Židé v Božím plánu (Řím 11:25-36)

Melissko, děvče zlaté, v Řím. 11:26 se píše, že přijde Osvoboditel, to je vlastně volná citace Žalmu 14:7 a Izajáše 59:20. A tento Osvoboditel
(Zachránce, Výkupce ) je Ježíš Kristus, který nepřišel proto, aby vykoupil a spasil pouze Židy, ale lidi ze všech národů, kteří Krista jako Mesiáše uznají. Takže i všichni upřímní Židé budou naroubováni na Krista a jejich počet ( těch upřímných ) bude úplný, ale to se týká upřímných lidí ve všech národech. A pokud si Židé myslí, že s nimi ještě bude Bůh jednat jako s vyvoleným národem, a tuto nauku přebírají i nežidé, pak to svědčí o zpupnosti a pyšnosti Židů, kteří si v ničem nezadají s pyšností Němců za Adolfa Hitlera a tímto způsobem si vykoledují leda tak nový Holocaust, který já jím ovšem nepřeji a neuznávám ho.

Melissa napsal:transylvánče ptal ses: jak můžeš vědět, že ty verše se vztahují na doslovný Izrael ? A svým způsobem budou Židé zachráněni, jelikož upřímní jednotlivci se stanou a stávají Jehovovými a Kristovými učedníky.
Takže upřímní Židé budou zachráněni ne proto, že jsou Židé, ale proto, že jsou upřímní

Ale v dopise Římanům Pavel jasně rozlišuje mezi pohany a mezi Izraelci z potomstva Abrahamova, jasně tam říká, že Bůh nezavrhl svůj lid.

To jistě, ale v jakém kontextu to Pavel píše:

Řím 11/2,3,4 popisuje, jak si Eliáš myslel, že zůstal jen sám, ale Bůh ho ujistil,
že si ponechal ještě 7000 mužů, kteří neklekali před Baalem.

V jakém smyslu Bůh tehdy nezavrhl svůj lid? V tom smyslu, že je nezavrhl jako národ?
Nikoliv, o zavržení nebo nezavržení národa se v době Eliáše ještě zdaleka nejednalo, ale jednalo se o to, že i když si Eliáš myslel, že se celý národ přiklonil k Baalovi, Bůh ho přesto ujistil, že si ponechal 7000 věrných, které nenechal ,,utopit´´ v národním baalismu.

Stejně tak Pavel píše o tom, že Bůh nezavrhl svůj lid v tom smyslu, že i když Židé jako národ nepřijali Mesiáše, tak to neznamená, že by za to Bůh kolektivně všechny jednotlivé Židy odsoudil, ale naopak, že i věrní Židé se jako jednotlivci mohli stát křesťany.

Taky tam je : Izrael nedosáhl, oč usiluje, dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ostatní zůstali zatvrzelí. Vám, z pohanských národů říkám, že ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy. Jestliže tys byl vyťat z plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlstní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

Opět nic o národě, ale o tom, že Bůh je připraven naroubovat zpět jakéhokoliv Izraelitu, který přijme Krista.

A pak varuje, nespoléhejte se na vlastní moudrost, chci, abyste věděli o tomto tajemství......pokračuje tam o tom, že spasen bude všechen Izrael.

Ano, to je 26. verš.
A z čeho usuzuješ, Melisso, že se jedná o Izrael jako národ a o doklad, že Bůh má s Izraelem jako národem stále nějaký záměr?

V kontextu se hovoří o spáse, co bys tedy např. řekla, kdyby někdo tvrdil, že ,,všechen Izrael´´ znamená, že budou spaseni doslovně všichni Židé?
Věřím, že bys to odmítla jako nesmysl (souhlas), a přitom tento nesmysl by byl zdánlivě ,,logičtější´´ než tvrzení, že se zde jedná o pokračující vyvolenost izraelského národa, protože k tomuto závěru neexistuje už vůbec žádný myšlenkový most.

Není tedy mnohem rozumnější dívat se na ten text tak (zvláště vezmeme li v úvahu v Bibli připomenutého Eliáše + 7000 věrných), že všechen Izrael bude spasen v tom smyslu, že Bůh
i přesto, že Židé jako národ odsoudili Mesiáše, nezapomene ani na jediného věrného Izraelitu a umožní mu stát se součástí křesťanského sboru (neboli být znovu naroubován)?

Taky tam je, že se stali Božími nepřáteli, ale to přineslo prospěch pohanům, pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí PRO SVÉ OTCE...

Ano, proto je každý Izraelita, který se stal křesťanem, velmi vřele vítán...národní zájmy tam nehledejme.

Takže se jedná o doslovné Izraelity rodem, původem. To je ale třeba číst celou kapitolu Řím. 11. Tam je kontext jasný.

