Modlitby - diskuse

Jsem vděčná za všechny moditby, ale zvlášť mě povzbudila modlitba styviho, protože byla určena panu Jehovovi prostřednictvím pana Ježíše. Stalo se totiž to, že mě různí lidé nenaučili mít blízký vztah k Ježíšovi a jeho oběť se jaksi odsouvala dozadu. Vždy měly modlitby stejnou frázy na konci -skrze Ježíše Krista , ale přímá řeč, prosba a poděkování nikde. Nevěděla jsem, jestli je to správné mluvit s Ježíšem, cítila jsem před Bohem vinu, když nemluvím jen s ním. Poslední dobou se ale pokouším s Ježíšem kominikovat a vnímám Jeho lásku a oběť daleko intenzivněji. Jsem tomu moc ráda, jen stejně nevím, zda je to správné. Jen to tak ze srdce cítím.Nechci se Bohu znelíbit, ale zároveň bych si přála mít v Ježíši Kristu láskyplného přímluvce.

Prosím omluva - ne kominikovat, ale komunikovat. Jedno písmeno a je vše jinak.

Borinka napsal:Nevěděla jsem, jestli je to správné mluvit s Ježíšem, cítila jsem před Bohem vinu, když nemluvím jen s ním. Poslední dobou se ale pokouším s Ježíšem komunikovat a vnímám Jeho lásku a oběť daleko intenzivněji. Jsem tomu moc ráda, jen stejně nevím, zda je to správné. Jen to tak ze srdce cítím.Nechci se Bohu znelíbit, ale zároveň bych si přála mít v Ježíši Kristu láskyplného přímluvce.

Milá Borinko, dokonalá Boží láska vyhání strach. Nemusíš se bát mluvit s naším Pánem, naším Spasitelem a naším přímluvcem. Modlitba k Ježíši je krásný dárek, který jsme od něj dostali. Smíme mluvit s tím, který se kvůli nám stal člověkem. Rozhodně není třeba se bát. Vždyť on je laskavým Pánem, láskyplným Vykupitelem a Spasitelem světa. On Tě slyší.

Vždyť on sám řekl: "O cokoli mne poprosíte, v jménu mém, já učiním." (Jan 14:14)

Modlitba k Pánu Ježíši Ti přiblíží jeho mír, jeho pokoj a jeho srdce plné lásky, přiblíží Tě i k jeho lidství, neboť on sám ví, jaké to je, být malým člověkem.

Borinko,
naprosto chápu tvou nejistotu ohledně modliteb k JK, kterou v sobě řešíš - i já jsem dlouho váhala. Bylo to u mne dáno tím, že jsem tolik let byla naučená, že modlitby patří pouze Jehovovi a to skrze Krista (což velmi často sklouzávalo pouze do naučené nicneříkající fráze na závěr modlitby). Dokonce ještě nedávno jsem velmi podobnou otázku vznesla tady na tom fóru - viz Modlitby před jídlem, na níž mi druzí moc hezky odpověděli, zkus se tam podívat.
Co se týče mého postoje teď, věřím, že modlitby k JK jsou správné a jsem ráda, že jsem k tomuto závěru došla, že se mohu k JK po tolika letech volně obracet. Přesvědčily mě ve stručnosti tyto věci:
1. už i apoštolové to dělali (např. Pavel, Jan, učedník Štěpán)
2. v Písmu je několik vybídek k vzývání jeho jména, ve kterém je záchrana
3. JK má jistě jedinečnou úlohu v našem životě - jen díky jeho oběti můžeme dojít odpuštění a mít vztah s Bohem. Jistě si za to zaslouží slyšet naše díky, stejně jako naše prosby.
Nevím, zda ti mé stručné shrnutí v něčem pomůže, ráda bych, protože opravdu naprosto chápu, že se nechceš něčím Bohu znelíbit. Snad budeš pak ohledně těchto obav jistější.

