"Svět" v Janově 17. kapitole

Na našem setkání s přáteli, kde se snažíme diskutovat o biblických námětech a společně si číst Bibli, jsme narazili na pojem "svět" v Janově 17. kapitole. Nepodařilo se nám dojít k závěru, koho nebo co slovem "svět" Ježíš myslel. Moc by mě proto zajímalo, co si o tom myslí návštěvníci tohoto fóra.

Jan 17.5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.

Jan 17.18 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.

Jan 3.16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

i v klíčovém verši je použito slovo "svět"

domnívám se, že svět neznamená "lidstvo" , ale celé stvoření, které bylo zpochybněno satanem

napovídal by tomu verš Jan.17.24

Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal,
byli se mnou tam, kde jsem já;
ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal,
neboť jsi mě miloval již před založením světa.

Minehavo, můžeš napsat, jestli jste si našli ve vyhledávači slovo svět. Jestli jste se dívali na řecké výrazy překládané slovem svět. Zda to je jen jedno slovo a zda jste nějakou variantu vyloučili. Je to zajímavé si projít všechny případy, kde to Pán Ježíš používá. Chci se na to podívat pečlivěji a také mě to zajímá. Tak jestli k něčemu dojdeš nebo dojdete, napiš to sem. Díky!

Otázka ,,co je svět" je správná a záleží na tom, jak si tento pojem definujeme.Podle mne je Jan 17.kapitola pěkným příkladem použití slova svět jako synonyma pro vyjádření různých skutečností.
Jako jeden z prvních významů vidím, že slovo ,,svět" je prostě stvořený svět v obecném významu,tj.kosmos, vesmír, (J 17:5.24).
Také naše Země je ,,svět" s jeho obyvateli (J 17:21)
Ovšem hlavní význam slova v J 17.k. podle mne leží jinde:
-v.14 jsou světem nenáviděni , protože nejsou ze světa ani já nejsem ze světa
-v.18 poslal jsem je do světa
Podle všeho zde slovo svět představuje Bohu odcizené myšlení, nepřátelství vůči Bohu a jeho následovníkům(sr.1 J 2:15-17,3:1.13,1 J 4:5 atd.)
Vyjadřování v evangeliu a listech Jana je charakteristické protiklady-světlo-tma,pravda-lež, být ve světě-nebýt ve světě...
Pak není v rozporu milovat svět(hříšníka)-viz.Jan 3:16 a přitom nemilovat to, co ve světě je(hřích)-viz.1 J 2:15
V Janově evangeliu 17.kapitole jsou výrazy pro svět vyjádřeny řeckým slovem kosmos.

V našem mesiánském společenství chápeme "svět" u Jana 17 v kontextu judaismu jako OLAM HA-ZE, tedy "věk tento", na rozdíl od OLAM HA-BA, tedy "věku, který přijde" a který započne tím, že "sám Pán sestoupí z nebe" (1.Tesaloničanům 4:16).

Co to je kontext judaismu?

"Kontext" je "významová souvislost ..." či "souvislost vůbec, soubor souvislostí v nějakém dění" a "judaismus" je "židovství; židovské náboženství". Jestliže věřím, že Pán Ježíš Kristus byl Žid a působil v rámci židovství 1.století n.l., pak nemohu ignorovat souvislosti jeho výroků s judaismem té doby. Židé, s nimiž přicházel Pán Ježíš do kontaktu, totiž neuvažovali v řeckých pojmech, ale v pojmech, které byly běžně používány v rámci judaismu té doby.

Líbí se mi, že jsi tak pečlivý a když se tě ptám, přesto nerozpoznáš, že se neptám na kontext na judaismus, protože to mi je jasné, ale že se ptám, co má v křesťanství, co dělat judaismus? Tomu bylo dáno s chrámem papááá. A neodvolávej se dnes na první století, když v podstatě jak to tady vypadá jsi spíš v kontextu s mesiány než s judaismem, protože judaismus jako takový Krista nepoznal a tudíž jej zavrhl, sice to zní hloupě, jak by mohli zavrhnout někoho koho nepoznali, ale je to v tom smyslu, že zavrhli toho, který o sobě říkal, že je Syn Nejvyššího a přesto ho nepoznali a co udělali se dá nazvat zavrhnutím.

