Kniha Zjevení nepodporuje představu trojice

jája napsal:Zbyšku, ale označení Logos, Slovo, pro Ježíše je, pokud se nemýlím, jen v jednom verši. Proč pak považuješ označení Syn a Ježíš za "omílání" když to pořád dokola "omílá" i Bible?

Je to ve více verších. Bibli mám už zbalenou, takže pokud se mi něco nepřihodí, tak nejdříve zítra.

lorak napsal:
"...Nelze ovšem s určitostí říci, že by tento Pavlův Klement byl totožný s naším Klementem Římským. Nápisy z Pavlovy doby ve Filippách ukazují, že toto jméno tam bylo dost časté..."

Vybíráš si, co se Ti hodí, dále to pokračuje: "nelze to však ani nijak vyvrátit."
V předmluvě ke Klementově listu se dále uvádí, že Eusebios (257-339), Origénes(185-253), Epifanius (315) a Hieronymus (347-420) se SHODUJÍ na tom, že Klement Římský je totožný s Klementem z Filipanům. Jako ti, kteří jsou proti jsou uváděni lidé až ze sedmnáctého a osmnáctého století, jako byl Guerike a Gieseler, mimochodem, protestanté. Tzn., že lidé ve starověku věřili tomu (ovšem podle mne se to spíš neslo tradicí = pamětí lidí) že onen Klement z Filipanům byl Klement Římský.

lorak napsal:Klement Rimsky mimo jineho ve svem liste napsal.
LXIV.

"Kéž všemohoucí Bůh a Pán duše i celého světa, jenž vyvolil Pána Ježíše Krista a jenž skrze něho nás vybral mezi vyvolený lid, dá každé duši jeho jménu milou víru, bázeň, pokoj, trpělivost, shovívavost, vytrvalost, čistotu a poslušnost [size=18]skrze velekněze (sluzebnika Boha ne Boha samotneho)(porovnej s Heb 8:1,2,6) a našeho obhájce Ježíše Krista. Skrze něho budiž Bohu sláva, vznešenost, moc a čest nyní i po všechny věky věků. Amen."

Opět si vybíráš co se Ti hodí. Klement Římský také napsal ve svých listech toto: "Bratří, o Ježíši Kristu máme smýšlet jako o Bohu, jako o soudci živých i mrtvých a pod svojí spásou si nemáme představovat nic menšího. Kdybychom si málo představovali, budeme doufat v malou odměnu. Ti kdo své spáse takto rozumí, hřeší."

"Kolik dobrodiní mu dlužíme? Světlo nám dal, jako otec nás nazval sváými dětmi a zachránil nás, když jsme hynuli. ...Smiloval se nad námi a spasil nás, neboť se v něm hnulo srdce, když viděl, jak jsme plni bludu a záhuby a že nemáme jinou naději na záchranu, leda skrze něho.....Nestačí, abychom ho nazývali Pánem, neboť to nás nezachrání."

Pak je ještě zajímavý list Ignatia, PŘÍMÉHO UČEDNÍKA APOŠTOLA JANA.
Píše: "Církvi milované a osvícené, z vůle toho, který chce všemu, co jest, podle lásky Ježíše Krista, Boha našeho, církvi, jež stojí v čele ve středu římské krajiny..."atd. ...."abyste byli nerozdílně naplněni milostí a očištěni od každé jiné barvy, plnost dokonalé radosti v Kristu Ježíši, NAŠEM BOHU.

Tonda Vlas napsal:

Ing.Peter napsal:Bůh tvořil Slovem. Čím stvořil Slovo?


Svojou všemohúcnosťou,neobmedzenou mocou ..

BOŽÍ MOC je dle apoštola Pavla Kristus.

Takže jsme tam, kde jsme byli.

Tondo tam si mozno len ty sam a dalsi odpadlici, co prekrucaju jasne ucenie Bozieho slova. Ako falosni farizeji a zakonnici hladate v Pisme tazsie pasaze, ktore prekrucate a vlastnym ludskym vykladom vkladate do PISMA svoje vlastne falosne predstavy o Bohu, ktore priamo samotne jasne z ucenia PISMA ako celku nevyplyvaju.

BOZI SYN Jezis Kristus je vykonavatelom Bozej vole - vole svojho nebeskeho OTCA a jedineho praveho BOHA Jehovu. Pre vernych nasledovnikov Jezisa Krista, ktery su posvateny ucenim PRAVDY Bozieho slova, teda Jezisove postavenie nie je ziadnou velkou zahadou, lebo je hlavou krestanskeho zboru a SKRZE neho duchom a pravdou uctievaju jeho OTCA ako jedineho praveho BOHA.

