Kdo je Duch svatý? Záleží na tom?

Vrátím se ještě jednou již k diskutovanému problému, jestli je rouhání proti Duchu tedy Bohu, smrtelný hřích, tedy není odpuštění, tak jak může být Syn, tedy Kristus Ježíš jedno s Duchem, když rouhání proti Kristu tedy Synu Božímu, není smrtelným hříchem, tedy je možné odpuštění. To je zvláštní, ne?

kód:

jak může být Syn, tedy Kristus Ježíš jedno s Duchem, když rouhání proti Kristu tedy Synu Božímu, není smrtelným hříchem, tedy je možné odpuštění. To je zvláštní, ne?

To je dobrá myšlenka. Je to ostuda, že mi to také dávno nedošlo.

Zkusme k problému přistoupit biblicky.V J 10:30 Ježíš říká, že je jedno s Otcem a přece to nechápeme, že je jím sám. Spíše je s ním ztotožněn v úmyslech, ovšem měl svou vůli a zcela jistě tomu je i dnes.Podobně i Duch má svou vlastní vůli, jak doložil Olda.
Zdánlivé napětí ve zmínce, že není možné odpustit rouhání proti Duchu ale proti Ježíši ano podle mne souvisí s rozdílným posláním obou v plánu spasení.Ježíš byl na zemi fyzicky přítomen a omezen jako člověk, nemohl působit na všechny lidi a být všudypřítomný, navíc byl omezen i časem.Po jeho odchodu koná Boží dílo na zemi Duch svatý, který není omezen, působí na každého a po celém světě.Bůh nechává člověku čas a prostor pro rozhodnutí.Na příkladu ap.Pavla je vidět, jak se z odpůrce evangelia stal následovník Krista.Podobných příkladů z dějin křesťanství známe mnoho a dějí se vlastně dodnes.
Silná slova, která Ježíš použil, když mluvil o rouhání proti Duchu jsou v kontextu sporu s farizeji, kteří kritizovali Ježíše kvůli uzdravení snad nejvíce beznadějného případu člověka(Mat 12:22).
Postupné zatvrzování se proti vlivu Ducha, ignorování doteků Boží lásky a pravdy, vědomé rozhodnutí proti Bohu nakonec dovede některé k postoji, z něhož není cesty zpět.Ovšem tuto situaci může posoudit jen Bůh sám, nám lidem nepřísluší hodnotit kdo už za tuto hranici zašel.

Před časem jsme zde diskutovali na téma trojjedinost, zde se toto téma opět objevuje. Zdá se tedy, že každý odešel z diskuze se svým přesvědčením a poznáním. Ale chci uvést k této otázce ještě jeden dodatek:

Nedávno jsem slyšel kázání, kde byl Bůh Otec, Syn a Duch svatý připodobňován k vodě. Vezmeme-li vodu, led a páru, je to stále voda, a přece to není tatáž voda. A takto přednášející chápal trojjedinost Boží.

kód:

A takto přednášející chápal trojjedinost Boží.

Pokud alespoň trochu bral vážně Písmo, tak to takto nechápal. Pouze učil to, co od něj jeho "chlebodárce" očekává.

Měl použít pádné a nevyvratitelné texty a ne pozemské přirovnání.

Na příklad "odcházím k svému Bohu", nebo "můj Otec je větší než já" nebo "Otec mu dal veškerou moc, mimo moci nad ním samotným", nebo "Otec jej poslal" a podobně.

Mohl by mi to někdo prosím vysvětlit?