Jirko z P., kdyby judaismu bylo dáno „papááá“ s pádem Chrámu, nebyly by skupiny Židů, kteří věřili v Ješuu ha-Mašiach (známí např. jako nocrim, nazorejci či ebionité), považovány, jak křesťanskými pohany, tak samotnými židy, až do přelomu 4. a 5.století n.l. za součást judaismu. Opravdu víš, co píšeš?

Židé, s nimiž přicházel Pán Ježíš do kontaktu, totiž neuvažovali v řeckých pojmech, ale v pojmech, které byly běžně používány v rámci judaismu té doby.

Martine, to je moc dobře, že jsi tohle napsal.

Myslím, že velký problém je, že nás SJ naučili uvažovat ryze fundamentalisticky a že jsme u nich vůbec nebrali v potaz, že s chápáním Písma je to daleko složitější, než jak nám to SJ předváděli.

My všichni (tím nemyslím jenom SJ) máme dnes daleko blíž k řeckému myšlení než k hebrejskému, a protože ty se snažíš pochopit to hebrejské a nejspíš se ti to daří, proto tvoje komentáře někteří těžko chápou.
Je to opravdu úplně jiný způsob myšlení.

Četla jsem o tom, že hebrejské slovo "pravda" se dá přeložit mnoha řeckými slovy. Nicméně hebrejci prý pojem "pravda" brali jako něco prožitého a ti řecky myslící spíš pravdu chápali jako něco definovaného.

Když se dnes řekne "pravda" začnou se lidi pídit spíš po definici než po prožitku.

Takže ten známý výrok - "poznáte pravdu a ta vás osvobodí" - nebyl nejspíš o stálém studiu a rozebírání Písma, ale o tom, že poznáme Krista (on je totiž ta "pravda" -já jsem cesta, pravda a život). A když s ním budeme skutečně žít, budeme ten společný život s ním prožívat, pak nás Kristus - protože jedině On může - tak nás osvobodí.

Tak si myslím, že to ani s tím výrazem "svět" nebude tak jednoduché...

Jinak vřele doporučuju útlou knížku "Výklad Bible v církvi".
Jsou tam různé metody a na str. 59 je o "fundamentalistické četbě". Jsou to dvě stránky, ale jasně vysvětlují, proč pod vlivem výkladu SJ člověk nemůže pochopit různá, docela jasná sdělení v Bibli. (Jestli chcete můžu sem ty dvě stránky opsat)

Uf, nepovedal by som, že /náročná/ kniha Interpretácia Biblie v Cirkvi /Výklad Bible v Církvi/ sa stane záujmom pre ľudí neteologického vzdelania. Takže okrem mňa, ste to čítali aj Vy. Teším sa. Kto pribudne do klubu?

Stefane, zatím ji mám rozečtenou a pracně se jí prokousávám. Došla jsem k tomu, že není nutné, abych všechno pochopila, ale něco je tam pochopitelné velmi dobře a za to jsem moc ráda. Třeba o tom fundamentalismu...
Lidé s teologickým vzděláním tomu všemu rozumí určitě líp a hlavně rychleji. Já čtu jednu stránku často pořád dokola...takže, ačkoli je to knížka útlounká, budu ji číst zřejmě déle než ty silné.

Chudáci věřící, co neumí číst!

a Ty Stefane teologické vzdělání máš? To víš.. jsem ženská zvědavá .

