SJ tvrdia že nemám dušu! Prečo mi nevedia vysvetlít niektoré

Asi pred 10 rokmi, ma oslovili svedkovia Jehovovi. Bol som slobodný človek, ktorého bavil život, šport, kultúra. Keďže som mal zopár kamarátov po smrti a sám som sa venoval motoristickému športu, tak ma zaujímalo čo bude po smrti a čo o tom hovorí Biblia. Svedkov Jehovovích som obdivoval ako slušných, statočných a doveryhodných ludí, na ktorých nikto ani z mojich kolegov nepovedal nič špatného.
Ale keď ani po rokoch štúdia a diskusie mi nedal nikto z nich odpoveď na niekoľko mojich otázok, tak som stále v rozpakoch, čí vykladajú bibliu správne. Keďže ja mám len taký neveľký /sedliacky/ rozum, človek z dediny, ktorého škola veľmi nebavila, ledva som vyštudoval SOU, bol by som vďačný, keby mi niekto tieto state z biblie vysvetlil:
- 1.list Kor. 2;11
- 2.list Kor. 5; 6-10
- Filipanom 1; 21-25
- Galaťanom 2; 20
- Galaťanom 6; 8
- 1.Tesalončanom 5; 23
- Hebrejom 4;12
- Hebrajom 6;19-20
- Jakub 2;26
- Jakub 5;20
- 1.Petrov 1;9
- skutky 20;10
- zjav. 20;4
- Matuš 10;28
- Matúš 16;26
- Marek 8;36
- Lukáš 16;19-31
- Lukáš 24;36-39
- 1.kráľov 17;21-23

Ďakujem za pomoc pri riešení mojho problému, ktorý je pre mňa veľmi doležitý, pretože moji kamaráti /čo už mali rande zo zubatou/ boli rímsko-katolíci.

Zdraví Miro

No, co kdyby se ty texty vzaly pěkně popořadě? V 1.Korintským 2:11 čteme:

„Vždyť kdo mezi lidmi zná lidské věci kromě ducha člověka, který je v něm? Tak také nikdo nepoznal Boží věci kromě Božího ducha.“

Jakou otázku máš k tomuto textu? Co z toho potřebuješ vysvětlit?

Miro,
je pěkné, že jsi se upřímně představil. Divím se tomu, že by na uvedené texty neměli SJ odpověď. Veršů jsi ale uvedl poměrně mnoho, navíc některé se ani duše netýkají(Gal 2:20;6:8;Žid 6:19.20), bylo by lépe diskutovat o něčem konkrétním, jak navrhuje Martin.Navíc v minulosti na tomto fóru již diskuse o některých tématech, které Tě zajímají, již proběhly, nebylo by špatné si je pročíst.
Už v Tvém nadpisu příspěvku je určitý náznak, jak chápeš pojem "duše". Bible v Gen 2:7 nám říká, že člověk se duší stal poté, co Bůh oživil prach ze země svým dechem.Lépe je tedy říci, že člověk je duší, než že má duši.Z této základní výpovědi, jak uvádí Novotného biblický slovník, je třeba vycházet k ostatním textům SZ i NZ.
Naděje křesťana je ve vzkříšení, které slíbil Ježíš při svém opětovném příchodu těm, kdo ho očekávají a přijímají za svého Spasitele.

Pro kovboje, který napsal:

Bible v Gen 2:7 nám říká, že člověk se duší stal poté, co Bůh oživil prach ze země svým dechem.

No, popravdě Gen 2:7 neříká, že "poté, co Bůh oživil prach ze země svým dechem", se člověk stal duší, ale říká, že se stal "živou duší" (hebrejsky NEFEŠ CHAJA). Jinými slovy, Písmo neříká, že před tím člověk nebyl NEFEŠ (duší), ale říká, že předtím jeho NEFEŠ (duše) nebyla CHAJA (živá).

som rád páni, že mi chcete pomocť, ale skutočne na týchto odkazov, mi nikto zo SJ už roky neodpovedal. Vždy to skončilo presne tak, ako to chcete potiahnuť aj vy pan Kovboj, že sa od mojich kapitol odskočí inde. Ja som sa na Gen 2:7 nepýtal, ja tam mám týchto 19 odstavcov, ktoré mi vždy vykrútia do out-u. Možno sa odstavec Gal.2:20 a iné netýkajú priamo duše, ale akéhosi dualizmu, že človek nepozostáva len z tela.
/Já asi s mojím neveľkým rozumom mám tú nevýhodu, že nás možno komunistický režim naučil čítať medzi riadky/ Už pri treťom stretnutí so SJ som bol od predstavených upozornený, že komplikované otázky sa nemám pýtať na verejnosti! A pritom som sa opýtal len takú, pre mňa logickú otázku, že prečo sa po ukrižovaní Krista musel starať o Ježišovu matku sv. Ján, keď Ježiš mal súrodencov./Či im nebola hanba?/...A mimochodom ani na túto otázku som dodneska nedostal odpoveď, akurát som bol za ňu -medzi 4mi očami - zhubovaný.