Lukáš 24, 49 A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce (některé překlady uvádí ducha svatého). Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry." (NBK)

Skutky apoštolů 2, 1 Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu.
2 A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli.
3 Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich.
4 A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě tehdy přebývali Židé, zbožní muži z každého národa pod nebem.
6 A když nastal ten zvuk, sešlo se množství lidí a byli zmateni, protože je každý slyšel, jak mluví jeho vlastním jazykem.
7 Všichni tedy žasli a v údivu říkali jedni druhým: "Hleďte, copak nejsou ti všichni, kteří tu mluví, Galilejci?
8 Jak to, že tedy každý slyšíme svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
9 Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judska i Kappadokie, Pontu a Asie,
10 Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, Židé i proselyté,
11 Kréťané i Arabové - slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!"
12 A tak všichni žasli a bezradně říkali jeden druhému: "Co má tohle znamenat?"
13 Jiní se ale posmívali a říkali: "Jsou opilí novým vínem!"
14 Petr však spolu s jedenácti povstal, pozvedl svůj hlas a promluvil: "Muži z Judska i všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě, toto ať je vám známo a vyslechněte má slova:
15 Jistěže tito nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je teprve třetí denní hodina!
16 Ale toto je to, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
17 'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyliji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat; vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. (NBK)

Rád bych to pochopil, když tedy není duch svatý Boží síla, tak o jaké moci to Lukáš mluvil a jak tedy mohl duch svatý naplnit druhé když je osobou nebo jak je dále ukázáno z Joelova proroctví, že Bůh vyleje svého Ducha, to se Bůh zkapalnil a pak se vylil na veškeré tělo? Zvláštní takové zemité, nezdá se Vám?
Je taky zvláštní, že když se to o Letnicích stalo bylo tu ještě něco jiného než ty například jazyky, co přivedlo mnohé k tomu místu? Slyšeli nějaký zvuk, že? A není náhodou jedním z možných významů slova duch, pneuma - vítr, vánek? Není také jedním z projevů větru zvuk, který když vítr vane slyšíme? Že by nám naši vědci něco zatajili a neřekli nám, že vítr je vlastně osoba s rozpolcenou osobností, protože samozřejmě bez této anomálie, by nemohl vát na různých místech země najednou, že?

P.S. Kdyby náhodou mi někdo podsouval jehovizmus prosím podívejte se, že necituji z jejich překladu.

Jirka z P. napsal:

17 'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyliji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat; vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. (NBK)

Mě spíš udivuje, že NZ se odvolává velmi často na SZ, i když je v očividném rozporu. Proč se pisatel odvolává na Joela, když Joel píše o době konce, kdy se bude Bůh soudit s celým světem a Izrael bude opět Božím vyvoleným lidem a bude přebývat v bezpečí. Konečné dny jsou teprve před námi a tudíž odvolávka na Joela je naprosto nevhodná. Je to stejné jako s Ráchel, jež oplakává své syny. Měla by je oplakávat Lea a pod. Těch rozporů je dost velká řada. Kdo asi za tím stojí?

A teď k tomu Duchu Svatému. Je Duch kněz, který je jeden ze tří bytostí, o kterých se píše. Bůh, Ježíš, Kněz. Z moci Boží a v souladu s Jeho vůli vykonává Kněz vše, co je potřeba. Tedy i rozdávání nejrůznějších schopností těm, které si Bůh vyvolí. Ať už jde o uzdravování, mluvení a pod. Je tedy rozdíl mezi Knězem-Duchem a jeho dary. Kněz, stejně jako Bůh nemá počátek ani konec. Je věčný stejně jako Bůh. Podle jeho vzoru se stává knězem i Ježíš, který na rozdíl od Božího Kněze, má počátek. Tím, že se Syn stává po vzoru Božího Ducha-kněze také knězem, může vykonávat stejně jako Duch-kněz činnosti odpovídající Duchu-Knězi. Proto je psáno, že Syn se stává podle vzoru Melchizedeka také knězem navždy.

Nejenom, že se Ježíš stává Knězem podle "Ducha Svatého-kněze-Melchizedeka" , ale Duch se stává podle Syna také Synem, ve chvíli, kdy stejně jako Ježíš bude obětován ne už za hříchy lidí, jako byl obětován Ježíš, ale za hříchy kněží.
To je ten Duch pravdy, který přichází, aby světu ukázal v čem spočívá hřích, spravedlnost a soud.

