Ježíšova postava ve spisech apoštola Jana

Chtěl bych na tomhle vláknu otevřít diskusi nad pasážemi z Janových spisů. Jan je považován za autora, který ve svém evangeliu, ve svých dopisech i v knize Zjevení podává nejhlubší obraz identity Ježíše Krista. Prosím proto i ty, kteří se zde k diskusi připojí, aby své argumenty brali právě z těchto knih Písma. Děkuji.

P.S.: Děkuji také všem, kdo mě tady na fóru přivítali. Ať je tohle fórum Bohem požehnáno, ať slouží k hledání pravdy a společnému "přebývání" zde v lásce - napříč všemi denominacemi, vyznáními a osobními cestami k Bohu.

------------------------------------------------------------------------------------------

Začnu Janovým evangeliem kapitolou 14., veršem č. 6:

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“
Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!
Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.
Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.


Zajímalo by mne, jak vnímáte Krista v těchto řádkách Janova evangelia.

K Ježíšově otázce Filipovi: sloveso "znát", "poznat", "poznávat" má na stránkách Písma Starého i Nového zákona význam "důvěrně, osobně poznat". Kdyby se jakákoli bytost (anděl, archanděl) takto vyjádřila o Otci ("Kdo vidí mne, vidí Otce") šlo by o zcela nemístnou povýšenost. Nejde vůbec jen o nějaké "zrcadlení obrazu Otce". Ježíš tady sděluje o své bytosti něco zcela podstatného - něco, co na jiném místě Janova evangelia vyjádří slovy "Já a Otec jsme jedno".

Zároveň je v této pasáži věta, která zcela jasně popírá tvrzení vedení Svědků Jehovových, že modlitba ke Kristu je hříchem a nebiblickou věcí. Pravý opak je pravdou: "mne poprosíte" (už ne jen "poprosíte Otce") a "já to učiním" (nikoli jen "Otec to učiní"). I tím je vyjádřena naprostá rovnost Syna a Otce, i tím je zde zjeveno, že Syn je Bohem stejně jako Otec.

Bráškové a sestřičky.

Předně, děkuji za zajímavé téma i první pasáž textu k diskusi.

Myslím si, že tato pasáž je přesně to, co mě velmi přitahuje a uklidňuje, když přemýšlím o Bohu a Kristu. Myslím si, že toto je odvěký sen všech otců a jeho potomků. Proto si myslím, že i tato pasáž bourá jakékoliv náznaky toho, že by Otec a Syn, nebyli jedinečné bytosti. Ale to zřejmě pochopíme až v době kdy budeme plně ve stavu smíření a pokoje s Bohem v Kristu, do té doby můžeme tento vztah popisovat subjektivními výroky. :-)

Milý Pavle, velmi Ti děkuji za "otevření" nejkrásnějšího evangelia

Evangelia plného poselství o Bohu, Boží lásce, Boží oběti. Evangelia plného poselství o Ježíši Kristu, nahlédnutého nejen ze strany jeho lidství ale i ze strany jeho Božství, což se v žádném jiném evangeliu nevyskytuje.

Z tohoto hlediska považuji za velmi důležité tyto verše:

Jan 1:1: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh."
Jan 1:11, 12: "Přišel do svého vlastního a jeho vlastní ho nepřijali. Ale všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími syny, totiž těm, kteří věří v jeho jméno."

Pak si dovolím ještě poukázat na Janovy spisy, ačkoliv nejsou přímou součástí tohoto evangelia.

1. Jana 5: 20: "A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost, abychom poznali toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. ON JE TEN PRAVÝ BŮH A ŽIVOT VĚČNÝ."

Bráškové a sestřičky.

1. Jana 5: 20: "A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost, abychom poznali toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. ON JE TEN PRAVÝ BŮH A ŽIVOT VĚČNÝ."

A jak tomu tedy rozumíš, Aleo?

Já v tom právě vidím to, o čem mluvil Paul Washer, i když to neumím momentálně vysvětlit, věřím tomu, co bible říká.

