Biblický kánon

Představte si, že jste ve třetím století, máte kolem sebe spoustu svitků a někdo přišel s nápadem, že by bylo dobré, tak jako existují hebrejská písma, vytvořit něco podobného i s těmi křesťanskými řeckými. Odpoutejte se od nynějšího kánonu a zvažte, zda byste vůbec chtěli shromáždit písma, která později prohlásíte za svatá. Podle čeho byste se řídili? Čí dopisy byste vybrali? A proč některé ano a některé ne? To samé evangelia, proč tyto ano a jiné ne? A považovali byste se za ty správné osoby, které mohou vybírat, co je nejvěrnější? Nebo, kteří lidé by měli být pověřeni výběrem?

Představte si, že jste ve třetím století, máte kolem sebe spoustu svitků a někdo přišel s nápadem, že by bylo dobré, tak jako existují hebrejská písma, vytvořit něco podobného i s těmi křesťanskými řeckými.

Arago, to je hypoteticka situace, ktera z hlediska dejin formovani NZ jak ji zname dnes, nenastala.

Vime z patristiky, ze Markion tento rodak z Pontu (Irenej, Adversus Haereses 27,1-4) prichazi kolem roku 140 n.l. do Rima. Tam po nekolika letech zaklada vlastni cirkev. Je v povazovan za nejvyprofilovanejsiho a nejoriginalnejsiho teologa 2. stoleti .
Pro vyjasneni svych nauk vytvoril Markion vyber a revizi biblickych spisu a byl tak zjevne prvni teolog s novozakonnim kanonem (viz Norbert Brox v komentari k AdvHaer 27,1).

Jak už kdysi dávno řekl někdo přede mnou(a řekl to dřív než vznikl kanon)"Všechno písmo je prospěšné..." nemám potřebu to třídit na kannonické,apokryfní atd.
I v apokryfech se skrývá spousta moudrosti.

kód:

I v apokryfech se skrývá spousta moudrosti.

tu lze najít v každé knize. I když nemá s Písmem nic společného...

Jak už kdysi dávno řekl někdo přede mnou(a řekl to dřív než vznikl kanon)"Všechno písmo je prospěšné..." nemám potřebu to třídit na kannonické,apokryfní atd.
I v apokryfech se skrývá spousta moudrosti.

Mysteri, souhlasim...jen pro zajemce pridavam ze strany 79 in Der Text des Neuen Testament do K. a B. Alandovych, vydala Nemecka biblicka spolecnost, 2. vydani 1989


Předávání novozákonního textu se vyznačuje zejména velmi výraznou tenicitou (lat. dosl. pevným uchopením, odtud trvalost). S vytrvalostí je zde zachováváno to, co jednou již existuje. Právě ta – což ohromuje- úplnost novozákonní tradice, ona hygiainúsa didaskalia (zdravé učení z 1.Tim 1:10), což také předpokládá novozákonní textová kritika , poskytuje jistotu o uchování původního textu. Odhlédneme-li od lekcionářů, zůstává ještě okolo 3200 rukopisů NZ, k nímž je nutné ještě připočítat staré překlady a citáty církevních otců – můžeme si být jisti, že řada z nich, vzdor všem mocným zákonům církevní tradice a váhy pozdějšího textu, uchovala původní stav textu.
Jako příklad si uveďme závěr Markova evangelia, Marek 16:9-20. Tento tzv. „dlouhý závěr“ se jeví jako absolutně přesvědčivý, přesto ho od Tischendorfova vydání řeckého NZ, pouze Merk a Bover dokládají bez omezení, ostatní je uváději v jednoduchých nebo dvojitých hranatých závorkách. U Nestle – Aland26 předchází text 16:9-20, jenž je sám uvozen dvojitými závorkami, tzv. „krátkým závěrem“, který je taktéž ve dvojitých závorkách. To je výsledek pečlivého vyhodnocení rukopisné tradice.