Pro Mira, který napsal:

A pritom som sa opýtal len takú, pre mňa logickú otázku, že prečo sa po ukrižovaní Krista musel starať o Ježišovu matku sv. Ján, keď Ježiš mal súrodencov./Či im nebola hanba?/...

No, možná, že Ježíšovým sourozencům přece jen začala být hanba. Apoštol Jan totiž napsal, že předtím „jeho bratři v něj ve skutečnosti neprojevovali víru“ (Jan 7:5), takže to muselo být teprve po smrti Pána Ježíše Krista, kdy se Jakub, Pánův bratr (viz Galaťanům 1:19), stal aktivní součástí jeruzalémského mesiánského sboru.

Jak vidíš, nehubuji Tě. Pouze veřejně vysvětluji.

A pritom som sa opýtal len takú, pre mňa logickú otázku, že prečo sa po ukrižovaní Krista musel starať o Ježišovu matku sv. Ján, keď Ježiš mal súrodencov./Či im nebola hanba?/...

Miro, Tvoje otázky jsou dobré a pokud budeš chtít, můžeš si udělat obrázek z odpovědí diskutujících. Nejlépe je ale, když člověk o textu přemýšlí sám, modlí se a má nějaké povědomí o souvislostech. K zahození také není vhodná literatura.
K Tvé otázce: bible tuto skutečnost nevysvětluje. Nemáme odpovědi na všechny otázky. Každopádně Jan byl Kristův učedník, byl mu blízký, zatímco jeho bratři v něj ani nevěřili, příbuzní se ho dokonce chtěli zmocnit, protože si mysleli, že se pomátl (Jan 7:5;Mar 3:21) Janovo evangelium(19:27) nám říká, že Ježíš vybídl také matku, aby přijala Jana za syna, což je zajímavé.Snad to bylo proto, že Janova matka, která chtěla, aby dal jejím synům přední místo ve svém království (Mat 20:21), již zemřela.
Pro další události je rozhodující, že Jan i Ježíšova matka a i bratři Pána Ježíše byli ve společenství rodící se církve a přijali Krista za svého Spasitele.
(Sk 1:14)

moja žena hovorí /žila istý čas v Izraeli/ a nemám dovod jej neveriť, že v židovskej mentalite je nemysliteľné, aby sa dieťa nepostaralo o svojho rodiča, dokonca ani v dnešnej dobe sú tam neni matky nechané napospas nie to ešte v dobách minulých, keď neboli žiadne dochodky a iné vymoženosti.

dokonca ani v dnešnej dobe sú tam neni matky nechané napospas nie to ešte v dobách minulých, keď neboli žiadne dochodky a iné vymoženosti.

No, to je krásný příklad pro naši společnost...
Určitý problém je naznačený v bibli (Sk 6:1) ,kdy byly vdovy zanedbávány, takže péče o ně nemusela vždy dobře fungovat. Také i v průběhu dějin Izraele Bůh musel připomínat skze proroky (např.Iz 1:17.23), že práva starých matek,(vdov), jsou pošlapávána. Takže mentalita člověka úzce souvisí s jeho duchovností. To platí dodnes.
Na závěr přidávám část článku z netu o současné péči o staré lidi v Izraeli.

A co lidé ve stáří, jak je o ně postaráno? V Izraeli se o staré lidi pečuje trochu jinak než jinde ve světě. Takových zařízení jako jsou u nás domovy důchodců je v Izraeli málo. To co v Izraeli funguje je, že o staré lidi pečují převážně tzv. osobní pečovatelé, převážně z řad cizinců. Ti se pak celý den starají o svěřenou osobu. Na tomto se finančně podílí jak stát tak i děti rodičů.

Jak jsem napsal již dříve, nemáme odpovědi na všechno, proto bych ani skutečnost, že Ti nedovedli vysvětlit okolnosti svěření matky Pána Ježíše do péče Jana, Svědkům rozhodně nevyčítal.

