Už jste našli?

Rád bych znal vaše názory na to, kde hledat, s kým se spojit a popovídat si o tom, kde se dají nalézt lidé k duchovnímu povzbuzení
a rozhovorům. Určitě někteří z vás se byli podívat na některá setkání jiných skupin, která se snaží dopátrat pravé vůle Boží.
Díky za vaše případné zkušenosti.

Moje zkušenost je asi taková.

Dnes nikam nechodím, není si z čeho vybrat. Rozdíl je v podstatě jen v názvu a v kabátě.

Sleduji na PC diskuze katolíků i protestantů, ale je to všude jen prázdná sláma, dohady jakou volit stranu a nebo náboženské poblouznění. Ale souhrně bez valného zájmu.

Jediná živá diskutující skupina, která má skutečný zájem se dopracovat k pravdě Božího slova a ne k pravdě nějaké církve, je tady..

Někdy si nerozumíme, názory jsou různé, ale vládne tady dobrý duch a skutečný zájem a ne vlažnost.

Někdo bude mít jiný názor, ale to je normální..

Arago,
přesně to s manželem taky hledáme - duchovní povzbuzení a rozhovory.
Máme stejný názor jako děda Slavík - totiž že nic dokonalého není možné najít, že "rozdíl je v podstatě jen v názvu a v kabátě"
Ale řešíme to jinak.
Protože nám nezáleží na tom "kabátě", ale jde nám o duchovní povzbuzení, tak jsme se rozhodli navštěvovat různé církve. Zatím nechceme nikam patřit, ale chceme se rozhlédnout...Nechceme si vybírat jen tak podle sebe, ale nechat Pána, aby vedl naše kroky. Nevíme zatím, kde nás chce mít. Ale i tak je to už teď moc příjemné. Už jsme se viděli dost sympatických lidí, kteří vypadali, že přemýšlí duchovně. My jsme na tom ale relativně dobře, protože bydlíme ve městě, tak tu je výběr. Určitě horší je to pro toho, kdo bydlí na vesnici.
Tady na fóru je to o to složitější, že naše situace je nesrovnatelná tím, že tu jako jednotlivci bydlíme takříkajíc "od Šumavy k Tatrám" a tak je těžké si doporučit nějaké konkrétní místo. Ale dá se doporučit systém.
Takže, pokud máš příležitost, na začátek můžeme doporučit tyhle nezávazné návštěvy různých programů různých církví.
Nám to mimo jiné pomáhá taky v tom, že nás to vede k větší toleranci, takže už tak rychle nesoudíme druhé, jako dřív. Takový ten názor: "Jen jedno pravé a ostatní falešné" si myslím stejně neplatí.

Takový ten názor: "Jen jedno pravé a ostatní falešné" si myslím stejně neplatí.

Tak, to je pravda. Protože, když jedno pravé, tak které??.
Zbývají tedy dvě možnosti. Buď jsou všechny pravé (a to je naprostý nesmysl) a nebo všechny falešné. ( a to je již realita)

Jen je k tomu možná dodat, že v každé z nich najdeme nějakou pšenici. Takže, ti "dva nebo tři" se tam mohou snad sejít..

[quote="Hvězdlický"]

Buď jsou všechny pravé (a to je naprostý nesmysl) a nebo všechny falešné. ( a to je již realita) .

Mám rád různé typy povah a lidí. A líbí se mi i tvůj. Zpestřuje diskusi a provokuje k přemýšlení. Prima.

Jen chci poznamenat, že existují různé způsoby myšlení. ( říká mi to logika, kterou jsi před chvílí použil. Je-li způsob uvažování správný, pak je i špatný. Existují-li obě možnosti, pak existuje ještě další. Totiž jiný správný způsob uvažování nebo jiný špatný způsob.) Např. řekové, egypťané mysleli v obrazech. Jejich obrazotvornost, nepoužívala logiku, tak jak jí známe my z posledního tisíciletí. Oni totiž nepřemýšleli směrem k výsledku (např. Bozi mají nebo nemají pravdu), ale uvažovali směrek k pocitům v podvědomí, směrem k prožití přítomnosti Boha. Oni religiozitu prožívali. Kdežto my boží věci rozebíráme na součástky.

