Spasitelná víra - spravedlnost z víry

Pokusím se o malou analýzu textů, které se točí kolem Abrahama, jeho víry a spravedlnosti.

Původní zmínka o události, o které je tu řeč, je v 1. Moj. 15:2-6

Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát?
Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“
Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem
správce mého domu?“
Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten,
který vzejde z tvého lůna.“
Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“
A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“
Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Při čtení této pasáže bychom opravdu mohli nabýt dojmu, že se jednalo o pouhý akt
uvěření tomu, co Bůh říká, a že tento akt sám o sobě stačil na prohlášení Abrahama
za spravedlivého.

Je ale nutné vzít v úvahu, že toto se stalo v době, kdy Abraham už víru projevil skutky,
a to víru ve stejný, i když ještě ne tak konkretizovaný slib.

Stačí zalistovat v Bibli o 3 kapitoly dříve a v 1. Moj. 12: 1 - 4 čteme:

I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu
svého otce do země, kterou ti ukážu.
Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!
Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání
veškeré čeledi země.“
A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot.
Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

V situaci, která je popsána v 15. kapitole, Abraham se vlastně jinými slovy ptá
Boha na to, jak tedy ten již daný slib, na základě kterého JIŽ ODEŠEL
ze svého rodiště (neboli projevil víru skutky), bude realizován, když on
je stále bezdětný.

Abraham tedy dostává informaci a ujištění, že opravdu dědicem bude ten, kdo vyjde
z jeho lůna a nikdo cizí.
Tomuto ujištění Abraham uvěří a je mu to počítáno za spravedlnost. Jistě s tou vírou
šlo u Abrahama tedy ruku v ruce i rozhodnutí dále pokračovat ve skutcích, které
již předtím započal, nenechat se otrávit zdánlivým neúspěchem a nenaplněním slibu,
nevrátit se domů, ale jít dál.
Jeho rozhodnutí bylo patrné i z toho, že vytrvával nadále i přesto, že nějakou dobu i po
Božím ujištění Sára stále ještě žádného potomka neměla, jak říká dále 1. Moj. 16 : 1,2

Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar.
Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl.

Víra projevená skutky je mimoto jasně v souvislosti s výrokem ohledně Abrahama
(...uvěřil a bylo mu to počítáno za spravedlnost) zmíněna u Jakuba 2 : 21 - 24:

Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář
svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích
došla víra dokonalosti?
Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘
a byl nazván ‚přítelem Božím‘.
Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!

A co se týče rozdílu lidská a Boží spravedlnost, jistě rozdíl je a jistě by to
bylo snad i na samostatné téma.
Jen tedy dodám, že i zloději se mohou o ukradené věci ,,spravedlivě a férově´´ podělit,
ale to zjevně nebude ta spravedlnost, která byla počítána Abrahamovi.

Jj k tomu už celkem není co dodat, jen ještě o verš před tím z listu Jk 2,19 Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni - a třesou se!
Ano i démoni věří nejen, že Bůh je, ale i např. v to, že je Bůh jednou odstraní, vůbec nijak toto nezpochybňují, a přesto, jim tato víra není počítána za spravedlnost........Tak mě napadá, že jedna z prvních otázek admina Pavla, byla, jestli jakákoliv víra vede k záchraně...je vidět tedy, že ne!!.., ale dá se o tom polemizovat, jelikož andělé jsou dokonalými bytostmi a nezdědili hřích jako my......na druhou stranu je z výše zmíněného textu též patrné, že ani nám, víra v jednoho Boha nestačí,( pokračování biblické pasáže už bylo rozbráno přede mnou....)

Chtěl bych ještě dát nějaké podněty k zamyšlení.

Je napsáno: "Abraham uvěřil Bohu". Když čteme, jak to probíhlao, tak scénař byl zjedodušeně asi takový: Bůh k němu promluvil a řekl mu, co má udělat a připojil k tomu nějaké zaslíbení. Abraham podle toho začal jednat.

Možná si v tuto chvili někdo řekne, kdyby MĚ Bůh oslovil takto přímo, tak bych taky neváhal.