Melisso, nechci Ti brát Tvůj názor i ho respektuji, věřím, že k věcem přistupuješ upřímně,
já osobně ale nikde v 11. kapitole Řím. nevidím nic, co by mělo poukazovat na jakoukoliv pokračující vyvolenost izraelského národa jako celku.
Nemluvě o tom, že vyvolenost jakéhokoliv národa, Izrael nevyjímaje, nezapadá vůbec do konceptu křesťanského uspořádání.

Moje citace z Řím. 11. kap. byla napsána jako reakce na tuto větu : S Židy přestal Jehova jednat v roce 70.n.l. a výhradně s nimi už NEBUDE JEDNAT NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK.
Nehodlám vytvářet žádné teorie či nauky o způsobu spásy, nejsem oprávněna nad někým vynášet definitivní soudy. Ale v této kapitole se píše o naději pro Izraelity, potomky Abrahamovy, tedy národnostně Židy.
Taky je tam zajímavé, že - nejdříve musí vejít plný počet pohanů a pak přijde zase šance pro ně. Je tam: vy (pohané) jste Boha neposlouchali a teď jste došli slitování skrze jejich neposlušnost, aby oni pak také došli slitování, jakého se dostalo vám. Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. A pak je tam rozvíjena myšlenka o hloubce a nevystopovatelnosti Božích cest. Zkrátka - já nevím, koho a jak Bůh spasí, ale šanci má každý a rozhodně není na mně, ani na jiných lidech, aby soudil a určoval kdo a jak bude spasen a jak a kdy se nad ním Bůh slituje.

Dobrá Melissko, asi došlo k nedorozumění - NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK nebude už Jehova jednat s Židy jako s vyvoleným národem, tudíž jako s celkem, s upřímnými jednotlivci však ano. Je to prostě stejné jako s ostatními národy. Tak to bylo myšleno. Jinak ti přeji hezké dny, já už se zase musím odmlčet.

Ahoj Transylvánče,

Pokud se verše v Ř 11:25-32 nevztahují na Izrael, na koho se tedy vztahují? Na Svědky Jehovovi nebo obecně křesťany? Nastalo v době apoštola Pavla otupení vnímavosti u části Izraele, nebo u části Svědků Jehovových nebo obecně křesťanů (v. 25)? Kdo je od dob apoštola Pavla vzhledem k dobré zprávě nepřítelem a kvůli komu (v. 28)? Část Izraelitů, nebo část Svědků Jehovových nebo obecně křesťanů? A kdo jsou ti, kvůli kterým nastalo otupení mysli a neposlušnost (v. 25.30)? Lidé z velkého zástupu s pozemskou nadějí, kteří nastoupili na místo části 144.000 s nebeskou nadějí, kteří mají otupělou mysl a jsou neposlušní?

Jestliže Židé již nejsou vyvoleným národem, jak to, že jim stále „patří přijetí za syny a sláva a smlouvy a darování Zákona a posvátná služba a sliby“ (Ř 9:4)? A proč by Jehova již nikdy neměl jednat s Židy, když je nezavrhl (Ř 11:1.2)? Co je Boží vyvolení, vzhledem ke kterému jsou milovaní kvůli svým praotcům (Ř 11:28)? A co je tučný kořen olivy, na kterém jsme se Ty i já, ačkoli jsme planou olivou, mohli skrze naroubování proti přirozenosti stát podílníky (Ř 11:17.24)?

Pokud věříš, že Ježíšův rozhovor se zástupy a učedníky zaznamenaný u J 6:25-71 je o braní nebo nebraní symbolů, pak by Ti nemělo uniknout, že Ježíš neříká, že by i ti, kdo nejí jeho tělo a nepijí jeho krev, měli věčný život. Věčný život, podle slov Ježíše Krista, mají ti, kdo jeho tělo jí a jeho krev pijí (J 6:54). A také neříká, že by v něm zůstávali i ti lidé, kteří nejedí jeho tělo a nepijí jeho krev, a on, že by zůstával v nich. Zůstávají v něm, podle jeho slov, ti, kdo jeho tělo jí a jeho krev pijí (J 6:56), a on zůstává v nich.

Pokud věříš, že Ježíšův rozhovor se zástupy a učedníky zaznamenaný u J 6:25-71 je o braní nebo nebraní symbolů, jak budeš moci mít věčný život, když nebudeš brát symboly (J 6:54)? A jak Tě k věčnému životu bude moci Ježíš vzkřísit, když nebudeš brát symboly (J 6:54)? A jak budeš moci zůstávat v Ježíši Kristu a on v Tobě, když nebudeš brát symboly (J 6:56)? Ty máš u Krista z těchto podmínek nějakou výjimku?