Tento text se jeví přesně tak, jak si představují trinitáři - důkaz o tom, že Ježíš je pravý Bůh. Ale tento text jen ukazuje, že Boží Syn přišel a dal schopnost, abychom poznali toho pravého, o čem Pán neustále mluvil. Ano, jsme v tom pravém, jak o tom Pán sám mluvil, viz výše

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“

v jeho Synu Ježíši Kristu. A ten, koho zračí, je ten Pravý Bůh a Život věčný.

Neumím to jinak vysvětlit než tak, jak to vysvětlil sám Pán:

Jan 14, 6 Ježíš mu řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
7 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce; a od nynějška ho znáte a viděli jste ho."
8 Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí."
9 Ježíš mu řekl: "Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, že tedy říkáš: 'Ukaž nám Otce'?
10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který ve mně přebývá, on dělá ty skutky.
11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; alespoň kvůli těm samotným skutkům mi věřte."
12 "Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, bude dělat i on; a bude dělat větší skutky než tyto, neboť já jdu ke svému Otci.
13 A o cokoli byste poprosili v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.
14 Budete-li o něco prosit v mém jménu, já to udělám."

yxoxs napsal:
13 A o cokoli byste poprosili v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.
14 Budete-li o něco prosit v mém jménu, já to udělám."

Proč, Yxoxsi, nemáš uvedeno ve 14.verši slůvko ,,mne"? Zdá se mi, že protiřečí, když není toto slovo uvedeno, jelikož ve 13.verši Ježíš řekl, abychom poprosili Otce v Ježíšově jménu cokoli a Ježíš to udělá, tím by byl Otec oslaven v Synu.

Když porovnáváš se 14.v., už nevidíš Ježíšovu myšlenku, že Otec aby byl oslaven v Synu. Proč? Není to proto, že můžeme poprosit přímo Pána Ježíše v jeho jménu a tím oslaven Syn, když uvážíme v předešlých verších, jak Ježíš poukázal na Otce tak na sebe? Prostě oba jedno... já v Otci a Otec ve mně...

16.v. já budu prosit Otce a on vám dá jiného Utěšitele, aby byl s vámi navěky,
Ducha pravdy,...

Jak víme, Ježíš dostal vše i Ducha, když byl vzkříšen a mohl ho dávat komu chce. A přece není sám, jelikož je v Otci a On v něm.

Když prosíme Otce v Ježíšově jménu, dá nám, a když prosíme Pána Ježíše, i on nám dá prostě proto, že jak Otec tak Syn jsou jedno, jeden v druhém a druhý v něm.

Bráškové a sestřičky.

Sazeči, proč se ptáš někoho kdo jen kopíroval, zeptej se těch, kteří překládali nebo-li těch od kterých jsem kopíroval (NBK). :-)

yxoxs napsal:Bráškové a sestřičky.

Sazeči, proč se ptáš někoho kdo jen kopíroval, zeptej se těch, kteří překládali nebo-li těch od kterých jsem kopíroval (NBK). :-)

Já jen tak, že pravý Bůh je jak Otec tak Syn, abys věděl, Yxoxsi.

Bráškové a sestřičky.

A to ti řekl kdo? Jo, a Matka je Marie, ne?

Pravý Bůh je jen jeden, že je Syn jedno s Otcem, na tom nic nemění! :-)

Děkuji za ohlasy. Já sám mám tahle Ježíšova slova na rozloučenou také moc rád.

Chtěl bych navázat na svůj předešlý text.
V Janově evangeliu se objevuje pasáž, která předchází uvedenému úryvku Kristových slov při Poslední večeři - jsou v ní hodně podobné motivy. Začíná u verše 30. desáté kapitoly.


„Já a Otec jsme jedno.“
Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“
Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“

Často můžeme v publikacích SJ číst jakýsi "dodatečný překlad" či interpretaci uvedeného 30. verše ve smyslu "Já a Otec jsme v jednotě" popř. "jsme zajedno...".
Že u SJ jde o naprostou změnu původního smyslu ukazuje celkový kontext této pasáže - Židé totiž velmi dobře pochopili, co jim Ježíš těmi slovy sděluje. Proto berou do rukou kamení a sdělují "...jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh".