Tonda Vlas napsal:

Ing.Peter napsal:Ak je Slovo moc tak načo potom taká nezmyselná otázka: Bůh tvořil Slovem. Čím stvořil Slovo? Načo by mal stvoriť niečo čo má -moc.
Ak pokladame Krista za to Slovo tak to je už iné. Jemu dal Boh moc a postavenie , jeho používa ako hovorcu a prostrednictvom neho je všetko..

To je bezbožné jehovistické redukování Božího Slova na pouhého mluvčího.

Bezbozne je tvoje nehanebne prekrucovani uceni Boziho slova, kdyz jdes nad to, co je napsane a odporujes slovum, co z uceni PISMA jasne vyplyvaji.

Dokdy budes odporovat slovum samotneho Boha, vyslovenym i nasim PANEM a Bozim Synem Jezisem Kristem, kdyz o sobe pise jako o prostrednikovi mezi Bohem a lidmi ?

Nas Pan Jezis Kristus sveho Otce, ktereho zna nepochybne lepe, jak ty sam primo oznacil za sveho a jedineho praveho Boha, ktery ma byt jeho vernymi nasledovniky uctivan duchem a pravdou (Jan 17:3; 20:17, Mat 4:10; Jan 4:23,24).

"Ježíš mu řekl: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne." (Jan 14:6)

Tonda Vlas napsal:Opravdu nemám je čas rozebírat, jako též kdysi sáhodlouhé články witnesse a též sáhodlouhé články katolíka diduse na křesťanských diskuzích.

Ale doufám, že máš čas na sáhodlouhou Bibli...

Oddělení Slova od Boha nikdy nedošlo a Slovo ani Duch také nikdy nebyl Otec.

Nesáhodlouze Ti odpovídám, že s Tebou v tomto souhlasím...

witness napsal:

Tonda Vlas napsal:Opravdu nemám je čas rozebírat, jako též kdysi sáhodlouhé články witnesse a též sáhodlouhé články katolíka diduse na křesťanských diskuzích.

Ale doufám, že máš čas na sáhodlouhou Bibli...

Oddělení Slova od Boha nikdy nedošlo a Slovo ani Duch také nikdy nebyl Otec.

Nesáhodlouze Ti odpovídám, že s Tebou v tomto souhlasím...

Stejne tak souhlasim i ja.

Zeby Tondu konecne nas nebesky Otec osvitil svym duchem, skrze Jezise Krista ?

pro Jarka z Rybenu:

Ahoj Jarku!

Srdečně Tě zdravím a moc Ti děkuji, že jsi si dal tolik práce mi svůj postoj jasně a srozumitelně vysvětlit.

Také věřím, že Pán Ježíš může vystupovat pod jménem Jehovah, protože jej zdědil po svém Otci. Je to tedy i Jeho Jméno.

Židům 1:4 Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel.

Věřím však také, že skutečnost, že Syn zdědil jméno po Otci, který je zároveň i jeho Bohem, ze Syna nedělá stejného Boha jakým je Otec.

Používáš argument, že pokud je pouze jediný Bůh nemohou být dva Bohové (Otec a Syn). Písmo však používá slovo jeden (jediný) nejen ve smyslu absolutního počtu jeden, ale i jinak. Uvedu 4 příklady, kdy je používáno slovo jediný a zároveň nejde o absolutní počet jeden. Snad se mi to podaří to srozumitelně ukázat.

1. Jediný Syn Boží a zároveň mnozí Boží Synové
Jan 3:16..Bůh ... dal svého jediného Syna ...
Jób 1:6 ... den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před JHVH

2. Jediný Svatý a zároveň mnoho svatých
Zjevení 15:4 ….Ty, jediný jsi svatý...
Filipským 4:22 Pozdravují vás všichni svatí.

3. Jediný Abrahámův syn (Izák) a zároveň dva Abrahámovi synové
(v té době kdy to bylo řečeno stále žije nejstarší Abrahámův syn Izmael)
Genesis 22:2„Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj ....

Genesis 25:8 A dokonal Abraham a zemřel v utěšených šedinách, starý, sytý dnů, a byl připojen ke svému lidu.9 Jeho synové Izák a Izmael ho pohřbili....