Když Bůh není stranický, proč někoho osloví a jiného ne?

witness napsal:Jen tedy dodám, že i zloději se mohou o ukradené věci ,,spravedlivě a férově´´ podělit,
ale to zjevně nebude ta spravedlnost, která byla počítána Abrahamovi.

 Ne tato spravedlnost to nebude.
Na druhé straně i v lidech, kteří dělají špatné věci může být nějaká touha po spravedlnosti, která je pohne k obrácení. Ježíš výslovně mluví o nevěstkách a celnících, kteří uvěřili Božímu slovu. Mat 21:31,32.

admin pavel napsal:
Na druhé straně i v lidech, kteří dělají špatné věci může být nějaká touha po spravedlnosti, která je pohne k obrácení. Ježíš výslovně mluví o nevěstkách a celnících, kteří uvěřili Božímu slovu. Mat 21:31,32.

O tom není pochyb.

Možná si v tuto chvili někdo řekne, kdyby MĚ Bůh oslovil takto přímo, tak bych taky neváhal.

Možná, ale taky možná ne?! Nevím, i když by to byl Bůh, jestli je to tak jednoznačné, odejít bez otázek, nevědět jestli to je na krátko nebo navždy... . Všichni tady teoretizujeme, ale realita je o něčem jiném, to je momentální, emoční jednání, proto je Abrahamova víra pro Boha tak výjimečná.

A môže sa stať, že človeka "oslovil Boh", ale boh tohto sveta - Diabol ,ale človek si myslí že to bol Boh , stvoriteľ?? Keďže Diabol je luhár a určite je schopný oklamať človeka a ten si potom myslí ,že má vieru, má ducha takže všetko je OK... ?
Dufam chápete ako to myslím. Človek klame sám seba ,že slúži Bohu , že patrí Kristovi ale skutočnosť môže byť iná.

Tak tu máme další podnět k přemýšlení o víře. Jak Abraham věděl, že s ním mluví Bůh a ne ďábel?

admin pavel napsal:Tak tu máme další podnět k přemýšlení o víře. Jak Abraham věděl, že s ním mluví Bůh a ne ďábel?

Myslím si, že jakože Bůh se v lidech nemýlí a o nich se dá předpovědět, viděl v Abrahámovi jako spolehlivého člověka a také mu dal víru, aby byl poslušný a uvěřil vše, co mu Bůh řekl. Proto Abrahám uvěřil ne díky svým rozlišovacím schopnostem, mluví-li do něho Bůh či ďábel, ale proto že Bůh mu dal jistotu, že to je On a ne nikdo jiný.
I my můžeme poznat, jestli v nás působí Duch svatý či někdo jiný. Jonáš ač nespolehlivý, byl vyslyšen Bohem, aby šel kázat do Ninive zničení tohoto města, nebyl puzen duchem démonů či světa. Tak i my, spolehliví i nespolehliví, avšak díky víře v Boha máme jistotu, že Duch svatý v nás přebývá a promlouvá nám skrze Písmo, ovoce a dary DS.
Kdo o tom pochybuje, má smůlu. Písmo nikde nezmiňuje, že kdo věří, ještě ať počká v dalším životě ohledně věčného života jak učí SJ i někteří zde bývalí, kteří potřebují ujistit, zda si zaslouží získat věčný život.
Abrahám, Noe, Jonáš, Petr a další byli spolehliví i nespolehliví, a přece je Bůh použil pro naše poučení...
Už to, že v Bibli věříme jako inspirovanou Bohem a obrátíme se k Bohu skrze Krista Ježíše, nám promlouvá jenom Bůh do té doby než zkusíme ochutnat ovoce světa a ďábla...

1Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
2K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
3Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.

6Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.

Víru nám dal Bůh, byl to impuls skrze evangelium a ta víra nemůže být z nás, abychom se nechlubili nad druhými, proč víru oni nemají. Víra není statická, je dynamická a je třeba stále se zdokonalovat a to vytrvalostí a skutkem ovoce DS. Proto si myslím, že Bůh do nás vidí dávno než se nadějeme a toužíme po spravedlnosti, lásce, víře, Bohu, dobrotě... Židé ačkoli v Boha věří, v Krista nevěří, proto Bůh uzavřel jejich srdce a mysl, aby neuvěřili pro jejich pýchu a nadřazenost nad ostatními národy.
Proto troufám říct, že víra je Boží dar.

