Kdo je Duch svatý? Záleží na tom?

NO JÁ TOMU SVATOPLUKU CO JE PSÁNO NÍŽE VĚŘÍM

Kdo je Duch svatý?

Bible zjevuje, že Duch svatý je osoba, nikoli nějaká neosobní síla. Výroky jako „toto je rozhodnutí Ducha svatého i naše... (Sk 15,28), ukazují, že první věřící jej považovali za osobu. Kristus také o něm mluvil jako o další osobě. Řekl: „On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. (J 16,14) Když Písmo hovoří o trojjediném Bohu, zmiňuje se o Duchu jako o osobě (Mt 28,19; 2 K 13, 13).
Duch svatý je osobnost. Trápí se (Gn 6,3), učí (L 12,12), obviňuje (J 16,8, kral.), vede církev (Sk 13,2), pomáhá a přimlouvá se (Ř 8,26), inspiruje (2 Pt 1,21) a posvěcuje (1 Pt 1,2). Tuto činnost nemůže konat pouhá síla, vliv nebo Boží vlastnost. To může činit jen osoba.

Duch svatý je pravý Bůh

Písmo považuje Ducha svatého za Boha. Petr řekl Ananiášovi, že lhaním Duchu svatému nelhal „lidem, ale Bohu (Sk 5,3.4). Ježíš definoval neodpustitelný hřích jako „rouhání proti Duchu svatému slovy: „Kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím. (Mt 12,31.32) Toto může platit pouze tehdy, je-li Duch svatý Bůh.
Písmo připisuje Duchu svatému božské vlastnosti. On je život. Pavel se o něm zmiňuje jako o „Duchu života (Ř 8,2). On je pravda. Kristus jej nazval „Duchem pravdy (J 16,13). Výrazy „láska Ducha (Ř 15,30) a „svatý Duch Boží (Ef 4,30) ukazují, že láska a svatost jsou součásti jeho přirozenosti.
Duch svatý je všemohoucí. Dává duchovní dary. „Uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce (1 K 12,11). Je všudypřítomný. Bude„ s Božím lidem na věky„ (J 14,16). Nikdo nemůže uniknout jeho vlivu (Ž 139,7-10). Je také vševědoucí, neboť Duch zkoumá všechno, i hlubiny Boží„ a nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží„ (1 K 2,10.11).
Boží činy jsou také spojeny s Duchem svatým. Působil při stvoření i vzkříšení. Job řekl: Duch Boží mě učinil, dech Všemohoucího mě oživil.„ (Jb 33,4) Žalmista napsal: sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu.„ (Ž 104,30) Pavel prohlásil: Ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.„ (Ř 8,11)
Zázrak zpřítomnění božského Krista v Marii nemohl způsobit nějaký neosobní vliv nebo stvořená bytost, ale pouze všudypřítomný osobní Bůh. O letnicích Duch svatý zpřítomnil Bohočlověka Ježíše ve všech, kdo ho ochotně přijali.
Duch svatý je považován za rovného Otci i Synu v křestní formuli (Mt 28,19), v apoštolském požehnání (2 K 13,13) a v pojednání o duchovních darech (1 K 12,4-6).