Konec filozofování: ve všech náboženstvích jsou lidé, kteří umí s Bohem prožívat společenství. Žijí ve vztahu k němu. (Tak jako Abrahám, který neměl žádnou knihu, ani žádnou logiku a přesto se stal Otcem víry.) Dokonce i mezi svědky se najdou takoví, ale musím uznat, že většinou jsou již na odchodu ze zastaralého židovského způsobu myšlení a většina z nich spěje ke skutečnému živému Kristu. Myslím, že skončí tam, kam je povede boží duch, budou-li mu naslouchat a nebude-li svět silnější nežli oni, jako osamělí jedinci.

Proto se neodvažuji nazvat jiná náboženství falešnými. Jenom se prostě v něčem mýlí a v něčem zase vynikají. Církve byli jsou a budou jenom služebnice, které jsou jako nedokonalý dům pokytující přístřeší poutníkům, směřujícím ke Kristu. (v domě SJ bohužel drží u dveří k živému kristu Otrok - věrný starožidovskému způsobu myšlení -- ale my všichni jsme důkazem, že se dá jít dál) Přeji na té cestě především hodně Božího svatého Ducha.

Myslim si ze neni ani prave ani falesne nabozenstvi.Buh je jenom JEDEN a kazde nabozenstvi je jen cesta k Bohu.Akorat NSSJ mi jako nabozenstvi a cesta uz vubec nepripada.

Michale, tvůj názor je pro většinu přijatelný. Je to jakási střední, bezproblémová cesta. Plná kompromisů.
Všechny církve vedou k Bohu??.

To mě připomíná slova "všechny cesty vedou do Říma". To je výstižnější.

A jako u SJ stojí "vrátný" VRO, který si hlídá tu svoji ohradu, tak u (na přéklad KC) stojí papežská neomylnost a jejich "imprimátur".

Souhlasím (a sám jsem to napsal) že všude je pár trsů pšenice. I u SJ. A jak píšeš, je jen otázka času, kdy odejdou.

Ale kam? Čím si polepší, když odejdou třeba do KC a tam namísto "krve", bude třeba vyžadován "kult Marie"??

Je to jiná cesta, ale stejná jeko u SJ. Jejich pán, není Kristus, ale jiný pán, který nemá zájem, přivézt člověka k Bohu, ale zavést jej do slepé uličky. Donutit jej, aby svým "náboženství" si znepřátelil Boha.

2. Petra 2:1 (Výstraha před lživými učiteli) V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.

Pro svědky JHVH je organizace často bohem. Vše se točí kolem otroka. Proto odcházející SJ mají problém najít jiný domov. (Nejen oni ale všichni, kteří přikládají církvi větší význam nežli ve skutečnosti má).
Efezským kap mluví o pokoře, tichosti, trpělivosti, zachování jednoty ducha, jedné naději, jedné vířa, jednom křtu, jednom Bohu otci jenž je ve všech.
Jestliže tyto podmínky Písma jednotlivec splní - a splní je ve většině křesťanských církví, které křtí ve jménu Otce, syna a Ducha, které uznávají Krista jako božího syna (ne jako nějakého anděla, či vyslance), a kteří věří v lásku Boha jako odměnu (naděje být s Bohem kdekoliv)a kteří jsou v Bohu (a bůh je v nich - např Boží Duch) pozn.: U sj mnoho z těchto podmínek splní jenom částečně, povrchně a starožidovsky)Dávám také pozor na extrémní význam slova jednota, protože jsem nesprávný význam jednoty viděl u SJ i komunistů., kteří se zabývali jednotou v detailech nikoliv celku.
Bude-li mít církev význam jaký má mít : totiž že ovečky potřebují domov, že nechceme být čistí individualsti (pozn. Ježíš vyučoval osobnímu vztahu k Bohu, k individuelnímu rozhodování,ne slepé poslušnosti lidských org.). Bůh dává církev, abychom nebyli bezdomovci. Pozor na to, aby se domov nestal modlou, aby domov dostal vyšší místo nežli jako samozřejmý projev boží ochrany. Církev je oáza na naší soukromé pouti ke Kristu. Služba druhých lidí, kteří mají touhu pomáhat.
Protože máme každý jiný vkus (povahu, Ducha), proto máme každý jinak zařízený byt, domov. Proto si také budeme duchem odlišně vybírat naše nové bydliště. Můj soukromý názor, který se může měnit : Proč však hledat soukromá společenství bývalých SJ a oddělovat se od ostatních křesťanů s nimiž bychom měli být podle dopisu Ef. 4. v jednotě? Proč neuznat dobrou práci ostatních církví, jež své oázy staví už mnoho staletí? Proč vymýšlet nové a nové? Ti co nové stále chtějí vymýšlet , se od starého oddělují právě proto, že církvi přisuzují větší význam nežli opravdu má a nebo proto, že chtějí sami být vůdci, či jinak mít moc nad druhými, kteří nesnáší, že jim někdo občas něco doporučí. (pozn: strach z organizací a lidí jsme podvědomě získali u tvrdě postupujícíh SJ, pro které je jednota důležitější než cokoliv jiného) Prožívám mše a společenství bez jakýchkoliv předsudků ve všech církvích, jež kolem mne působí. Říkám , že prožívám, nikoliv analyzuji. Nevadí mi kabát do kterého se oblékají, nevadí mi, jak si svůj byt zařídili, jaké tradice si ctí. To SJ nás naučili mylnému názoru na modloslužbu, na tradice, tím, že vytrhnuli z biblického kontextu pár veršů) Uctívám spolu s jinými církvemi Boha a prožívám spolu s nimi jeho přítomnost, bez ohledu na lidský vkus, chyby či jejich zaměření v rámci Krista.