Ano, nabízí 99% řeckých rukopisů a ostatní tradice onen tzv. „dlouhý závěr“, jenž skrze mnohá století přijal takříkajíc církevně úřední charakter a platil za pevnou součást Markova evangelia. Ale: v B jako v  končí Markovo evangelium v 16:8, stejně tak výroky Eusebia z Cesaree a Hieronyma, kteří odkazují na četné jiné rukopisy. Sinajsko-syrský sys, starolatinský rukopis k z 4./5. stol., nejméně jeden sahidijský rukopis z 5. stol, nejstarší gruzínské a rovněž velký počet arménských rukopisů nabízí stejné čtení, přičemž k - rukopis, který svojí tradicí sahá až rané doby – má místo tzv. „dlouhého závěru“ tzv. „krátký závěr“. Tento již v rané době zjevně velmi rozšířený závěr Markova evangelia v 16:8, je podložen církevní tradicí, avšak nemohl být vykořeněn; on se víceméně vytrvale uchovával. Ještě v miniskulním rukopise č. 304 z 12.stol. končí Markovo evangelium v 16:8. Výrazný počet rukopisů připojuje k Markovi 16:9-20 textově-kritická znaménka nebo okrajové poznámky, jenž zvýrazňují pochybnost o původnosti 16:9-20 – a to až do 16. století! …. I přes tyto církevně jak teologicky důležité, aby se neřeklo: základní, výroky zůstává nemálo řeckých rukopisů, mezi nimi oba nejdůležitější majuskulní rukopisy B a , věrnými předávanému textu a zachovávají ho skrz všechny století nejméně v takové formě, aby dochovali pochybnost o 16:9-20, stejně jak to činí překlady a církevní otcové.

Tato tenicita je ještě tím výrazněji demonstrována tím, že se v rukopisech mimo k také nachází tzv. „krátký závěr“.
Ten samotný závěr je, jak bylo již uvedeno, dosud doložen jen ve starolatinském rukopise k . Ale celá řada majuskul (0112 z 6./7. stol., 099 z 7. stol., L z 8.stol., a  z 8./9. stol.) ho předávají spolu s 16:9-20, a sice ho předcházejí, tj. řazení textu je vždy následující: 16:1-8, poté tzv. „krátký závěr“ a následně 16:9-20. K tomu náleží také jeden unciální lekcionář z 8.stol. a rovněž minuskulní 579 z 13. stol. Vedle těchto řeckých podání je dochován i v koptských, syrských a též etiopských, vesměs velmi pozdních překladech. To je skoro nepochopitelné, neboť oba závěry si vzájemně konkurují, jeden vylučuje druhý. Přesto je tradován v mnoha rukopisech a překladech po celá staletí: právě protože se oba, vždy jednou – a sice každý zvlášť – nacházel dané rukopisné předloze. To lze jen tak vysvětlit: závěr Markova evangelia s 16:8 byl velmi brzo po svém všeobecném rozšíření ve všech církevních provincií, což mohlo několik desetiletí trvat, považován za neuspokojivý. Je zde psáno o faktu prázdného hrobu, ale setkání učedníku se vzkříšeným je jen oznámeno, není však vyprávěno. Tak se stalo a sice s jistotou již ve 2.stol, že evangelium získalo závěr.
Tzv. „krátký závěr“ to činí velmi nedokonale – buďto, že vznikl velmi brzo nebo v odlehlém sboru s relativně nízkou úrovní, ten tzv. „dlouhý závěr“, vznikl buďto mnohem později a/nebo pocházel od pisatele s vyšší úrovní, to vyjadřuje mnohem přesvědčivěji. Oba závěry museli vzniknout na sobě navzájem a pravděpodobně v rozdílných církevních provinciích….


***

Kdo ma zajem nastudovat si tuto tematiku, uvadim souhrn literatury (vyse uvedene dilo, ze ktereho cituji, je zde oznaceno za "standardni dilo" textove kritiky NZ)

Vydani reckych textu NZ

Novum Testamentum Graece. Barbara Aland / Eberhard Nestle at col., 27. vydani Stuttgart 2001
(pro textovou kritiku je toto aktualni dilo vyznamne, kvuli zohledneni nejnovejsich rukopisnych nalezu) ISBN 3-920609-32-8

Bruce M. Metzger: A Textual Commentary on the Greek New Testament. A Companion Volume to the United Bible Societies' Greek New Testament (Fourth Revised Edition). Dt. Bibelges./United Bible Soc., Stuttgart 2. Aufl. 1994 ISBN 3-438-06010-8

Novum Testamentum Graecum Editio Critica Maior. Vydano: Institut für neutestamentliche Textforschung Münster. dosud vysly tzv. katolicke dopisy: Stuttgart 1997-2003