Už to, že v Bibli věříme jako inspirovanou Bohem a obrátíme se k Bohu skrze Krista Ježíše, nám promlouvá jenom Bůh do té doby než zkusíme ochutnat ovoce světa a ďábla... Mad napsal:

Jak psal Sazeč výše, myslím si totéž a pro podporu připojuji událost z Marka 9,38 kdy se Jan ptá Ježíše, že viděl někoho, kdo v jeho jménu vymítá démony, ale nechodil s nimi......JK mu odpověděl:
Mk 9:38,39 "Nebraňte mu!" odpověděl Ježíš. "Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle.
40 Kdo není proti nám, je s námi.
Takže na základě tohoto si myslím, že naše cesta k promluvám Ďábla je delší než když jsme hledali Boha bez Ježíše, tam se nám to mohlo stát.....

Víru každý dostal, ovšem je na každém, přijme-li ji.

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Jan 1:9

Vidíme i na slova ap.Pavla v Řím.1:18 ...potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?

Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří.

admin pavel napsal:Tak tu máme další podnět k přemýšlení o víře.
Jak Abraham věděl, že s ním mluví Bůh a ne ďábel?

Stejně tak si můžeme položit otázku, jak Saul (pozdější apoštol Pavel) věděl, že se mu
zjevil Kristus a ne ďábel nebo nějaký démon?

Př.
Jaký je rozdíl mezi slovy ,,přehlédnout´´ a ,,přihlédnout´´?
Ten, kdo neumí česky (nebo se učí, ale ještě pro češtinu nemá vyvinutý jazykový cit),
může tato slova vnímat jako naprosto stejná a pokud si všimne, že je tam přece jen
rozdíl jednoho písmene, moc mu to nepomůže, protože významově i přes rozdílný pravopis
a výslovnost tato slova stejně není schopen přirozeně odlišit.
Ale rodilému Čechovi nelze namluvit, že obě slova jsou stejná a jejich užití lze
libovolně zaměňovat.

Ovšem někomu, kdo se teprve česky učí a našel by ve své učebnici jen jeden překlad
pro obě slova, není vůbec těžké něco takového namluvit a trvalo by pravděpodobně
notnou dobu než by jeho vzrůstající jazykový cit pro češtinu začal signalizovat, že ono
původní vysvětlení nebude správné.

Bůh, stejně jako Kristus, mají ve svém ,,projevu´´ svou nezaměnitelnou specifičnost,
která však je poznatelná jen pro ,,ovce´´. Pokud k sobě Bůh někoho přitahuje,
pak toho, jehož srdce, byť třeba i neuvědomovaně, touží po Bohu, po pravdě, po duchovních
věcech. Pak taková ,,ovce´´ bezpečně pozná ten správný hlas a odliší ho od čehokoliv jiného.

Jan  7:17
Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.

Jan  10:27  
Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou.

Jan  10:4  
Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.

Satan, který se proměňuje v anděla světla, jistě může nějak napodobit Boha, ale jistě
to ani zdaleka nemůže udělat do všech důsledků a úspěšnost jeho akcí je zaručena také
zejména tam, kde srdce není srdce ,,ovce´´ a nedokáže tedy přirozeně odlišit hlas pastýře
od jiných, stejně jako cizinec není schopen rozlišit jemné významové odstíny podobných
slov v češtině.

Pokud se jedná o satanem zmýlenou ovci, pak to bývá jen dočasné a stačí,
když se do toho vloží ,,pravý pastýř´´... a ovce původní satanův převlek rozpozná.