Hlavním důvodem toho, proč byl Ježíš odsouzen veleradou a vydán na smrt (a proč je dodnes nazýván "odpadlíkem Izraele") bylo právě tohle: On se projevoval (odpouštění hříchů, kříšení mrtvých) jako Bůh a hovořil o sobě jako o Bohu. Židé tehdy velmi dobře rozuměli významu jeho sdělení.
"Já a Otec jsme jedno".
"Syn člověka je Pánem nad sobotou" - kdo jiný je Pánem nade dnem, zasvěceným Bohu, než Bůh sám (Ježíš tímhle prohlášením nenapadá ani neruší přikázání o svěcení tohoto dne - ale ukazuje, že je jeho dnem a on sám jej může využít jako jeho Pán).
Podobně činí, když prohlašuje "bylo řečeno..., ale já vám pravím" - vyhlašuje nová přikázání, což může udělat jen Bůh samotný.

yxoxs napsal:Bráškové a sestřičky.

1. Jana 5: 20: "A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost, abychom poznali toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. ON JE TEN PRAVÝ BŮH A ŽIVOT VĚČNÝ."

A jak tomu tedy rozumíš, Aleo?

Já v tom právě vidím to, o čem mluvil Paul Washer, i když to neumím momentálně vysvětlit, věřím tomu, co bible říká.

Tento text se jeví přesně tak, jak si představují trinitáři - důkaz o tom, že Ježíš je pravý Bůh. Ale tento text jen ukazuje, že Boží Syn přišel a dal schopnost, abychom poznali toho pravého, o čem Pán neustále mluvil. Ano, jsme v tom pravém, jak o tom Pán sám mluvil, viz výše

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“

v jeho Synu Ježíši Kristu. A ten, koho zračí, je ten Pravý Bůh a Život věčný.

Neumím to jinak vysvětlit než tak, jak to vysvětlil sám Pán:

Jan 14, 6 Ježíš mu řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
7 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce; a od nynějška ho znáte a viděli jste ho."
8 Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí."
9 Ježíš mu řekl: "Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, že tedy říkáš: 'Ukaž nám Otce'?
10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který ve mně přebývá, on dělá ty skutky.
11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; alespoň kvůli těm samotným skutkům mi věřte."
12 "Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, bude dělat i on; a bude dělat větší skutky než tyto, neboť já jdu ke svému Otci.
13 A o cokoli byste poprosili v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.
14 Budete-li o něco prosit v mém jménu, já to udělám."

Ono to tam leží černé na bílém. Samozřejmě, že ten kdo tomu věřit nechce, tak popření najde šroubované vysvětlení, ať je to kdokoliv. Takových by se dala jmenovat celá řada.

Ahoj všichni,

rád bych, v rámci objektivity a dání prostoru i jiným názorům, vložil rozbor Svědků Jehovových k 1 J 5:20 ze Strážné věže z 15.10.2004 s. 30-31:



JEHOVA, Otec našeho Pána Ježíše Krista, je pravý Bůh. On je Stvořitel, ten, kdo dává věčný život lidem, kteří ho milují. Takto by na otázku položenou v nadpisu tohoto článku odpovědělo mnoho lidí, kteří čtou Bibli a věří jí. Vždyť i sám Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

Mnozí lidé, kteří chodí do kostela, však mají jiný názor. Slova v nadpisu jsou citována z 1. Jana 5:20, kde je mimo jiné řečeno: „Jsme ve spojení s tím pravým prostřednictvím jeho Syna, Ježíše Krista. To je ten pravý Bůh a věčný život.“

Zastánci nauky o Trojici tvrdí, že ukazovací zájmeno „to“ (hou′tos) se zde vztahuje na bezprostředně předcházející větný člen, tedy na Ježíše Krista. Prohlašují, že Ježíš je „ten pravý Bůh a věčný život“. Takový výklad je však v rozporu s ostatními částmi Písma. A řada uznávaných učenců toto trinitářské pojetí nepřijímá. Profesor B. F. Westcott z univerzity v Cambridge napsal: „[Zájmeno hou′tos] se logicky týká větného členu, který má apoštol na mysli, ne toho, kterému je nejblíže postavením ve větě.“ Apoštol Jan měl tedy na mysli Ježíšova Otce. Německý teolog Erich Haupt napsal: „Je třeba určit, zda se [hou′tos] v následující větě vztahuje k bezprostředně předcházejícímu větnému členu, ... nebo k větnému členu poněkud vzdálenějšímu, [tedy k pojmu] Bůh. ... Zdá se, že závěrečnému varování před modlami spíše odpovídá svědectví o jediném pravém Bohu než demonstrace Kristova božství.“