A jak chceš při Památných slavnostech zvěstovat smrt Páně způsobem, kterým Pán stanovil a Pavel předal (1 Kor 11:23), když se tam jeho smrt zvěstuje jedením chleba a pitím vína (1 Kor 11:26)?


Ahoj Witnessi,

Ty někde v Římanům kap. 9-11 čteš něco o tom, že by Bůh zavrhl svůj izraelský národ? Já tam čtu, že z něj vylomil a zavrhl pouze některé větve. A i ty jenom dočasně (Ř 11:15)? Kde, podle Tebe, byli ponecháni věrní Izraelité? A kam jsme byli proti přirozenosti naroubováni my, větvě z plané olivy (Ř 11:17.24)? A kam bude naroubována zbylá část Izraele, až opustí svou nevěru (Ř 11:23)? Co je tučnou, ušlechtilou olivou (Ř 11:17.24), na níž mají jednou být zpět naroubování jako na vlastní ti, kteří k ní od přírody patří (Ř 11:24)? Ty čteš někde v Písmu o tom, že nepřijetí Mesiáše je přisuzováno kolektivně všem Židům jako národu? Pokud ne, pak je nepřijetí Mesiáše přisuzováno pouze jednotlivě těm, kteří ho nepřijali a nikoli kolektivně národu.

V jakém smyslu Bůh tehdy nezavrhl svůj lid? V tom smyslu, že je nezavrhl jako národ? Nikoliv, o zavržení nebo nezavržení národa se v době Eliáše ještě zdaleka nejednalo

Máš pravdu, Witnessi, že se v době Elijáše nejednalo o zavržení národa. Nejednalo se o něm však ani v době apoštola Pavla. V době Elijáše i Pavla se jednalo pouze o zavržení jednotlivců, i když jich bylo mnoho. A toto zavržení je jen dočasné Ř 11:15).

A z čeho usuzuješ, Melisso, že se jedná o Izrael jako národ a o doklad, že Bůh má s Izraelem jako národem stále nějaký záměr

Já například z toho, že zde byla, je a bude ušlechtilá oliva, na kterou jsou roubovány větve z planých oliv a na kterou budou jednou naroubovány zpět i vlastní větve (Ř 11:24).

V kontextu se hovoří o spáse, co bys tedy např. řekla, kdyby někdo tvrdil, že ,,všechen Izrael´´ znamená, že budou spaseni doslovně všichni Židé?

Přečti si, prosím, kdo je podle Písma Izraelitou a kdo ne (Ř 9:6-13). A přečti si, prosím, kdo je podle Písma Židem a kdo ne (Ř 2:28.29). Najdeš tam odpověď na to, jak budou spaseni všichni Židé.

Jiří Brei napsal:
Ahoj Witnessi,

Ahoj Jirko, rád Ti odpovím na Tvé otázky

Ty někde v Římanům kap. 9-11 čteš něco o tom, že by Bůh zavrhl svůj izraelský národ?

Netvrdil jsem přece, že uvedené biblické kapitoly měly za cíl dokázat, že Bůh již s Izraelem jako s národem nejedná.
Ale uvedené kapitoly nepoukazují ani na to, že Bůh s Izraelem jako s národem jedná stále, jak si někteří myslí, a pouze jsem popisoval, že pro tento závěr není žádný podklad.

Já tam čtu, že z něj vylomil a zavrhl pouze některé větve. A i ty jenom dočasně (Ř 11:15)?

To já tam čtu samozřejmě také, ale vylomení původních větví a následné naroubování planých oliv (pohanů) přece nijak neřeší otázku Izraele jako národa.
Z kontextu je zjevné, že římští křesťané měli sklon k domýšlivosti a povýšenosti, což se pravděpodobně projevovalo i určitým pohrdáním vůči ,, původním vylomeným větvím´´
neboli Židům, kteří nepřijali Mesiáše.
Pavel jim tedy připomínal, že jako pohané dostali milost, že se mohli stát ctiteli pravého Boha
a také jim připomenul, že pravý Bůh, kterého poznali a uctívají, byl dříve výhradně Bohem
Izraelitů, kterými Římané zřejmě pohrdali.

Kde, podle Tebe, byli ponecháni věrní Izraelité?

Byli ponecháni v původním stavu neboli nebyli vylomeni a křesťané z pohanů byli naroubováni mezi ně a společně tak tvořili větve Božího nového křesťanského uspořádání, kam již mohli patřit jak Židé, tak pohané.

A kam jsme byli proti přirozenosti naroubováni my, větvě z plané olivy (Ř 11:17.24)?

Do Božího uspořádání, kterým již není izraelský národ, ale křesťanský sbor.

A kam bude naroubována zbylá část Izraele, až opustí svou nevěru (Ř 11:23)?