Duch svatý a Trojice

Bůh Duch svatý byl od věčnosti třetí osobou Trojice. Otec, Syn a Duch svatý jsou existenčně svébytní. Ačkoli jsou si všichni rovni, existuje v Trojici určité rozdělení funkcí (viz kapitola 2).
Pravdě o Bohu - Duchu svatém nejlépe porozumíme prostřednictvím Ježíše. Když Duch přichází k věřícím, přichází jako Duch Kristův„, nepřichází ve své vlastní síle nebo z vlastního pověření. Jeho činnost v dějinách je soustředěna na Kristovo poslání záchrany. Duch svatý působil při Kristově narození (L 1,35), při křtu potvrdil počátek jeho veřejného působení (Mt 3,16.17) a přinesl lidstvu požehnání Kristovy smírné oběti a zmrtvýchvstání (Ř 8,11).
Zdá se, že Duch svatý plní v Trojici funkci vykonavatele. Když Otec dal světu svého Syna (J 3,16), byl Syn počat z Ducha svatého (Mt 1,18-20). Duch svatý přišel naplnit a uskutečnit jejich plán.
Aktivní účast Ducha svatého na stvoření je patrná z jeho přítomnosti ve stvořitelském díle (Gn 1,2). Původ a zachování života závisí na jeho působení; jeho odchod znamená smrt. Písmo praví, že kdyby Bůh svého ducha i dech jen pro sebe stáhl, tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach„ (Jb 34,14.15; srov. 33,4). Stopy stvořitelského působení Ducha svatého můžeme vidět v jeho díle nového stvoření v každém člověku, který se otevírá Bohu. Bůh koná své dílo v jednotlivcích skrze Ducha Stvořitele. A tak ve vtělení, stvoření i novém stvoření Duch přichází naplnit Boží záměr.

OLDA

kód:

To může činit jen osoba.

A nebo můj počítač. Záleží, jak jej naprogramuji.

Domnívám se, že to NAPROGRAMOVÁNÍ se týká i Ducha. Dělá jen to, co do něj je vloženo tím, kdo jej ovládá (posílá atd)

matouš 12.31 Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.

u téma hřích jsem rozebral rouhání, tu se pokusím rozebrat "Ducha svatého"

na Duchu je oproti synovi a Otci cosi podivného, duch "nemá" jméno je to dle mne proto, že v té době nebyl znám nebyl ještě na světě je jenom přislíben liší se také od Otce a syna, že tu zatím "nebyl"
Otec mluví i se svým způsobem ukazuje Abrahamovi a Mojžíšovi
o synu není nutno mluvit a duch ? Ananiáš komusi lhal, nevíme přesně jak to Petr zjistil, ale asi se mu to "doneslo" od nějakého snaživce

duch je svatý, čili naplnil volání Boha
levitikus 11.44 Já jsem Hospodin, váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý.
zjevení 3.21 Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.

Jan 16.13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.

duch bude mluvit slyšet a oznamovat (čili ještě nebude "konec")
bude to tedy člověk jenž "zvítězí"
zvítězí nad kým ? nad falešnými mesiáši a předkladateli řešení které nevedou nikam jen do záhuby

jinak proč slova o falešných mesiáších, kdyby neměl přijít ten pravý ? ale zde nemůže být řeč o tzv druhém příchodu, kdy budou "otevřena nebesa" tam pochyb býti nemůže

kód:

na Duchu je oproti synovi a Otci cosi podivného, duch "nemá" jméno je to dle mne proto, že v té době nebyl znám nebyl ještě na světě je jenom přislíben liší se také od Otce a syna, že tu zatím "nebyl"

Tady máš asi kus pravdy. Já chápu Ducha jako Božský nástroj, který používá stále. I vzhledem k zemi, od jejích počátků.
To by znamenalo (snad), že je střejně věčný, jako Bůh. Na rozdíl od Syna, který měl počátek.

1. Mojžíšova (Genesis) 1:2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

jj
duch Boží ale ještě nebyl svatý

duch se vyvíjí, nebo spíš lidé

a tak bude svatý až jej za svatého někdo prohlásí

jinak z pisma vime, že duch je vic než Bůh

Martine podlož biblicky toto tvé tvrzení:

jinak z pisma vime, že duch je vic než Bůh.

rouhání nebude odpuštěno

Eliško http://www.biblenet.cz/bible/index.php

To je zajímavé, že by to ukazovalo, že nakonec Kristus není Bůh, ale jen Bůh!

Protože Bůh je Duch, ale Kristus je Syn, ne?

kód:

jinak z pisma vime, že duch je vic než Bůh.

Z Písma můžeš po vhodné úpravě a nebo přehlédnutí něčeho podstatného, usoudit cokoliv.