Dokonce i kniha Grammatical Analysis of the Greek New Testament (Gramatický rozbor novozákonní řečtiny), kterou vydal Papežský biblický institut v Římě, uvádí: „[Hou′tos]: jako vyvrcholení [veršů] 18–20 poukazuje téměř určitě na Boha skutečného, pravého, v protikladu k pohanství (v. 21).“

Slovo hou′tos, které se obvykle překládá „tento“, se často nevztahuje k bezprostředně předcházejícímu mluvnickému jménu. Dokládají to jiné biblické texty. V 2. Jana 7 se tentýž apoštol, který napsal i první dopis, vyjádřil: „Do světa . . . vyšlo mnoho těch, kdo klamou, kdo nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle. To je ten [hou′tos′], kdo klame, a antikrist.“ Zde se zájmeno nemůže vztahovat na nejbližší větný člen — na Ježíše. Slova „to je ten“ zde nepochybně poukazují na ty, kdo Ježíše zavrhli. Společně jsou označeni jako „ten, kdo klame, a antikrist“.

Apoštol Jan ve svém evangeliu napsal: „Ondřej, bratr Šimona Petra, byl jedním z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a následovali Ježíše. Ten [hou′tos] našel nejprve svého vlastního bratra Šimona.“ (Jan 1:40, 41) Je zřejmé, že slovem „ten“ Jan myslí Ondřeje, a ne poslední předtím zmíněnou osobu.

Podobně používá zájmeno hou′tos i Lukáš, když uvádí ve Skutcích 4:10, 11 tato slova: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste přibili na kůl, ale jehož Bůh vzbudil z mrtvých, díky němu zde stojí tento muž před vámi zdravý. To [hou′tos′] je ‚kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jenž se stal vrcholem rohu‘.“ Zájmeno „to“ se zde evidentně nevztahuje na muže, který byl uzdraven, i když tento muž figuruje v textu přímo před hou′tos. Zájmeno „to“ v jedenáctém verši poukazuje bezpochyby na Ježíše Krista Nazaretského, který je tím „úhelným kamenem“, na němž je založen křesťanský sbor. (Efezanům 2:20; 1. Petra 2:4–8)

Také Skutky 7:18, 19 to dokládají: „Nad Egyptem [povstal] jiný král, který nevěděl o Josefovi. Ten [hou′tos] použil politickou lest proti našemu rodu.“ „Ten“, kdo utlačoval Židy, byl faraón, král Egypta, a ne Josef.

Tyto texty odpovídají vyjádření znalce řečtiny Daniela Wallace, který uvedl, že „nejblíže předcházející větný člen [u řeckých ukazovacích zájmen] nemusí být nejblíže předcházejícím pojmem, který měl na mysli autor“.



Jak napsal apoštol Jan, ‚ten pravý‘ je Jehova, Otec Ježíše Krista. On je jediný pravý Bůh, Stvořitel. Apoštol Pavel prohlásil: „Pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno.“ (1. Korinťanům 8:6; Izajáš 42:8) Existuje další doklad toho, že Jehova je „ten pravý“, o kterém se mluví v 1. Jana 5:20. Je totiž Zdrojem pravdy. Protože je věrný ve všem, co dělá, a nemůže lhát, žalmista ho nazval ‚Bohem pravdy‘. (Žalm 31:5; 2. Mojžíšova 34:6; Titovi 1:2) A Ježíš svému nebeskému Otci řekl: „Tvé slovo je pravda.“ Své vlastní učení pak popsal slovy: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal.“ (Jan 7:16; 17:17)

Jehova je také „věčný život“. Jakožto Zdroj života jej dává jako nezasloužený dar skrze Krista. (Žalm 36:9; Římanům 6:23) Stojí za povšimnutí výrok apoštola Pavla, který o Bohu řekl, že je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Hebrejcům 11:6) Svého Syna odměnil Bůh tím, že ho vzkřísil z mrtvých, a odměnu v podobě věčného života dá všem lidem, kteří mu slouží celým svým srdcem. (Skutky 26:23; 2. Korinťanům 1:9)

S pozdravem
Jirka

Bráškové a sestřičky.

