřednictvím inspirovaných pisatelů?Ano určitě Duch S. nedopustí abychom byli bez "vedení"..ale i tak se zdá ,že to není lehký úkol..Já sám vím ,že Duch S. pomáhá pochopení písem..ale stačí to?Rozeberme známé překlady a hledejme nějaký co nejpřesnější zdroj..Myslím, že překlad nového světa svatých písem to nebude..i když to SJ deklarují..

Překlad dle mého názoru zůstane vždy překladem. O žádném překladu nelze říct, že je nejpřesnější. Vidím klady i v "Překladu nového světa Svatých písem" a zápory i v tak osvědčeném překladu, jakým je Bible kralická. Pokud se budu spoléhat na překlad, kde je jistota, že nebudu lpět na chybném znění nějakého biblického textu?

Každý, kdo v Kristově církvi nějakým způsobem vyučuje, by si měl být vědom toho, že má při vyučování podávat výklad Písma a ne výklad jeho překladu nebo tzv. biblické literatury. Apoštol Pavel radil: "Dávej pozor na sebe a své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kteří ti naslouchají." (1.Timoteovi 4:16) Kromě toho každý, kdo v Kristově církvi vyučuje, musí mít dar ducha, jinak by jeho vyučování bylo pouhou lidskou filozofií a zaváděl by na scestí ty, které vyučuje.

Dobrý, nebo špatný překlad?

I přes nejupřímnější snahy a obrovské znalosti překladatele, není jeho dílo dokonalé a přesné.
Možná, že většina překladů je tvořena na objednávku některé z církví a tak již dopředu je jí souzeno, jaký význam toho, nebo jiného slova bude znít.
Pro katolíka je tedy dobrý katolický překlad, pro SJ překlad NS, pro protestanta snad Bible kralická. Každý z těchto překladů splňuje požadavky jeho církve a podporuje její učení.

Pro nás, jsou vhodné všechny překlady. Používat jen jeden, může být matoucí.
Na první místo bych kladl smysl a význam textu, který zkoumám. Na druhé místo bych dal znění několika překladů a teprve potom si udělám svůj názor. Jakoby svůj vlastní překlad.
Někdy je dobré „zabrousit“ i do jiné pomocné literatury, na příklad slovníků a tak podobně. Jen málokdy se mohu plně spolehnout na jeden jediný překlad.
Snaha, vybírat vhodný text z některého, pro mne vhodného překladu, může být snahou o dokázání mé pravdy.
Tak, a to je můj názor na různé překlady a jak s nimi pracovat.

Zapsané Boží slovo v původním jazyce je dílem Svatého Ducha. Je-li překlad rovněž pořízen pod vedením Ducha, pak je to to nejlepší, co může nastat. Překlad NS není tím super jediným překladem napsaným pod vedením Svatého Ducha, jak jsou o tom přesvědčeni SJ. Je to překlad, který pod pláštíkem "navracení" BOžího jména Jehova (tam, kde nikdy doložitelně nebylo), zamlžuje a mění význam celých Biblických textů.
Byla mi doporučena Bible Kralická nebo překlad Křesťanské misijní společnosti.

Já osobně nevěřím v dokonalost a přesnost překladů.
Prakticky to ani nejde, protože není k dispozici ani jeden originál, ale jen několik pozdějších opisů, a ty již měly svoje chyby.

Podle mne, jsou jen lepší a horší překlady.

Domnívám se tedy, že je nejvhodnější, neupnout se na jeden jediný překlad, ale konfrontovat je navzájem. Zaměřit se na myšlenku celého textu (námětu) a z nabízených překladů zvolit nejvhodnější, který co nejblíže odpovídá myšlence, "co tím chtěl autor říct".

pavel pw napsal:Zapsané Boží slovo v původním jazyce je dílem Svatého Ducha. Je-li překlad rovněž pořízen pod vedením Ducha, pak je to to nejlepší, co může nastat. Překlad NS není tím super jediným překladem napsaným pod vedením Svatého Ducha, jak jsou o tom přesvědčeni SJ. Je to překlad, který pod pláštíkem "navracení" BOžího jména Jehova (tam, kde nikdy doložitelně nebylo), zamlžuje a mění význam celých Biblických textů.
Byla mi doporučena Bible Kralická nebo překlad Křesťanské misijní společnosti.