Já o Duchu usuzuji, že je používán Bohem jako jakýsi TVŮRČÍ NÁSTROJ. Něco, jako náš, námi naprogramovaný počítač. Je plně odkázán na naše rozhodnutí a vůli.
Jakékoliv dění, řízené počítačem, musí dokonale respektovat programátora.
V případě DUCHA je tímto programátorem BŮH.

První zaznamenaná činnot Ducha byla, že "se vznášel nad vodami". To bych chápal jako, že byl pověřen dohledem a řízením (podle vůle, programu, stvořitele) veškerého vývojového dění na zemi.

A ne, že by Bohu určoval, co a jak a Bůh se tomu podřídil..a tak je to dodnes.

Tak to je můj názor.

Bůh není programátor je stvořitel

Jestli stanovil dopředu průběh nějakých událostí a připravil okolnosti na jejich splnění. (třeba proroctví o zradě a způsob jeho naplnění) potom musel stanovit, řečeno naším dnešním jazykem, dopředu program, a je (podle naších vyjádření) programátor. Ovšem z velikánským P.

Programátor je - přeloženo do češtiny - vlastně plánovač. Plánuje (programuje) co, kdy, kde a jak se má stát, udělat, ... Jedná se o tvůrčí činnost, programátor je tvůrce (nových systémů), tedy srovnání Stvořitele s Programátorem je vcelku korektní.

tak jinak logos

o kom mluvíte o logu , nebo o Bohu

Nechci být ironický, ale zřejmě už bych svému mužskému potomku nedal jméno Martin, pokud by se mi narodil.

vymyslela ho máma

Pokud vím, tak Logos příslušelo Božímu SYNU A NE BOHU.

já mluvím o Bohu

zbysek napsal:Programátor je - přeloženo do češtiny - vlastně plánovač. Plánuje (programuje) co, kdy, kde a jak se má stát, udělat, ... Jedná se o tvůrčí činnost, programátor je tvůrce (nových systémů), tedy srovnání Stvořitele s Programátorem je vcelku korektní.

To je dobrý poetřeh. Dík

No postřeh možná... ale jako fráze už není bezchybná . Důvodem je tato část :

Plánuje (programuje) co, kdy, kde a jak se má stát, udělat,

...protože odsouvá do nicoty naší svobodnou vůli, čili spolupráci s Bohem.

Doktorka White napsal:No postřeh možná... ale jako fráze už není bezchybná . Důvodem je tato část :

Plánuje (programuje) co, kdy, kde a jak se má stát, udělat,

...protože odsouvá do nicoty naší svobodnou vůli, čili spolupráci s Bohem.

Chyba, nepodsouvá. Žádný program (z těch, které znám), nepostihuje naprosto všechno.

Pro přiblížení: existují tzv. evoluční algoritmy, které simulují vývoj nějakých entit. Princip spočívá v tom, že jsou nastavena pravidla (přírodní zákony) a parametry tak, aby mohlo vzniknout něco, co požadujeme. Pak se nechá systém běžet víceméně samovolně, detaily si řeší systém sám (obvykle v rámci nějakých náhodných hodnot).

Podobně to vidím se svobodnou vůlí a Božím plánem. Bůh nechal podle předem daného plánu (tedy programu) vzniknout svobodnou vůli a stanovil rámcový plán pro další vývoj. Nyní jsme ve fázi, kdy systém běží v podstatě samovolně. Čas od času sice dojde ke korekci v souladu s plánem, to ale nemá zásadní vliv na projev naší svobodné vůle.

kód:

protože odsouvá do nicoty naší svobodnou vůli, čili spolupráci s Bohem.

To bych neřekl.
Naši odpovědnost a svobodu nám ponechal. Jinak bychom nemohli a neměli za co skládat účty.

Plánuje a programuje SVÁ ROZHODNUTÍ A ZÁMĚRY.

A JISTĚ programuje i to, kde nás chce použít jako svůj nástroj k uskutečnění nějakého svého záměru.