Protože máme každý jiný vkus (povahu, Ducha), proto máme každý jinak zařízený byt, domov. Proto si také budeme duchem odlišně vybírat naše nové bydliště.

To je pravda, o které se zmiňoval již Pavel.

2. Timoteovi 4:3 Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.

[quote="Hvězdlický"]

To je pravda, o které se zmiňoval již Pavel.

2. Timoteovi 4:3 Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.

Ano. Např. Učitelé, kteří Krista neuznávají jako Božího syna a pod. Učitelé v různých církvích křesťanstva učí v základních věcech víry to samé. (Nejde o detaily)Odlišují se jenom metodou a názornými pomůckami. To snad nevadí. Nebo by měli mít všichni stejnokroj? Je jenom jeden učitel a hlava církve a to je JK. Jestliže navštěvuji sbory křesťanů různých denominací nenavštěvuji jinou církev , ale stále tu samou. (všimni si použití slova církve ve zjevení). Církve (sbory) i v prvním století neměli stejný názor a už apoštolové je museli pracně učit lásce a kompromisům (viz obřízka). Po smrti apoštolů se toho ujmul Boží Duch a činí tak dodnes. Války mezi lidmi a jejich následovníky vznikají tam, kde lidé tvrdí že hlavou církve je církev. I toho se v minulosti někteří náb. vůdci dopouštěli. Jenže Boží duch pracoval a pracuje. Křesťanské církve jsou jen křesťanské sbory v jedné církvi a ta je Kristova, nikoliv lidí. Kdo varuje před všeobecností nahrává zákoníkům a farizeům.
Jsem rád že ty to neděláš. Že dobře radíš, aby lidé pátrali hledali s nadějí, že najdou. Aby neseděli doma se strachem, že všude číhá nepřítel.

Války mezi lidmia jejich následovníky vznikají tam, kde lidé tvrdí že hlavou církve je církev. I toho se v minulosti někteří náb. vůdci dopouštěli.

Možná jsem přehlédl, že ta slova "v minulosti" se změnila v jinou skutečnost. Je dobře, že poctivě připouštíš alespoň to.

Máš pravdu, že v základních věcech vyučují podobně.
Mají skoro stejné vyznání víry. Mají stejnou trojici, nesmrtelnou duši s věčnou blažeností v nebi a nebo věčnými mukami v pekle (někde jsou tolerantnější a mají očistec), mají stejné svátky, někde sice uctívají kříž a jinde ne, ale jinak si rozumí. Mají stejného pána. Někde mávali mečem husiti, jinde křižáci. atd.