Milá Aloe i noname, děkuji vám za odpovědi na mou otázku ohledně modliteb.Je to pro mne velká úleva, necítit provinění před Bohem, protože pocit viny za cokoliv,co člověk provede neúmyslně, je někdy neúnosný.Stále na to myslím a nevím jak z toho ven. Jsem proto moc ráda, že jste ode mne tento pocit odehnali.. Začínám se tady na fóru citit moc dobře, jako mezi přáteli. Zatím mám ještě ostych, ale přijímám vaše zkušenosti s respektem a obdivuji vaši odvahu a pohled na život a víru. Nějak se líp dýchá. Děkuji za to všem.

pocit viny za cokoliv,co člověk provede neúmyslně, je někdy neúnosný.Stále na to myslím a nevím jak z toho ven

Borinko, víš, co mne často utěšuje, když mívám pocit, že nejsem hodná nějakého schválení či toho, abych směla být Bohu vůbec nablízku? Fakt, že "On je větší než naše srdce a zná všechno." Bůh i Kristus vidí nejen to, co děláme, ale i to, co je za tím a je schopen to pochopit. A vidí-li upřímné srdce plné víry a lásky k nim, prominou mnohé. Nejsou pouhými soudci, kteří nám vypočítávají poklesky a provinění a už vůbec ne ty neúmyslné. Jsou skutečnými přáteli. Jeden moudrý citát říká:
"Opravdový přítel je ten, kdo o vás všechno ví a má vás pořád stejně rád." Takovými přáteli jsou i oni. A to je pro nás, nedokonalé lidi snažící se Bohu i Kristu líbit, velkou útěchou.

Borinka napsal: protože pocit viny za cokoliv,co člověk provede neúmyslně, je někdy neúnosný.Stále na to myslím a nevím jak z toho ven.

Když se někdy dostaví tyhle pocity, a člověk si myslí, že s ním snad už Bůh ani nepočítá, připomenu si vždy jedno krátké a výstižné španělské přísloví:

"Bůh umí i na křivé linky psát rovně.."

Kdo z nás nějakou tu křivou linku v sobě nemá? Je dobré vědět, že pro Boha to není žádný velký problém, se kterým by si nevěděl rady. Není to důvod, proč by nás přestal mít rád.

Když jsem se ráno probudila a vzdala díky Bohu za to, že tu ještě mohu být, říkala jsem si, že by někdo moudrý a laskavý mohl být na fóru a sdělit mi nějakou zkušenost s modlitbou. Moc proto děkuji noname i garimu, že se ozvali a povzbudili mně. Já vím, že každý děláme chyby a také věřím, že Bůh v hojné míře odpouští.Teď už také vím, že máme úžasného přímluvce JK a že se na něj mohu obracet přímo. Těším se, až bude naším králem, spravedlivým,mírným a chápajícím, protože zná potřeby lidí.To bude moc krásná doba.Pro všehny, kteří mají srdce otevřené, pokorné a laskavé.

Borinka napsal:a sdělit mi nějakou zkušenost s modlitbou.

Moje zkušenosti s modlitbou jsou většinou takové, že pokud Boha prosím o to, aby mi ukázal v nějaké věci svou vůli, ukáže mi ji. Jen musím být vnímavý na to, co se kolem mě děje. Kupříkladu, kdysi ještě u SJ jsem se modlil, aby mi ukázal, zda NSSJ je tou jeho pravou organizací nebo ne. Začal jsem nacházet texty, které odporovaly tomu, co tehdy učila SV. Pak se vyvrbil problém s civilní službou, upřesnil jsem svou modlitbu tak, že jestli je Boží vůlí, abych tam zůstal, ať to nějak vyšumí do ztracena. Pokud mám jít pryč, ať proběhne PV co nejdříve a vyhodí mě. Stala se druhá možnost.

V církvi, kde jsem teď, také kdysi byla možná jen modlitba k Otci. Dnes nikdo nebrání modlitbám k Synu. Při jedné diskuzi jeden bratr sdílel osobní zkušenost, že když je mu nějak zle na duchu, pak modlitby k Otci nebo Synu jsou na dlouhé lokte. Ale když se pomodlí k Duchu, přichází u něj úleva prakticky okamžitě.