Pro přiblížení: existují tzv. evoluční algoritmy, které simulují vývoj nějakých entit. Princip spočívá v tom, že jsou nastavena pravidla (přírodní zákony) a parametry tak, aby mohlo vzniknout něco, co požadujeme. Pak se nechá systém běžet víceméně samovolně, detaily si řeší systém sám (obvykle v rámci nějakých náhodných hodnot).

Jseš fanda do Matrixu, viď ?
Tohle je výstižnější, je zde prostor pro spoluvytváření s Boží vůlí. Nezapomeňme, že jsme kreativní po Otci (Jeho obraz) a proto jsem nesouhlasila s tou první frází, kde se mluví o plánování konkrétních činů, kde a jak se má co stát. Líbí se mi Zbyškovo " nechat Systém běžet", protože tak to skutečně je.
Když tak o tom přemýšlím, narážíme tím tématicky do okruhu zvaný "osud". Někteří lidé jsou v takový schíze, že věří že jsou pouze hnidami co nemají moc svůj nalajnovanej život (osud) ovlivnit. Je to těžká otročina takto přemýšlet, protože " vesmíry" se hýbou, pokud spolupracujeme s nevyššími nebesy.
Ale to už zavání kabalistickou mystikou ....

Doktorka White napsal:Jseš fanda do Matrixu, viď ?

Když si promyslíš, co je to vlastně hmota, tak u nějaké podoby Matrixu stejně skončíš.

Když k tomu přidám osobní zkušenosti - vznesu požadavek do systému (obvykle se tomu říká modlitba ) a systém obvykle (ale ne vždy!) nějak reaguje, přitom inteligentně, pak je myslím Matrix celkem slušné podobenství. Nebo ne?

Old.Stloukal napsal:NO JÁ TOMU SVATOPLUKU CO JE PSÁNO NÍŽE VĚŘÍM

Kdo je Duch svatý?

Bible zjevuje, že Duch svatý je osoba, nikoli nějaká neosobní síla. Výroky jako „toto je rozhodnutí Ducha svatého i naše... (Sk 15,28), ukazují, že první věřící jej považovali za osobu. Kristus také o něm mluvil jako o další osobě. Řekl: „On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. (J 16,14) Když Písmo hovoří o trojjediném Bohu, zmiňuje se o Duchu jako o osobě (Mt 28,19; 2 K 13, 13).
Duch svatý je osobnost. Trápí se (Gn 6,3), učí (L 12,12), obviňuje (J 16,8, kral.), vede církev (Sk 13,2), pomáhá a přimlouvá se (Ř 8,26), inspiruje (2 Pt 1,21) a posvěcuje (1 Pt 1,2). Tuto činnost nemůže konat pouhá síla, vliv nebo Boží vlastnost. To může činit jen osoba.

Duch svatý je pravý Bůh

Písmo považuje Ducha svatého za Boha. Petr řekl Ananiášovi, že lhaním Duchu svatému nelhal „lidem, ale Bohu (Sk 5,3.4). Ježíš definoval neodpustitelný hřích jako „rouhání proti Duchu svatému slovy: „Kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím. (Mt 12,31.32) Toto může platit pouze tehdy, je-li Duch svatý Bůh.
Písmo připisuje Duchu svatému božské vlastnosti. On je život. Pavel se o něm zmiňuje jako o „Duchu života (Ř 8,2). On je pravda. Kristus jej nazval „Duchem pravdy (J 16,13). Výrazy „láska Ducha (Ř 15,30) a „svatý Duch Boží (Ef 4,30) ukazují, že láska a svatost jsou součásti jeho přirozenosti.
Duch svatý je všemohoucí. Dává duchovní dary. „Uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce (1 K 12,11). Je všudypřítomný. Bude„ s Božím lidem na věky„ (J 14,16). Nikdo nemůže uniknout jeho vlivu (Ž 139,7-10). Je také vševědoucí, neboť Duch zkoumá všechno, i hlubiny Boží„ a nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží„ (1 K 2,10.11).
Boží činy jsou také spojeny s Duchem svatým. Působil při stvoření i vzkříšení. Job řekl: Duch Boží mě učinil, dech Všemohoucího mě oživil.„ (Jb 33,4) Žalmista napsal: sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu.„ (Ž 104,30) Pavel prohlásil: Ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.„ (Ř 8,11)
Zázrak zpřítomnění božského Krista v Marii nemohl způsobit nějaký neosobní vliv nebo stvořená bytost, ale pouze všudypřítomný osobní Bůh. O letnicích Duch svatý zpřítomnil Bohočlověka Ježíše ve všech, kdo ho ochotně přijali.
Duch svatý je považován za rovného Otci i Synu v křestní formuli (Mt 28,19), v apoštolském požehnání (2 K 13,13) a v pojednání o duchovních darech (1 K 12,4-6).