Také řeším úvodní otázku položenou Aragem. Ani ne tak pro sebe a manžela, jako spíše kam nasměrovat naše dospívající děti. Jsou celkem hodné a tvárné. Vím že u ostatních církví a náboženstvích jsou různé aktivity pro děti a mládež. Jako sice formální, ale přesto stále SJ nemohu říci: domluvila jsem vám (např. ) u evangelické mládeže tábor. Proč? Mám příbuzné SJ a taková věc by se prostě proflákla. Když ale pošlu děti na normální tábor, tak tomu bude chybět jakékoliv duchovno. Dnes se lidé nejvíce zabývají tak maximálně sportem. Ten hýbe i naší malou vesnicí. Sport a zapíjení vítěztví patří k sobě...
Když jsem dospívala já , tak bylo shromáždění 2xtýdně po práci dospělých. Víkendy byly volné, kromě nezbytných prací kolem domů a zahrad tento sobotní čas lidé -mám namysli tehdejšíSJ- využívali k vzájemným setkáváním . Lidé se na sebe těšili. Dnes jsou všichni z toho kapitalismu unavení. Nezbývá mi, než doufat, že nácvik sociálních kontaktů mých potomků proběhne v rámci školy, a mimoškolních aktivit. A doufat, že to dopadne dobře . Že jejich tvárnosti nevyužijí nějací ateističtí sobci, aby jim vzali víru.

Zdravím všechny. Zkusím být velmi stručný.

Děkuji Aragovi za otevření důležitého tématu.

Moje zkušenost je postavena na textu „kde se dva nebo tři sejdou“... Občas se scházíme doma ve čtyřech a „jen“ čteme Bibli a diskutujeme o tom. Velmi se mi to líbí.

V podobném duchu plánuji i letošní Památnou.

Chystám se na čtení přizvat i děti.

Pro Alžbětu: Ohledně dětí si myslím, že „každý dobrý strom nese dobré ovoce“. Nezáleží tolik na tom, kam dětí chodí a kdo je co učí, ale hlavně na tom, co vidí na rodičích – jak jednáme. Jsou to nakonec stejně naše kopie.

Přeji hezký den.

M

Dnes jsou všichni z toho kapitalismu unavení.

Unaveni, je slabé slovo. Řekl bych silně přiotráveni. To, co je mladým předkládáno v televizi (vraždy, sex, násilí, války, surovost, sadizmus atd) jako produkt americké kultury, musí být někde vidět.

Dcera má dvě děti. Jsou (celá rodina) skalní SJ a proto odmítají, se se mnou, odpadlíkem setkávat.
O tom ale nechci psát. Jeden rok poslali děti na průkopnický tábor SJ.
Sami pochopili, že příště již NE. Služba, služba, duchovní program, studium, a večer povinná zábava. To znamená volejbal a biblické hry.
Loni tedy poslali děcka na skautský tábor. Morálka tam nebyla tak volná, jako na jiných světáckých táborech, ale také tam nebyl nějaký náboženský MUS. Oni, i děcka byli spokojeni. Trochu oddechu od někalika shromáždění týdně není na škodu.
A takové to "vlajkla na stožáru" při trošce zdravého rozumu, prakticky v náboženském směru o nic nejde.

Římanům 13:2 takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.

To je tedy zase jen má zkušenost a můj názor..

Díky za názory a musím přiznat, že i povzbuzení v tom, co píšete a jak se vyrovnáváte s určitou absencí setkávání se s lidmi, kteří by měli podobné smýšlení. S Alžbětou souhlasím, že to s dětmi vůbec není jednoduché a já jsem se sám po dlouhou dobu snažil pro děti SJ organizovat tábory, kde by si odpočinuly. Ani se mi nechce psát o těžkostech, které jsem měl s oficiálním vedením, protože to bylo cosi nepatřičného, nezapadalo to do žádné škatulky. Navíc ta rozpolcenost, na jednu stranu nechtěli, aby se něco takového konalo, na stranu druhou měli potřebu nad tím vládnout. No, patnáct let jsem to vydržel a byla to i směrem k dětičkám velká škola. Zlváště pozorovat vzorné dětičky ze shromáždění, jak se opravdu chovají v reálném životě. To byla někdy silná káva. Sice večer citovaly u ohně Strášnou věž, ale dříví za ně musel nařezat jiný. Ale přiznávám, že sbor, do kterého jsem patřil byl nadmíru laskavý a to především díky osobě předsedajícího, který byl a vlastně pořád je, veskrze lidský a snažil se roztáhnout ochranná křídla nad vším despotismem a farizejstvím, které přicházelo shora.
Protože jsem odešel, je moje situace stejně složitá jako u těch, kteří také odešli. Díky mému působení jsem měl přátele nejenom ve městě, kde bydlím, ale i jinde po celé republice. Je to smutné, že tím se za mnou jakoby dveře zabouchly. A tak nastává hledání a hledání a hledání. Dočetl jsem se o možnosti navštívit různé jiné církve, toho se trochu bojím, aby to skutečně nebylo jen urputné vedení v jiném kabátě. Budu rád, za další vaše řádky.