Existuje kvalitni odborna literatura k teoriim prekladu, takze zajemce neni nucen ke stanoviskum "libi/nelibi"...

Levý, J.: České teorie překladu I a II, Ivo Železný 1996
Bourdieu, P.: Teoretické problémy prekladu, Carolinum, Praha 1999

Termin "vedeni sv. duchem" je nejasny pojem a odporuje zasadam lingvistiky pri praci s cizojazycnymi texty pri prekladani do ciloveho, zde narodniho, jazyka. Jestlize bychom dnes uvazovali o jakemsi "sv. duchu" ohledne antickeho textu Bible, pak bychom se mohli ptat, jake "duchovni" vedeni mel prekladatel Harryho Pottera do cestiny nebo Vojaka Svejka do francouzstiny...

Poznamecka: Nemame zadny originalni text NZ. Tudiz hypoteza o JHVH v reckem NZ je zalozena na nekolika indiciich a nelze ji zcela VYLOUCIT, jako pro ni nemame potrebnou JISTOTU. V ramci prekladatelske cinnosti je bezne, ze prekladatel zaradi do prekladu vyraz, ktery odpovida smyslu zdrojoveho textu. Jestlize se tedy v ceskem prekladovem textu NZ objevi JHVH, pak je to ze stejnych duvodu, jako je tam "Ježíš" namisto "Ijeusus". Svedkove Jehovovi, ale i dalsi PREKLADATELE nezaradili JHVH do zdrojoveho textu - reckeho vytribeneho textu. A ikdyby to udelali, pak je to zase jen REKONSTRUOVANY text, coz pri absenci originalu, nemusi nikoho znepokojovat...

Konečně někdo uznal, že je rozdíl mezi originálem a překladsem.

Podobně jako je rozdíl mezi vojenskou mapou a běžnou auto mapou.
Vojenskou mapu mohu pro porovnání sehnat, ale originál Biblických knih, ne.

Slavík Svatopluk napsal:Konečně někdo uznal, že je rozdíl mezi originálem a překladsem.

Podobně jako je rozdíl mezi vojenskou mapou a běžnou auto mapou.
Vojenskou mapu mohu pro porovnání sehnat, ale originál Biblických knih, ne.

Souhlas. Mame ceske, hebrejske, nemecke ci anglicke PREKLADY NZ, ktere uvadi JHVH v prislusne jazykove lokalizaci a motivy prekladatelu byli v prubehu staleti ruzne. Mne osobne je HYPOTEZA o existenci JHVH v NZ sympaticka a ackoliv se domnivam, ze tam bylo recke "Iao" a nesdilim se SJ nazor, ze nejake "nadpozemske" sily zasahli do textu, aby neco odstranili a ze stejnych duvodu, jsou SJ osviceni "sv. duchem" to tam zase obnovit, tak nejsem nijak dotcen, kdyz nekdo neuziva ci naopak uziva nejakou variantu Boziho jmena ci titulu...

Termin "vedeni sv. duchem" je nejasny pojem a odporuje zasadam lingvistiky pri praci s cizojazycnymi texty pri prekladani do ciloveho, zde narodniho, jazyka. Jestlize bychom dnes uvazovali o jakemsi "sv. duchu" ohledne antickeho textu Bible, pak bychom se mohli ptat, jake "duchovni" vedeni mel prekladatel Harryho Pottera do cestiny nebo Vojaka Svejka do francouzstiny...