Židé totiž velmi dobře pochopili, co jim Ježíš těmi slovy sděluje. Proto berou do rukou kamení a sdělují "...jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh".

Židé to jistě dobře pochopili, akorát my dnes to špatně interpretujeme. Protože já zase v těchto výrocích Pána vidím jedno - každý kdo je jedno s Otcem je Bůh. Což není problém, jen nesprávně asi zatím chápeme, že je to dáno naším utvořením "k obrazu Božímu", tedy již nám to bylo dáno do vínku, když dojdeme k pokoji v Kristu, staneme se všichni jedno s Otcem a tedy i Bohy, ne? :-)

pavel port napsal:

Židé totiž velmi dobře pochopili, co jim Ježíš těmi slovy sděluje. Proto berou do rukou kamení a sdělují "...jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh".

Právě Židé to nepochopili a mysleli si, že Ježíš se vydává za Boha.

Losiris napsal:

pavel port napsal:

Židé totiž velmi dobře pochopili, co jim Ježíš těmi slovy sděluje. Proto berou do rukou kamení a sdělují "...jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh".

Právě Židé to nepochopili a mysleli si, že Ježíš se vydává za Boha.

Ježíš je svou nerozumnou řečí vyprovokoval, a byl pěkný prevít, že jim to aspoň dodatečně nešel vysvětlit. Promíň, celé to chápu naprosto jinak a takováto vysvětlování Bible nepřijímám.

Tonda Vlas napsal:

Losiris napsal:

pavel port napsal:

Židé totiž velmi dobře pochopili, co jim Ježíš těmi slovy sděluje. Proto berou do rukou kamení a sdělují "...jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh".

Právě Židé to nepochopili a mysleli si, že Ježíš se vydává za Boha.

Ježíš je svou nerozumnou řečí vyprovokoval, a byl pěkný prevít, že jim to aspoň dodatečně nešel vysvětlit. Promíň, celé to chápu naprosto jinak a takováto vysvětlování Bible nepřijímám.

Mě celkem vadí, že se Ježíš v podobných otázkách nevyjadřoval jasněji nebo se jakoby vyhýbal odpovědi. Např. na otázku: z jaké moci vykonáváš zázraky? odpověděl otázkou: Byl Jan z Boha nebo od lidí?Sice zbytek Bible jasně ukazuje z čí moci zázraky vykonával, ale je škoda že na tuto otázku neodpověděl přímo.

Uvedl jsem několik pasáží z Janova evangelia, ve kterých můžeme zjistit, že Ježíš sám sebe klade na jednu úroveň s Otcem. Vyzývá apoštoly k tomu, aby se k němu modlili: „ budete-li mne o něco prosit v mém jménu, já to učiním“. Dále jsme viděli, že Židé velmi dobře pochopili, že Ježíšovo „Já a Otec jsme jedno“ znamená Kristovu demonstraci vlastního Božství – je to zcela evidentní z reakce Židů na jeho slova.

V Janově evangeliu ale nalezneme ještě další důkaz Božství Syna – a to v několika nečekaných Kristových prohlášeních.

------------------------------------------------------------------------------------------

Celé Písmo Starého a Nového zákona je vlastně sebezjevením Boha, daným lidem. Významnou událostí v této sebezjevující linii je událost popsaná ve 2. knize Mojžíšově - zjevení Boha v hořícím keři (Ex3,1n). Bůh na naléhání Mojžíše dává poznat své jméno:

„JSEM, KTERÝ JSEM"
(hebr. אהיה אשר אהיה, řecky přeloženo εγω ειμι ο ων).