Uvody a pomucky pro studium

Kurt Aland, Barbara Aland: Der Text des Neuen Testaments. Einführung in die wissenschaftlichen Ausgaben sowie in Theorie und Praxis der modernen Textkritik. 1982. Stuttgart 2. vyd. 1989 (standardni dilo k tematu) ISBN 3-438-06011-6

Kurt Aland: Kurzgefaßte Liste der griechischen Handschriften des Neuen Testaments. ANTT 1. Berlin 2. vyd. 1994

Bruce M. Metzger: The Text of the New Testament. Its Transmission, Corruption, and Restoration. New York 3. Aufl. 1992

James Keith Elliot: A Bibliography of Greek New Testament Manuscripts. MSSNTS 109. Univ. Press, Cambridge 2. Aufl. 2000 ISBN 0-521-77012-2

Dejiny novozakonni textove kritiky

Martin Heide: Der einzig wahre Bibeltext? Erasmus von Rotterdam und die Frage nach dem Urtext. 5., vylepsene a rozsirene vydani. Verlag für Theologie und Religionswissenschaft, Nürnberg 2006 ISBN 978-3-933372-86-4

Winfried Ziegler: Die "wahre strenghistorische Kritik". Leben und Werk Carl Lachmanns und sein Beitrag zur neutestamentlichen Wissenschaft. Theos 41. Kovač, Hamburg 2000 ISBN 3-8300-0141-X

Aktualni stav badani

Bart D. Ehrman/M. W. Holmes (Hrsg.): The Text of the New Testament in Contemporary Research. Essays on the 'Status Quaestionis'. A Volume in Honor of Bruce M. Metzger. Studies and Documents 46. Eerdmans, Grand Rapids 1995 ISBN 0-8028-2440-4

Kent D. Clarke: Textual Optimism. A Critique of the United Bible Societies' Greek New Testament. JSNTSup 138. Academic Press, Sheffield 1997 ISBN 1-85075-649-X

A. Denaux (Hrsg.): New Testament Textual Criticism and Exegesis. Festschrift J. Delobel. BEThL 161. University Press, Peeters, Leuven 2002 ISBN 90-429-1085-2

Sylvia Nielsen: Euseb von Cäsarea und das Neue Testament. Methoden und Kriterien zur Verwendung von Kirchenväterzitaten innerhalb der neutestamentlichen Textforschung. Theorie und Forschung 786. Theologie 43. Roderer, Regensburg 2003 ISBN 3-89783-364-6

Eldon Jay Epp: Perspectives on New Testament Textual Criticism. Collected Essays. 1962 - 2004. Supplements to Novum Testamentum 116. Brill, Leiden u.a. 2005 ISBN 90-04-14246-0

Bart D. Ehrman: Studies in the Textual Criticism of the New Testament. New Testament Tools and Studies 33. Brill, Leiden u.a. 2006 ISBN 90-04-15032-3

Jestli snaha o "následování Krista" je podmíněna tak náročným studiem několikajazyčných publikací, tak já, a podobní nemáme šanci.

Nebo se mládenci jen tak vytahujete a předvádíte, abyste dokázali sami sobě svou důležitost??

Jistě, znalosti máte. To vám nikdo nebere, ale pro většinu z nás je to k ničemu a zbytečně matoucí.

Nebylo by pro vás prospěšnější založit jakési nové diskuzní stránky postavené na vědeckonáboženském základě, kde základním požadavkem pro registraci by byla dobrá znalost řečtiny, hebrejštiny a možná i částěčně aramejštiny???

Arago

Představte si, že jste ve třetím století, máte kolem sebe spoustu svitků a někdo přišel s nápadem, že by bylo dobré, tak jako existují hebrejská písma, vytvořit něco podobného i s těmi křesťanskými řeckými.