Pokud vím, tak autorem originálu Švejka byl Jaroslav Hašek a román byl sepsán v češtině. Román Osudy dobrého vojáka Švejka si ani na jedné stránce nečiní nárok na inspirovanost svatým duchem, tudíž srovnání není relevantní. Relevantní by bylo podívat se na věc z podobného úhlu pohledu tedy asi takto: Čistě teoreticky mějme za to, že Jaroslav Hašek vyrůstal ve dvojjazyčném prostředí - Otec němec a matka češka a tudíž mu nedělá problémy hovořit jedním či druhým jazykem a plynule přechází v jazyce i hovoru z jednoho do druhého. Potom bychom právem očekávali, že ten nejlepší překlad do německého jazyka udělá právě Jaroslav Hašek. A tak je to i s mou úvahou překlad versus orignál v případě biblického textu. Pisatelé Bible na rozdíl od J. Haška jasně uvádí vedení Svatým Duchem a proto má smysl uvažovat tohoto vyššího autora i při překladu. Navíc víme, že Bohu a tudíž ani Duchu není jazyk překážkou.
Co je skkutečným problémem, je lidský pohled na věc. Uznávám, že Svatý Duch se dá těžko měřit, věda na to zatím nemá správné přístroje. Proto jsem svá slova uvedl "je-li ...."

Kdyby překladatelé byli vedeni Svatým Duchem, potom tento Duch, by byl odpovědný za všechny chyby a rozpory překladů.

Nesouhlas s nějakou částí, některého překladu, by bylo rouhání proti Duchu.
To znamená. že jakýkoliv překlad i překlad NS od SJ by byl pervektní, dokonalý a bez výhrad přijatelný v jakékoliv podobě.

Pravda je, že nemáme žádný originální text NZ, nicméně bylo by chybou, kdybychom vše, co máme, považovali za překlady. Nejstarší řecké rukopisy NZ a hebrejské rukopisy SZ nejsou překlady, ale opisy. Věřím, že Písmo, které máme v hebrejské, aramejské a řecké podobě, je Boží slovo. Také věřím, že Bůh bdí nad svým slovem a tak mám důvěru k tomu, co je v nejstarších opisech originálů zachováno. Svůj handicap vidím v tom, že nejsem odborník na tyto původní biblické jazyky; to mi však nebrání, abych si určitá tvrzení neověřoval se slovníky v ruce a nepodíval se do tzv. rekonstruovaných textů, které jsou k dispozici.

Za chyby při překladech není zodpovědný svatý duch, ale lidé, kteří nejsou schopní nebo se nemohou z nějakých důvodů plně podvolit jeho vedení. Málo který překlad je totiž dílem jednoho člověka a při překladu často hraje roli názor i zadavatele či vydavatele. U překladu NS, který používají SJ, to je evidentní. Kromě toho pochybnost ohledně toho, zda určitý člověk je veden svatým duchem, byť by opravdu byl vedený svatým duchem, není totéž, co rouhání proti svatému duchu.

Bez výhrad souhlasím. Je to i můj názor.
Jen vím z vlastní zkušenosti, když například ve škole jsem se snažil svědomitě a důsledně opisovat, stejně jsem napsal chybu.

Chyby tedy se může dopustit, i když ne záměrné, ale i opisovač textu. A někdy hrubé chyby a ta potom pokračuje dál.
Jako ve hře "tichá pošta".

Navíc víme, že Bohu a tudíž ani Duchu není jazyk překážkou.
Co je skkutečným problémem, je lidský pohled na věc.

Bohu zrejme neni, ale lide uz ten problem maji a tuto skutecnost je dobre respektovat. Tudiz nevznika zadny duvod delit problematiku na nejaky bozi a lidsky nahled. To je oblibena finta sirokodaleko v krestanstvi, ale za tim tzv. bozi pohledem, se vzdy skryva jen a jen cloveci->vykladac bible, ktery se citi byt nadan nejakou zvlastni autoritou zastupovat boha ve vecech pozemskych...ospravedlnovaci arzenal tvrzeni saha od apostolske posloupnosti nehlede na staleti a kontinenty az po pomazani jakymsi svatym duchem na jiste partie tel bilych americanu a jen bilych a jen americanu, pricemz prvni v ty fronte mel bejt jeden synek americkeho obchodnika s latkami

Věřím, že Písmo, které máme v hebrejské, aramejské a řecké podobě, je Boží slovo. Také věřím, že Bůh bdí nad svým slovem a tak mám důvěru k tomu, co je v nejstarších opisech originálů zachováno.