Není třeba příliš zdůrazňovat teologii jména přítomnou v židovském náboženském myšlení. Snad je dobré připomenout teď alespoň to, že jakékoliv jméno nebylo u Židů pouze pojmenováním přijatým zvnějšku, nýbrž neslo v sobě i podstatu „nositele" tohoto jména.

„Já Jsem“. Poznání a zakoušení tohoto jména se vine celými dějinami Izraele. Víme všichni, že Boží jméno bylo u židovského národa v takové úctě, že je raději nevyslovovali.

Toto Boží jméno se náhle (pro Židy, tj. lid Staré smlouvy, zcela nečekaně – a pro většinu z nich i zcela nepřijatelně) objevuje ve spojení s Ježíšem. Tyto situace jsou popsány u evangelistů – nejdetailněji u apoštola Jana.

Jestliže neuvěříte, že JÁ JSEM, zemřete ve svých hříších (Jan 8,24).

Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že JÁ JSEM (Jan 8,28)

Jde o plnovýznamové užití bez jmenného přísudku (nepokračuje se ve vysvětlování toho, co Ježíš je), tedy „já jsem“ bez dalšího rozvedení. Poněvadž toto použití hodně přesahuje běžnou mluvu, všichni komentátoři uznávají, že toto nedoplněné „já jsem“ má v Janově evangeliu zvláštní funkci.

Použití úzce spojené s Božím zjevením je ve Starém zákoně tam, kde Bůh slibuje: "Poznáte, že já jsem Jahve" - tj. "Poznáte, že já jsem JÁ JSEM" (Ex 6,7; 7,5). Toto poznání Hospodina bude dosaženo skrze jeho činy. Často to, co Bůh koná, je pro spásu lidí, proto, aby jim pomohl. Jindy zase jeho trestající soud má dát na srozuměnou, že on je Pánem. Toto starozákonní použití výrazu je identické s použitím „Já jsem“ v plném významu v Janově evangeliu. Právě tam, v 8. kapitole, Ježíš říká, že lidé uvěří, že „Já jsem“. Jednou je to dáno do souvislosti s Božím soudem (verš 24), podruhé do souvislosti s velkým činem spásy (verš 28).

Definitivním potvrzením identity Ježíše Krista je závěr jeho řeči před veleradou. Tentokrát jde o pasáž z Markova evangelia, kap. 14., verš 62.

Ježíš řekl: „JÁ JSEM. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“

V reakci na toto Ježíšovo prohlášení velekněz Kaifáš učinil to, co musel udělat každý pravověrný Žid té doby: po vyslovení Božího jména byl povinen roztrhnout si roucho. Pronesl jen: „Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání.“ (Marek 14, 63-64)

Ježíš byl potom odsouzen na základě židovského trestního zákona (jeho znění je dodnes známé), který obsahuje toto ustanovení: „Kdo si přisvojuje Boží pocty, rouhá se Bohu. Musí být potrestán smrtí.“
Protože Židé sami nesměli jako podmaněný národ vykonávat rozsudky smrti, velerada vydala Ježíše Římanům jako buřiče proti římské okupační moci. Pro takové měli Římané jediný trest (známý např. ze Spartakova povstání): ukřižování.

Mnoho příslušníků židovského národa nebylo schopno rozeznat v Ježíši Kristu toho, kým skutečně byl. Bránily jim v tom jejich vlastní představy; bránilo jim to, že Bohu ve skutečnosti nedokázali ve svých životech dát prostor: hledali jen sebe. Že sám Bůh přijde na tuto Zem proto, aby zachránil nejen svůj vyvolený národ, ale všechny, kdo k němu přistoupí s otevřeným srdcem, to jejich předsudky a jejich pýcha nesnesly.

Bráškové a sestřičky.

Mě celkem vadí, že se Ježíš v podobných otázkách nevyjadřoval jasněji nebo se jakoby vyhýbal odpovědi. Např. na otázku: z jaké moci vykonáváš zázraky? odpověděl otázkou: Byl Jan z Boha nebo od lidí?Sice zbytek Bible jasně ukazuje z čí moci zázraky vykonával, ale je škoda že na tuto otázku neodpověděl přímo.