Kdo je schopen to všechno pochopit? Komu byla dáná moudrost, aby prozkoumal hlubiny Boží? Kdo má uši, aby slyšel a oči, aby viděl?

Nové poznání má vždycky velmi těžkou cestu. Jak těžké je opouštět staré známé cesty a vydávat se novými. Kdo je schopen vstoupit do nových vod, přijmout nové poznání?
Najde Duch pravdy vůbec víru, až přijde?

Jirka z P. napsal:Mohl by mi to někdo prosím vysvětlit?

Lukáš 24, 49
Skutky apoštolů 2, 1-17

Já v tom nevidím rozpor nebo problém. Věřím, že Duch je osoba, která nás vystrojuje / naplňuje mocí / silou. Ono je to i v tom verši, kde jsi podtrhl "vyleji ze svého Ducha".

17 'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyliji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat; vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. (NBK)

Proč by v nás nemohla osoba přebývat? I o Kristu věříme, že je osoba, a přesto se v Bibli mluví o tom, že v nás přebývá.
Efezským 3:17 ...a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce

Děje se to skrze víru, samozřejmě. To skutečně nelze vysvětlovat jako hmatatelné věci. To pak zní zemitě, jak říkáš. Já bych možná řekla i uhozeně.

1 Korintským 2:12 My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, 13 abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. 14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. 15 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. 16 Vždyť `kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?´ My však mysl Kristovu máme.

Kolikrát (já našla, že sedmkrát) se v Bibli říká, že něco děláme nebo máme dělat mocí Ducha. Kdyby byl Duch síla, vyznívalo by to, že to máme dělat silou síly. Taky nelogické, či ne? V síle síly kázat evangelium apod...?

Snad ještě jedna myšlenka. Nevím, co přesně svědkové Jehovovi učí o démonech, ale vezměme, že v NZ se setkáváme s lidmi, kteří byli posedlí démonem - a Ježíš toho démona vyhnal. Byl démon síla? Spíš duch, ne? Zlý duch... Když nebyl síla, byl / je osoba...? Démoni mluvili a měli nad člověkem moc. Jistě byli víc než síla.
Může-li být v člověku zlý duch, proč by v něm nemohl být Duch svatý jako osoba...?

Jsem ráda, že si o tom můžeme povídat. Přesto je to něco nad naše přirozené chápání. Nechci se tě nějak dotknout, ale měla bych takový tip: Kromě přemýšlení a snahy přijít tomu na kloub, zkus si říct, že na chvíli, třeba jeden jediný den, přestaneš filozofovat o Duchu svatém a poprosíš Boha, aby Tě naplnil Duchem, ať už věříš, že je to síla, nebo osoba. Nezůstávej u teorie.

Nechci to víc dramatizovat, ale nevšiml jsem si, že by tam bylo "vyleji Ducha, ale je tam, že vyleje ze svého Ducha", pokud tedy hypoteticky budeme pracovat s trojicí boží, tak musel něco vylít i ze Syna, ale o tom tam přece není řeč? Každý má nějakou moc, ale evidentně duch je tou mocí, silou, protože kdyby ne, tak proč by Pán a nebo jiní učedníci , kteří uzdravovali a křísili potřebovali k tomu ducha, pokud by to nebyla síla nebo moc která umožňuje tyto zázračné jevy, ale byl by to duch tedy osoba, s kterou je identická i osoba Syna, tak jak to, že bez ní už to "bez ní" zní divně, protože kdyby Syn byl součástí nějaké trojice, tak by ji nepotřeboval nebo nemusel dostávat, protože by ji měl když je její součástí tak jako prý je jeho součástí Ducha a zároveň i Otec, ne?

Ale jak píšu, nechci to víc zamotávat, tak jako bych nic nenapsal.

Hm, a co třeba tato varianta?
Duch Svatý je "terminus technicus" pro nějakou roli, která má širší záběr. Někdy je to činná síla, někdy osoba.

