Proč se v Bibli píše o darech Ducha svatého?

Vážený Pavle, zažil jsem uzdravení i přes donesený šátek "nemocného" nebo na dálku... www.novyzivot.cz
Proto jsem přesvědčen ,že Duch s. působí i dnes jak to dělal v prvním století..

Vážený Pavle, zažil jsem uzdravení i přes donesený šátek "nemocného" nebo na dálku... www.novyzivot.cz
Proto jsem přesvědčen ,že Duch s. působí i dnes jak to dělal v prvním století..

Tak to je paráda. Je to bezva, hlavně jako prevence proti zdražení léků, platbě receptů, lékaře a pobytu v nemocnici.

Kde se to dá sehnat????????

A o co jiného bychom se měli modlit, než o ducha (nebo Ducha) svatého?
Jak mám cítit jinak Boží odpovědi než skrze ducha, tedy nadpřirozeným jevem?

A jestli čtu, že někdo byl přítomen zázraku, proč bych měl jeho zkušenost s despektem komentovat?

Nerozumím oponentům zkušeností s dary ducha. Chápal bych opozici u humanistů, ateistů. Ale u věřících?

V co tedy věří ten, kdo popírá skutečnost, že Bůh má moc duchem vládnout podle své vůle?

No já nepochybuji o tom, že Bůh má moc nad svým Duchem, to by tak bylo kdyby ji neměl, že? Já zas nerozumím, že někdo nerozumí, že jiní mají důvěru v Písmo a v prohlášení nebo varování například: abychom nevěřili všemu, co zažijeme a že je to od Něho. Teď jsem trošičku parafrázoval, to co je v NZ. Klidně si tomu věřte a neoponujte, přece jste svobodní a máte svůj rozum, ne?

V co tedy věří ten, kdo popírá skutečnost, že Bůh má moc duchem vládnout podle své vůle?

Jednoduše věří, že to tak Bůh dělá. Ale je to podle jeho vůle a ne představ člověka.

Nezapomeň, že satan toto jednání (moc Ducha) úspěšně napodobuje. A ví proč.
Proto asi Ježíš dopředu dal směrnici. "moje pravé učedníky poznáte podle jejich ovoce" Ne tedy podle jejich tvrzení a zázračných darů...

Pochopil jsi to, co tím myslím????

Rád bych přispěl do této diskuze v zájmu hledajících svou zkušeností. Některé z přítomných si pamatuji, ikdyž se trochu změnili přezdívky. Já jsem zde vystupoval nejprve pod přezdívkou Pavel Power a poté zkráceně pod pavel pw.
Chtěl bych tedy předně říci, že jsem našel, co jsem hledal. A hledal jsem především vztah s Bohem. Oboustraný potvrzený vztah s Bohem. Myslím, že tuto touhu má hluboko v sobě ukrytou snad každý člověk. Je důležité, jak dalece a jak bolestně si své oddělení od Boha uvědomuješ, abys ho skutečně hledal. Pokud pochopíš svůj stav bolestné oddělenosti od Boha, tak tady začíná cesta, jak ho najít. Židé, kterým kázal Jan Křtitel si tuto skutečnost uvědomovali a proto jim Jan ukazoval cestu a kázal jednoduché poselství "čiň pokání" a tak připravoval lidi na přijetí milosti spasení, které mělo přijít v Ježíši Kristu. Takhle ta cesta začíná.
Tak jako vzdělání začínáme v první třídě základní školy. Učíme se číst a psát. Potom počítat. Sčítat, odečítat, malou násobilku, velkou násobilku ... a na VŠ už je to integrální počet, derivace, lineární algebra apod.
Možná to někoho urazí, ale opravdu je potřeba začít první třídou. Někteří by zde rádi diskutovali nad složitými věcmi VŠ, ale ještě se obrazně řečeno nenaučili číst a psát.
Je nesmírně důležité vidět a přijmout svůj skutečný stav oddělenosti od Boha a začít od první třídy od pokání obrácení, naslouchání slovu. Pak se narodí víra. Pak se touto víru dají přijmout i další věci - nové narození, dary ducha apod.
Někteří si myslí, že mají perfektní víru, ale přitom nikdy neslyšeli Boží slovo. Nemohou tedy mít víru. Mezi vírou a náboženským přesvědčením je propastný rozdíl.
Vím, že někdo řekne, moc se tady nepovyšuj! Ne nepovyšuji se. Všemi těmi věcmi, o kterých hovořím jsem si prošel a musel jsem se lecčím bolestně prokousat. A to, že to tady píši má jediný důvod, chci pomoct hledajícím najít cestu.