Nejsi náhodou kněz? Možná jsi to již někde uvedl. Ale ... bylo zde na diskuzi hektické období se spoustou příspěvků...tak mi třeba tato informace unikla. Mnohokrát jsem na to myslela v souvislosti s Tvými příspěvky kde se hodně zabýváš k. církví. A srozumitelně vysvětluješ mnohohé věci

Nie, nemám preto som povedal, že zatiaľ poznám iba dvoch ľudí neteologického vzdelania /ja a quaero/, ktorí čítali tento dokument Pápežskej biblickej komisie, ostatní ktorých poznám sú už len kňazi.
Takže kňazom nie som, ale kto vie, možno raz budem , to by mi však musela dovoliť moja milovaná manželka. Bez nej ani nápad.

Věrka Kolafová napsala:

Jinak vřele doporučuju útlou knížku "Výklad Bible v církvi".
Jsou tam různé metody a na str. 59 je o "fundamentalistické četbě". Jsou to dvě stránky, ale jasně vysvětlují, proč pod vlivem výkladu SJ člověk nemůže pochopit různá, docela jasná sdělení v Bibli. (Jestli chcete můžu sem ty dvě stránky opsat)

Věruško, můžeš je prosím, tedy opsat? Díky moc! Eliška

Eliško, ráda.

Metod a přístupů k výkladu Bible je v té knížce popsáno víc -
historicko-kritická, literární analýza, přístupy založené na tradici, přístupy humanitních věd, přístupy kontextuální a nakonec fundamentalistická četba - z té bude ta citace.

Takže cituji: (zvýraznění a barvy jsem přidala v místech, která mě jako exSJ zvlášť oslovila)

"Fundamentalistická četba vychází z principu, že Bibli, jakožto inspirované Boží slovo prosté jakéhokoli omylu, je třeba číst a vykládat doslovně ve všech detailech. "Doslovným výkladem" se rozumí výklad primární, literalistický,tj. takový, který vylučuje veškerou snahu o pochopení Bible respektující její historický růst a její vývoj. Je tudíž v protikladu k užívání historicko-kritické metody i všech ostatních vědeckých metod výkladu Písma svatého.

Fundamentalistická četba má svůj původ v době reformace, kdy se starostlivě dbalo na věrnost literárnímu smyslu Písma. Po osvícenském věku se tento způsob četby objevil v protestantismu jako obrana proti liberální exegezi. Termín "fundamentalistický" se přímo váže k Americkému biblickému kongresu, konanému v roce 1895 v Niagaře ve státě New York. Konzervativní protestantští exegeté tehdy definovali "pět bodů fundamentalismu": slovní neomylnost Písma, Kristovo božství, jeho zrození z Panny, nauku o zástupném usmíření a tělesné vzkříšení při druhém příchodu Krista. Když se fundamentalistická četba Bible rozšířila do ostatních částí světa, vedla v Evropě, Asii, Africe a Jižní Americe ke vzniku dalších způsobů četby, stejně "doslovných". Ve druhé polovině 20.století nachází tento druh četby stále více přívrženců jak v náboženských skupinách a sektách, tak i mezi katolíky.