Příměr: Bůh je vláda. Vláda vydá nějaké nařízení, které je závazné pro ostatní. Nebo vláda pověří nějakého člena vlády v zastupování v té či oné věci.

Nejjednodušší je domluva v podobě "VLK SE NAŽRAL A KOZA ZŮSTALA CELÁ"
Aby byli všichni spokojeni.

Jirka z P. napsal:Ale jak píšu, nechci to víc zamotávat, tak jako bych nic nenapsal.

Jiří, ty jsi to teda tak zamotal, že už to asi rozmotat ani nejde. Oceňuju tvou snahu přijít věcem na kloub, ale nevím, jestli tudy vede cesta. Mně to teda přijde, že čím více to řešíš, tím míň to dává smysl...
Pochybuju, že to tady vyřešíme a dáme ti uspokojivé odpovědi. Možná se toho ještě někdo chopí. Pro mě je to bludiště pojmů a výkladů a názorů a nechci se do toho zaplétat.
Přesto si myslím, že víc než jakákoli diskuse by ti nejvíc pomohlo setkání s Duchem svatým. Ono když se Tě Bůh dotkne takovým způsobem, že strávíš hodinu na zemi, brečíš a cítíš, jak moc Tě Bůh miluje, tak se některé otázky vyřeší jinak, než pilným studiem Písma. Přeju Ti Boží požehnání a fajn čas s Bohem.

Víš Dorinko, mi úúúúúplně stačí když věřím v Boha a jeho Syna a v to, co pro nás udělali, dělají a ještě budou dělat, a když na to přijde tak ani nemusím řešit jak to udělají protože mi stačí, že v to věřím, že se to stane dle jejich vůle. To mi připomíná, ne že bych se s ním chtěl srovnávat, římského setníka, ten taky nepotřeboval Pánovu fyzickou přítomnost u jeho sluhy a přesto uvěřil, že když řekne tak se to stane. A v hloubi duše jsou to i mé pocity.

Jirka z P. napsal:Víš Dorinko, mi úúúúúplně stačí když věřím v Boha a jeho Syna a v to, co pro nás udělali, dělají a ještě budou dělat, a když na to přijde tak ani nemusím řešit jak to udělají protože mi stačí, že v to věřím, že se to stane dle jejich vůle.

Zkus se řídit radou Dory ohledně toho, co psala o setkání s Duchem Svatým...

Zeptám se jinak, ptali se jak židé nebo Kristovi učedníci jestli je Duch svatý osoba nebo moc? Co si vybavuju tak v Písmech nic takového není, zřejmě to neřešili, tak ani já to neřeším.

V případě Ducha, o kterém mluvil Pán v evangeliu Jana, je jasné, že mluvil o osobě protože mluvil o Bohu, svém Otci.

Jirka z P. napsal:Zeptám se jinak, ...

A já to zas zkusím jinak říct. Není ani tak důležité, jak si Ducha představuješ, jako to, zda se s ním setkáš, zda ho obdržíš.

Jirko z P.

myslím si, že je potřebné poznat a zakusit Ducha svatého. Nevím jestli to musí být až tak, jak popisuje Dorinka, ale pro mne samého to v životě s Bohem moc znamenalo.

Myslím si, že stojí zato požádat Ježíše, který je Janem křtitelem představen jako ten, kdo bude křtít Duchem, aby se tímto způsobem projevil a nechat to na něm.

Zkus to! Co tě nezabije to tě posílí

Dóv

Jelikož mluvíme z Ducha svatého, mluvíme z Boha. Je tedy Duch svatý Osoba? I Bůh používá svoje nástroje ke svému účelu, ale jak? Promlouvá s Duchem svatým, aby činil podle čí vůle, podle Boha Otce či Ducha svatého, který sestupuje a činí? Ježíš Kristus je Bůh, ale jaký? Rovný s Bohem Otcem a Duchem svatým? Protože je Boží podstaty, nebo proto je způsobem bytí roven Bohu? Co Duch svatý je také roven? Co znamená Boží prst, bulva, dech atd.?