Má cesta je úspěšná, radostná a naplněná. Obrátil jsem se. Naslouchal jsem slovu, přišla víra, prožil jsem nové narození, održel jsem křest svatým Duchem, mluvím jazyky. Můj vztah s Bohem se zásadně změnil, už zde není oddělení v důsledku hříchu. Všechny hříchy mi byly odpuštěny. To je skutečnost, kterou fyzicky a naprosto konkrétně prožívám ve vztahu k Bohu.

Přeji Boží požehnání všem upřímně hledajícím.

Milý Zdeňku,
ani nevíš jakou jsi mi udělal radost.
Mám zkušenost jako ty, tak jsem tu tvou četla se zatajeným dechem. Chvála Pánu!
Moc si přeju číst co nejvíc takových zkušeností, za každou je člověk, který se nechal odejmout Bohem.
Celou dobu jsem si myslela, že se k němu musím prostudovat a přišlo to ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že nevím nic a hlavně, že to ani nikdy nepochopím.
Přeju ti Pánův pokoj a radost.
Q.

Zdeňku,
i já hledám a nějak to nejde. Rady, jak na to, znám taky. Asi jako většina zde. Mám ale asi tvrdší srdce, nebo bylo příliš zklamání a nárazů. Nebo jsem asi moc (třeba i zbytečně ) opatrný.

V tvém příspěvku se mi líbí myšlenka, že mezi náboženstvím a vírou může být obrovská mezera.

Není mi ale jasné jedno.

Mluvíš jazyky. Nechci to zpochybňovat. Věřím tomu. Nejsi sám. Ale ptám se, co závažného tím jazykem pronášíš a proč to nemůže být řečeno (pokud jde o nějaké proroctzví, nebo jiný vzkaz Ducha) normálním a srozumitelným jazykem, a aby z toho měli i ostatní užitek, musí (podle záznamů z prvního století) být ještě další člověk, který to překládá.

Možná by bylo dobré, kdyby tato tvoje zdělení, jsi pravidelně předával srozumitelným jazykem na tuto diskuzi do zvláštní složky. Třeba i bez našich připomínek. Jen jako aktuální informace od Boha.
Domnívám se, že to byl hlavní účel jazyků, v době, kdy Bible ještě nebyla....

Chtěl bych ve své odpovědi panu Hvězdlickému vyjít z myšlenek v těchto místech Božího slova.

Matouš 13:3 a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: "Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.
4 A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.

2. Kor 10 kap
4 Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb.
5 Jimi boříme výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu

Přijde-li na shromáždění nevěřící a je osloven Božím slovem, může se stát, že téměř okamžitě, během jednoho shromáždění prožije své znovuzrození a je pokřtěn v Duchu svatém. Teprve potom je lépe a více poučen o Boží cestě. Chtělo by se říci, jestliže se toto stane s nevěřícím s tzv. světákem, který si dělal se svým způsobem života pramalé starosti, tím více potom člověk, který se nábožensky vzdělával a snažil se něco podle svého náboženství dodržovat, pak okamžitě pozná Pána a bude znovuzrozen. Opak je pravdou. Proč tomu tak je?  Dalo by se říci podle podobenství o rozsévači, že v případě bývalých SJ je ta půda tvrdá. Půda lidského srdce tvrdne díky hořkosti a zklamání. Ale není to nepřekonatelná překážka pokud člověk skutečně chce. Druhým problémem  je to, že na poli, kde má zakořenit a růst semeno, je vystavěno opevnění. Jsou to různé tvrze, hradby a pevnosti, myšlenkové konstrukce, které mají slovo zadržet a nepustit dovnitř. Nauky svědků Jehovových jsou takovými pevnostmi. Náboženské ovečky SJ jsou schované v takových pevnostech. Často tak léta žijí v přesvědčení, že jsou dobře chráněni před světem. Ony jsou skutečně dobře chráněny, ale nejen před světem, ale i před živým Božím slovem. Pobyt v pevnosti nauk vyvolává pocit bezpečí, jistoty a navíc falešné spravedlnosti. Ten člověk je oklamán a jeho potřeba Boha je nahrazena lží. Často se tak stává, že ovečka opustí organizaci, ale léta budovaná opevnění opatřená zbrojním arzenálem argumentů stojí v jejich srdcích i nadále. Proto se člověk musí odhodlat vyjít s tvrze ven a pomoci těm, kteří mu přišli na pomoc bořit a ne vidět v nich útočící nepřátele, které je třeba zahnat kameny vrženými z cimbuří obranných věží dolů.

Vyjít ven z hradeb a začít je bořit, to je pravé pokání v případě bývalých svědků Jehovových. Každého, kdo se vydá na tuto cestu čeká spousta práce. Ale Bůh mu pomůže. A nelze čekat, že vše přijde hned a bude to snadné. Ani v mém případě se nestalo všechno hned, když jsem se poprvé obrátil na Krista, nebo když jsem poprvé navštívil shromáždění Nového života. Od prvního zapochybování ve víře v organizaci k mému obrácení a opuštění organizace to bylo zhruba rok. Od mého obrácení ke  křtu Duchem to bylo zase nejméně rok. Ale byl to čas objevování nových věcí, čas růstu a to v podstatě trvá stále.

Takže pokud někdo chce, tak mu doporučuji, najít ve svém okolí pomoc. Najít místo, kde je skutečně slyšet mluvené živé Boží slovo. Já takové slovo našel na shromáždění Nového života v Ústí nad Labem. Bylo to kupodivu kázání o Josefovi v Egyptě a jiných chronicky známých věcech, o kterých si lze myslet, to znám, to znám. Jenže já jsem tehdy pochopil, že to vlastně neznám a že ten člověk, který tam káže a vyučuje, ví o čem mluví. Byla to ta hluboká znalost Božího slova, živá znalost, to co rezonovalo s mým srdcem. Obsah sdělení, který ve mně probudil touhu slyšet více a více. Začal jsem myšlenku slovem kupodivu. Ano kupodivu to nebylo zázračné uzdravování ani mluvení jazyky a jiné viditelné projevy působení Ducha svatého. Ne, bylo to vyučování, bylo to inspirováné kázání, bylo to slovo zaseté do mého srdce. A bylo to vždy slovo, po kterém jsem toužil na každém dalším shromáždění. Nebylo vždy příjemné, nelechtalo uši. Ale já jsem Bohu řekl, že se chci změnit a pokořil jsem se. Bylo to SLOVO, které mně změnilo a umožnilo mi dnes mít dar Ducha svatého.