Ja take verim. Mam sice par argumentu, ale v zalezitostech, ktere popisujes se spoleham z vetsi casti na viru. A protoze se jedna o zalezitost duvery vychazejici z neuplnych informaci, chybejici originalu a velke casove vzdalenosti, jsem opatrny v extremnich "pro" nebo take "proti" nazorech....

Chyby tedy se může dopustit, i když ne záměrné, ale i opisovač textu. A někdy hrubé chyby a ta potom pokračuje dál.
Jako ve hře "tichá pošta".

to zase neni uplne pripad NZ...nektere fragmenty (papyry) zmizely na 1800 let v pisku egyptskych pousti a po svem nalezeni se srovnavali s tradovanym textem. Vznikla sice rozdeleni do skupin textu podle jejich kvality, ale zadne zasadni odlisnosti nebyli shledany. Tedy bavime se o obsahove rovine etickych pravidel. Gramaticke a stylisticke nesrovnalosti maji vliv jen pro prekladatele. Bezny ctenar by si mel byt ovsem VEDOM dvou zakladnich skutecnosti:

1) Eticke a religiozni prikazy NZ nejsou stavem dochovanych textu NZ pro krestana v zasade docteny
2) Nicmene bod 1) neze absolutizovat do oblasti "verim kazdemu slovu", zvlaste pokud bezny ctenar v narodnim jazyce nema zadny recky text NZ s kritickym aparatem.

Bezny ctenar Bible v 21. stoleti by mel tedy oscilovat mezi temito dvema zakladnimi mantinely: nedopustit, ze se kvuli udajnym rozporum a nesrovnalstem v textu vzdal duvery v NZ, ale ani nepodlehnout tomu, ze bude bazirovat na kazdem slovicku, veticce ci pasazi a delat z textu zakon v doslovne smyslu. To oboji by odporovalo stavu veci.

Petře, nemám přehled jako ty a taky ne tvou víru a důvěru v současné podání Božího slova.

Souhlasím s tebou, ale jednoho jsem si zvlášť povšiml. Říkáš "běžný čtenář".

Tím běžným čtenářem jsem já. Ale i ti páni vědci, kteří zkoumali a porovnávali staré svitky a fragmenty s dnešním textem.

V případě, že tito lidé byli hluboce věřící, nebyli běžnými čtenáři. Ale jinak, i když vědec, tak ale k chápání smyslu Bible, byl přece jen běžným čtenářem.

Navíc svitky /třeba od Kumrámu) které zkoumali, nejsou již originálem, ale jen opisy.
Tedy již tam, mohla být neúmyslná chyba. navíc tehdejší Aramejština a novější jazyky-to je další nebezpečí.

Bylo řečeno, že jejich obsah v zásadních věcech souhlasí s dneškem. Co ale, ten pan vědec, považoval "za zásadní"?

Proto je pro mne důležitý smysl napsaného. Prostě, co tím chce Bible říct a říká.
A ne bazírovat na nějakém slovíčku a dokazovat, že Řecký překlad říká to a to a nakonec, k vůli této skomolenině překroutím úplně vše. (viz doslovní překlad SJ slova "přítomnost". Vyšel jim díky tomu nesmysl, který zbabral vše)