Nevidím nic jiného než ovlivňování nauk z dřívějších nauk v minulých staletích o Svaté Trojici.

Způsobem bytí byl roven Bohu dle mě znamená že je sic roven ovšem vzhledem k nám a to pomocí Ducha svatého seslaného Bohem Otcem.

Duch svatý mluví, povzbuzuje, vyhání... z popudu Boha Otce.

Hřešit proti Duchu svatému není odpuštění, ale proti Bohu Otci, Zdroji veškeré energie? Ano, tedy proti Bohu Otci veškeré energie, Duchu svatého...

Toto je můj názor.

Koupil jsem si nedávno nový překlad Bible pro 21. století a začetl jsem se do Janova evangelia 1. kapitoly a nechal jsem na sebe působit "Ducha" protože Písma jsou napsána pod inspirací Ducha a měl jsem takový nutkavý pocit, že mi čtené bylo jasně jakoby vysvětleno nebo jsem mu rozuměl. Ano mluví se tam o Slovu, Světle atd., ale také, že Slovo bylo Bůh a že bylo u Boha a v jeho náručí atd. Jsem přesvědčen i když to možná neumím správně vysvětlit, že Slovo-Kristus je Bůh, ale stojící nebo působící nebo jak to chcete u Boha tedy vedle Boha. V náručí zase chápu, že to ukazuje na ten fakt, že jej Bůh zplodil a také i to, že Slovo-Kristus plní Boží vůli (Otcovu). Proč ale o tom píši. Celé to na mne působí, že Slovo je Bohem a u Boha, že Bohů je víc, ale ne v jedné osobě Boží! Elohim je skupina Bohů, která se podílela, podílí na dění jak ve vesmíru tak i na zemi. Ostatní je již lidský kalkul a to mě nechává klidným, protože vím, co se o lidech potažmo jejich moudrosti v Písmech píše.

P.S. Přidám trošku k tomu kalkulu, protože nic nenadělám jsem také člověk a jestli moudrý či nikoli nechám na někom jiném k posouzení. Zda-li se v Písmech píše o Elohim, andělech... a o archandělovi, domnívám se, že i v případě Elohim je Bůh-Otec-Všemohoucí, který tuto skupinu Bohů nějak snad zaštiťuje, vede nebo dokonce a tady bych si byl "skoro jistý" je ten z Bohů, který nemá počátek ani konec, což v případě ostatních z Elohim se nedá takto jednoznačně říci. Ale říkám i tento můj názor považuji do jisté míry za kalkul a proto jej vlastně jen vypouštím jako názor a ne jako fakt. Protože vše, co je mezi nebem a zemí mě nechává klidným protože jinak bych svoji víru musel poopravit nebo nebrat vážně, kdybych se na tyto věci měl dívat jinak.