K druhé polovině se vyjádřím stručně, protože tím, že člověk pozná nějakou nauku, ještě se nestává účastníkem těch věcí. A tak bych se skutečně raději věnoval oné první třídě. Mohu jen říci, že mi nebyl dán dar mluvení jazyky ku prospěchu zde shromážděných lidí v diskusi, potom by samozřejmě stálo zato zřídit k tomu extraspeciál schránku. Byl mi dán dar mluvení jazyky, který je dán každému věřícímu při křtu ve sv Duchu k osobnímu budování a prospěchu. Když mluvím, mluvím Bohu a buduje mně to. Nepotřebuji být odborníkem na mluvení jazyky, abych jimi mluvil, prostě mluvím.
Dokonce bych mohl říci, že již rok mám doma knihu, která je celá o modlitbě a 1/2 je o modlitbě v jazycích. Četl jsem jí, ale vůbec jsem nevěděl o čem je. Teď mluvím jazyky a už vím o čem je. Zrovna tak to bude s Vámi. Napíše se spousta informací, ale až to zažijete, tak budete vědět o čem to je, pak z nich teprve budete mít užitek.

Tak díky. Tomu bych i rozuměl a budu o tom vážně uvažovat...

Zdeněk Bláha napsal:

Je důležité, jak dalece a jak bolestně si své oddělení od Boha uvědomuješ, abys ho skutečně hledal. Pokud pochopíš svůj stav bolestné oddělenosti od Boha, tak tady začíná cesta, jak ho najít.


Tak jako vzdělání začínáme v první třídě základní školy. Učíme se číst a psát. Potom počítat. Sčítat, odečítat, malou násobilku, velkou násobilku ... a na VŠ už je to integrální počet, derivace, lineární algebra apod.
Možná to někoho urazí, ale opravdu je potřeba začít první třídou. Někteří by zde rádi diskutovali nad složitými věcmi VŠ, ale ještě se obrazně řečeno nenaučili číst a psát..

J: hezká autentická zkušenost, osobně se bych ale upozornil na ony typicky křesťanské-sektářské postoje kdy je nepochybně možný i následující výklad:

a) vzbudí se v člověku pocit oddělení od boha (proč by se měl člověk cítit oddělen od svého tvůrce, třeba indiáni nebo budhisti tento koncept nemají neb je nadbytečný)

b) poté co je vzbuzen pocit viny se mu z něj nabídne východisko

c) aby tento koncept mysl a city člověka přijaly je zapotřebí zpracovat jeho myšlení:

ale opravdu je potřeba začít první třídou. Někteří by zde rádi diskutovali nad složitými věcmi VŠ, ale ještě se obrazně řečeno nenaučili

po této indoktrinaci je cesta k hlubokému citovému prožitku víry s pocitem jedinečnosti otevřená

Hvězdlický

Mluvíš jazyky. Nechci to zpochybňovat. Věřím tomu. Nejsi sám. Ale ptám se, co závažného tím jazykem pronášíš a proč to nemůže být řečeno (pokud jde o nějaké proroctzví, nebo jiný vzkaz Ducha) normálním a srozumitelným jazykem, a aby z toho měli i ostatní užitek, musí (podle záznamů z prvního století) být ještě další člověk, který to překládá.