Přesně tam, kam my (viz. předchozí komentář)..ještě upozorňuji na důležitý detail
23. verše....,,zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou li v nevěře´´....
Prostě každý přirozený Žid má možnost přijmout Mesiáše a stát se členem Kristova těla.

Co je tučnou, ušlechtilou olivou (Ř 11:17.24), na níž mají jednou být zpět naroubování jako na vlastní ti, kteří k ní od přírody patří (Ř 11:24)?

Boží uspořádání, které přešlo z izraelského národa na křesťanský sbor.
Nebo si snad myslíš, že křesťané z pohanů byli a jsou naroubováváni na olivu vyvoleného izraelského národa?

Ty čteš někde v Písmu o tom, že nepřijetí Mesiáše je přisuzováno kolektivně všem Židům jako národu?

Proč bych měl něco takového číst, vždyť jsem sám psal:
Stejně tak Pavel píše o tom, že Bůh nezavrhl svůj lid v tom smyslu, že i když Židé jako národ nepřijali Mesiáše, tak to neznamená, že by za to Bůh kolektivně všechny jednotlivé Židy odsoudil, ale naopak, že i věrní Židé se jako jednotlivci mohli stát křesťany.

Pokud ne, pak je nepřijetí Mesiáše přisuzováno pouze jednotlivě těm, kteří ho nepřijali a nikoli kolektivně národu.

To máš samozřejmě pravdu, ale z tohoto závěru(správného) nijak nevyplývá, že Bůh dále a stále považoval a považuje Izrael za vyvolený národ.

Máš pravdu, Witnessi, že se v době Elijáše nejednalo o zavržení národa. Nejednalo se o něm však ani v době apoštola Pavla.

S tím já přece souhlasím, a právě proto, že uvedené kapitoly Římanům vůbec otázku
zavržení národa neřešily, tak logicky neřešily ani otázku pokračující vyvolenosti židovského národa.
Proč? Protože Pavlův rozbor neměl s národnostní otázkou Židů nic společeného a nijak ji neřešil, a to ani ve prospěch, tak ani v neprospěch Židů.

V době Elijáše i Pavla se jednalo pouze o zavržení jednotlivců, i když jich bylo mnoho. A toto zavržení je jen dočasné Ř 11:15).

Souhlasím, každý jednotlivec z řad Židů se může stát křesťanem a žádný Žid není zavržen navěky jen proto, že jeho předkové jako národ nepřijali Mesiáše.

A z čeho usuzuješ, Melisso, že se jedná o Izrael jako národ a o doklad, že Bůh má s Izraelem jako národem stále nějaký záměr?

Já například z toho, že zde byla, je a bude ušlechtilá oliva, na kterou jsou roubovány větve z planých oliv a na kterou budou jednou naroubovány zpět i vlastní větve (Ř 11:24).

V tom případě tedy sám sebe jako křesťana vnímáš tak, že jsi byl naroubován na ušlechtilou olivu izraelského národa? V jakém smyslu?
Stojí snad Tvůj vztah k Bohu na Tvém vztahu k Izraeli? Jak to vnímáš? Nerozumím tomu.
Já osobně takový výklad považuji za tendenční a zcela neprůkazný.
Pro mě je ona popisovaná ušlechtilá oliva prostě struktura Božího uspořádání, které žehná a jejíž základ byl položen v izraelském národě a poté se touto strukturou stalo Kristovo tělo.

V kontextu se hovoří o spáse, co bys tedy např. řekla, kdyby někdo tvrdil, že ,,všechen Izrael´´ znamená, že budou spaseni doslovně všichni Židé?

Přečti si, prosím, kdo je podle Písma Izraelitou a kdo ne (Ř 9:6-13).

To si ale trochu dáváš gól do vlastní branky, pokud by opravdu popis Izraelity v Ř 9:6-13
odpovídal tomu, kdo je považován za Izraelitu v Ř 11:26, pak by se teorie o stálé vyvolenosti izraelského národa zhroutila s plnou silou.
Já osobně ( i když by se mi to v této diskuzi hodilo) nezastávám názor, že Ř 9:6-13 se dá vzhledem k popisu Izraelity uplatnit na Ř 11:26, protože v těchto pasážích se Pavel k popisu Izraelity dostává z odlišných důvodů.
Ale ať je to jak chce, nikdy nejde ani zdaleka o potvrzení toho, že Bůh izraelský národ stále považuje za svůj vyvolený.

A přečti si, prosím, kdo je podle Písma Židem a kdo ne (Ř 2:28.29). Najdeš tam odpověď na to, jak budou spaseni všichni Židé.

V podstatě by zde mohla být podobná reakce jako v předešlém komentáři.