Pro Mira, který napsal:

moja žena hovorí /žila istý čas v Izraeli/ a nemám dovod jej neveriť, že v židovskej mentalite je nemysliteľné, aby sa dieťa nepostaralo o svojho rodiča

To je možné. Nikdo zde ale netvrdil, že se apoštol Jan měl postarat o hmotné zabezpečení Marie.

Pro Mira:
Smrt je součástí lidských životů. Bible říká, že kdo má víru, není bez naděje ani při ztrátě blízkých. To co vy nazýváte duší, podle Biblického slovníku Novotného je to duch, co se po smrti vrací Bohu, on byl bohem vdechnut do člověka a ten se tím stal duší živou. Ale to bychom se zapletli do slovíček, překladů, významů slov apod. To podstatné je, že Bůh je tvůrcem života a on nám jistou naději dává. Ale zde se názory dost liší. Někdo považuje ducha za něco, podle čeho bude člověk jednou vzkříšen, (SJ myslí, že až později při nápravě země), jiní myslí, že jde k bohu hned a stane se součástí života v nebi, je podoben nebeským andělům, jiní si myslí, že je souzen duch ( po smrti je umístěn do pekla, nebe či očistce). Mně osobně se líbí odpověď nějakého mistra zen - budhismu. Když se ho žák ptal, co bude po smrti, řekl, že neví. Jak to, že to neví, vždyť je to mistr? Ano, zněla odpověď, ale dosud živý. Asi bych souhlasila s tím, že naděje je, ale jistotu, jaká konkrétně, tu získáme, až si tím projdeme. Sami, svou zkušeností.

Melissa napsala:

To co vy nazýváte duší, podle Biblického slovníku Novotného je to duch, co se po smrti vrací Bohu, on byl bohem vdechnut do člověka a ten se tím stal duší živou.

Pokud bychom se chtěli vyjadřovat opravdu biblickými pojmy, měli bychom vycházet z hebrejského textu. Tam je napsáno, že Bůh vdechl do chřípí člověka NIŠMAT CHAJIM (1.Mojžíšova 2:7) a ne "ducha". NEŠAMA (základní tvar slova NIŠMAT) se obvykle překládá jako „dech, dechnutí, dýchnutí, co dýchá, co má dech“ a CHAJIM jako „život, čas života, žití, obživa, životní štěstí“ (PÍPAL, B. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu). Kabalisté obvykle rozlišují pět úrovní nehmotné podstaty člověka: JECHIDA (jedinečná), CHAJA (živoucí), NEŠAMA (dech), RUACH (vítr, duch) a NEFEŠ (duše).

Martin napsal:

Pro kovboje, který napsal:

Bible v Gen 2:7 nám říká, že člověk se duší stal poté, co Bůh oživil prach ze země svým dechem.

No, popravdě Gen 2:7 neříká, že "poté, co Bůh oživil prach ze země svým dechem", se člověk stal duší, ale říká, že se stal "živou duší" (hebrejsky NEFEŠ CHAJA). Jinými slovy, Písmo neříká, že před tím člověk nebyl NEFEŠ (duší), ale říká, že předtím jeho NEFEŠ (duše) nebyla CHAJA (živá).

A kde se Martine říká, že před tím než se tam říká, že se stal "živou duší", že Adam byl neživou duší?

V Genesis 2:7 nečteme, že se člověk stal duší (NEFEŠ), ale že se stal duší živou (NEFEŠ CHAJA). Je to jako když nastartuješ motor. Nikdo přece před prvním nastartováním motoru netvrdí, že to motor nebyl.

Martine zkoušej to dál, motor se ti moc nepovedl.

prezrel som si na vašu radu diskusie o duši a zaujalo ma ako bol vysvetlený príbeh o boháčovi a Lazárovi. Bolo v podstate len jednoducho skonštatované, že sa jedná iba o podobenstvo, takže to prakticky nemusíme brať vážne/existenciu trápenia,pekla/. Ešte by ma zaujímalo, pri premenení na hore Tábor odkiaľ sa tam vzal Mojžiš a Eliáš, aj tento príbeh bol podobenstvo? Alebo si to apoštoly vymysleli? Alebo sa im to snívalo? Je to celé velice "zaujímavé".

Ešte by ma zaujímalo, pri premenení na hore Tábor odkiaľ sa tam vzal Mojžiš a Eliáš, aj tento príbeh bol podobenstvo?