Prostudoval jsem si důkladně moderní vydání řeckého NZ a zvlášť jsem si všímal, jestli a kolik je tam sporných míst, u nichž bychom tápali, co znamenají na té základní jazykové rovině (tj. jestli tomu překladatelé mohli nebo nemohli spolehlivě rozumět). Došel jsem k závěru, že víceméně celý text řeckého NZ v podobě, v jaké jej máme dneska v ruce (kritická vydání), je pro školeného lingvistu velice dobře srozumitelný, možná s výjimkou jednoho dvou míst. Srozumitelnost jde na vrub jak dobré dochovanosti a rekonstruovatelnosti textu z haldy opisů tak i na vrub jednoduchosti jazyka, který se v řeckém NZ používá. Jestliže je dochovaný a zredigovaný řecký text dobře srozumitelný, lze jej i velice dobře a věrně přeložit, jak o tom svědčí řada moderních překladů. Troufám si tvrdit, že smysl originálních textů je v drtivé většině moderních překladů zachován a lze je brát jako spolehlivý zdroj pro studium Božího slova. Jestliže někdo studuje byť "pouze" překlady Písem, a má k tomu požehnání od Boha v podobě Svatého ducha, pochopí smysl textu, i kdyby překladatelé text trochu posunuli nebo okleštili, ale to se děje zřídkakdy.

U Starého zákona je to horší, ale zdaleka ne tak špatné, aby to bránilo spolehlivému poznání Božího slova. Jestliže je některé hebrejské slovo obsaženo v textu jenom jednou a ani z ostatních dochovaných literárních památek nelze s určitostí říct, o co se jedná (viz například "tachaší" kůže použité pro stánek smlouvy), tak jsem velice zřídka narazil na text, který by byl natolik nesrozumitelný, že by v daném kontextu mohl mít dva protichůdně vysvětlitelné významy. Ano, v hebrejském textu se to stane a před čtenářem překladu to bývá dovedně zamaskováno, ale i tady platí totéž co o řeckém textu, že totiž těch míst zas není tolik a nejsou tak kritická, že by zatemňovala smysl příběhu nebo prorockého obrazu. Způsob, jakým se s těmito místy vypořádávají moderní překladatelé, je víc než uspokojivý a férový.


Myslím si, že pokud někde vznikají dalekosáhlé debaty nad textem NZ nebo SZ, tak to není věcí základního lingvistického pochopení originálního textu, nýbrž je to věc teologického výkladu obrazu, který je v textu vykreslen. Bůh hovoří obrazným jazykem, někdy až fantasmagorickým, ale to je právě ono: Písma jsou hádankou, kterou vyluští správně jenom ten, kdo má Božího Ducha a komu to tento Duch zjeví. Není bez zajímavosti, že nejjednodušší a nejsrozumitelnější text v Bibli, kterým je velice obrazně pojaté Janovo Zjevení, je přitom vykládán tak rozdílně a protichůdně. Na tom lze ilustrovat, že to není věc lingvistického názoru nebo dokonalosti či nedokonalosti překladu, nýbrž jedná se naprosto očividně o teologickou záležitost neboli výklad.

Plně souhlasím, i když je to psáno jiným jazykem, než jaký používám já. Pro dokreslení, jsem vybral několik vět a zvýraznil zajímavá místa.

používám. je pro školeného lingvistu velice dobře srozumitelný, možná s výjimkou jednoho dvou míst.

Troufám si tvrdit, že smysl originálních textů je v drtivé většině moderních překladů zachován a lze je brát jako spolehlivý zdroj pro studium Božího slova.

požehnání od Boha v podobě Svatého ducha, pochopí smysl textu, i kdyby překladatelé text trochu posunuli nebo okleštili, ale to se děje zřídkakdy.

Písma jsou hádankou, kterou vyluští správně jenom ten, kdo má Božího Ducha a komu to tento Duch zjeví.

Co dodat? Snad jen-˛1. Korinťanům 1:20 Kde je moudrý? Kde znalec Zákona? Kde debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?

Píšete, že NZ je dobře srozumitelný.
Tak mám dotaz, můžete my vysvětlit Kolosanům 2. kapitolu. Zcela určitě je nutné ji číst celou v kontextu.
Pár lidem jsem to dal a výsledek...? Ten až po vašich vysvětleních.

Milane,
není to tak jednoduché. Je nutná moudrost od Boha, jak je psáno.
Snad každý vykladač se domnívá, že tento dar moudrosti vlastní. Ale pozdější dohady mezi různými výklady dokazují, že to asi není s tím darem pravda.