Každý duchovní samozvaný mesiáš,co v době po napsání bible vyhlásí jakýkoliv jakýkoliv blábol se ohání tvrzením,že byl osvícen či inspirován "duchem svatým."Seznam všeho co kdy bylo vyhlášeno ve jménu ducha svatého by bylo nesmírně obsáhlé dílo.Zajímavé je,že bible ačkoli srozumitelně a jednoznačně vysvětluje identitu boží a Ježíše Krista,u svatého ducha,vysvětlení není žádné.Možné závěry čtenáře či badatele z kontextu písma jsou rozporné.Vezme-li se v úvahu,že v době kanonizace písem Nicejským koncilem r.325 byla velmi v módě řecká filosofie,která si libuje v nejednoznačných a nevysvětlitelných pojmech,lze usoudit,kde se to v bibli,produktu té doby vzalo.V té době bylo křesťanství již v pokročilém stadiu odpadnutí od pravdy a navíc pod tlakem přijetí nějaké podoby božské trojice,jak bylo zvykem v ostatních náboženstvích.Když koncil nedokázal logicky podat identitu ducha svatého,tak aby byl přijatelný v římské říši,prohlásil,že hřích proti DS je vždy neodpustitelný,na rozdíl od hříchu proti bohu,kdy je odpuštění v boží pravomoci.Logicky to pak vypadá,že ani všemohoucí bůh otec nemá moc odpustit hřích proti duchu svatému.Příprava falešného křesťanství probíhala pod zájmem a péčí římského císařství již ve 3.století v klášterech(lat.kloster=uzavžený) v severní africe.Falešní křesťané měli za úkol pronikat do struktury pravých křesťanů a usnadnit jejich vyhlazení.Pravé inspirované spisy byly páleny a náhradou za ně byla vydána cenzurovaná falza shrnutá do jediného souboru,jež prohlásil koncil za písmo svaté.Pro výběr svitků byla určena 3 kritéria.
1.svitek obsahuje hlavní články katolické víry
2.svitek napsali apoštolové nebo jejich přímý učedníci
3.svitek byl známý ve většině odhalených křesťanských sborů
žádné kritérium se nezabývá boží inspirací.
Z těchto důvodů ještě nikdo nedokázal věrohodně a logicky vysvětlit vše co je v bibli psáno.často vysvětlení naráží na rozpor s jinými texty a dohadování mezi teology o významu toho či onoho jsou nekonečná.

Dle mého názoru není možné dálodlouze diskutovat o Duchu svatém, který nemá jméno. Ve jménu zákona se dle činu odsuzuje. Zákon nemá jméno, ale má cenu srovnatelnou jako ten, který zákon sepisuje.
Totéž Bůh používá Ducha svatého jako prostředek pro jeho účely, i když je Bůh Duch. Duch nemůže být Bůh, jako zákon nemůže být zákondárce, ale zákonodárce může být zákon. Zákon určuje, odsuzuje, omilostní, vidí, hovoří, říká, je dobrý, je špatný atd. Zákon není o sobě život, ale je život. Kdo jedná proti zákonu, jedná proti Zákonodárci.
Proč v Bibli není zmínka o tom, že hřích proti Bohu Otci není odpuštění?
Křest ve jménu Ducha svatého znamená přijmout učení od Boha a jeho souvislosti. Kdo nemá dar Ducha svatého, nemá poznání o Bohu Otci. Vidíte souvislost?
Totéž postavení Krále Ježíše Krista, i když je Boží podstaty, jednorozený Boží syn, vzhledem k lidem a andělům Bůh, ale k Otci Boží syn. Otec ke svému synovi je Bůh. Jediný pravý Bůh je Bůh Otec. Ježíš je roven Bohu v tom smyslu, že dostal od Otce Ducha svatého k činění Otcovy vůle. V něm stvořeno všechno i pro něho a skrze něho. Ježíš žije díky Otci, Otec žije sám od sebe. Ježíš je též Allfa i Omega díky Otci působením Ducha svatého.
Proto si nemohou být rovni, ani Duch svatý nemůže být Bůh sám o sobě, i když myslí, chrání, mluví, tvoří atd. toto vše slouží pro účely Boží.

Možná se mýlím, není důležité. Nechci se nikým ovlivňovat. Nauka SJ má někdy ovšem pravdu, totéž KC. Všichni dohromady sjednocují Duchem svatým ke slávě Boha Otce.

Mat. 12:28 ,Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království.ˇ Zde vidíte závislost Ježíše na Božím neboli svatém Duchu.
Sk. 5:3 Petr mu na to řekl: ,Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? .... 9.verš ,To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?´
Manželé Ananiášovi oklamali Hospodinova Ducha neboli Ducha svatého, Ducha Božího, samotného Boha Otce.

Kvůli anonymitě jsem pozměnil jméno nick sazeč, abych setrval dále v organizaci.

To proto abych se účastnil sjezdu v květnu mezi neslyšícími a nebyl označen. Roman nick sazeč pracoval v tiskárně.