První dojmy z mého soukromého hledání duchovní oázy na cestě k Bohu
(upozornění :pohled je ovlivněný podvědomým srovnáváním s přednáškovou činností SJ)

Církev : Katolická (navštíveno cca 5 x)
dojem: hluboká úcta k tradici 1).Úcta k duchovním vědomostem dřívějších generací.2)Písmo na mši: dva až tři citáty z Písma, většinou bez lidského komentáře, ale na podobné téma
rituály: rituál kolem Biblického slova a rituál kolem zpřítomnění Krista obohacený o mnoho znázorňujících symbolických úkonů
Lidé: nejsou zatěžováni příliš osobními vztahy. Spíše přicházejí individuálně uctívat Boha
církev: církev vystupuje ve starodávném šatu. Psychologicky navozuje dojem důvěryhodnosti
ustanovení lidé:Vystupují s důstojností a vědomím si svého pověření

Církev : Metodistická (navštíveno cca 1x)
Dojem: Důvěra v prosté přijetí chvíle pokoje s Kristem. Nedostatek mystiky3)
Písmo na mši: Delší biblický proslov pastora, s jeho znázorněními a s jeho zaměřením na konkrétní cíl vůči posluchačům.
Lidé: Někteří se znají důvěrně. Noví nejsou obtěžováni dotazy.
církev: Církev vystupuje prostě a pokojně. Kromě zaběhlého postupu, zde byla snaha o kreativnost.
ustanovení lidé:Pastor vystupoval důstojně , s vědomím své zodpovědnosti za stádo, se snahou o individuální přístup

Církev : Křesťanské sbory (navštíveno cca 1x)
Dojem: Radostné přijímání Krista spojené s nadšeným zpěvem v duchu černošských spirituálů.4)
Písmo na mši: Více biblických veršů, bez výrazných lidských komentářů s důrazem na moc Božího Ducha, jako pomocníka v chápání.
Lidé: Většina se zná důvěrněji, mají společné zážitky. Styl velká rodina.
církev: Církev se netají tím, že hledá svoji tvář a se skromností přiznává, že teprve vytváří svoji tradici. Pozitivní bylo, že se nebojí přijímat staré tradice např. katolické církve (apoštolské vyznání víry, vkládání rukou, představení miminka Kristu). Staré rituály však obléká do moderního šatu.
ustanovení lidé:Pastor promlouval běžným občanským způsobem. Ostatní lidé ustanovení pro různé okruhy služeb církvi, byli skromní , bez vystavování své práce na odiv.




Má někdo nějaké další osobní zkušenosti ?

Silnou podobu s Křesťanskými sbory máji Čeští bratři, Evangelíci, Baptisté, Adventisté, Letničáři.

Tam všude jsem byl. Někde i delší dobu. Byl jsem i v kontaktu s Křesťanskými sbory a domnívám se, že rozdíl mezi nimi je dán průměrnou věkovou hranicí jejich členů a délkou trvání jejich církve.

Naukové rozdíly a způsob bohoslužeb není zase tak velký, aby byl překážkou k vzájemnému porozumění.

Podle mé zkušenosti, jim přísluší název "křesťanské", ale v uvozovkách, jako u KC, nebo jinde..

Někdo má jistě i jiný názor a jiné "ladění"

Hvězdlický napsal:S
Naukové rozdíly a způsob bohoslužeb není zase tak velký, aby byl překážkou k vzájemnému porozumění.

Víš a to mne právě mate. Oni si opravdu rozumí a střídají se v používání svých kostelů. Křesťanské sbory mají mše v katolických chrámech. Bratrská církev u Adventistů atd. Tak se vzájemně, v místě kde bydlím , vedou ke křesťanské lásce a porozumění. Já jsem si jako SJ nerozuměl s nikým z nich a měl jsem k nim onu svědkovskou nesnášenlivost, protože všichni ti lidé jsou v moci falešného náboženství. Když jsem však od SJ odešel, a o tom je toto téma, tak už nemám kam jít. Jenže já mám kam jít. nebojím se Krista hledat tam, kde je Kristův duch.