A to, že mezi těmi, kdo se prohlašují za křesťany, bude opravdu značný počet těch,
kteří se nechají zmýlit satanovým projevem, který považují za Boží a až do Pánova
dne nedají prostor Božímu Duchu, aby je oslovil a oni mohli prohlédnout, je přece jasné
ze samotných slov Pána Ježíše (Mat 7:22,23)

Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali
a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘
A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘

Bůh, stejně jako Kristus, mají ve svém ,,projevu´´ svou nezaměnitelnou specifičnost,
která však je poznatelná jen pro ,,ovce´´. Pokud k sobě Bůh někoho přitahuje,
pak toho, jehož srdce, byť třeba i neuvědomovaně, touží po Bohu, po pravdě, po duchovních
věcech. Pak taková ,,ovce´´ bezpečně pozná ten správný hlas a odliší ho od čehokoliv jiného.

Bůh vždy mluvil k lidem upřímně, nikdy nemluvil v záhadách tak, že ten člověk to nepochopí. Když mu ukázal znamení a ten dotyčný tomu nerozuměl, tak jemu to vždy vysvětlil. Objevoval se ve světle slunce, v bílém oděvu, když se ho žide ptali "kdo jsi?" Upřímně odpovídal, že je Bohem Abrahama, Izáka a Jakoba.
Navíc dnes máme kompletní Boží slovo, když se ho budeme držet, tak ten ničemní se k nám ani nepřiblíží. Když upřímně spoléháme na Božího Syna a hledáme u něj pomoc, vždy nám pomůže, nikdy nás nezanechá. Musíme každí stát svou vírou, a nevkládat důvěru v pozemského člověka.

Jen malé doplnění k tomu, co zde bylo již tak hezky řečeno těmi přede mnou:

1.Jan.4:1-3 varuje, že do světa vyjde mnoho falešných proroků. Zároveň je zde toto: "Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, ze JK přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův..."

Myslím, že hlas Boží se dá od ostatních rozlišit na základě tohoto principu. Každý tón, který zaznívá v přicházejícím "hlase", musí být naladěn podle Písma, které máme k dispozici. Vše, co zazní mimo (byť jen lehce, jako v tom jednom písmeně ve slově - jak hezky připodobnil Witness), od Boha nemůže být. Prostě vše musí být v souladu s Božím Slovem, které bylo inspirováno jeho duchem. A tento hlas je rozpoznatelný pro Kristovy ovce, pokud se od Pána ovšem sami neodvrátíme a nepůjdeme po vlastních cestách - přes vlastní představy a přání bychom jej totiž pak mohli lehce přeslechnout nebo zaměnit to, co slyšet máme, za to, co slyšet chceme...

noname napsal:
A tento hlas je rozpoznatelný pro Kristovy ovce, pokud se od Pána ovšem sami neodvrátíme a nepůjdeme po vlastních cestách - přes vlastní představy a přání bychom jej totiž pak mohli lehce přeslechnout nebo zaměnit to, co slyšet máme, za to, co slyšet chceme...

Čímž bychom byli na nejlepší cestě, jak ztratit ten správný ,,duchovní cit´´
a cesta k tomu, abychom mylně přijímali události nebožského původu za věci Boží
by nám byla opět otevřena.
Pak bychom třeba i kdejakou slátaninu začali považovat za Boží vedení až zázrak
a běda tomu, kdo by nám to chtěl vymluvit....

ing Peter napsal:A môže sa stať, že človeka "oslovil Boh", ale boh tohto sveta - Diabol ,ale človek si myslí že to bol Boh , stvoriteľ?? Keďže Diabol je luhár a určite je schopný oklamať človeka a ten si potom myslí ,že má vieru, má ducha takže všetko je OK... ?
Dufam chápete ako to myslím. Človek klame sám seba ,že slúži Bohu , že patrí Kristovi ale skutočnosť môže byť iná.

Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu Řím 1:19,20.

Vím, že je to poněkud nezvyklý text vztahující se k otázce, jak vědět, jestli mluví Bůh nebo někdo jiný, ale nějak mě napadl právě tento, když jsem přemýšlel o odpovědi.