Přestože fundamentalismus právem trvá na božské inspiraci Bible, neomylnosti Božího slova a ostatních biblických pravdách, které jsou obsaženy v oněch základních pěti bodech, způsob, jakým tyto pravdy předkládá, má své kořeny v ideologii, která není biblická, ať už o tom její představitelé tvrdí cokoli. Vyžaduje totiž bezvýhradné přilnutí ke strohým doktrinálním postojům a jako jediný zdroj nauky o křesťanském životě a o spáse předkládá četbu Bible s odmítáním všech otázek a veškerého kritického bádání.
Základní problém této fundamentalistické četby je v tom, že odmítá brát v úvahu dějinný charakter biblického zjevení, a je proto neschopna plně přijmout i samotnou pravdu vtělení. Pro fundamentalismus je těsné spojení mezi božským a lidským ve vztazích k Bohu pohoršením. Nechce připustit, že inspirované Boží slovo bylo vyjádřeno lidskou řečí a sepsáno pod vlivem božské inspirace lidskými autory, jejichž schopnosti a prostředky byly omezené. Má proto sklon nakládat s biblickým textem tak, jakoby byl Duchem nadiktován slovo za slovem, a nedochází k uznání toho, že Boží slovo bylo formulováno řečí a obraty, podmíněnými tou kterou epochou. Nevěnuje žádnou pozornost literárním formám a lidským způsobům myšlení, obsaženým v biblických textech, z nichž mnohé jsou plodem zpracovávání zabírajícího dlouhá časová období a nesou stopy značně rozdílných historických situací.
Fundamentalismus rovněž nepatřičným způsobem zdůrazňuje neomylnost detailů v biblických textech, zvláště pokud jde o historická fakta nebo tzv. vědecké pravdy. Často chápe jako historické to, co si vůbec na historičnost nečinilo nárok, neboť považuje za historické všechno, co je podáno nebo vyprávěno pomocí sloves v minulém čase, bez nezbytného ohledu na možnost symbolického nebo obrazného smyslu.
Fundamentalismus má často sklon ignorovat nebo popírat problémy, související s hebrejskou, aramejskou či řeckou formulací biblického textu. Nezřídka je úzce vázán na určitý starý nebo moderní překlad. Opomíjí některé "relektury" některých úseků Bible uvnitř Bible samé.

Co se týče evangelií, nepočítá fundamentalismus s růstem evangelijní tradice, nýbrž naivně zaměňuje konečné stadium této tradice (to, co napsali evangelisté) se stadiem počátečním (činy a slova samotného Ježíše). Současně zanedbává důležitou skutečnost: způsob, jakým samy první křesťanské obce chápaly dopad působení Ježíše z Nazaretu a jeho zvěsti. Přitom právě zde je svědectví o apoštolském původu křesťanské víry, jakož i její přímý výraz. Fundamentalismus tak výzvu vznesenou samotným evangeliem zbavuje jeho vlastní povahy.

Fundamentalismus má rovněž sklon k velké názorové úzkoprsosti, neboť považuje starověkou, překonanou kosmologii za shodnou s realitou, protože ji nachází vyjádřenou v Bibli: tím brání dialogu se širším pojetím vztahů mezi kulturou a vírou. Opírá se o nekritický výklad určitých biblických textů, aby potvrdil politické ideje a sociální postoje poznamenané předsudky, např. rasistickými, které jsou zcela v protikladu ke křesťanskému evangeliu.

Konečně Fundamentalismus svým lpěním na principu "sola Scriptura" (pouze Písmo) odděluje výklad Bible od tradice vedené Duchem, který se autenticky vyvíjí v sepětí s Písmem uvnitř společenství víry. Fundamentalismus si neuvědomuje, že NZ vznikl v prostoru křesťanské církve a že je Písmem svatým této církve, jejíž existence předcházela sepsání jeho textů.
Proto je fundamentalismus často proticírkevní: pokládá za zanedbatelná vyznání víry, dogmata a liturgické úkony, které se staly součástí církve stejně tak, jako samotný učitelský úřad církve.
Prezentuje se jako forma soukromého výkladu, který neuznává, že církev je založena na Bibli a že svůj život a svou inspiraci čerpá z Písma.

Fundamentalistický výklad je nebezpečný svou přitažlivostí pro osoby, které hledají biblické odpovědi na své životní problémy. Může je oklamat, protože nabízí zbožné, ale iluzorní výklady, místo aby jim řekl, že Bible neobsahuje nutně bezprostřední odpověď na každý jejich problém. Fundamentalismus, aniž by to řekl, vyzývá k určitému druhu sebevraždy myšlení. Vzbuzuje klamnou jistotu, neboť nevědomky zaměňuje lidské hranice biblického poselství s jeho božskou podstatou."