Svědomitým studiem, ale se k poznání pravdy může každý dopracovat. Pokud se nenechá ovlivnit učením své církve.
2. Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Nechtěl bych si dělat patent na správnost výkladu, ale přesto se mnohdy divím, že někdo velice snadnou myšlenku není schopen pochopit a stále plantá to svoje tvrzení. Jakoby neuměl ani číst a myslet.

Co se týká Kolosenským. Pročetl jsem a musel sáhnout po Ekumenu, aby to trochu bylo jasné. Pavel napomíná a usměrňuje a zárovň varuje Kolosany, ale i jiné. Snaží se je přivést ke Kristu a uchránit před
Kolosanům 2:4 Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi.

Je to upozornění i pro nás, nenechat se nachytat "kdejakým větrem učení" z lidských a ne Božích zdrojů.

Po několikerém pročtení a zamyšlení, jsou jistě myšlenky širší a hlubší.

Milan napsal:můžete my vysvětlit Kolosanům 2. kapitolu?

V té kapitole je pěkně shrnutý obsah evangelia.

Tak mám dotaz, můžete my vysvětlit Kolosanům 2. kapitolu.

Nejzajimavejsi body na 2. kap Kolosanum:

Je to tzv. pripad kolosske filosofie a otazka, zda to ap. Pavel vztahoval na veskerou filosofii potazmo, zda tim NZ odsuzuje take dnesni filosofii...

Take Kol 2:9 o plnosti Jezisova bozstvi je zajimavy bod urputnych sarvatek nepoucitelnych z obou taboru zastancu, jakozto odpurcu sv. Trojice...

Petře w,
Teď jsi zase trošku „drcnul“ do trojice. Určitě se ozve Štefan.

Zatím jsem z trojice (a z těch diskuzí tady) pochopil jen to (a z tvého zdůraznění Kristova božství), že se Bůh projevuje ve třech možných podobách. (osobnostech)
A to buď samostatně,a nebo, rozdělen do tří částí současně. (Bůh vzkřísil jinou svou část, Ježíše)

Znamená to tedy, že bytost (osoba) je Otec, ale stejně tak syn, a samozřejmě na stejné úrovni, jako osoba a bytost, je Duch svatý.
Přitom je jeden druhému podřízen, protože Otec je hlava a zároveň jsou na stejné úrovni, protože je to vždy jen tentýž Bůh, ale momentálně v jiné podobě.

(Je to sice jiné téma, než "záleží na překladu Bible", ale některé překlady se snaží o tuto nauku alespoň ve vysvětlivkách pod čarou.)

Navíc, všechny tři bytosti jsou stejně věčné, stejně mocné, stejně vševědoucí (protože je to tentýž Bůh, ale při tom o tom dni a hodině neví ani Syn) ale zároveň občas nejsou, protože v tu chvíli se Bůh projevuje pouze v jedné, druhé, nebo třetí podobě.

Nebo, co vlastně říká nauka o trojici, jaké jsou tam vztahy a postavení jednotlivých částí trojice?

Je Boží duch jakýsi projev božské moci a nebo je to stejná bytost, s vlastní vůlí, nebo prostě Bůh který na sebe vzal v tu chvíli tuto podobu,
jenže, proč by to dělal, aby se schovával za něco jiného?

Nebo, co vlastně říká nauka o trojici, jaké jsou tam vztahy a postavení jednotlivých částí trojice?

Svato, nemam zajem se bavit o dogmatech zadne strany nekonecneho sporu. Novoveke dejiny sporu se datuji nekdy od Michaela Serveta (zacatek 16. stoleti) a dodnes existuji lide, kteri se budou jeste po 500 letech pro to ci ono do krve hadat...

Bible nezna ODMENU/TREST pro odpurce nebo zastance...jen zna peklo pro ty, co vyvolavaji hadky

Slavík Svatopluk napsal:Petře w,
Teď jsi zase trošku „drcnul“ do trojice. Určitě se ozve Štefan.

Skúšam rôzne finty, tak ak sa niečo nepodarí, tak mi dopustite, Teraz skúšam citácie. Jo a volali ste ma, tak som tu.