Sám Bůh a jeho vlastnosti jsou nejjistější zárukou. Bůh tak věci ustanovil svým slovem podle svého zalíbení, že určité věci nejsou možné. Bůh stanovil pravidla a nastavil pro člověka velkou ochranu. Boží hlas je nezaměnitelný. Jsou hranice, které ďábel nesmí překročit. V tomto se projevuje jeho jméno (to jaký je, jaké má vlastnosti) jako pevná věž, jako ochrana pro spravedlivého.

Toto je potřeba si uvědomit. Na toto se postavit  jako na základ před jakýmkoliv dalším uvažováním.

Dále lze uvažovat o tom, jaké použivá ďábel lstivé taktiky, aby hranici nepřekročil on, ale člověk sám, ale prosím přidržmě se toho základu - důvěry v Boží zaopatření. Kdybychom věnovali příliš mnoho pozornosti všem těmto možnostem podvodu, mohli bychom se stát natolik paranoidními, že bychom se báli slyšet i ten Boží hlas. Věřme především Bohu a jeho dobrotě a moci, jeho vlastnostem, tomu jaký on je.

Základem je to, že mu prostě věříme. Věříme, že  každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.  Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?  Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu?  Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! Mat 7:8-11

Neubírejme Bohu na jeho dobrotě, jeho moci, jeho lásce tím, že si budeme myslet, jací detektivové a  znalci musíme být, aby k nám začal mluvit a my poznali jeho hlas.

Daleko důležitější je naše upřímná touha po slyšení, naše skryté motivy, proč ho chceme slyšet. Naše případná touha či netouha, ochota či neochota jednat podle jeho hlasu.

admin pavel napsal:
Neubírejme Bohu na jeho dobrotě, jeho moci, jeho lásce tím, že si budeme myslet, jací detektivové a  znalci musíme být, aby k nám začal mluvit a my poznali jeho hlas.

A Ty máš dojem, že někdo tu takovýto postoj projevuje?

Daleko důležitější je naše upřímná touha po slyšení, naše skryté motivy,
proč ho chceme slyšet. Naše případná touha či netouha, ochota či neochota
jednat podle jeho hlasu.

Myslím, že tento postoj tu v zásadě ze všech komentářů vyplývá.

witnes napsal:admin pavel napsal:

Neubírejme Bohu na jeho dobrotě, jeho moci, jeho lásce tím, že si budeme myslet, jací detektivové a  znalci musíme být, aby k nám začal mluvit a my poznali jeho hlas.

A Ty máš dojem, že někdo tu takovýto postoj projevuje?

Daleko důležitější je naše upřímná touha po slyšení, naše skryté motivy,
proč ho chceme slyšet. Naše případná touha či netouha, ochota či neochota
jednat podle jeho hlasu.

Myslím, že tento postoj tu v zásadě ze všech komentářů vyplývá.

Ok!  Zapomněl jsem v úvodu příspěvku napsat, že děkuji těm, kteří odpovídali přede mnou. Text z Řím 1:18,19 už použil Sazeč. Myšlenku o nezaměnitelném Božím hlasu si zase použil ty witnessi. Můj příspěvek nebyl myšlen jako oprava předchozích odpovědí, ale snaha dát odpověď dohromady ještě podle mého pohledu. Cílovou skupinou nebyli lidé, kteří se snaží odpovědět, ale ti, kdo tu odpověď potřebují a chtějí slyšet, např. Ing Peter, který ji nepřímo položil.

ing Peter napsal:A môže sa stať, že človeka "oslovil Boh", ale boh tohto sveta - Diabol ,ale človek si myslí že to bol Boh , stvoriteľ?? Keďže Diabol je luhár a určite je schopný oklamať človeka a ten si potom myslí ,že má vieru, má ducha takže všetko je OK... ?
Dufam chápete ako to myslím. Človek klame sám seba ,že slúži Bohu , že patrí Kristovi ale skutočnosť môže byť iná.

admin pavel napsal:
Můj příspěvek nebyl myšlen jako oprava předchozích odpovědí, ale snaha dát odpověď dohromady ještě podle mého pohledu......

Jasně, rozumím, díky za odpověď...

ďakujem za vyjadrenia na moje otázky