Vrchní britský rabín Jonathan Sacks (*1948) ohledně modlitby napsal:

„Modlitba má dvě roviny – jednu tajemnou a jednu ne. Existuje prostě příliš mnoho případů, kdy byly modlitby vyslyšeny, než abychom mohli tvrdit, že osud se nedá změnit. Dá. Nedávno jsem slyšel příběh muže, který v nacistickém koncentračním táboře ztratil chuť žít. A kdo v táborech smrti ztratil vůli žít, ten zemřel. Té noci si vyplakal srdce v modlitbě a ráno se dozvěděl, že byl přemístěn na práci do táborové kuchyně. Když se dozorce nedíval, měl tam možnost ukrást si občas něco bramborových slupek. Slupky ho udržely při životě. Já jsem ten příběh slyšel od jeho syna. Každý z nás zná nějaký podobný příběh. V kritických chvílích, pokud pláčeme a voláme z hlubin duše, se „něco“ děje. Něco, co pochopíme až zpětným pohledem.

Modlitby mění svět. Jak? To je záhada. Modlitby ale mají ještě jinou rovinu, která žádným tajemstvím není. Modlitby přece ve skutečnosti nemění Boha, ale nás. Hebrejské slovo LEHITPALEL, které obvykle překládáme jako „modlit se“, doslova znamená „soudit sám sebe“. Abychom se mohli soudit, musíme opustit vězení svého „já“ a dívat se na sebe a svět objektivně, zvenku. Modlitba je chvílí, ve které se naše namyšlené „já“ odmlčí a my si uvědomíme, že nejsme středem vesmíru. A to je moment, který nás mění.

Stačí, abychom se přestali ptát: „Jak to může fungovat?“, a zjistíme, že jsme obklopeni zázraky. Svět kolem nás je prakticky nekonečný a přitom krásný. Navíc tu je Boží slovo, největší židovské dědictví, knihovna plná knih, které říkáme Bible. A je zde mimořádný příběh čtyřiceti století triumfu a pádů, které tvoří židovskou historii. Jinými slovy před sebou máme tři cesty k poznání Boha – stvoření (Bůh ve světě), zjevení (Bůh ve svatých slovech) a vykoupení (Bůh v historii).

Někdy si musíme prožít hlubokou krizi, abychom si uvědomili, jak moc jsme sebestřední. Otázka, kterou naplníme smysl své existence, nezní „Co od života očekáváme?“, ale „Co život očekává ode mne?“ To je otázka, kterou při upřímné modlitbě slyšíme. Více než o mluvení, je modlitba o naslouchání mluvenému. Naslouchání tomu, co od nás Bůh tady a teď chce. Pokud se nám v duši podaří utišit naše „já“, zjistíme, že na světě nejsme sami. Jsme zde, protože si nás zde Někdo přál mít. Někdo, kdo nám svěřil úkoly, které můžeme splnit pouze my. Z toho zážitku se vynořujeme posilnění a změnění."

(SACKS, J. O svobodě náboženství. Praha: P3K, 2008. ISBN 978-80-87186-00-8 [str. 71-72])

Martine,
to jsou krásná a hluboká slova, která jsi zde citoval. Dotkla se mého srdce a obohatila mne. Díky za to, žes je napsal...

Připojuji se k noname. Děkuji Martine za tvůj příspěvek.Hluboké myšlenky, které jsi zde vyjádřil, uložím do svého podvědomí a srdce.

Martine, mohu se na vlastní kůži přesvědčit, že modlitba působí zázraky dle Boží vůle.

Jednou když jsem upozornil jednu sestru na shromce nesl.kristovců, že jako žena nemá učit a poučovat bratry, všichni vstali proti mně jako jeden muž. Musel jsem spolknout, nadarmo jsem vysvětlil. Asi po týdnu nešťastný, zdrcený ve své duši jsem doprovodil tchána do nemocnice a mezitím jsem zašel k lávce. Na pravé straně jsem se zaradoval nad pěkným stvořením: divoké husy jak plují podél směru po proudu řeky dolů. Když jsem na levé straně lávky pozoroval ty husy pode mnou plout, hned za nimi plul asi metr od nich kulatý bochnik chleba tak, že si hned husy povšimly a hnaly se do toho, ale nešlo jim si dát do zobáku, jelikož byl čerstvý a tudíž nepromokavý. Udiveně jsem pozoroval až se mi ztratily z očí (asi 100 m odbočující se do prava). Pak jsem si říkal, co to může být a kde se vzal ten bochnik, a díval se zpět odkud se vzal. Prázdné břehy. To mne přesvědčilo, že bochnik chleba poslal Bůh jako znamení, abych se do církve vrátil a dal ji do pořádku. Předtím jsem Boha prosil, jestli mám založit svou skupinu či vrátit se do církve nebo nějak dle Jeho vůle.
Také jsem se o tom zmínil kazateli, misionářům i před těmi, kteří tehdy stáli proti mně jako jeden muž. Všichni uvěřili a od té doby se situace zlepšila a sestry postupně dávají prostor bratrům ve vedení a učení.

