Království nebeské - vnitřní stav nebo skutečnost?

umisťuji svůj příspěvek do tohoto vlákna, i když je reakcí na to, co píšeš vzhledem ke 144.000. Já si myslím, že chyba svědků Jehových vzhledem k učení o 144.000 je mimo jiné i v tom, že redukují Boží království pouze na vládu. Za poslední rok jsem s nimi na toto téma měl na ulici mnoho rozhovorů a vždy argumentovali texty u Dan 7:14.27.

Dan 7:14: „Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno.“ (Český studijní překlad)
Dan 7:27: „zatímco království a vláda i velikost všech království pod nebesy bude dána lidu svatých Nejvyššího. Jeho království je království věčné a všechny vlády jej budou uctívat a poslouchat.“ (Český studijní překlad)

V obou citátech Svatý Duch, jak to vidím já, rozlišuje mezi vládou a královstvím. Kristus a lid svatých Nejvyššího má mít jak vládu nad národy, nad jejich říšemi, tak i vlastní království.

Kol 1:13 k Božímu království říká: „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Český ekumenický překlad)
Podle tohoto textu má Kristus své království. Nevidím žádný zvláštní důvod proto, abych nemohl ztotožnit Kristovo království v Kol 1:13 s tím, které je zmíněno u Dan 7:14. Prostě řečeno, Boží (Nebeské, Kristovo) království je říše, kde vládne Kristus, kterému toto své království dal Bůh. Tato říše skládající se z Krista a jeho lidu má mít vládu nad národy a jejich vládami. Podobně jako ji kdysi měl Egypt, Asýrie, Babylón, Persie Řecko a Řím. Na rozdíl od nich, však o svojí moc a vládu nad národy nikdy nepřijde. Žádná jiná říše je o království nad ostatními národy nepřipraví, jak se to stalo předchozím královstvím z tohoto světa. Ježíš Kristus a občané Boží říše, Božího království, budou pro tyto národy a celou zemi králi a kněžími navěky.
Ve 13. kapitole Matoušova evangelia můžeš číst mnoho podobenství, která slouží jako pomůcky, na nichž lze Boží království pochopit. Možná jedno za všechny:
Mat 13:47-50: „Dále je království Nebes podobné síti, která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy ryb. Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven. Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Český studijní překlad)

Já věřím, že tato sít existovala, jak ukazuje Kol 1:13, již v prvním století a lidé v prvním století i my dnes jsme všichni v této jedné síti. Tuto podobu a úlohu sítě na shromažďování lidí má Kristovo království dodnes. A jak text Kol 1:13 ukazuje, existují dnes pouze dvě možnosti – buď jsi v této síti, nebo jsi stále v moci tmy. A stejné to bude při skonání věku. Dobří a spravedliví budou sebráni do nádob a špatní vyhozeni ven, do ohnivé pece, kde bude pláč a skřípění zubů. Zase zde vidím pouze dvě skupiny – spravedlivé a zlé. A pouze dvě konečné destinace – království Kristova Otce, kde budou zářit spravedliví (Mt 13:43) a ohnivou pec, kde pláčí a skřípou zuby lidé zlí, kteří byli do Boží sítě chyceni a posléze z ní vybráni jako neužiteční. Řekl bych, že neužiteční k tomu, aby byli králi a kněžími pro Krista (Zj 20:6). Mne se to zatím jeví tak, že buď tedy jako křesťan patříš k lidu svatých Nejvyššího a budeš, pokud nebudeš z Božího království při skonání věku vyhozena ven, vládnout spolu s Kristem nad národy, nebo budeš, v tom lepším případě, součástí národů, nad kterými lid svatých Nejvyššího sice vládne, ale zároveň ony sami Boží lidem nejsou.
Já proto věřím, že 144.000 je lidem svatých Nejvyššího. Věřím, že mezi těchto 144.000 ze Zj 14:1-5 patří jak 144.000 ze Zj 7:1-8, tak velký zástup ze Zj 7:9-17, a také veliký oblak svědků z Hebr 12:1, popsaný v Hebr 11:4-40. Věřím, že všichni tito svatí Nejvyššího jsou Kristovým a Božím královstvím, že jsou hosty svatební hostiny z Mt 22:1-14 a Zj 19:9, chotí a nevěstou ze Zj 19:7 a 21:9, novým či nebeským Jeruzalémem ze Zj 21:2.9-27, těmi, kdo mají dle Zj 22:19 podíl na stromu života a svatém městě, Božím stánkem ze Zj 21:4, milovaným městem a táborem svatých ze Zj 20:9.
V celé Bibli vidím po všechny věky, které mi odhaluje, vždy jen dvě skupiny – lid svatých Nejvyššího (a možná i ty, kdo se mezi ně na chvíli neoprávněně vloudili, ale nemají tam ve skutečnosti, co pohledávat), a národy, které k tomuto lidu nepatří. Proto považuji dělení křesťanů na křesťany s různou nadějí za nebiblické. Stejně tak za nebiblické považuji rozdělování křesťanů na křesťany vládnoucí jiným křesťanům, a křesťany, kterým budou jiní křesťané vládnout. Buď má totiž křesťan patřičné svatební roucho a je a zůstane účastníkem Beránkovi svatby, ke které je připodobněno Boží království (Mt 22:2), a je králem a knězem, nebo toto svatební roucho nemá a bude při skonání věků vyhozen ven, do nejzazší temnoty (Mt 22:12.13 Český studijní překlad). Křesťané mají nad sebou jen jednoho jediného vládce a tím je z Božího pověření Ježíš Kristus.