Ahoj Minehavo,
omluvám se ti, že jsem tu narušila tvoje téma, týkajícího se významu slova "svět" v Janově 17. kapitole.
Ale ono to s tím souvisí - opravdu není tak jednoduché, přesně jak to píšeš, dojít k závěru koho nebo co nějakým slovem zrovna Ježíš myslel.

Velmi děkuji všem, kteří přispěli svými pohledy k otázce, co znamená "svět" v Janově 17. kapitole.
Jsem ráda, že se podařilo zažehnat, alespoň v tomto konkrétním tématu, hrozící slovní potyčku.
Děkuji Věře - Quaero, že si dala práci s opsáním textu o fundamentalismu.

Moje životní okolnosti mi momentálně neumožňují hluboké, soustředěné, studium, proto oceňuji možnosti tohoto diskuzního fóra, díky kterým si může každý zájemce přečíst to, co nastudovali druzí - v duchu rčení - "víc hlav, víc ví".

Z Meziřádkového překladu Řeckých písem pro mě vyplývá, že jsou tam použita dvě různá slova, která čeština překládá slovem svět (např. verš 6 a verš 11 - přišla jsem na to čistě mechanicky - neumím řecky - jen jsem porovnala podobu písmenek). Znamená to tedy, že Ježíš opravdu mluvil o různých světech?

Nemyslím si, že o různých světech, ale spíše o pohledu nebo postojů lidí tedy věřících a nevěřících vzhledem k Božímu království, jestli se to dá tak napsat.

Jan 17, 1 Když to Ježíš pověděl, pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla ta hodina; oslav svého Syna, aby i tvůj Syn oslavil tebe,
2 poněvadž jsi mu dal moc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal věčný život.
3 A toto je ten věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
4 Já jsem tě oslavil na zemi; dílo, které jsi mi svěřil, jsem vykonal.
5 A teď oslav ty mne, Otče, sám u sebe tou slávou, kterou jsem měl u tebe předtím, než byl svět."
6 "Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně; a tvé slovo zachovali.
7 A teď poznali, že všechny věci, které jsi mi dal, jsou od tebe.
8 Neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim; a oni je přijali a opravdu poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
9 Já prosím za ně; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji.
10 A všechny mé věci jsou tvé a tvé jsou mé a jsem v nich oslaven.
11 Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, jež jsi mi dal, aby byli jedno jako my.
12 Dokud jsem s nimi byl na světě, zachovával jsem je ve tvém jménu. Chránil jsem ty, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna zatracení, aby se naplnilo Písmo.
13 Teď ale jdu k tobě a toto mluvím na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
14 Já jsem jim dal tvé slovo, a svět je nenáviděl, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa.
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od toho zlého.
16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
17 Posvěť je svou pravdou; tvé slovo je pravda.
18 Jako jsi poslal na svět mne, tak jsem i já poslal na svět je.
19 A já posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou."
20 "Neprosím však jen za tyto, ale i za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo,
21 aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli jedno v nás, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.
22 A já jsem jim dal slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno.
23 Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonáni v jedno a aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.
24 Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby hleděli na mou slávu, kterou jsi mi dal; neboť jsi mne miloval před založením světa.
25 Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a i tito poznali, že jsi mě poslal.
26 A oznámil jsem jim tvé jméno a ještě oznámím, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich."