4. Jediný Bůh Otec a zároveň Boží Syn je také nazýván Bohem

Jan 17:1, 3 Otče .. tebe, jediného pravého Boha...(1 Korintským 8:6 my máme jediného Boha, Otce)

Židům 1:8, 9 avšak o Synovi: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.‘

Shrnutí: Zdánlivý rozpor mezi tvrzením, že Svatý je jenom jeden jediný a tím, že jinde Bible píše, že svatých je více, nelze vyřešit závěrem, že všichni, kdo jsou nazváni svatými jsou vlastně jedním Svatým.

Podobně je to i s pojmy jediný Boží Syn a mnozí synové Boží. Skutečnost, že Bible píše o 'poslání jediného Božího Syna na zem' v době, kdy již mnoho bytostí bylo Biblí nazýváno syny Božími (např. při tvoření Země nebo v době Joba) nemůžeme vyřešit závěrem, že jsou vlastně všichni jmenovaní jedním Božím Synem.

Podobně věřím, že není správné udělat závěr, že Otec a Syn jsou oba dva jedním Bohem.

Jarku, i já Tobě, ze srdce přeji:

Pán Ježíš Kristus buď s tvým duchem. (2 Timoteovi 4:22)

Eliška

Lorak stále dokola píše jeden a tentýž argument, kterým bije hlava nehlava každého, kdo s ním nesdílí jeho pojetí monoteismu. Ten jeho argument zní (Yesterday at 23:27):

Nas Pan Jezis Kristus sveho Otce, ktereho zna nepochybne lepe, jak ty sam primo oznacil za sveho a jedineho praveho Boha, ktery ma byt jeho vernymi nasledovniky uctivan duchem a pravdou (Jan 17:3; 20:17, Mat 4:10; Jan 4:23,24).

Nikdy však nezdůvodnil, proč řecké MONON (tvar slova MONOS), které je u Jana 17:3 překládáno jako „jediném“, chápe tak, že oním pravým Bohem je pouze Otec, když ono řecké slovo ve skutečnosti nemá ten význam, který mu přisuzuje. Toto řecké slovo totiž v daném případě neurčuje, kdo z nějakého množství jedinců jako jediný má určitou vlastnost (tzn. je „pravým Bohem“), ale pouze konkretizuje, kdo tuto vlastnost zcela jistě má. Uvedený verš by měl být vzhledem k možnému překroucení významu přeložen spíše takto: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, samém pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3).

To trochu souvisí s Eliščiným problémem, neboť ta dává do souvislosti dva texty, které spolu ve skutečnosti, co se týče jedinosti, nijak nesouvisí. Píše totiž:

Jan 17:1, 3 Otče .. tebe, jediného pravého Boha...(1 Korintským 8:6 my máme jediného Boha, Otce)

Eliška prostě nebere v úvahu, že u Jana 17:3 je použit řecký výraz MONOS, kdežto v 1.Korintským 8:6 výraz HEIS, a proto píše:

Podobně věřím, že není správné udělat závěr, že Otec a Syn jsou oba dva jedním Bohem.

Já si však dovoluji tvrdit, že na základě použitých řeckých výrazů lze vyvodit, že zatímco u Jana 17:3 je slovo Otec vztáhnuto na někoho, kdo není Synem, v 1. Korintským 8:6 mohou být slova „Bůh“ a „Otec“ vztáhnuta nejen na onoho Otce z Jana 17:3. V 1. Korintským 8:6 se totiž jedná o popis transcendentního Boha, kdežto u Jana 17:3 o popis buď jeho emanace (po jehož pravici může někdo stát nebo sedět) nebo jeho transcendence (tam by ovšem popis jeho pravice či levice byl zcela nesmyslný), v níž chybí Syn.

Už jsem byl vyzván (vzhledem k množství příspěvků se mi to nechce dohledávat), abych ono cizí slovo „emanace“ vysvětlil. Slovo EMANACE je latinského původu a doslova znamená „vyvěrání“. Je to však zároveň filozofický pojem pro vyjádření „vyzařování jednotlivých stupňů bytí z božského Jednoho“ (Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Praha: Diderot, 1999) neboli „transcendentního Boha“. Transcendence je „vlastnost toho, co přesahuje buď bezprostřední vjem (např. odvrácená strana předmětu), nebo možnosti rozumového pochopení (např. transcendentní čísla), anebo lidskou zkušenost vůbec“ (Všeobecná encyklopedie ...).