Jan 5:28.29 říká: “Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšeni k soudu.” (Český studijní překlad). Zdá se mi, že tuto dobu popisuje Zj 22:11-15. Zj 22:11 říká: „A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo.“ (Český studijní překlad). Chápu to sice spíše jako obraz, ale i tak vidím určitý průběh: 1. zničení Božích nepřátel (Zj 20:7-10), 2. vzkříšení mrtvých pro soud (možná by ho bylo možné nazvat druhým vzkříšením). Na tomto soudu se bude zkoumat, ve které z knih jsou tito vzkříšení zapsáni. Bible ukazuje, že jména do knihy života jsou zapisována od založení světa (Ex 32:32; Fil 4:3; Zj 3:5, 13:8, 17:8, 21:27). Zatím se mi zdá, že do knihy života jsou zapisováni jak lidé, kteří zakusí první (Zj 3:5), tak lidé, kteří zakusí až druhé vzkříšení. Kdo jsou ti zapsaní v knize života, kteří nezažijí první vzkříšení, nevím. Nevěřím však, že je to nějaká druhá kategorie křesťanů. Kristus jednou prohlásil: „A kdo by jednomu z těchto maličkých dal napít proto, že je učedník, i kdyby mu dal jen pohár studené vody, amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu.“ (Mk 10:42 Český studijní překlad). Možná, že adepty na druhé vzkříšení života lze hledat mezi takovými lidmi. 3. Vhození smrti a hádu a těch, kdo nejsou zapsáni v knize života, do ohnivého jezera (Zj 20:14.15). 4. příchod nového nebe a nové země (Zj kap. 21 a 22).

I na nové zemi jsou vidět národy a králové země (Zj 21:24, 22:2). Tak, jak to ze Zjevení zatím chápu, nejsou tyto národy a jejich králové součástí nového Jeruzaléma (Božího proměněného lidu), ale přinejmenším králové těchto národů mají do nového Jeruzaléma přístup (Zj 21:24). Zdá se mi, že nový Jeruzalém a Boží stan je různé označení pro totéž – pro Kristovu nevěstu (Zj 21:2.9-11), pro Boží proměněný lid (1 Kor 15:51-53). Zdá se mi, že posláním tohoto Božího proměněného lidu je, aby žil na zemi, a to i proto, aby skrze tento Boží proměněný lid Bůh přebýval s ostatními lidmi a národy, aby i národy mohli chodit ve světle, které ozařuje Boží proměněný lid, aby i s jejich pomocí mohl být jejich lampou Beránek (Zj 21:23), aby se tyto národy mohly léčit listím ze stromu života (Zj 22:2) a byla tak setřena každá slza z jejich očí (Zj 21:4). Věřím proto, že nová země (ať už je to cokoli) má být domovem nejen lidí, kteří nezažili první vzkříšení, ale i těch, kteří první vzkříšení zažili. Přinejmenším ti, kteří zažili první vzkříšení, mají být proměněni (1 Kor 15:51-53) a mají být jako andělé (Lk 20:36), kteří mají přístup do nebe (Gn 28:12). Nicméně až budoucnost ukáže, jak to skutečně bude.