Že by kvůli tomuto? :-)

Mt 11, 25 V té době Ježíš řekl: "Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům.

Aby byl seznam míst, kde se v evangeliích pro Ježíše užívá Boží jméno "JÁ JSEM" úplný, připomeňme ještě Jana, 8. kapitolu, verš 58.

"Amen, amen, pravím vám, dřív než Abraham byl, JÁ JSEM."

A důkaz toho, jak Židé velmi dobře chápali to, co jim Ježíš sděluje (Jan 5. kap., verš 18.).

To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.


Termín Židé nemá ve spisech Nového zákona samozřejmě jakýkoli xenofobní charakter; evangelisté a autoři novozákonních knih – sami Židé – tak označují ty z vyvoleného národa, kteří nepřijali Ježíšovu zvěst.
O neobrácených tedy platí výroky, které nacházíme v totožném znění na dvou místech NZ.

U Matouše v kap. 13., ve verši 14. - a ve Skutcích apoštolů v kap. 28, ve verši 26.

Jdi k tomuto lidu a řekni mu: "Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím."

Židé neustále Krista jako Boha odmítali, Božství Syna stavěli proti Božství Otce – tvrdili, že jen oni jsou věrní pravému Bohu.
Mesiáše (o kterém měli absolutně jiné, až příliš lidské a příliš povrchní představy) nedokázali a nechtěli přijmout takového, jaký k nim přicházel – jako Boha i člověka v jedné osobě. Kristus byl odsouzen jako rouhač – a odpor byl tak velký, že křestní jméno Ježíš od Kristova ukřižování zcela zmizelo ze seznamu židovských jmen.
Je pozoruhodné, že Židé požadovali další a další důkazy – a když je dostali, jejich odpor tím byl ještě stupňován.
Když Ježíš odpustil hříchy ("kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?" - Marek 2. kap., verš 7.; Lukáš kap. 5., verš 21.), když vzkřísil mrtvé – tehdy to pro srdce, která byla předem uzavřená ve své pýše a sebestředných názorech na Boha, Mesiáše atd., to byly jen další důkazy o jeho spojení s Ďáblem.
Ježíš jim jednoduše neříkal to, co chtěli slyšet – a proto ho nejdřív ve svém srdci a potom před skutečným tribunálem odsoudili.

------------------------------------------------------------------------------------------

O začátku Janova evangelia ("to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bohem") už se na stránkách goodfóra mnohokrát diskutovalo. Zrovna tak zde i poměrně nedávno zazněla zmínka o tom, že nejstarší dochované rukopisy mají u Jana v 1. kap., ve verši 18. znění: "Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu." (Toto znění už uvádějí všechna v současné době vycházející kritická vydání Bible).

[quote="pavel port"]


Termín Židé nemá ve spisech Nového zákona samozřejmě jakýkoli xenofobní charakter; evangelisté a autoři novozákonních knih – sami Židé – tak označují ty z vyvoleného národa, kteří nepřijali Ježíšovu zvěst.

Claude Tresmontant to vykládá poněkud jinak. Míní, že se jedná o obyvatele Judska, kde leží Jeruzalém, narozdíl od severních izraelců jimiž byli apoštolé. Petrovi řekli při zatčení: "Tvé nářečí tě prozrazuje."

Nějaká chyba, citace od Pavla Porta se s mým příspěvkem slila v jedno. Asi jsem po ránu ještě málo rozkoukán.

Tonda Vlas:
Claude Tresmontant to vykládá poněkud jinak. Míní, že se jedná o obyvatele Judska, kde leží Jeruzalém, narozdíl od severních izraelců jimiž byli apoštolé. Petrovi řekli při zatčení: "Tvé nářečí tě prozrazuje."
----------------------------------------------------------------------------------------


I když to pro toto téma není rozhodující, myslím, že slovo Židé je v celém NZ používáno v obecnějším významu - viz Skutky apoštolů 2,5:

V Jeruzalémě byli zbožní Židé ze všech národů na světě...