Jelikož biblický Bůh opravdu přesahuje nejen „lidskou zkušenost vůbec“, ale dokonce stvořený svět jako takový, právem o něm můžeme hovořit jako o „transcendentním Bohu“. Takovýto Bůh může být jako osoba vyskytující se na určitém místě vnímána jen skrze jeho „emanaci“ v tomto světě. Kdykoliv tedy Boží praví proroci spatřili jakýkoliv zjev Boha, dívali se pouze na jeho emanaci (2. Mojžíšova 24:10, Ezechiel 1:28 atd.), ale nikdy nespatřili Boha v jeho transcendenci (Jan 1:18, 1. Jana 4:12). Věřím, že možnost emanace transcendentního Boha v tomto stvořeném světě není omezena v jeden okamžik na jedno místo, ale věřím, že se jeho emanace může nacházet hned na několika místech najednou, např. v osobě Syna, Otce a Ducha svatého.

Zdravím, Eliško, děkuju za odpověď, jsem rád, že Tě moje vyjádření víry potěšilo - stejně jako Tvé těší mě.

Eliška napsal:Věřím však také, že skutečnost, že Syn zdědil jméno po Otci, který je zároveň i jeho Bohem, ze Syna nedělá stejného Boha jakým je Otec.

Souhlasím.

Eliška napsal:Používáš argument, že pokud je pouze jediný Bůh nemohou být dva Bohové (Otec a Syn).

Nepoužívám. Jde o úhel pohledu.

Otec je Bůh (nikoli jen část Boha). Syn je Bůh (nikoli jen část Boha), i když každý trochu jiným způsobem. Věcně tedy lze tedy říci, že Otec a Syn jsou "dva Bohové" - ostatně SZ v hebrejštině používá ve většině případů pro Stvořitele "elohim" - "Bohové" - tedy množné číslo od "eloah" - "Bůh" - které používá též, ale v menšině případů (asi jen 56x). Přesto v překladech vidíme jednotné č. - Bůh. Zajímavé je i to, že množné podstané jméno "elohim" je spojováno se slovesy v č. jednotném.

Někdo použití množného č. "Elohim" vykládá jako zdůraznění majestátu Boha Otce. Ovšem některé verše mi ukazují něco jiného:

Genesis1:26 I řekl Bůh [elohim]: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu,...
27 Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu,

Tedy - komu říká "učiňme"? Co znamená "k našemu obrazu" a jako "naši podobu"? (všechno množné...) Ve 27 verši Bůh říká, že to "k našemu obrazu" je to samé, co "ke svému obrazu" a "k obrazu Božímu". (a není bez zajímavosti, že člověka stvořil - k Božímu obrazu - jako 2 úzce spojené bytosti - muže a ženu, kteří jsou "jedním tělem").

Podobně i Genesis3:22a Pak řekl Bůh Jahve: „Hle, člověk se teď stal jakoby jedním z nás, zná totiž dobro a zlo... (z koho "z nás"? A kdo kromě Boha skutečně "zná dobro a zlo"?)

Věřím tedy, že Jehovah Elohim ve SZ - (i ve spojení se slovesy v j.č.) - zvlášť v těchto případech označuje Otce i Syna společně (podobně jako Žalm102).

Jako argument pro úhel pohledu "jeden Bůh" jsem neuváděl žádný z veršů o "jediném Bohu" (momentálně mě napadají jen příklady, kdy je tím míněn v NZ Otec, ale jak jsi správně uvedla, "jediný" nemusí znamenat "jediný v absolutním počtu"), ale uvedl jsem prve Deuteronomiu6:4 Slyš, Izraeli: Jahve, náš Bůh, je jediný Jahve.

A Izraelité skutečně znali Jehovah Elohim jako svého jediného Boha (žádné množné číslo od Jehovah v SZ není, tedy žádní "dva Jehovové", a věřím,že ani pisatel Žalmu102 netušil, že píše o dvou osobách).

Proto věřím, že Otec a Syn jednají - tady jednali zejména v době před příchodem Krista - jako "jeden Bůh" - Jehovah Elohim (ač jsou dva - jak to plyne i ze zprávy o stvoření) - tak se člověku zjevili, a tak je lidé vnímali.



Ještě v rychlosti jeden úhel pohledu na slovo "bůh":

Ap. Pavel říká v 1.Korintským 8:5 že je "mnoho bohů a mnoho pánů" a ve Filipským3:19 uvádí, že bohem některých lidí je "jejich břicho" - je jasné, že něčí břicho nebude konat zázraky, prorokovat, chránit člověka apod. - tedy "bůh" v tomto případě neznamená nějakou mocnou bytost, ale rozhodující "sílu", kterou se člověk nechá v životě vést.

Pán Ježíš nás učí, že "nelze sloužit dvěma pánům" - Bohu a bohatství - tedy dvoum rozhodujícím "silám" v životě člověka (jako kdyby 2 páni měli jednoho otroka - jeden jej pošle do města a druhý ve stejném čase na pole - oběma by vyhovět nemohl).