Predstaviť si to môžeme, ale ako píše už Petr W., takáto situácia v štvrtom storočí nebola. Rôzne kanóny sme poznali už pred synodami v Hippo a Kartágu. Marción zostavil svoj kánon štyri roky pred tým, ako ho z Cirkvi vylúčili. Obsahoval jedenásť kníh. Marciónov kánon však nemôžeme považovať za predobraz alebo predvoj kresťanského kánona, lebo jeho 11 kníh /Lukáš a desať Pavlových listov/ bolo ním samotným upravených pre gnostické účely a učenie. V kresťanstve sa situácia vyvíjala a o istom kánone hovorí aj Irenaeus. Z dnešný kníh však vynecháva List Filemonovi, List Hebrejom, List Jakubov, Druhý List Petrov, Tretí List Jánov, a List Júdov. Naopak, za inšpirovaný uznáva spis Hermasov pastier, a list Barnabáša. Origenes predstavil tiež svoj koncept. Nezahrnul List Hebrejom, List Jakubov, Druhý List Petrov, Druhý a Tretí List Jánov.
Sinajský kódex naopak obsahuje všetko novozákonné plus Hermasovho pastiera a List Barnabáša. Tak ako to máme dnes to prvý krát spomína Athanásius vo svojom veľkonočnom liste cirkevným zborom, ktoré spravoval. Athanásius tak sprostredkovane píše o prevládajúcej mienke v Cirkvi. Ani po synodách v Hippo a v Kartágu však k definitívnej zhode nedošlo. Existovali a stále existujú malé okrajové cirkvi, ktoré uznávajú menej alebo viac novozákonných kníh.

Podle čeho byste se řídili? Čí dopisy byste vybrali? A proč některé ano a některé ne? To samé evangelia, proč tyto ano a jiné ne?

Ťažko odpovedať. Ale môžem napísať podľa čoho sa riadila Cirkev na spomínaných synodách.
- Knihy museli byť v súlade s učením cirkvi /regula fidei - pravidlo viery prijaté od apoštolov/
- Knihy museli dokázateľne pochádzať od apoštolov alebo ich najbližších žiakov
- Knihy museli byť poznané vo väčšine zborov.

A považovali byste se za ty správné osoby, které mohou vybírat, co je nejvěrnější? Nebo, kteří lidé by měli být pověřeni výběrem?

Keďže som katolík, budem hovoriť z katolíckej stránky. Toto sa definitívne ukončilo (s definitívnou platnosťou) až na ekumenickom koncile v Tridente. Tam zbor biskupov a kardinálov definitívne /neomylne/ určil, ktoré spisy sú inšpirované. Udialo sa to na základe viery v dohľad Ducha svätého, ktorý neomylne vedie biskupov na všeobecných konciloch. Ako a prečo považujú za inšpirované tie knihy, ktoré považujú, protestanti, to neviem. Poväčšinou hovoria o informačnej a historickej analýze, a cross - referenčnej metóde... a takýchto veciach.

stefan napsal: Ako a prečo považujú za inšpirované tie knihy, ktoré považujú, protestanti, to neviem. Poväčšinou hovoria o informačnej a historickej analýze, a cross - referenčnej metóde... a takýchto veciach.

Ahoj Stefane,
jako protestant se kloním k tebou zmiňovaným synodám a jejich předpokladům více než k zmíněným analýzám.

Jinak se mi Aragův nápad líbí a nejspíš si vezmu k ruce Eusebia a nechám si vše projít hlavou.

Dóv

Díky za vaše obsáhlé komentáře. Nedivím se dědově reakci, já také vládnu studijně pouze jazykem českým. Ale nedá mi to, klást otázky těm, kteří v pátrání došli dál.
Ona myšlenka v úvodu, dosadit se sám na to místo, místo "kanonizátora" neměla snad až tak určovat, zda ta situace byla ve třetím století reálná, ale jde o to, uvědomit si, z čeho mohli vycházet tehdejší lidé. Stefan to stručně shrnul za katolickou církev,
Petr W vyzdvihl některé historické aspekty z hlediska nálezů.
Předpokládám ale, že tehdejší křesťané byli stejní jako my. Měli stejné pochybnosti, stejné necnosti. Myslíte si tedy, že tehdejší schraňovatelé Písem byli spíše odkázáni na modlitbu a intuici nebo na vědecké bádání. A našli bychom v Ježíšových výrocích něco, co by naznačovalo budoucí vytvoření sebraných spisů, které byly vytvořeny za jeho života?

Možná se najde i někdo, kdo bude tak mocně bádat a shromáždí velké množství cizojazyčné literatury, že se mu podaří dokázat, že celá kanonizace a vůbec celé Písmo je jeden velký podvod.
Vysměje se všem křesťanům a nabídne nějaké jiné, zaručeně pravé náboženství, a jako důkaz předloží opět horu podobné literatury.