Zatím jsem z trojice (a z těch diskuzí tady) pochopil jen to (a z tvého zdůraznění Kristova božství), že se Bůh projevuje ve třech možných podobách. (osobnostech)

To nie je celkom učenie Cirkvi. To by bol blud modalizmu, ktorý Cirkev odsúdila. Boh ktorý si pred tvár dáva masky a raz sa prejavuje ako Syn, inokedy ako Otec, potom ako Duch svätý. Toto nie.

Znamená to tedy, že bytost (osoba) je Otec, ale stejně tak syn, a samozřejmě na stejné úrovni, jako osoba a bytost, je Duch svatý.

Ak dáte preč tú "bytost" tak celkom správne.

Přitom je jeden druhému podřízen, protože Otec je hlava a zároveň jsou na stejné úrovni, protože je to vždy jen tentýž Bůh, ale momentálně v jiné podobě.

Nesprávne.

Navíc, všechny tři bytosti jsou stejně věčné, stejně mocné, stejně vševědoucí (protože je to tentýž Bůh, ale při tom o tom dni a hodině neví ani Syn) ale zároveň občas nejsou, protože v tu chvíli se Bůh projevuje pouze v jedné, druhé, nebo třetí podobě.

Tie osoby musia byť rovnako večné a mocné a vševedúce, lebo je to Boh. Že o tom dni nevie Syn, tu by sme mohli opäť hovoriť o preklade. Myslím, že Jezuiti v svojom preklade uvádzajú namiesto "nevie", "neurčuje" čo je jeden z možných prekladov. Ale to len tak hmlisto spomínam.

Nebo, co vlastně říká nauka o trojici, jaké jsou tam vztahy a postavení jednotlivých částí trojice?

Náuka o Trojici ja (ako PetrW správne pripomína) teologická konštrukcia vnútorného života Boha, ktorú nám zjavuje Písmo. Je to teda zjavenie. Náuka o Trojici je jediná možná Pravda o Bohu. Preto lebo jedine táto náuka neodporujem Písmu. Takže náuka o Trojici hovorí, že je jeden Boh. Lebo to sa píše v Písme. JHWH je jeden... nebudeš mať iných bohov...
Nový Zákon nám poodkrýva vnútorný život tohoto jedného Boha. Odhaľuje starozákonné proroctvá a dáva nám poznať, že skutočne Boh sa stal človekom. Boh sa stal človekom a pomenoval sa Syn. Zrejme preto, že toto pomenovanie najvýstižnejšie, ale nie presne vystihuje vzťah vteleného Boha k JHWH. A On, teda Syn hovorí o Otcovi. Ale pozor hovorí o svojom Otcovi. Ktorý človek môže povedať, že Boh je jeho Otec? Skúste to. Ide to ťažko, ak viete, že váš skutočný otec je niekto iný. Ježiš však hovorí, Boh je môj Otec. Tak definuje svoj vzťah k JHWH, teda svoju podstatu ktorú má. My však vieme, že po matke je Ježiš človek. Kto je teda Ježiš? Ak poviem, že nie je Boh, teda že nie je božskej podstaty, tak protirečím Písmu, lebo On sám hovorí, že je Boží Syn. Ak poviem, že nie je človek, tak protirečím Písmu, lebo predsa Písmo popisuje jeho narodenie z ženy. Preto ak nechcem protirečiť Písmu, musím povedať, že Ježiš je bohočlovek. Božská podstata na seba pribrala ľudskú prirodzenosť. A Nový zákon nám zjavuje, že nie Boh JHWH na seba prijal ľudskú prirodzenosť, ale že božia podstata (hypostáza) zvaná Syn na seba pribrala ľudskú prirodzenosť. Preto Ježiš ako Boh Syn konal skutky ktoré môže konať jedine Boh (kriesil mŕtvych, odpúšťal hriechy, na hore sa premenil... nezachovával sabat, lebo ten bol ustanovený pre ľudí... a on ako Boh stojí na sabatom...), ale konal aj skutky ktoré koná človek (jedol, spal, vzrušil sa v duchu, povedal "žíznim", ZOMREL...). No a Duch svätý je ďalšia hypostáza. Je to Láska ktorá je medzi Otcom a Synom, tá láska je taká intenzívna a dokonalá, že sa akoby zhmotnila v osobu. A keďže Syn je rovnako večný ako Otec, tak aj Láska trvá rovnako večne a aj Duch svätý je rovnako večný. Tu by som len pripomenul, že osobnosť Ducha svätého sa priamo zjavuje až v Novom Zákone pri poodhalení Božieho tajomstva. Nemôžem však písať o všetkom naraz, lebo na to nemám silu. Preto bude lepšie položiť konkrétne otázky.