Příběh o proměnění na hoře je dobrým svědectvím evangelií, určitě si ho apoštolové nevymysleli a kontext nám také nenaznačuje, že by mělo jít o podobenství.
Čtenáři SZ dobře vědí, že Elijáš byl Bohem vzat do nebe (2.Král 2:11), Mojžíš zemřel před vstupem do zaslíbené země(5.M 34:5), ale bible nám naznačuje, že v hrobě nezůstal.(Juda 9). Mojžíš věřil v budoucí vzkříšení(Žid 11:26), ne v život po smrti.
Klasické biblické výklady vidí v Elijášovi přestavitele těch, kteří budou vzati Ježíšem do nebe při jeho druhém příchodu a v Mojžíšovi zástupce těch, kteří budou vzkříšeni z hrobu k věčnému životu také při návratu Pána.(1.Tes 4:15-17;1.Kor 15:51 atd.)

Candy napsal (Sun 8 Mar ŕ 11:56):

Martine zkoušej to dál, motor se ti moc nepovedl.

Otázka je také, do jaké míry je povedená Tvá reakce. Není totiž vůbec ničím zdůvodněna. Nicméně vrátím se ještě k Tvé původní otázce, která zní: „A kde se Martine říká, že před tím než se tam říká, že se stal "živou duší", že Adam byl neživou duší?“

Že byl Adam „neživou duší“ není napsáno ani v Bibli a ani já jsem to takhle nepodal. Já jsem pouze tvrdil, že byl „duší“, protože ho Bůh tak stvořil. A pokud se vrátím k tomu motoru, pak vycházím z toho, že motorem je i takový motor, který se ještě nerozběhl.

Miro napsal:

prezrel som si na vašu radu diskusie o duši a zaujalo ma ako bol vysvetlený príbeh o boháčovi a Lazárovi. Bolo v podstate len jednoducho skonštatované, že sa jedná iba o podobenstvo, takže to prakticky nemusíme brať vážne

No, nevím, zda jsi v diskuzi o duši našel pouze takovéto vysvětlení, ale pokud ano, pak takovéto vysvětlení nemůže být správné. Každé Ježíšovo podobenství má totiž reálný základ. Proč by zrovna podobenství o boháčovi a Lazarovi nemělo?

Kovboj napsal:

Příběh o proměnění na hoře je dobrým svědectvím evangelií, určitě si ho apoštolové nevymysleli a kontext nám také nenaznačuje, že by mělo jít o podobenství.

No, myslím si, že by se mělo rozlišovat mezi podobenstvím a reálným proměněním, které je pro pozorovatele spojeno se zjevením. Nicméně i kdyby ono proměnění na hoře a následné zjevení obsahovalo v sobě nějaké podobenství, pak ono podobenství opět vychází z nějakého reálného základu a ne z nějaké science fiction.

V to že človek sa skladá s tela a nesmrteľnej duše nie je neskorší výmysel katolíckej cirkvi/ako som sa dočítal na jednej s diskusií k tejto téme/, ale už esejci v ňu verili, čo zdokumentoval Flavius Iosephus, Válka židovská II,154-155 a takisto o nich píše David Zbíral - Esejci v Kumránu a svitky od Mrtvého moře.
Velice zaujímavé je aj to že sa zistilo, že Ján Krstiteľ vyrastal v komunite esejcov, a dobre vieme, čo o Jánovi Krstiteľovi povedal Kristus!

V to že človek sa skladá s tela a nesmrteľnej duše nie je neskorší výmysel katolíckej cirkvi

Je třeba si uvědomit, že křesťanská církev vstoupila po svém vzniku do světa, který nebyl nenáboženský, ale naopak. Silný vliv v něm měl helénismus, kterého ideologii formovali velcí učitelé-Sokrates, Platón aj.Řecká filosofie je proslulá dodnes.Problém nastal, když se začala tato filosofie spojovat s biblickou zvěstí. Skrze některé tzv.církevní otce se helénistické vlivy dostaly do učení ranné katolické církve, i když tendence zde asi byly již za dob apoštolů.
Novotného biblický slovník uvádí, že SZ vidí člověka jako nedělitelnou bytost, jako "duši živou". Pojem "nesmrtelná duše" se dokonce ani v celé bibli nevyskytuje, což by nás mělo vést k velké opatrnosti. Navíc tento fenomén je základem filosofií zvláště východního mysticismu, které dnes nabývají na popularitě.Víra v nesmrtelnost duše také přijímá jiný model Božího vypořádání se s hříchem.
Pravdou je, že si toto učení katolická církev nevymyslela, žel lidské povaze více vyhovuje věřit "nezemřete smrtí", než "jestliže pojíš..., zemřeš."