Proto zde witnes nechápe a namísto se mi vysmívá. Jenomže jsme všichni Boží chrám a kdo ho znesvěcuje, toho Bůh potrestá. Je mi ho líto. Množství slov pro Boha nemusí před lidmi vždy znamenat pokud se rád vyznamená, jelikož už má svou odměnu.

1.Kor.3:16
Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?
17Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.
18Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým.

Martine, moc hezké zamyšlení. Díky

Ahoj sazeči, dopředu se omlouvám, nemyslím to nijak zle, ale nemohl bys prosím přestat s narážkami na witnesse? Byla bych nerada, kdybyste se i na takhle hezkém tématu začali dohadovat proč jste si, co jste si... Díky

Jsem tady pár dní a zatím jsem potěšena, že jsem se tu setkala s inteligentními lidmi, kteří upřímně hledají Boha, kteří o všem do hlouby srdce přemýšlejí a povzbuzují ty, se kterými si život leckdy ošklivě zahrál. Samozřejmě jsem nestačila přečít všechny příspěvky s jinou tématikou, takže nevím, jaký je problém mezi sazečem a witnessem. Witness k tématu modlitba nic nepsal, tak nechápu, proč ho sazeč zmiňuje.Přiznám se ale, že po tom pátrat nebudu. Měli bychom mít mezi sebou lásku, jak nás k tomu Bůh vybízí.Važme si toho, že zde můžeme svobodně o Bohu přemýšlet a povzbuzovat se navzájem . Modlím se za všechny, kteří to myslí poctivě a nevyhledávají sváry. Vždyť i jiný názor lze říct, nebo hájit laskavě, aniž by to zabolelo toho druhého.Jak to napsal Martin "podívejme se na sebe zvenčí"....

Sazeči, opravdu si myslíš, že je nutné otvírat staré rány a provokovat tady Witnesse, který ti teď evidentně nic nedělá? Chápu, že máš v sobě z minula nějakou překážku, kterou jsi ještě nepřekonal a moc ti přeji, aby se ti to co nejdříve podařilo, ale myslím, že tímto způsobem to nepůjde...

noname napsal:Sazeči, opravdu si myslíš, že je nutné otvírat staré rány a provokovat tady Witnesse, který ti teď evidentně nic nedělá? Chápu, že máš v sobě z minula nějakou překážku, kterou jsi ještě nepřekonal a moc ti přeji, aby se ti to co nejdříve podařilo, ale myslím, že tímto způsobem to nepůjde...

Právě že ne, on otevíral asi před 3 dny... víš-li to? Má mě za hajzla. Vysmíval se právě o těch kachnách. To už jsem ale dále nečetl, pro mne nula.

Podívej se a zkus se podívat dál a tam píše, že mě omlouvá, avšak před tím ještě o mně píše jakej jsem ubožák, právě v jednom příspěvku. Škoda mu. Je takovej soudce. Běda tomu, kdo s ním nesouhlasí. Nejsem jeho typ, právě že naopak.

Bráškové a sestřičky.

Je-li to tak či onak, sazeči ale ne jen, nemělo by pro nás být varováním nebo spíše laskavým a milosrdným připomenutím to, o čem čteme v 1. J 3, 10 Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra. 11 Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali.