Má to výhodu. Většina z nás rozumí jen česky, ostatní jazyky jen několik slov, nebo vět a ti ostatní nemají k podrobnějšímu průzkumu čas, ani chuť.
Nezbývá tedy nic jiného, jen věřit

Proto se uplatní

2. Timoteovi 4:3 Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.

A našli bychom v Ježíšových výrocích něco, co by naznačovalo budoucí vytvoření sebraných spisů, které byly vytvořeny za jeho života?

Napadá mě Ježíšovo ujištění u Jana ve 14. a 16. kapitole:

14:15-17
Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude

14:23-26
Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

16:12,13
Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.


Ježíš slíbil, že místo něho přijde někdo jiný - Duch svatý, který bude "na věky", "naučí nás všemu" a "připomene všecko" co Kristus říkal a dokonce nás "uvede do veškeré pravdy".

Tyhle Ježíšovy výroky jsou o tom, že v budoucnu to bude svatý Duch, který nás povede.
Takže: nepomáhal tedy svatý Duch právě tím, že pomáhal ve výběru spisů, které byly a jsou potřeba k tomu "připomínání" nebo k "naučení"?

Možná se najde i někdo, kdo bude tak mocně bádat a shromáždí velké množství cizojazyčné literatury, že celá kanonizace a vůbec celé Písmo je jeden velký podvod.

....dedo ikdybych ti mel pridat 500Kc na tu jizdenku do Prahy a zpet odkudkoliv kde jsi, tak bych to udelal, pokud bys by ochotny zajet trebas do ty knihovny ETF a bud ja nebo nekdo jeste zpusobilejsi ti ukazal, ze:
TREBAS textove kritice nejde o "kritiku" v lidovem slova smyslu, ale o odborne posouzeni kvality danych rukoupisnych pamatek Bible. Nalezeni odpovedi na puvod, zavislosti na skupine opisu, na stari, na jazykove kvalite, na odchylkach/vynechavkach a dodatcich mezi jednotlivymi rukoupisy ci skupinami ("rodinami") rukopisu...atd. atd.
Pokud by ktomu nedoslo a hlavne nedochazelo jiz od antiky, tak by se bible nedochovala tak dobre zdokumentovana, jak je a mozna bychom meli dva tri neuplne rukopisy...
Ty za bibli muzes dekovat nejen Bohu a tem, kdo ji napsali, ale take tem tisicum bezejmennych opisovacum, tem co srovnavali ruzne textove varianty, tem co sestavovali pokud mozne co nejpreciznejsi text, ze si tu bibli muzes cist i dnes.

A co za tim stoji, to nemusis studovat, ale kdyz budes alespon sezname s tim, co bys videl v ty knihovne, tak uz proste pak je vylouceno, abys napsal neco takoveho, co pises...

Souhlasím s tebou. Všude je kus pravdy. I když časem bývá většina těch starých pravd změněna novým poznáním.

Vadí mi jen to, co není psané česky (na této diskuzi) a já tomu nerozumím.


Mám nepříjemný pocit, jako když v "bedně" slyším výraz DíVíDí a ne česky DeVeDe. Co se týká CeDe, tak tam ti cizojazyční borci mluví česky a nečíkají CíDí...

Má to výhodu. Většina z nás rozumí jen česky, ostatní jazyky jen několik slov, nebo vět a ti ostatní nemají k podrobnějšímu průzkumu čas, ani chuť.
Nezbývá tedy nic jiného, jen věřit

jeste jednou a specialne pro dedu!

Eusebios ve svych Cirkevnich dejinach III:39 (nemecke vydani) pise nasledujici o jednom rannem nasledovnikovi Krista, jmene Papias. On je z hlediska dejin krestanstvi zajimavy - zel k nasi skode jsou jen jeho spisy framgentarne dochovane - , nebot zil jako treti generace krestanu, jenz apostoly uz nezazili, ale zazil jeste ty, jenz se s apostoly znali.