Chci tě však ujistit, že nehledám žádnou novou hlavu, nějakého VRO, ale myslím, že mám za svojí hlavu Krista, neboť se ve vší skromnosti považuji za malilinkou součást onoho těla Kristova.
Souhlasím s těmi, kdo na tomto fóru říkají, že v každé církvi jsou lidé kteří říkají Kristu Pane a obdrží království nebeské, a že jsou v každé církvi lidé, kteří, ač konají z moci ducha divy, říkají kristu Pane neoprávněně a neobdrží místo , protože je Kristus nezná.

Neberu církev jako hlavu, nýbrž jako služebnici. A protože nechci být bezdomovec, nechci být bez možnosti pěstovat společenství lásky, jsem rád, že jsem našel skupiny, které pěstují vzájemné porozumění. Doufám, že budu moci přispět zase svým porozuměním. Odlišnosti mi nevadí. Bůh byl a je pestrý v tom co činí a stejně tak i jeho Duch.

Možnosti člověka na malé vesničce, kam jsem se na stará kolena "zašil" jsou velice omezené. A tak přesvědčuji sám sebe, že vlastně žádné společenství ani nepotřebuji, že mi je mnohonásobně nahradí toto dikuzní políčko..

Jinak, nemyslím, že by se Pavel vyjádřil pochvalně a doporučoval-
˛
2 Timoteovi 4:3 Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.

Skutky apoštolů 20:29 Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

Stalo se, co předpověděl. "draví vlci" si rozdělili stádo a lidé mají možnost volby, si vybrat učitele podle svých představ.

Círví je slušný výběr. Máš rád varhany a obřady, a nebo prostý stolek, nebo cokoliv?? . Je skutečně velký výběr...

Absolvo se ptal:

Má někdo nějaké další osobní zkušenosti ?

Jako dítě jsem chodila do evangelického náboženství. K paní farářce na čaj. Když mi bylo asi 11 zorganizovala místní farnost 3denní výlet autobusem do sboru přes půl republiky, spojený s návštěvou bohoslužeb ve spřátelených sborech, návštěvou zoo a kulturních památek. Když se na to podívám zpětně, tak jako dítěti se mi to líbilo. Mělo to asi sloužit k podobnému účelu jako sjezd u SJ. Ale nebylo tam pro mě jako dítě tolik duchovního "musu". Před vánocemi se nacvičovala vánoční besídka, dospělí se tam těšili, děti také. Bylo tam duchovno i společenství. Pak přišly roky výchovy u SJ ... můj křest a následující aktivita.

Všichni jste se určitě dříve v KS setkávali s různými typy lidí. Mě zhruba před 2 lety přišel na dovolené „do cesty“ v kempu pán od křesťanských sborů. Velmi mě ohromila jeho znalost písma. Také na mě opravdu hodně zapůsobilo, že mi velmi naléhavě říkal, že SJ nejsou křesťané, když neuctívají Krista ale židovského Boha JHVH. Od té doby jsem o tom hodně přemýšlela. (A také pozorně četla ty části zdejší diskuse, které se toho týkaly)
Protože bydlím na malé vesnici, kus od větších měst, neplánuji žádné výlety po různých bohoslužbách. Jsem ráda, že stihnu zaměstnání a rodinu. Jedna z věcí, kterou dělám pro poznávání jiných církví je, že se v neděli po obědě dívám na cesty víry a křesťanský magazín. Také poslouchám rádio Proglas. Vím že je to plné KC. Brzy ráno jsou tam často hezké promluvy, které mě u chystání svačin více oslovují, než komerční odrhovačky.
Velký výběr je pro dospělého bez závazků. Já se nyní snažím oprostit od toho svědkovského fundamentalismu.

když neuctívají Krista ale židovského Boha JHVH.