Ahoj Witnessi,

děkuji za poctivé a upřímné odpovědi. Líbí se mi, že neuhýbáš před mými otázkami. Některé věci sice vidím jinak, ale křesťanství podle mne není o uniformitě názorů. Myslím, že i přes některé rozdíly se v mnohém shodneme.

To, co asi vidím jinak než Ty, je ušlechtilá oliva z Ř 11:17.24 a Izrael z Ř 9:6. Když Pavel v Ř 11:26 říká, že bude spasen celý Izrael, domnívám se, že tím myslí, že budou spaseni všichni izraelité z Izraele, kteří budou moci být za Izrael uznáni (Ř 9:6). Budou to všichni, které Vysvoboditel ze Sióna odvrátí od jejich bezbožností (Ř 11:26). Já věřím, že to bude drtivá většina Židů. V jazyku Zjevení je tato plnost izraelitů spasených z Izraele vyjádřena číselně počtem 144.000 označených ze všech kmenů synů Izraele (Zj 7:4). Nebo řečeno ještě jinak, slovy Ř 2:28.29, spasen bude každý Žid, který je Židem, každý Žid, který je Židem nejen navenek skrze obřízku, nýbrž každý Žid, který je Židem i uvnitř, který má srdce obřezané Duchem, nikoli literou.

Nemám v úmyslu z toho, co jsem napsal, dělat nějaké dogma. Přijmi to, prosím, spíše jako jeden z mnoha možných pohledů na knihu, kterou oba milujeme.

S úctou
Jirka

Jiří Brei napsal:Ahoj Witnessi,
děkuji za poctivé a upřímné odpovědi.

I já Tobě za seriózní výměnu názorů.

Nemám v úmyslu z toho, co jsem napsal, dělat nějaké dogma.

Chápu, ani já nechci tvrdit, že mé názory v minulém příspěvku musí být zákonitě
100%ně správné.

Přijmi to, prosím, spíše jako jeden z mnoha možných pohledů na knihu, kterou oba milujeme.

Nemám s tím nejmenší problém, Tvůj příspěvek jsem důkladně pročetl, plně ho respektuji
a Tvých úsudků si vážím.

S úctou
Jirka

Nápodobně
witness

Díky witnessi, že jsi ty verše od Jirky rozebral. Chtěl to po mě, ale vůbec se mi do toho nechtělo. A už vůbec ne kvůli tomu, zdali Jehova bude nebo nebude ještě jednat s Židy jako s celkem. Pro mě představa, že klanící se Židé u Zdi Nářků v Jeruzalémě, kteří jsou pro smích celému světu budou zase vyvoleným národem, je absurdní. Nechápu, jak Jirka nebo Cibulka toto mohou obhajovat, ledaže by byli Židé i národostně.
Židé byli vyvoleným národem jen kvůli příchodu Mesiáše ( kterého stejně zabili a udělali by to kdykoli a kdekoli ) a nyní je Mesiáš pro všechny národy. Judaismus se svými rabíny s kotlety a klouboky je mi odporný stejně jako Mikulášové a popové a jiní pseudopastoři v pseudocírkvích.
Když už tak jedině Duchovní Izrael a to jsou dnes jednoznačně
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI.

transylvánec napsal:Díky witnessi, že jsi ty verše od Jirky rozebral.

transylvánec

Když už tak jedině Duchovní Izrael a to jsou dnes jednoznačně
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI.

Pravý Boží Izrael

Pravý Izraelita není ten, kdo má svůj původ u Abrahama, ale ten, kdo věří v Boha. Pavel to v Bibli vyjádřil v listu Galatským 3,7: „Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.“ Abrahamovými dětmi jsou všichni, kdo spoléhají na Boha a na to, co pro ně Ježíš Kristus učinil, Římanům 9,6–8: „Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž …dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.“

Zaslíbené děti jsou ti, kdo založili svou víru na Ježíši. Bible to dokládá v listu Galatským 3,29 (SNC): „Všichni jsme si v Kristu rovni. Jsme s ním zajedno. V tomto smyslu jste tedy i vy potomky Abrahamovými a všechny Boží sliby dané Abrahamovi smíte vztahovat i na sebe.“

Ať jde tedy o Židy nebo o pohany, Bůh považuje za pravé Izraelity jen ty, kdo mají obnovené srdce. Je to vyjádřeno v Bibli, Římanům 2,28.29 (SNC): „Pravým židem rozhodně není ten, kdo tak navenek vypadá, nebo se může vykázat židovským původem. To snad udělá dojem na lidi. Před Bohem však je rozhodující čistota srdce.“ Také v listu Filipským 3,3 apoštol Pavel vysvětluje: „Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci.“