Otázka síce smeruje na Zdeňka, ale dovolím si pridať zopár názorov aj ja. V prvom rade musím povedať, že ja si nie som vedomý daru hovorenia jazykmi, ale keďže nedávno sme o tom u nás hovorili, tak zopár informácií mám od ľudí, ktorí sú presvedčení, že tento dar majú. Tento dar sa volá glossolalia a znamená, že dotyčný prejavuje schopnosť hovoriť jazykom ktorý nikdy pred tým nepoznal. Ešte pred tým však musím povedať, že existujú také dva hlavné skupiny tých, ktorí majú tento dar. Jedni hovoria jazykmi, a tí druhí rozumejú jazykom, alebo ich vedia vykladať. Tí čo hovoria jazykmi sa ešte delia na tých, ktorí hovoria nepoznaným jazykom a na tých, ktorý hovoria poznaným. (teda jazykom súčasným alebo minulým, ale reálnym)
Takže tí, ktorí hovoria jazykmi (podľa môjho malého prieskumu ich je najväčšia skupina) hovoria prevažne jazykom nepoznaným. Ak niekto takto rozpráva, tak to znie ako skutočná reč, s intonáciou avšak nemá to štruktúru jazyka. Jedna obdarovaná hovorí, že su to v podstate zhluky slabik, a pripomina to asi tak najviac detske zvatlanie. nie je to teda rec v pravom zmysle slova a tym padom sa neda ani "prelozit". kto hovori jazykmi, nerozumie co hovori. A ja len dodám, že ani nikto iný nerozumie, čo ten dotyčný hovorí.
Druhá skupinka sú tí, ktorí hovoria poznaným jazykom. Vtedy tiež nevedia čo hovoria a dokiaľ ich nestretne niekto, kto tento jazyk spozná, tak ani nebudú vedieť, že čo hovoria. Môže sa to stať náhodou, že po niekoľkých rokoch sa stretnú s človekom, ktorý im povie: človeče ty hovoríš po aramejsky, alebo po sýrsky....
Potom tu máme tretiu skupinu, to je skupina málo rozšírených, ktorí jazykom rozumejú. Nejedná sa tu o tých, ktorí pochádzajú z krajiny, kde sa týmto jazykom normálne rozpráva. Jedná sa o tých, ktorí rozumejú nepoznaným jazykom. Vtedy ten človek povie "kámo, ja som to nikdy nepočul, čo hovoríš, ale porozumel som Ti". Vtip je v tom, že ten kto týmto jazykom hovorí nevie čo povedal a tak sa môžu spolu dopĺňať. Tí ktorý majú dar "porozumenia" jazykom zväčša nevedia hovoriť tým jazykom.
Mohol by som povedať, že existuje aj štvrtá skupinka (ale takého som ešte nestretol), ktorý má dar "vykladať jazyky". Je to niečo ako "porozumenie jazykom", ale s tým rozdielom, že ak v jazyku je zakombinovaná nejaká správa, tak dotyčný ju vie "rozšifrovať". V skutočnosti však nie som presvedčený, že takáto skupina existuje. Len sa o nej hovorí.

Možná by bylo dobré, kdyby tato tvoje zdělení, jsi pravidelně předával srozumitelným jazykem na tuto diskuzi do zvláštní složky. Třeba i bez našich připomínek. Jen jako aktuální informace od Boha.
Domnívám se, že to byl hlavní účel jazyků, v době, kdy Bible ještě nebyla....

Podľa môjho názoru (po tom ako som vypočul svedectvá tých, ktorí o sebe vedia, že hovoria jazykmi) tak ten čo hovorí jazykom neprijíma správy, ktoré by mohol ďalej komunikovať. Skôr je to naopak. Hovorenie jazykmi (podľa môjho prieskumu) je skôr modlitba k Bohu. Modlitba v jazyku, ktorému dotyčný sám nerozumie, ale ktorou povie veci, ktoré by svojím vlastným jazykom nepovedal. Vtip je v tom, že dotyčný nevie o čo prosí alebo za čo ďakuje. Tí ktorí majú skúsenosť hovoria väčšinou, že cítia, že sa modlia za veci, ktoré vedome ani nepoznajú, ale cítia, že sa za ne treba modliť. Teda sa modlia za potreby, ktoré ešte nevznikli, alebo ktoré nie sú ich vlastné a za ktoré by sa za normálnych okolností nikdy nemodlili. Niektorí hovoria, že preto, že sa jedná o dar Ducha svätého, tak modlitba týmto jazykom je vlastne modlitba v spoločnosti Ducha svätého, je to teda akoby sme sa spoločne s Duchom svätým modlili. V niektorých spoločenstvách sa ľudia radi modlievajú spoločne, no to by mohlo byť ako keby namiesto kamaráta sedel na pohovke vedľa sám Duch svätý a on sám viedol modlitbu. No a pretože Duch svätý vie všetko, tak dotyční hovoria, že už akoby v predstihu dostali odpoveď na svoju modlitbu. Lepšie poviem. Cítia, že už akoby v predstihu, alebo v tom istom okamihu bola ich modlitba vyslyšaná a to aj napriek tomu, že nevedia čo sa modlia. Ide to samo.