Ten pán se hluboce mýlil (možná věděl proč) JHWH není jen Bůh židů, ale nejvyšší vládce celého vesmíru.
Pro žida platil pokyn, "nebudeš mít jiného Boha, mimo mne"

V křesťanství je JHWH stále Bohem ve svém postavení a stále nad židy a celým vesmírem.
Jen padla smlouva, kterou uzavřel s tímto národem a pověřil vládou "v nebi i na zemi" svého Syna. Prostřednictvím Krista, nahradil Starou smlouvu, Novou smlouvou.
Obracíme se tedy se vším ke Kristu (a jeho prostřednictvím k JHWH, on tedy vše zařídí a zprostředkuje za nás u Otce)

Například. Vláda ustanoví nějaký zákon a pověří úřady, dohledem na uplatňování tohoto zákona. Občan se svými žádostmi se obrací na tyto úřady. A tím respektuje vládu. Jen tehdy, kdyby úřad zklamal, obrací se třeba na prezidentskou kancelář.

U Krista, jako pověřeného "úřadu" nepadá v úvahu žádná nedokonalost, žádné pochybení.
On je plně v souladu s Otcem. Kdo se tedy obrací rovnou k Otci, obchází pravomoc tohoto "úřadu" a dopouští se svévole.

No a každá svévole, vyvolá nakonec nelibost "úřadu", který byl znevážen a s tím související trest...

Takže, obojí je špatně. Neuznávat JHWH a nebo, zlehčovat pověření Syna, vládce nebe i země.

Dědo,
tak se mi zdá, že by ses mohl mýlit ty.
Jestli ten pán, jak píše Alžběta, řekl:

že SJ nejsou křesťané, když neuctívají Krista ale židovského Boha JHVH.

tak měl pravdu a mýlíš se ty.
Tady přece nejde o to kdo je nejvyšší Bůh, ale o to, jestli SJ uctívají židovského Boha JHVH.
A to bych řekla, že uctívají. K tomu ještě mají úctu k jeho Synu, Ježíši Kristu, ale toho neuctívají ani se k němu nemodlí.

A tak to co píšeš ty:

Obracíme se tedy se vším ke Kristu (a jeho prostřednictvím k JHWH, on tedy vše zařídí a zprostředkuje za nás u Otce)

Tím možná myslíš sebe dnes, protože jsi mi nedávno někde jinde psal, že se modlíš střídavě ke Kristu a střídavě k JHVH. Ale SJ se ke Kristu přece nemodlí, tudíž se k němu neobracejí. Jen v modlitbě na konci říkají formulku - skrze Ježíše Krista amen.
Z toho mi vyplývá, že pán měl hlubokou pravdu, když říkal, že se SJ nemohou počítat mezi křesťany. Křesťané totiž mají za svého Pána a hlavu sboru Ježíše Krista a k němu se tedy také modlí, protože nemají problém s jeho božstvím.
U tebe ten problém vidím, protože když se občas modlíš ke Kristu a přitom ho nebereš jako část trojjediného Boha, tak mám dojem, že je něco v nepořádku.
Uctívat a modlit se máme jen k Bohu, tak nevím ke "komu" se modlíš, když se modlíš ke Kristu, jehož neuznáváš jako Boha. To by pak byl v pozici modly.
Nebo ho uznáváš jako druhého Boha, pak bys byl ale polygamista, což ale taky není křesťanské.

Ve svém příspěvku jsem nerozebíral otázku, jestli se ten pán mýlil v tom, že SJ nejsou křesťané (to je bez diskuze) ale o myšlence, že JHWH je Bůh židů...

V tom vidím jeho omyl. Podobně, jako SJ zlehčují Krista, jedná i on, že odsouvá nejvyššího Boha do minula.

Ještě k tvým myšlenkám.

Považuji za správné, že SJ uctívají JHWH. Ale již nesouhlasím s tím, že jej dávají na místo, které náleží Kristu.

Další omyl je v tom, uctívat pouze Krista a JHWH ze svého srdce vyškrtnout, jako minulého židovského Boha..

Tím možná myslíš sebe dnes, protože jsi mi nedávno někde jinde psal, že se modlíš střídavě ke Kristu a střídavě k JHVH.

Máš správný postřeh. Je to důkaz, že tato diskuze a její vliv, nevynechá ani mne...

nebereš jako část trojjediného Boha, tak mám dojem, že je něco v nepořádku.
Uctívat a modlit se máme jen k Bohu, tak nevím ke "komu" se modlíš, když se modlíš ke Kristu, jehož neuznáváš jako Boha.

Máš pravdu, že neuznávám "učení" o trojici. To ponechávám jiným.