Vemte si, že už v 2. verši 17. kapitoly je ukázáno, že Otec mu dal moc nad veškerým tělem, ale ne veškerému tělu má dát věčný život, jen tem všem, které mu dal. Ve 4. verši mluví o zemi, na které oslavil Otce. 5. verš hovoří o období kdy zřejmě neexistovalo fyzičko a tady se objevuje svět, který ještě nebyl když Syn užíval u Otce slávou, o kterou teď opět žádá po té, co splnil úkol na zemi. Tedy první otázka, je země tím světem, který nebyl když Syn měl slávu u Otce, o kterou opět žádá? V 6. verši se zmiňuje o lidech, kterým zjevil jméno Otce, které Synovi dal ze světa. Zde máme okamžik kdy se dotýkáme i oblasti takzvaného božstva JHVH, proč? Lidé byli Otcovi, ale teď je dal Synovi, kdyby Syn a Otec tvořili složené božstvo JHVH, tak by se přece nic takového nemohlo odehrát, ale to odbíhám. 7. verš upřesňuje snad domněnku nebo nedorozumění kým Syn je. Ti které Syn dostal od Otce mohli poznat, že skutečně je Syn neměl jakoby ve vlastnictví protože byli Otcovi, ale nastala myslím zásadní změna za službu Synovu, je obdržel od Otce neboli dokonce všechny věci, které mu Otec dal, jsou od něho tedy od Otce. Teď 9. verš odhaluje něco podstatného prosí za ty, co mu dal Otec a ne za svět. A tady je, si myslím, ten pohled na svět jak jsem psal dříve, že je to stav nebo postoj člověka k Božímu království.

Máme tu zatím skupinu těch za které Syn prosí, ukazuje se, že ta skupina již není ve světě protože Syn neprosí za ty ve světě. Přesto v 11. verši o nich píše, že jsou na světě. Tady je jeden z prvních okamžiků, které mohou poukázat na jiné místo nebo spíše stav. Protože Syn o sobě říká, že není na světě, ale oni, které dostal od Otce jsou na světě (všimli jste si, že je tu rozdíl i v tom, že se nepíše že jsou ve světě, ale na světě…? ). 12. verš ukazuje, že když byl Syn s nimi na světě zachovával je v Otcově jménu (ne ve svém jménu!) a chránil je. 10. verš je opět zajímavý v předešlých jsme se dozvěděli, že Syn už není na světě, ale zde přesto že jde k Otci mluví na světě. 14. verš jen připomíná proč je svět má nenávidět protože jim dal Otcovo slovo, ale tím se zřejmě od světa oddělili a tady bych viděl spojitost s duchovnem, protože ten stav je stejný jako stav Syna, Syn taky není ze světa. 15. verš zase ukazuje, že i přes ty všechny informace, které jsme se dozvěděli nějakým způsobem jsou ve světě, protože Syn prosí Otce aby je tam nechal, ale aby je zachoval od toho zlého. 18. verš ukazuje, že Syn byl poslán na svět Otcem tak nyní Syn posílá ty, které obdržel od Otce taky na svět. Že není nic ztraceno pro ty z 9. verše ukazuje nyní 20. verš, tudíž ti ze světa kteří budou reagovat neboli uvěří skrze slovo těch, které Syn dostal od Otce, budou jedno jako On je jedno s Otcem a taky důvod opět k tomu aby svět uvěřil, že Syna poslal Otec. Závěr nám to opět zamotal, protože teď jsme mohli číst, že skrze jednotu lidí a těch kteří uvěřili jejich slovu má svět poznat, že Syna poslal Otec, tak teď je tu opět ukázáno v závěru 17. kapitoly Jana, že Syn touží po tom aby ti, které dostal od Otce byli sním aby hleděli na Synovu slávu, kterou mu dal Otec, protože to je všechno z lásky, kterou měl Otec k Synovi před založením světa. A 25. verš tomu dává korunu. Spravedlivého Otce svět nepoznal, ale Syn jej poznal i tito poznali, že ho Otec poslal.

Zatím mám k tomu toto: Všechno to je ne o tom kde kdo je , ale o postoji a pohnutce k tomu, co se dozvídáme.

Minehavo, píšeš:

Z Meziřádkového překladu Řeckých písem pro mě vyplývá, že jsou tam použita dvě různá slova, která čeština překládá slovem svět (např. verš 6 a verš 11 - přišla jsem na to čistě mechanicky - neumím řecky - jen jsem porovnala podobu písmenek). Znamená to tedy, že Ježíš opravdu mluvil o různých světech?