Podivej co on delal a jak jednal - pripominam, ze uz nezazil apostoly, stejne jako my, ale mohl jeste cerpat z ustni tradice. Vsimni meho zvyrazneni:

Papias sám v předmluvě ke svým knihám uvádí, že neviděl ani neslyšel svaté apoštoly. Tvrdí však, že přijal učení víry od přátel apoštolů.
Říká toto: "Nelituji, že jsem ti vysvětlil a tím i potvrdil pravdu toho, co jsem od starších (presbyterois) jasně poznal a dobře si zapamatoval. Neposlouchal jsem jako mnozí ty, co mnoho mluví, ale ty, kteří učili pravdu. Rovněž jsem se nepřidržoval těch, kteří přinášeli cizí učení, nýbrž těch, kteří od samého Pána přinášeli pravé učení. Setkal-li jsem se s někým, který se stýkal se staršími, podrobně jsem se vyptával co říkali apoštolové: Co řekl Ondřej, co Petr, co Filip, Tomáš či Jakub, Jan nebo Matouš či jiný z učedníků Pána, co kázali učedníci Pána Aristion a presbyter Jan. Nevěřil jsem, že mi napsané knihy více pomohou než živý hlas
živých lidí. "

Jak postupoval? Kombinoval nekolik forem, aby se dobral pravdy: vedel, ze ne ten, kdo hodne mluvi, musi byt notne ten, kdo uci pravdu; jako i ten, kdo prinasel neco "noveho", nebyl asi tim pravym poslem. Ale take vedel, ze pouhe odmitani neceho, ze to nestaci. Ho nezajimali pouze Pisma, ale take to, co rikaji lide, lide, kteri s apostoly dosli do tesneho kontaktu.

Nikdo ti nemuze nabidnout dnes to, co mohl udelat Papias - to byla jedinecna situace v dejinach, ale lze ti zprostredkovat neco podobneho: ze trebas ten, kdo cte v nejakem cizim jazyce, ve kterem jsou uchovany nektere dulezite veci, ze ti je zprostredkuje - jako to udelali ti primy nasledovnici apostolu Papiovi.

U pribehu Papia vidime nejmene dva klicove momenty, ktere museli nastat: vlastni motivace neco zkoumat a zaroven pokora pred temi, kteri v jeho dobe "vedeli vic".

Co z toho vyplyva? Nemyslim si, ze je to tedy nutne rozebirat dal...

p.s. koho Eusebiovi Cirkevni dejiny zajimaji ma je na webu a v cestine!!

http://www.fatym.com/taf/

To je tvoje první prácička, která se mi skutečně líbí a nemám ani jednu připomínku.
Piš tak dál a budeš přínosem PRO VŠECHNY.

Ta hypotetická otázka se mi líbí.
Samozřejmě můžeme se ponořit do historie a doložit, jak ten výběr spisů do NZ kánonu probíhal. Ale to nechám povolanějším.
Kdybych vybírala já? Asi, jak nazačila už quaero, bych spoléhala na vedení Duchem svatým. Dost dobře si neumím představit, že by Bůh dopustil, aby se tam ocitly spisy, které tam být neměly a křesťané by pak až do konce dějin byli v některých věcech mýleni a mateni.
Jinak, když to hodně "odduchovním", tak bych vybírala podle důvěryhodnosti autora. S odstupem 300 let je to nereálné, ale udělala bych to tak, že bych si řekla: "Aha, tohle psal Pavel, tak to berem. Á, Jakub, to taky berem. Tady cosi Tomáš, tak to ne, to hoďte do koše. Jidáš? Děláte si legraci? A hele, Jan, jo, to tam zařaďte. Lukáš - ten doktor? Jo, tak ten je taky v pohodě."

Já osobně s nějakou kanonizací Písma nemám problém. Jestli je to KC verze a nebo jiná, beru vše.
Nevěřím v doslovný výklad, že "celé Písmo je inspirované Bohem" a tedy neměnné a do poslední čárky nedotknutelné.

Zájímá mne smysl napsaného a ne podrobnosti vytržené z kontextu a umně překroucené, díky odborným výkladům znalců za pomoci cizojazyčné literatury a slovníků.

Takže pro mne- bez problému. Je to tak, jak to je a je to dobré..

Hvězdlický napsal: Nevěřím v doslovný výklad, že "celé Písmo je inspirované Bohem" a tedy neměnné a do poslední čárky nedotknutelné.

Pravdou je, že právě toto Pavel v 2. Timoteovi 3:16 tvrdí. Pokud tomu nevěříte, mohlo by být zajímavé pozorovat, podle jakého klíče vybíráte, co z Písma je Bohem inspirováno, a co není Bohem inspirováno. Dle vlastního rozumu a uvážení?

Tady cosi Tomáš, tak to ne, to hoďte do koše. Jidáš? Děláte si legraci?

...Kdyz to videl Petrus, spravce knihovny ve meste Miletu, zvolal: "Pro Krista, sestro TheoDoro! Zadrz ty knihy za nic nemohou...!"