Teraz tu máme ešte jeden problém. Ako vedieť, že sa ja skutočne modlím v jazyku, alebo ako vedieť, že niekto iný má tento dar. Je to veľmi ťažké a tí, ktorí ho majú jednoducho povedia, že cítia silný zážitok a proste vedia, že je modlitba s pomocou Ducha svätého v jazyku, ktorému Boh rozumie. Iný prípad nastane, keď niekto iný povie dotyčnému, že ho počul modliť sa v jazyku, ktorému rozumel, vtedy je to potvrdené z dvoch strán. Prečo hovorím o tom, že je potreba rozoznávať, alebo, že nie každý kto si myslí, že hovorí v jazyku, tak skutočne hovorí v jazyku. Pretože, rozprávať po hotentótsky vie asi skutočne každý. A je možné, že niekto sa nechá zviesť spoločenstvom a začne takto rozprávať presvedčený o tom, že má dar jazyka. Nemusí to byť pravda. Dar jazyka však nie je jediný charizmatický dar Ducha svätého preto by tí v spoločenstve, ktorí necítia takéto pozvanie nemali byť sklamaní. Takmer určite majú iný dar o ktorom ani nemusia vedieť.

Štefane, je to precízní a podrobné vysvětlení. Díky.
Tato skutečnost mi ale bere jakoukoliv chuť o něco podobného usilovat.

Jsem přesvědčen, že máš pravdu.
V tom případě, jestli Duch, bude mluvit a jednat za mne, přebírá i odpovědnost. Já nic "já muzikant"

Dám příklad ještě jedné varianty mluvení jazykem (a možná, že všechny způsoby mají společný zdroj).

Moje babička byla členkou círikve Českobratrská- Ochranovská a později Baptistka.
Současně s tím, fungovala jako spiritistické medium. V tranzu mluvila jazykem, kterému nikdo nerozuměl. Podle některých to snad měla být staroegyptština.

Vzniká otázka, který duch dal babičce tuto schopnost a promlouval jejím prostřednictvím? Byl to Boží Duch a nebo duch démona?? K čemu tato schopnost byla dobrá?? Víru v co, měla v posluchačích upevnit?? Jak se na to dívá Písmo??

Dnes již znám odpovědi, ale pro většinu jsou nepřijatelné....

Hvězdlický

Vzniká otázka, který duch dal babičce tuto schopnost a promlouval jejím prostřednictvím? Byl to Boží Duch a nebo duch démona?? K čemu tato schopnost byla dobrá?? Víru v co, měla v posluchačích upevnit?? Jak se na to dívá Písmo??

Myslím, že sa na to dívate z druhého konca. Tí, ktorí hovoria jazykmi nemajú schopnosť aby nejaký duch "promlouval jejím prostřednictvím". O to tu v tomto prípade vôbec nejde. Je to skôr naopak. To oni hovoria s Duchom, modlia sa k Duchu, a jedná sa o ich vlastné modlitby... tak súkromné, že ani sami nerozumejú, čo sa modlia. Ale je to práve v tom, že Duch rozumie. Teda sa nejedná o nejakého ducha, ktorý sa prostredníctvom človeka vyslovuje. Je to človek, ktorý sa vyslovuje Duchu svätému jeho vlastnou rečou. Preto tu odpadá Vaša otázka, či to je Boží Duch, alebo démon. Táto schopnosť je dobrá (podľa toho čo viem) aby tí, ktorí sa modlia nepoznaným jazykom dosiahli pre seba to o čo žiadajú ale, zatiaľ sami nevedia čo to je. Niektorí hovoria, že dar jazykov je aj takou akoby bránou k iným darom Ducha, teda sa môžu modliť za iné dary. Tí čo hovoria poznaným jazykom môžu stretnúť človeka, ktorý im bude rozumieť, a takouto formou môžu zapríčiniť u tohoto človeka veľké veci. Tí ktorí vedia vykladať jazyky (ak takí sú) môžu vyložením modlitby prezradiť človekovi, ktorý sa modlí, aké sú jeho súženia a starosti, ktoré sú skryté, môžu mu pomôcť poznať samého seba.
Ak tento dar má upevniť vieru v človekovi, tak asi je to viera v moc Božiu.
A ako sa na to díva Písmo? Neviem, ale asi sa Písmo v súvislosti s hovorením jazykmi nikdy nevyjadruje negatívne.