Velice zaujímavé je aj to že sa zistilo, že Ján Krstiteľ vyrastal v komunite esejcov

V bibli o tom nic není, ani v Kumránu se nenašel důkaz, že by tam Jan pobýval a proto můžeme tyto zaručené zprávy zařadit do kategorie "jedna paní povídala". Není prostor pro rozebírání poměrně dobře zdokumentovaného učení této skupiny, ale jasné je, že jejich vidění světa,úlohy Mesiáše a pochopení biblických knih bylo zřetelně odlišné od toho, co nám o Janu Křtiteli a Ježíši Kristu vypovídá bible.
Můžeme být vděčni Bohu za to, že Boží slovo se stává měřítkem pro lidské názory a že nám přináší radostnou zvěst o vykoupení v Ježíši Kristu.

Kovboj, som rád, že sa mi venuješ a odpovedáš na moje otázky pomerne logicky, je pravda, čo sa týka Jána Krstiteľa, že dokázať sa to nedá. Ale bol by som rád, aby sme sa teda od "vedeckých úvah" vrátili k biblii. Budem Ti povďačý, ak mi vysvetlíš aspoň dve s tých mojich úvodných otázok a to je: 2.list Korinským 5:kapitola a Filipanom 1. kapitola:
Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána - žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.

Filipanom 1. kapitola,21-25:
Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší, ale zůstat v tomto těle je zase potřebnejší pro vás.

Moj neveľký sedliacky rozum si toto niják ináč nevie vysvetliť len tým, že pisateľ túži zomrieť, to znamená opustiť toto telo, aby sa dostal do neba ku Kristovi. Keby si mal ty, alebo p. Novotný na toto teda vysvetlenie, ktoré by súhlasilo s učením strážnej veže, dosť by mi to uľahčilo moju zmätenú situáciu.

Miro,
musím se o vysvětlení pokusit sám, protože profesor Adolf Novotný, autor výborného biblického slovníku žel již 40 let nežije,ale třeba se někteří ještě přidají...
Obě uvedené pasáže spolu souvisí skutečně v tom smyslu, že mluví o určitém napětí v životě apoštola Pavla, ale nejen jeho. Pavel, který ve svých dopisech vede čtenáře k naději ve vzkříšení těla(1.Kor 15;2.Tim 2:18 apod.),vyznává, že by "sténání v tomto těle"(2.Kor 5:4;4:11) raději vyměnil za život s Kristem(2.Kor 4:.Z vězení(Fil 1:7) posílá Filipským dokonce dopis, ve kterém uvádí, že případná "smrt, je pro mne zisk"(Fil 1:21), ale dobře ví, že pak už se nebude moci podílet na práci evangelia pro ty, které miloval(Fil 1:22-26)..Proto váhá, co si vybrat.
Pavel ví, že naše těla jsou smrtelná a že dostaneme těla jiné kvality(Fil 3:20.21;1.Kor 15:35-53), ovšem bude to při vzkříšení.
Protože člověk po smrti nevnímá čas, neví nic(Kaz 9:5;Ž 115:17atd.) setkání se Spasitelem bude zřejmě vnímat, jako kdyby na chvíli usnul a pak se probudil.
Lidstvo čeká na "život po životě", ovšem ne bez vzkříšení a své místo v procesu má také i soud(2.Kor 5:10)
Evangelium nám tak ukazuje, jak je Bůh dobrý a mocný. Smrt nemusí být největším nepřítelem člověka, jak vyznal i sám ap.Pavel v komentovaných textech( s ní si Pán Bůh poradí).Horší je nepřijetí Spasitele nebo život přetvářky, protože pak už ani Bůh, který člověku dal svobodu, nemůže udělat nic pro jeho spásu.

Kovboj, moc sa mi s tej odpovede nevyjasnilo, ale keď sme pri tom súde a pri tej odplate za to čo sme robili kým sme v tele,tak je napisane o tom niečo čo takisto asi nesúhlasí so strážnou vežou a to: Potom řekne těm na levici: Jďete ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům /Matúš 25:41/ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života. /Matúš 25:46/

Čo sa týka toho spánku a tej chvíločky prečo Ježiš povedal o Bohu: nečetli jste, co vám Bůh pravil: Já jsem Bůh Abrahamův, Buh Izákův a Bůh Jákobův? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých./MT 22:32/ prečo nepovedal: On přece není Bohem mrtvých, nýbrž spícich???