Je Boží duch jakýsi projev božské moci a nebo je to stejná bytost, s vlastní vůlí, nebo prostě Bůh který na sebe vzal v tu chvíli tuto podobu,
jenže, proč by to dělal, aby se schovával za něco jiného?

Boží Duch je Boh. V konečnom dôsledku je to aj prejav Božej moci, ale nie je to Božia moc. Hovoríme teda o Duchu svätom. V Písme sa píše "Boh je duch", prečo by potom "Duch nemohol byť Boh"? Otázka prečo Duch svätý je správna. Neklaďme však otázku tak, že prečo Duch svätý, aby sa Boh za niečo schovával.... Ježiš hovorí, pošlem vám Ducha svätého, tým zaručil Boží dozor nad Cirkvou a definitívne potvrdil tretiu božiu osobu. Ježiš vlastne hovorí, nebudete sami, ale Boh bude nad vami vždy bdieť, bude vám pomáhať, bude vás utešovať, bude vás poúčať...

Štefane,
Vidím, že jsem nauku o trojici znal přece jen trochu jinak, než jak to podáváš ty.

I tak, je to pro moje chápání trochu „nadpřirozené“ a tedy nepochopitelné.

Abych řekl pravdu, je mě jedno, jestli je trojice, nebo není.

Domnívám se, že to ani není podmínka, podle které by bylo určeno, že ten dojde spasení a tamten, protože nevěří v trojici, ne.

Jsem přesvědčen, že nejpodstatnější je víra v Krista a podle Jakuba, dokázaná skutky. V obsahu evangelia jsem nenarazil na kladení důrazu ohledně víry v trojici.

Proto si tím nebudu zatěžovat hlavu.

Galaťanům 2:16 víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona 'nebude nikdo ospravedlněn'.

Slavík Svatopluk napsal:I tak, je to pro moje chápání trochu „nadpřirozené“ a tedy nepochopitelné.

Trojičná náuka je len ľudskými slovami najbližšie popísanie "stavu vecí". Skutočného Boha spoznáme až keď ho budeme vidieť z "tváre do tváre".

Domnívám se, že to ani není podmínka, podle které by bylo určeno, že ten dojde spasení a tamten, protože nevěří v trojici, ne.

Podľa mňa nemusíte veriť v Trojicu, aby ste boli spasený. Veď prvých 200 rokov toto slovo v kresťanskom slovníku ani neexistovalo. Náuka o Trojici vznikla z nutnosti brániť sa pred heretickými vplyvmi ktoré začali do Cirkvi prenikať. Prví kresťania náuku o Trojici nepotrebovali, lebo v podstate nemali oponentov, ktorí by spochybňovali Kristovo božstvo. Ale ako začali vznikať tieto bludy, tak musela aj Cirkev zasadnúť a určiť (dogmatizovať) svoje učenie, aby bolo každému jasné, kto je kresťan a kto je heretik. Ako hovorím, nemusíte veriť v Trojicu, ale mali by ste veriť v Krista ako Pána a Boha. Ale nie tak, že nad Kristom je ešte niekto iný. Adorovať Krista absolútne. Ak sa však touto problematikou chcete zaoberať detailne, tak potom sú len dve cesty, buď je Kristus zvrchovaný Boh, alebo je to nižšia bytosť. Prvá cesta vedie k spaseniu, druhá do zatratenia.