Když apoštol Pavel nabádá Křesťany v Korintu k pořádku, mimo jiné se zmiňuje o tom, že křesťan ovládá svůj dar. Je to tedy dar. A přesně tak to funguje. Mluvím jazyky, kdy chci a přestanu taky kdy chci. Nepotřebuji se dostávat do žádného transu.

Písmo velmi správně poukazuje na to, že při mluvení jazyky je mysl bez užitku. Pro ty, kteří jazyky nemluví a tudíž neví o čem to vlastně je, to vysvětlím. Mohu se modlit v jazyku a při tom řídit auto, zrovna tak jako se při jízdě autem mohu modlit normálně.
A velmi přesně také vím, že v tom, co mluvím, jsem JÁ, je to moje modlitba, vychází přímo z mého ducha. A tak, jak se Duch Boží připojuje k mému duchu, tak mluvím.

Souhlasím s vámi oběma. Z toho mi vychází, že i když babička se silně hlásila ke Kristu, tak protože se účastnila spiritistické seance a byla jejich mediem, nemohla mluvit jazykem, ale to co bylo slyšet, bylo promlouvání démona jejím prostřednictvím.

Byl to také cizí jazyk, který ona neznala a ani nikdo z posluchačů.

Proto mám obavy, že se to může stát i u dalších věřících, kteří se domnívají, že patří Kristu a že mluví jazyky působením Ducha, ale nemusí to být vždy pravda.

Je to ale jen moje doměnka, na základě vašich úvah...a zkušenosti s babičkou.

Řekl bych, že se tady soustřeďujete na dary Ducha jako na nějaký rozhodující cil snažení. Cílem všeho toho snažení je však konečné spasení. Dary Ducha jsou prostředkem k tomu, aby se křesťan na té Cestě udržel a mohl bojovat duchovní boj, aby mohl mávat mečem Ducha. Proto se také píše o tom, že dary pominou. Ano pominou až splní svůj účel až přijde dojití do cíle. A to je i odpověď na téma Proč se v Bibli píše o darech Ducha? No přeci proto, že to byla a je běžná součást křesťanova života.

V současné době je tedy rozhodující vydat se na Cestu a jít po ní. To vám nezajistí vstup do žádné náboženské skupiny. Toto se může odehrát pouze na osobní rovině mezi Vámi a Bohem. Pokud toto nastane, pak přijde také důvěra v toho kdo se o nás stará.

NSSJ dělá z Boha pedanta, kterému je nesmírně těžké zalíbit. Věřící je tak v neustálé nejistotě jestli dělá všechno správně, jestli náhodou nepřehlédl nějaký drobný nepatrný pokyn a tak se náhodou nedostal pod odsouzení. Celou dobu vidí jenom nebezpečí a kdesi v dáli přísného a nepřístupného Boha.To je zákonický přístup. Zapomeň na něj. Bůh je dobrý a nepřehlédne sebemenší snahu. Vždy ji podpoří. A pokud se necháš vést, tak tě povede. Rozhodně mu není jedno jestli děláš věci dobře nebo špatně. Jen tě postupně vede k tomu, abys vyrostl a dělal věci správně.