Myslím, že se mýlíš v tom, že by v 6. a v 11. verši bylo použito jiné slovo pro „svět“. V obou případech je totiž použito řecké slovo KOSMOS, v 6. verši však ve tvaru KOSMÚ (koncovka OY se čte jako Ú), kdežto v 11. verši (dokonce 2x) ve tvaru KOSMÓ. Řečtina totiž podstatná jména skloňuje a proto má v různých pádech odlišnou koncovku (ostatně obdobně tomu je i v češtině). Řecké slovo KOSMOS může mít podle „Řecko-českého slovníku“ (Václav Prach, Praha: Scriptum, 1993) tyto významy: „řád, řada, pořádek, slušnost, úprava, ozdoba, okrasa; chvála, sláva, čest; svět, vesmír; zřízení, ústava; stavba, básnická okrasa“.

Děkuji za vysvětlení. Opravdu řecky neumím, takže jsem si vůbec tuto možnost (skloňování) neuvědomila, i když mi bylo divné, proč si ta slova jsou tak podobná. Je vidět, že člověk se stále učí. A také jsem si na tom znovu připomněla, že jsme jako lidé snadno ovlivnitelní vlastním úhlem pohledu a že je nutná komunikace a stálé upravování si vlastního názoru.

A proto opět velmi oceňuji toto fórum.

Židé, s nimiž přicházel Pán Ježíš do kontaktu, totiž neuvažovali v řeckých pojmech, ale v pojmech, které byly běžně používány v rámci judaismu té doby.

...zde je nutna oprava vyseuvedeneho tvrzeni: hebrejstina SZ nezna zadne slovo k oznaceni universa, takze pro "svet" pouziva obrat "nebe a zeme", nebo prilezitostne "veskerenstvo" (napr. Z 8:7, Iz 44:24), takze teprve helenstvim ovlivneni Zide pouzivali pojem "kosmos". Takze teprve v recky koncipovanych a poslednich knihach LXX (Septuaginty) nachazime hojne pojem "kosmos".

Obecne: pokud Jezis mluvil o "kosmu" s Zidy, oni mu v 1. stoleti velmi dobre rozumeli, nebot rectina byla v Palestine rozsirena prave mezi lidovymi vrstvami tehdejsiho obyvatelstva.

Jen jeste poznamku k SJ: v rada SJ je nahlizeno na "svet" jako na neco negativniho, lidskeho, co se nachazi v "moci toho nicemneho". SJ-porozumneni tohoto pojmu oduvodnuje tezi, ktere deli lidi na "my-oni". Prestoze je slovo "kosmos" hojne pouzivano prave ve smyslu "padleho lidstva", neni to jedina nuance tohoto pojmu.
Jak plasticky ten pojem se vyskytuje v NZ napovida trebas vyskyt ve Zj 11:15, kde se "svet" stava soucasti "kralovstvi Pana a Mesiase", pricemz srovnej napr. vyskyt u Mt 4:8 "vsechna kralovstvi tohoto sveta"...

V Septuagintě se vyskytuje slovo KOSMOS na těchto místech: 1.Mojžíšova 2:1, 2.Mojžíšova 33:5-6; 5.Mojžíšova 4:19 a 17:3, 2.Samuelova 1:24, Přísloví 17:6, 20:29, 28:17 a 29:17, Izajáš 3:18-20, 3:24, 3:26, 13:10, 24:21, 40:26, 49:18 a 61:10, Jeremjáš 2:32 a 4:30, Ezekiel 7:20, 16:11 a 23:40 a Nahum 2:9. Tyto výskyty však nepotvrzují teorii Petra W., že by helénstvím ovlivnění Židé nutně používali řecké slovo KOSMOS „k označení universa“ nebo že by tento pojem lidové vrstvy bydlící v EREC JISRAEL (zemi Izrael) používaly v souladu s řeckou filozofii.