TheoDora však zvolala: "Ach, Petrusi, vím, že nemohou. Však jejich zlotřilí autoři mohli by uvésti lid náš do bludu. Dovol tedy, nechť jimi zatopím a na kamnech ti uvařím chutnou krmi."
A tak byly svitky dobře zužitkovány, Petrus holdoval svému břichu, TheoDora se pocvičila ve vaření a lid uveden do bludu nebyl.

TheoDora však zvolala: "Ach, Petrusi, vím, že nemohou. Však jejich zlotřilí autoři mohli by uvésti lid náš do bludu. Dovol tedy, nechť jimi zatopím a na kamnech ti uvařím chutnou krmi."

"Neee zadrz TheoDoro, nechci za misu horke sosovice, vymenit moznost, aby i ti po nas, poznali, co v nich vubec bylo...!", Petrus ale stacil uz z kamen vytahnou jen ohorele zbytky Tomasova a Jidasova evangelia...odnesl jej nejprve do knihovny a tam je polozil na stul pred otevrene okno, aby zchladly. Pak se vratil a TheoDore hrozne vyhuboval, ale nakonec sosovici preci jenom snedl. Vitr vsak odval i ty zbytky papyru, co TheoDora nestacila spalit...

http://www-user.uni-bremen.de/~wie/texteapo/thom-home.html

http://www.nationalgeographic.com/lostgospel/_pdf/CopticGospelOfJudas.pdf?fs=www9.nationalgeographic.com

kód:

Pravdou je, že právě toto Pavel v 2. Timoteovi 3:16 tvrdí. Pokud tomu nevěříte, mohlo by být zajímavé pozorovat, podle jakého klíče vybíráte, co z Písma je Bohem inspirováno, a co není Bohem inspirováno. Dle vlastního rozumu a uvážení?

Kdysi tady byl diskutující pod jménem "Jonas". Měl dlouhou řadu příspěvků s názvem "Bible a její rozpory". Kdy jeden text prohlašuje něco a jiný o tom samém tvrdí, že je to jinak...

2. Korinťanům 11:17 Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače.

Pavel přiznal, že mluví o něčem o své vůli. Nepřiznal to ale třeba Mojžíš, který jako odchovanec Egypta, byl stále pod jeho mocným vlivem.
Proto mohl později bůh prohlásit o jeho rozhodnutích toto.

Skutky apoštolů 7:42,43 Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků: 'Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po těch čtyřicet let na poušti obětovali a přinášeli dary?
Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha Remfana, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu.

Navíc, v době, kdy Pavel pronesl slova o inspiraci Písma, Bible neexistovala.
Mluvil o svitcích Starého zákona. Otázka je proč to řekl (byl nucen říct) komu to řekl, a k jakému účelu vysvětlil, že to staré Písmo je dobré...

Joj, to je zajímavé, díky Petře za Eusebia, bude li čas, podívám se na to.
Dora a Petr ve svém zábavném dialogu narazili na dva postoje. Zatímco Petr by svitky zanechal všechny, Dora by vyřadila ty ošemetné. Ale já se ptám, oč byl lepší Tomáš než Jakub? Jak to můžeme vědět? A nakonec, proč by dopisy Jidáše nebyly zajímavé i dnes pro nás? A pokud by je psal ještě před Ježíšovou smrtí, byl schválen samotným Ježíšem, kdo by potom mohl říct něco proti takovému písmu?
Ten výběr knih by mě zajímal tak jako tak. Ono totiž, takto to vypadá, že jedni mají za boha organizaci, jiní však knihu.

kód:

Ono totiž, takto to vypadá, že jedni mají za boha organizaci,[b] jiní však knihu.[/b]

Hlavně když se nedbá na to "co tím chtěl básník říct" ale místo toho je bouřlivá debata o tom, co které slovo znamená v řečtině a hebrejštině.

Ono totiž, takto to vypadá, že jedni mají za boha organizaci, jiní však knihu.

To je fakt pravda, Arago. A je rozdíl Písma si vážit a ctít ho a nebo ho povýšit jako měřítko, podle kterého se poměřuje, co je jedině správné. Přitom se lehko zapomene na Ducha, který sice skrze Bibli působí, ale on působí nejen skrze ní! Ježíš o tom mluvil a v křesťanských církvích o tom, narozdíl od SJ, dobře ví.