Nebo Skutky apoštolů 14,19:

Tu se tam objevili Židé z Antiochie a Ikonia, strhli lidi na svou stranu a začali Pavla kamenovat. Když mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z města.

Rád bych dnes pokračoval v obrazech Ježíšovy postavy – tentokrát si všimněme toho, jak je Kristus zobrazen v Janově Zjevení.

Na samotném počátku Janovy Apokalypsy můžeme číst následující úryvek:

Zjevení 1,12-18:

Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás.
Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje.
V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.
Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“

------------------------------------------------------------------------------------------

Tahle pasáž je velmi důležitá. Věřícím té doby byly totiž důvěrně známé obrazy ze Starého zákona – okamžitě pochopili, co zde Jan vyslovuje.

Jan ve svých obrazech odkazuje na starozákonní proroky – najděme si příslušné pasáže.

------------------------------------------------------------------------------------------
Daniel, 7,9:

Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec – plameny ohně, jeho kola – hořící oheň.


Můžeme zde vidět zajímavou věc – tentýž obraz, který Daniel používá k popisu Boha, používá teď Jan na zobrazení Ježíše Krista.

Zjevení 1,14:

Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Následuje další obraz, který odkazuje na Starý zákon.

Izajáš 44,6:

Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není.


„První i Poslední“ je tradiční starozákonní pojmenování samotného Boha.

Kromě tohoto odkazu je v Janově textu další odkaz – tentokrát na slova samotného Zjevení.

---
Zjevení 1,8:


Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.

---
A stejně tak

Zjevení 21,5-7:

Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“
A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.
Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem."

---------------------------------------------------------------------------------------

Tato všechna označení – jak u proroka Izajáše, tak i na obou místech Zjevení - se týkají Boha samotného. Pojem „Alfa i Omega“ je jen synonymem výrazu „První a Poslední“, protože jde o první a poslední písmeno řecké abecedy; Jan v tomto jazyce píše své Zjevení.

---

Nyní obrazy, popisující Syna.

Zjevení 1,17:

Zde Ježíš sám o sobě řekne

"Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků."

---
Zjevení 2,8:

Kromě tohoto verše je identické tvrzení (obraz, použitý na osobu Ježíšovu) ještě zde

Andělu církve ve Smyrně piš: "Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ."

-----------------------------------------------------------------------------------------


Jak vidíme z uvedených pasáží Písma, Jan ve svém Kristem zprostředkovaném a samotným Kristem diktovaném proroctví odkazuje zřetelně na starozákonní obrazy.
V obrazech Synova zářícího vzhledu (Kristových bělostných vlasů) stejně jako v označení „První i poslední“ citací starozákonních obrazů, popisujících majestát Boha, zcela prokazatelně vyjadřuje fakt, že Ježíš Kristus je Bohem. Syn je naprosto roven Otci.

pavel port napsal:
Tonda Vlas:
Claude Tresmontant to vykládá poněkud jinak. Míní, že se jedná o obyvatele Judska, kde leží Jeruzalém, narozdíl od severních izraelců jimiž byli apoštolé. Petrovi řekli při zatčení: "Tvé nářečí tě prozrazuje."
----------------------------------------------------------------------------------------


I když to pro toto téma není rozhodující, myslím, že slovo Židé je v celém NZ používáno v obecnějším významu - viz Skutky apoštolů 2,5:

V Jeruzalémě byli zbožní Židé ze všech národů na světě...

Nebo Skutky apoštolů 14,19:

Tu se tam objevili Židé z Antiochie a Ikonia, strhli lidi na svou stranu a začali Pavla kamenovat. Když mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z města.

Na toto nemohu přistoupit z jednoho důvodu. Jinak totiž chápe slovo Židé apoštol a evangelista Jan a zcela jinak chápe to slovo evangelista Lukáš, který napsal též skutky. Kdybych přistoupil na to, že oba myslí to samé, tak bych přijal sektářský výklad Boží inspirace Bible, totiž verbální chápání inspirace a též monofysické chápání inspirace. To je problém všech biblických fundamentalistů, nezávisle od barvy jejich církevnického či sektářského dresu. Toto kritizoval už Jan Amos Komenský v Labyrintu světa.