K tomu, abych uznal Krista, jako Boha, nepotřebuji trojici.
Je samostatný Bůh.
Pokud si někdo nedovede představit dva Bohy vedle sebe, kde každý z nich má ve svém postavení a moci, něco společného a v něčem je samostatný, tak potom potřebuje "tři Bohy v jednom, včetně Ducha, (o kterém není nikde ani slovo, že by byl Bohem)

Klidně si ponech svoji trojici, já si ponechám nejvyššího Boha JHWH, vládce vesmíru (kterému je Syn podřízen)
a po jeho pravici druhého Boha, v podobě jeho Syna, kterému JHWH podřídil dočasně, veškerou moc, na nebi i na zemi, a o kterém je psáno, že "v jeho jménu se bude sklánět každé koleno" (křesťanů)

.

Ja som veľa zborov rôznych cirkví nenavštívil, ale aj tak by som nadviazal na tému ktorú vytvoril absolvo. Teda.
Rímskokatolícka cirkev:
Citáty nie sú dva až tri, sú to tri, prvé čítanie je väčšinou zo Starého zákona, druhé z pastierskych listov a hlavné je z evanjelia. Všetky tri čítania sledujú spoločnú myšlienku. Medzi tým sa spieva niektorý o žalmov. Ľudia sa (hlavne vo väčších mestách) nepoznajú. Nevšimol som si nejakú hlbokú úctu k tradícii, pravda je, že obrad má svoj rád. Veriaci však sú v pozícii poslucháčov alebo pozorovateľov, aktívne do obradu nezasahujú. Niekedy mi to pripadá ako v divadle. Kúpim si lístok a sledujem predstavenie. Kňazi vo väčšine prípadov kážu o veciach všedných a moderných. Často krát ich kázeň nie veľmi súvisí s Písmom. Preto je dôležité nájsť si toho svojho kňaza. Lebo každý je inak zameraný. Ja som toho správneho našiel, a tak stále chodím na deviatu k nemu. Hovorí fascinujúco, rozoberá Písmo, detailne vysvetľuje kolorit doby a súvislosti.... Na jeho omše nechodí veľa ľudí. Každý si vie nájsť to čo mu vyhovuje. Viem že staršie babky skôr zaujíma ako sa majú zmieriť so susedou, ako počúvať o teologických aspektoch prechodu cez Červené more. Ja volím radšej to druhé.
Gréckokatolícka cirkev:
Obrad je oveľa bohatší na aktívnu účasť veriacich. Viac sa spieva a modlí. Spiritualita je na vyššej úrovni ako u rímsko katolíkov. Kňaz je väčšinou ženatý, tak niekedy lepšie hovorí o rodinných problémoch. Dýcha tam duch starobylosti. Kadidlo a sviečky... razom sa ocitáte v roku 1500. Človeka to vie viac ukľudniť. Pocit spoluúčasti je väčší.
Pravoslávna cirkev:
Tu sa ocitáte až niekde v roku 1100. Byzantský rítus je proste nádherný. Je to trochu podobné ako u grécko katolíkov (ktorí tiež majú byzantský rítus, ale pokatolíčtený), ale ešte viac duchovne napäté. Spiritualita na maximálnej úrovni. Pozor, nie vždy sa vám dostane kázanie v zrozumiteľnom jazyku. Úkony sú predvádzané spontánne ale podľa poriadku. Teda každý vie, čo má robiť, robí to však automaticky. Vyzdvihuje sa úcta k ikonám. Pravoslávni považujú ikony za obrazy z Tradície, preto im prejavujú rovnakú úctu ako Písmu, teda sa pred nimi poklonia. Môže vás zaskočiť miera klaňania sa, bude vám to (ako cudzincom) pripadať ako najhoršia modloslužba. Pravoslávni hovoria, že Tradícia sa dá napísať alebo nakresliť. Napísaná je Písmo, nakreslená je to ikona. Ikony však nepovažujú za obrazy, ale je to ikonopis. Preto nikdy nehovorte, že ako je to pekne namaľované, lebo vás opravia, že je to napísané. Ikony sa píšu, aj keď v skutočnosti sa kreslia. Siaha to až do dôb, kedy nie každý vedel čítať, preto sa Biblické príbehy kreslili. Majú enormné množstvo patrónov a svätcov.

To je asi tak všetko. V iných cirkvách som nebol.