Bůh má zvláštní smlouvu s těmi, kdo jsou pravými duchovními Izraelity. Čteme o ní v Bibli, Židům 8,10–12 (SNC): „Toto je nová smlouva, kterou uzavřu s Izraelskými, praví Hospodin. Napíšu své zákony do jejich myslí, takže budou vědět, co po nich žádám, aniž bych to musel říkat. A ty zákony budou vepsány v jejich srdci a oni budou toužit po tom, aby je plnili. A budu jejich Bůh a oni budou můj lid. A nebude třeba, aby někdo říkal svému příteli, sousedu nebo bratru: Poznávej Pána, poněvadž mne už všichni, velcí i malí, budou znát. Odpustím jejich přestoupení a na hříchy jejich nevzpomenu.“ (Porovnej s texty u Jeremjáše 31,31–34 a Ezechiela 36,26–28.)

Bible podává zprávu o duchovních vlastnostech Božího duchovního Izraele. Podle Žalmu 73,1 to jsou morálně čistí lidé: „Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!“ Jsou to lidé, kteří jsou úzce spojení s Bohem, Žalm 148,14 (SNC): „Vyvýšil svůj národ, chloubu vyvolených, syny izraelské, jeho svatý lid, jemu tak drahý…“

Jsou to zcela upřímní lidé. Tak o tom čteme na mnoha místech Bible, Izajáš 63,7.8: „On je odměňoval podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství. Prohlásil: ‚Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří nebudou klamat. Stal jsem se jim spasitelem.‘“ O Natanaelovi Ježíš prohlásil: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ Jan 1,47. (Porovnej také verš z biblické knihy Sofonjáš 3,13.)

Praví Boží Izraelité si jasně uvědomují, že jsou spaseni zásluhou Kristovy krve. V Bibli, Efezským 2,11–13.19, je napsáno: „Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.“ (Porovnej také verše 11.22, a ještě Zjevení Janovo 7,1–14.)
Pravý Boží Izrael byl vytvořen mocí Kristova kříže; jsou drženi v pevném sevření jeho lásky a milosti. Apoštol Pavel to v Bibli vyjádřil tímto vyznáním, Galatským 6,14–16 (SNC): „Nechci se dovolávat ničeho jiného, než Kristova kříže. Na něm zemřel svět pro mne a já pro svět. Být obřezán neznamená nic, stejně jako nebýt obřezán. Jediné, na čem záleží, je být ‚novým stvořením‘. Boží pokoj a milosrdenství ať provází všechny, kdo se tímto zlatým pravidlem řídí, a vůbec všechny, kdo Bohu náleží.“

Duchovní Izraelité jsou občané Nového Jeruzaléma v nebi. Bible nám to připomíná v listu Židům 13,14: „Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.“ Toto město je pojmenováno v 12. kapitole, verš 22: „Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů.“
Když Bůh vytvoří nové nebe a novou zemi, pak jeho děti, duchovní Izrael, obydlí Nový Jeruzalém. Bůh postaví toto město na Zem a ustanoví je za hlavní město vesmíru. Bude to město pokoje, v kterém se už nikdy neobjeví odpadnutí, násilí nebo bezbožnost jakéhokoliv typu. Takto jej popisuje prorocká kniha Zjevení Janovo 21,1–4.27: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: ‚Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo. A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.‘“

Přestože duchovní Izraelité respektují lidské zákony, jejich duchovní příslušnost je v nebi. Jejich cílem je dojít do pravé vlasti, nového Jeruzaléma. Pavel v listu Filipským 3,20 vyznává: „My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista.“ Odtud vychází i naše hodnota – jsme Boží děti a představitelé jeho království, 1. list Petrův 2,9 (SNC): „Ale vy jste vyvoleni samým Bohem jako kněží Krále, jste svatí a čistí, jste jeho vlastní lid. To vše pro to, abyste svědčili druhým o tom, který vás povolal ze tmy do svého úžasného světla.“

Boží duchovní Izrael nemá pohrdat pozemskou vládou. V Bibli, listu Římanům 13,1, je psáno: Každý se má podřídit pozemské vládě, neboť vládní moc má svůj původ od Boha.“ Jestliže však dojde k rozporu mezi zákonem lidským a zákonem Božím, pak Bible jednoznačně říká: „Je třeba více poslouchat Boha než lidi.“ Skutky apoštolů 5,29 (NPBK)
Podstatou pravého Izraelity je tedy: láska k Bohu, víra v Krista jako osobního Spasitele a přijetí nového srdce, díky němu radostně a ochotně posloucháme zákony Boží. Jména všech takových lidí jsou zapsána v Beránkově knize života, jak jsme se dočetli v Bibli.