Zdá se, že Duch svatý plní v Trojici funkci vykonavatele. Když Otec dal světu svého Syna (J 3,16), byl Syn počat z Ducha svatého (Mt 1,18-20). Duch svatý přišel naplnit a uskutečnit jejich plán.
Aktivní účast Ducha svatého na stvoření je patrná z jeho přítomnosti ve stvořitelském díle (Gn 1,2). Původ a zachování života závisí na jeho působení; jeho odchod znamená smrt. Písmo praví, že kdyby Bůh svého ducha i dech jen pro sebe stáhl, tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach„ (Jb 34,14.15; srov. 33,4). Stopy stvořitelského působení Ducha svatého můžeme vidět v jeho díle nového stvoření v každém člověku, který se otevírá Bohu. Bůh koná své dílo v jednotlivcích skrze Ducha Stvořitele. A tak ve vtělení, stvoření i novém stvoření Duch přichází naplnit Boží záměr.

OLDA

Souhlasím, že jde o Božího vykonavatele, spíš kněze. Tajemství Božího ducha, jednoho ze tří se dá z Bible vyčíst. Stejně tak jako se můžeme dočíst ve SZ o Synu, tak se tam můžeme dočíst i o Duchu - knězi.
Vím, že to bude skoro pro každého nepřijatelné, když napíši, že Svatý Duch a Melchizedek jsou jedna a táž osoba. Melchizedek, kněz nejvyššího Boha, nemá počátek ani konec a písmo o něm svědčí, že žije. Ježíš se dokonce podle řádu Melchizedekova a na základě jeho nepomíjejícího života sám stává knězem.
Kněží se povětšinou starají o duchovní záležitosti a Svatý Duch je ten nejčistší kněz, který zkoumá hlubiny Boží a je mu plně k dispozici. On a Bůh nemají počátek ani konec.

Neodsuzujte hned, ale zkuste přemýšlet nezaujatě. Nové nebývá příznivě přijímané. Prosím o trpělivost.

Amalka píše-

kód:

Souhlasím, že jde o Božího vykonavatele,

S touto krátkou větičkou souhlasím.

Lidem neznámý původ a neznámý konec Melchisedecha, nemluví o tom, že je to duchovní bytost, která sestoupila na zem.

Rád si přečtu příspěvky Oldy. Ale nerad čtu to, co někde okopíroval.
třeba

kód:

Když [b]Písmo hovoří o trojjediném Bohu[/b], zmiňuje se o Duchu jako o osobě (Mt 28,19;

V žádném textu není zmínka o "trojjediném Bohu". Jsou zde ale jmenovány tři veličiny, kterým je člověk podřízen. a které jej ovládají. Každá na svém "pracovním úseku"

Bouřit se proti Duchu je jistě zároveň vzpourou proti Bohu. (Ananiáš a rouhání proti Duchu)
Podobně jako neposlušnost zákona je neposlušností cézara.
Zákon je nástroj, který cézar používá. Duch je nástroj, který používá Bůh.

I já mohu podobně jako Olda napsat "tak je psáno".