Co se týče darů, nemám nejmenších pochyb o tom, že platí ujištění zapsaná Matoušem Mat 7:10 Nebo mu podá hada, [když ho] požádá o rybu? Budu parafrázovat: „Myslíš, že ti Otec pošle démona, když ho požádáš o sv. Ducha?

Copak tě nenapadlo, že věci jsou tak jednoduché, že prostě záleží na tom, koho o ty dary požádáš? Když si zavoláš démony, tak přijdou démoni. Když Otce poprosíš o sv. Ducha tak obdržíš Ducha.

Není třeba být tak vystresovaný. Bůh je dobrý. S přímými jedná přímo a s jednoduchými jednoduše.
A tak je potřeba ne vstoupit do toho správného náboženství nebo té jediné sekty, která má pravdu, ale je potřeba začít křičet k Bohu o pomoc a potom tu pomoc taky přijmout. Při tom všem je také důležité se sklidnit a naslouchat a přemýšlet. Někdy to jde pomalu. Ale jde to.

Bývalí SJ mají sice svá specifika, ale myslím, že i v této diskusi lze najít velmi dobré odpovědi, které svého času pomohly i mně. Myslím tím zejména Martina Cibulku. (Teď mně prosím omluvte vy, které jsem nezmínil.) Jenže hlava plná odpovědí ještě neznamená, že jsi něco poznal. Až to opravdu poznáš, stane se to tvojí součástí. To znamená nejen to poznej, ale ztotožni se s tím.

A rád bych každého ujistil, že odpovědi existují. Začněte první třídou. Pokání a důvěra v Boha. Volejte a křičte na Boha, to je pravý význam slova vzývat.

Řekl bych, že se tady soustřeďujete na dary Ducha jako na nějaký rozhodující cil snažení.

Tak tomu bych rozuměl. Ale můj problém to není.

Padla tady zmíka o textu, kde je slovo "had"
Vzpoměl jsem si na jeden text, který by si každý, kdo se domnívá, že dary Ducha má, vyzkoušet.

Marek 16:18 Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou. (tak tedy ne, nenávist a pronásledování)

Lukáš 10:19 Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.

Sváťo, opět se projevuješ jako ten "had", ale správná odpověď na Tvé doporučování je takováto: "Je také napsáno: "Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha."" (Matouš 4:7, KMS)

Jám jsem čekal příklady věřících, kteří běžně vypijou jed (náhodou a ne úmyslně) a jedovatý had se sice do nich zakousne (třeba zmije na pasece, náhodou), jako do Pavla a nic se jim nestane.

Skutky apoštolů 28:4 Jakmile domorodci uviděli, že mu visí na ruce had, říkali si mezi sebou: "Ten člověk je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila, aby zůstal na živu."

(Ti domorodci jistě dobře reozevnali, když visel zakousnutý had A NEBO JEN OVINUTÝ...)

Namísto toho, mě označíš za hada..

PODIVNÉ...

To víš, učitelé!

Zdeňku teď se s něčím podobným setkávám, zajímalo by mne zda máš nějaké osobní nebo alespoˇz blízka zkušenosti o které by ses podělil.

Pro úplnost poznámka: nevěřím že je bůh omezený jedním vyznáním a jednou knihou a jednou terminologií.

Přijde mi to moc jako varianta na svědkovství...

jona777 napsal:Zdeňku teď se s něčím podobným setkávám, zajímalo by mne zda máš nějaké osobní nebo alespoˇz blízka zkušenosti o které by ses podělil.

Pro úplnost poznámka: nevěřím že je bůh omezený jedním vyznáním a jednou knihou a jednou terminologií.

Přijde mi to moc jako varianta na svědkovství...

Snažil jsem se být tak osobní jak jen to v písemné formě lze a jak to dovoluje rámec počítačové diskuse. Pokud má být něco osobnější, tak pak je nutné zvolit i osobnější formu komunikace.

K otázce omezenosti mohu dodat jen to, že si náramně užívám svobodu.