Mezku dobrý rozbor, ale to vše se splnuje na duchem pomazaných svědků Jehovových s nebeskou nadějí. Já tedy jen upřesním svůj předchozí výrok :

Duchovní Izrael jsou dnes jednoznačně POMAZANÍ SVĚDKOVÉ JEHOVOVI.

Duchovní Izrael jsou dnes jednoznačně POMAZANÍ SVĚDKOVÉ JEHOVOVI.

Tak proč,když jsou "pomazaní"tvoří dost podstatné chyby v pokrmu tak zvaně v pravý čas?/ myšleno časově od počátku co by badatelé až do dneška/
Ale jinak,nechci na toto téma dál polemizovat.Ty si myslíš že Duchovní Izrael jsou dnes jednoznačně POMAZANÍ SVĚDKOVÉ JEHOVOVI.Budiž.Já si to myslel také......ale nyní ne.Hezký den. Zdeněk

transylvánec napsal:Mezku dobrý rozbor, ale to vše se splnuje na duchem pomazaných svědků Jehovových s nebeskou nadějí.

Jenže se to splňuje i na mnohých, kteří SJ nejsou ani být nechtějí. Co z toho plyne?

Ahoj Transylvánče a Mezku,

protože si myslím, že diskuze o vyvolení Izraele spadá spíše k tématu "Oliva", který se tu již rozebíral, dovolím si svoji odpověď umístit tam.

S pozdravem
Jirka

Ahoj Witnessi,

v tématu Modlitby – diskuse (https://straznavez.forumczech.com/t770p105-modlitby-diskuse), kde jsi odpovídal Elišce, ses dotknul jedné, pro mne zajímavé, otázky, totiž vztahu Izraele a církve. Jsem rád, že jsi zde svůj názor publikoval. Já bych k němu docela rád doplnil i ten svůj. Ber ho, prosím, jen jako jeden z dalších možných pohledů. Mně se celá věc zatím jeví trochu jinak. Ten nově založený křesťanský sbor (Ježíš ho nazval malým stádem – Jan 10:16), tvořili na počátku pouze Židé, takže si myslím, že se nedá tak úplně říct, že křesťanský sbor přebírá Boží záležitosti od židovského národa. Řekl bych spíše, že díky vytvoření malého stáda věrných Židů mohli, i po tom co část Izraele odmítla Krista, Boží záležitosti ve vyvoleném židovském národě zůstat. Pavel jasně ujišťuje, že Izraelité „podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce. Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné“ (Ř 11:28.29 Český studijní překlad). Ježíš tomuto malému stádu otevřeně řekl, že k němu musí přivést i jiné ovce, které nejsou z židovského ovčince, aby s malým stádem byly jedním stádem, pod jedním pastýřem (Jan 10:16). V listě do Efezu Pavel píše, že my, lidé z národů, kteří jsme byli bez Krista, odcizeni společenství Izraele, bez účasti na smlouvách zaslíbení, bez naděje a bez Boha ve světě (Ef 2:12), již nejsme cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříme do Boží rodiny (Ef 2:19).

Co je tedy církev? Je odlišná od Izraele? Je jeho součástí? Nebo je Boží (věrný) Izrael (Gal 6:16) součástí církve? Já sám se kloním k této třetí variantě, protože se mi zdá, že skrze ni lze nejlépe skloubit biblické výpovědi o církvi a Izraeli. Věřím, že my, věřící z národů, jsme byli přivedeni k malému stádu věrných Izraelitů a stali jsme se spolu s nimi jedním stádem, jednou církví, Kristovým tělem (1 Kor 12:13.27; Ř 12:5). Myslím, že tím, že jsme se s věrnými Izraelity stali jedním stádem, jednou církví, jsme se nestali Izraelity a ani církev jako celek se nestala Božím Izraelem. Boží (věrný) Izrael je v církvi (Kristově těle) spolu s námi, věřícími z národů, ale církev (Kristovo tělo) jako celek není Božím (věrným) Izraelem, neboť tento Boží Izrael přesahuje. Jenom část církve, věrní tělesní Židé, jsou zároveň církví a zároveň Božím (věrným) Izraelem.



S přáním klidného večera

Jirka

Ahoj Jirko, vnímám to stejně jako ty.

Jiří Brei napsal:Ahoj Witnessi,
v tématu Modlitby – diskuse, kde jsi odpovídal Elišce, ses dotknul jedné, pro mne zajímavé, otázky, totiž vztahu Izraele a církve. Jsem rád, že jsi zde svůj názor publikoval. Já bych k němu docela rád doplnil i ten svůj. Ber ho, prosím, jen jako jeden z dalších možných pohledů.

Jasně...