Ukazujme i zde na fóru, že se snažíme naplňovat tuto důležitou podmínku nebo zásadu, jinak naše argumenty či názory, nebudou mít žádnou vypovídající hodnotu a naši oponenti budou moci a oprávněně tvrdit, že jsme skutečně jenom odpadlíci a ne ti, o kterých je psáno v NZ, učedníci Krista, kteří tvoří Kristovo tělo a oznamují nebo šíří evangelium o našem Pánu, Ježíši Kristu.

daniely napsal:Ahoj sazeči, dopředu se omlouvám, nemyslím to nijak zle, ale nemohl bys prosím přestat s narážkami na witnesse? Byla bych nerada, kdybyste se i na takhle hezkém tématu začali dohadovat proč jste si, co jste si... Díky

Budu se snažit. Píši proto, aby se nenadul svou chytrostí a se mnou mával slovíčkama, ale aby s tím přestal, když s ním nesouhlasím. Mám také na to právo a ne šťourat. Člověk čte nejen rozumem byť někdo nesprávně vyloží, odpuštěno budiž mu, ne? Např. když jsem s Martinem někdy loni vyměnil myšlenky a já mířil vedle či nesouvisle, on přehledl a pokračoval. Nikdo jiný než witness to tak rád pochechtává.

Witnessi, přestaň prosím a pro tentokrát zkus mi neodpovědět. Nemám to rád. Děkuji. Omlouvám se ti. Toť vše! Bůh budiž laskavý tobě!

Je krásné, že jste se oba omluvili, kéž máte Boží požehnání a klidné srdce.....

sazeč napsal:Píši proto, aby se nenadul svou chytrostí a se mnou mával slovíčkama

I kdyby se nadul - no a? Za kratší konec provazu tahá vždy ten, který začíná při nějakém nesouhlasu útočit jako první. A promiň, sazeči, teď mám takový pocit, žes první začal ty.

Omlouvám se ti.

Oceňuji, žes to řekl. Věřím, že se to tímto uzavře a nebude se dále řešit, co mezi vámi kdy proběhlo, ať to cítíte oba jakkoli.

sazeč napsal:
Budu se snažit.

Jsem za to moc ráda

Matouš 5:9 ,,Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny."

daniely napsal:Ahoj sazeči, dopředu se omlouvám, nemyslím to nijak zle, ale nemohl bys prosím přestat s narážkami na witnesse?

Asi mu chybí to, na co si stěžuje, že ho kdysi ode mě bolelo...

Borinka napsal:
Samozřejmě jsem nestačila přečít všechny příspěvky s jinou tématikou, takže nevím, jaký je problém mezi sazečem a witnessem. ...

Sazeč mi nemůže zapomenout, že jsem jeho vyprávění o bochníku chleba označil jako zcela zcestné, jedná se o slova, která tu teď zopakoval, cituji:
Pak jsem si říkal, co to může být a kde se vzal ten bochnik, a díval se zpět odkud se vzal. Prázdné břehy. To mne přesvědčilo, že bochnik chleba poslal Bůh jako znamení, abych se do církve vrátil a dal ji do pořádku.

noname napsal:Sazeči, opravdu si myslíš, že je nutné otvírat staré rány a provokovat tady Witnesse, který ti teď evidentně nic nedělá?

Sazeč si to asi myslí, jen si neuvědomuje, že si tím své ,,rány´´ ještě více prohloubí.

sazeč napsal:
Podívej se a zkus se podívat dál a tam píše, že mě omlouvá, avšak před tím ještě o mně píše jakej jsem ubožák, právě v jednom příspěvku. Škoda mu. Je takovej soudce. Běda tomu, kdo s ním nesouhlasí. Nejsem jeho typ, právě že naopak.

A takhle to chodí v pravidelných periodách...

Nikdo jiný než witness to tak rád pochechtává.

Já se nepochechtávám, to nemám ve zvyku, jen se někdy upřímně bavím a zároveň mi Tě je, sazeči, spíše líto.
Musíš žít ve velkém vnitřním napětí sám ze sebe, ale mám dojem, že Ti prozatím není pomoci.

Witnessi, přestaň prosím a pro tentokrát zkus mi neodpovědět. Nemám to rád.

Tak proč chodíš na diskuzi, když nemáš rád odpovědi?

Omlouvám se ti.

Za co konkrétně?

Ale omlouvat se mi ani nemusíš, já nejsem typ, který by vyžadoval omluvy a to i přesto, že mně osobně nedělá problém se někomu omluvit.

To jen na vysvětlenou pro množství slov ohledně sazeče a mě, jinak pokud sazeč nebude do každého vlákna vkládat své příspěvky ,,o witnessovi´´, tak ho určitě nezapomenu pochválit
a budu hlavně za něj rád...