To že dostaneme nové telá to je z písma logické, ale vobec to nevyvracia nič o výrokoch o nesmrteľnej duši-nparíklad: Čo však prospeje človeku, ak získa celý svet, ale stratí svoju dušu? Alebo čo dá človek na výmenu za svoju dušu?/MT 16:26, MK 8:36/
Lukáš 24:36-39 ....Zděsili se a byli plní strachu, peněvadž se domnívali, že VIDÍ DUCHA. řekl jim? Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já.....duch přece nemá maso a kosti......
Jakub2:26Áno, ako je telo bez ducha mŕtve, tak je aj viera bez skutkov mŕtva.
1Tesalončanom 5:23 Sám Boh pokoja nech vás úplne posvätí. Anech váš DUCH a DUŠA a TELO sú zachované v každom ohľade zdravé a bezúholnné počas prítomnosti nášho pána Ježiša Krista.
Zj 20:4 A videl som tróny a boli tam tí, ktorí sa na ne posadili, a dostali moc súdiť áno, VIDEL SOM DUŠE popravených sekerou pre svedectvo, ktoré vydávali o Ježišovi...
Sk20"10 Ale Pavol zišiel dolu, položil sa naňho objal ho a povedal: nerobte hluk, lebo jeho duša je v ňom.

Je tam toho samozrejme viacej, ale chcel som len poukázať na to, že neni listu, knihy v novom zákone, v kt. by nebola spomínaná duša, preto mi nemožeš mať za zlé, že som z učenia strážnej veže "taký volaký zmätený".

Dobře Martine, ale tou duší byl jakou když pak byl označen živou duší? Pokud až pak byl označen jako živá duše, je logické předpokládat, že nebyl živou duší, že? Proto jsem se ptal na neživou duši. Určitě jsi natolik solventní, že je buď duše živá nebo neživá (mrtvá nebo vůbec taková duše neexistuje), ale konstatovat že před tím byl jen duší a neoznačit jakou formou ta duše byla je z pohledu člověka tvého formátu dost odbytá odpověď.

preto mi nemožeš mať za zlé, že som z učenia strážnej veže "taký volaký zmätený".

Miro, tento web založili lidé, kteří poznali, že učení SJ se od bible liší.V odpovědích při diskusi vyjadřujeme svoje názory, jak rozumíme bibli dnes a navzájem se obohacujeme(nebo ohnivě diskutujeme).

On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých./MT 22:32/ prečo nepovedal: On přece není Bohem mrtvých, nýbrž spícich???

Tento oddíl bible nám hovoří o Ježíšově sporu se saduceji, kteří popírali vzkříšení(Mat 23:23) a na vykonstruovaném případě se snažili vzkříšení zesměšnit.Ježíš používá citaci ze SZ, aby ukázal, že vzkříšení nastane. Ovšem jmenovaní patriarchové dosud nebyli vzkříšeni(Žid 11k.).Navíc nám další části bible o této pasáži ukazují, že vzkříšení je otázkou budoucnosti(Luk 20:37;Mar 12:26!) a nehovoří o tom, že by po smrti někde patriarchové byli.

Jakub2:26Áno, ako je telo bez ducha mŕtve, tak je aj viera bez skutkov mŕtva.

S tím se dá jen souhlasit, tělo je oživováno duchem(dechem)Božím, pokud dech(dchnutí, duch) není, člověk umírá.(Gen 2:7;Ž 146:4;Gen 7:15.22 atd.)

Sk20:10 Ale Pavol zišiel dolu, položil sa naňho objal ho a povedal: nerobte hluk, lebo jeho duša je v ňom.

Na mnoha místech bible se slovo "duše" používá jako synonymum slova "život",chutě, emoce nebo přímo i "člověk". Mnoho textů je v KB(např.Sk 2:37-41;J10:11 atd.), EB již častěji překládá tento termín podle smyslu a kontextu.
Duše může také zemřít(Ez 18:4), smrt je opačný proces života-duch(dech Boží) člověka opouští a "duše" hyne(Kaz 12:7;Ž 146:4 atd.).
Zřejmě všechna nebiblická náboženství počítají s nějakou formou existence života po životě.Spekulují s tím,že je v nás něco nesmrtelného, nezávislého na Bohu, kus božství.Bůh však dal
člověku podmíněnou nesmrtelnost(Gen 2:17);jediný nesmrtelný je On sám(1Tim 6:16).
Tím dnes končím, nemá smysl psát velmi dlouhé příspěvky.