Mně se celá věc zatím jeví trochu jinak. Ten nově založený křesťanský sbor (Ježíš ho nazval malým stádem – Jan 10:16), tvořili na počátku pouze Židé, takže si myslím, že se nedá tak úplně říct, že křesťanský sbor přebírá Boží záležitosti od židovského národa.

Pokud to specifikuješ z tohoto národnostního úhlu pohledu, tak máš samozřejmě pravdu.
Oním židovským národem jsem myslel spíše uspořádání za doby židovského národa před Kristem.
Takže jsem chtěl říci to, že mělo být zjevné, že Boží křesťanské uspořádání nahrazuje Boží uspořádání pod smlouvou Zákona.

Řekl bych spíše, že díky vytvoření malého stáda věrných Židů mohli, i po tom co část Izraele odmítla Krista, Boží záležitosti ve vyvoleném židovském národě zůstat.

S tím nemám důvod nesouhlasit.

Co je tedy církev? Je odlišná od Izraele? Je jeho součástí? Nebo je Boží (věrný) Izrael (Gal 6:16) součástí církve?

To jsou samozřejmě dobré otázky, které ale byly dle mého názoru aktuální v době raného křesťanského sboru, kdy byl sbor Kristem založen a upevňován, s čímž byla logicky spojena
i nutnost vyřešit otázku vzájemných vztahů židů a lidí z národů, aby v novém Božím uspořádání mohli křesťansky společně fungovat.

Já sám se kloním k této třetí variantě

Třetí variantu v rámci tehdejší doby volím také...

Ahoj Witnessi,

protože admin vymazal část tématu života v Boží lásce, kde ses mne ptal na můj příklon k židovství, odpovídám Ti zde. Ano, všiml sis dobře, přiklonil jsem se k židovství. Ty máš něco proti Židům?

Jiří Brei napsal:
Ano, všiml sis dobře, přiklonil jsem se k židovství.

Cením si Tvé upřímnosti, Jirko.
Mám jen otázku, co ve Tvém případě znamená přiklonit se k židovství,
on je to dost široký a různě chápaný pojem.

Ty máš něco proti Židům?

Myslíš jako proti jednotlivým lidem židovského původu
nebo jednotlivým lidem prožidovského smýšlení?
Vůbec nic.

Např. Tebe považuji za upřímného člověka, duchovně hlubokého a biblicky vzdělaného
a nic na tom nezmění fakt, že jsi se přiklonil k židovství.

Já nesouhlasím, obecně řečeno, s prožidovskými názory, a to od propagace stálého pokračování židovské vyvolenosti až po takový extrém jako je propagace stálé platnosti zvířecích obětí.

Přiznám se, že u Tebe jsem trochu překvapen, žes takovéto názory přijal, to ano,
ale nijak mi to nebrání v tom, abych si Tě stále stejně vážil jako kvalitního duchovního člověka
a určitě si každý Tvůj komentář budu pečlivě a s úctou číst, i když s ním nebudu souhlasit.

Jiří Brei napsal:
můžeš mi, prosím, říct, proč apriory nesouhlasíš s prožidovskými názory, a to od propagace stálého pokračování židovské vyvolenosti až po propagaci stálé platnosti zvířecích obětí?

Není to apriory.
Protože jsem přesvědčen, že tyto názory jsou nebiblické
a že neexistuje ani žádný rozumný důvod, proč by to tak mělo být.

Vyvolenost Židů jako národa je v dnešní době stejný nesmysl jako byla propagace vyvolenosti
německého národa za 2. světové války.

Za ani jednou takovou současnou vyvoleností určitě nestál a nestojí Bůh.

Zde se mi připomnělo moje nedávné čtení listu ap. Pavla Římanům11kap:

Planá oliva (pohané) byla naroubována na svatý kořen (Izrael) a některé přirozené větve (židé) byly vylomeny, ale mohou být naroubovány zpět.

Ovšem to, zda někdo je součástí - větví či ratolestí olivy, která má sice kořen v Izraeli, není dáno národností, ale vírou a to jak u pohanů:

Řím11:19,20 Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. 20Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou.

Tak u židů:  

Řím11:23 A oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

Proto Pavel mohl napsat:
Kol3:11 Potom tu už není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus.

Ano, Izrael je stále vyvolený národ, ale jeho občany jsou lidé víry, ne lidé národnosti - svatý kořen, kmen + větve, ratolesti - lidé víry v Ježíše Krista a pravé evangelium - ať už židé nebo pohané.

Řím2:28,29 Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle; 29ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha.

Bráškové a sestřičky.

Jo a Písmo to tuším u Ga 6. kapitole popisuje jako Boží Izrael nebo Izrael Boží, který právě již nezahrnuje jenom Izraelity dle národnosti, ale dle víry. Jinak řečeno, v Božím Izraeli může být i neIzraelita, ne?!