Řídí-li náš život Otec se Synem je to služba "dvěma pánům" či "dvěma Bohům"? Nu, pokud by každý chtěl od nás něco jiného, pak by to tak bylo (jako služba oroka dvěma pánům). Jelikož je však vůle Otce a Syna v naprosté shodě, lze říci, že křesťan slouží jedinému Bohu (ačkoli i Syn je Bůh) a jedinému Pánu (ačkoli i Otec je Pán).

Eliška napsal: Podobně věřím, že není správné udělat závěr, že Otec a Syn jsou oba dva jedním Bohem.

Veřím, že to nesprávné není, jde o úhel pohledu.

Navíc - vzhledem k tomu, s jakými různými křesťany s různými úhly pohledu a různou mírou poznání se setkávám, a vidím, jak Boha a Krista milují, a jak jim Bůh žehná (včetně mě v době, kdy jsem věřil mnoha skutečným bludům jednoznačně Písmu odporujícím), věřím, že naukové poznání "fyzické" podstaty Boha je druhořadé (nikoli nehodnotné!). Mnohem důležitější je poznání Boží osobnosti, Boží povahy - toho, co Bůh miluje a co nenávidí - a pak stav našeho srdce - totiž to, jak na poznání Boží osobnosti vnitřně reagujeme, a jak necháme Bohem a Kristem formovat svou osobnost. Někdo může být "zběhlý v Zákoně", ale můžou mu unikat "závažnější věci Zákona: právo, milosrdenství a věrnost" - Mat23:23.

1.Jana3:10,11 Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. 11Neboť to je ta zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali.

Takže třeba znalec Písma, který se opíjí nebo cizoloží nebo nemiluje bratra - ve srovnání s čestným milujícím křesťanem "laikem"...hmm?

Tomu věřím.

A také věřím, že Ty, Eliško, patříš k těm Božím dětem

Tobě milost a požehnání našeho Otce i našeho Pána Ježíše

Jarek

Ahoj Jarku!

Děkuji Ti za Tvoji, opět velmi dobře srozumitelnou a laskavou, odpověď.

Píšeš:

Mnohem důležitější je poznání Boží osobnosti, Boží povahy - toho, co Bůh miluje a co nenávidí - a pak stav našeho srdce - totiž to, jak na poznání Boží osobnosti vnitřně reagujeme, a jak necháme Bohem a Kristem formovat svou osobnost.

Naprosto s Tebou souhlasím. Ale také víme, že pravda je to, co nás může osvobodit.
Jan 8:31 Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

Přísloví 19:2 Bez poznání nemůže být nikdo dobrý...

Římanům 10:2 Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. 3 Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží.

Ráda bych se Tě zeptala jak rozumíš těmto veršům:

Je psáno, že i my máme být naplněni až do vší plnosti Boží a máme se stát účastníky božské přirozenosti. I my máme mít podíl na Boží svatosti.

Efezkým 3:19 říká, že máme „poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.“
2 Petrův 1:4 Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti...
Židùm 12:10 Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti.

Protože se však nevztahují k tomuto tématu a zajímají mě i názory ostatních založila jsem nové téma s názvem: Abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti...na https://straznavez.forumczech.com/t735-abyste-se-skrze-ni-stali-ueastniky-bozske-poirozenosti

Pokud budeš moci a chtít, odpověz mi, prosím, tam. Děkuji!

I já věřím, že jsi Boží milovaný syn, a že z Tebe, z Tvého srdce a Tvého hledání mají náš nebeský Otec i náš Pán a Král Ježíš Kristus opravdu radost a činí si u Tebe příbytek

Eliška

Jan 14:23 .. „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Ahoj Martine!

Děkuji Ti, že sis dal práci a poukázal na používání slov HEIS a MONOS. Trochu jsem to procházela a našla jsem však např. Mat 23:9, kde je na Otce použitio také HEIS.

Mat 23:9 A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden (heis) jest Otec váš, kterýž jest v nebesích.

KJV Mat 23:9 AndG2532 callG2564 noG3361 man yourG5216 fatherG3962 uponG1909 theG3588 earth:G1093 forG1063 oneG1520 isG2076 yourG5216 Father,G3962 whichG3588 is inG1722 heaven.G3772

Potom je HEIS použito i na jednoho Ducha.

Efezským 2:18 neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom (heis)Duchu.

Efe 2:18 ForG3754 throughG1223 himG846 we bothG297 haveG2192 accessG4318 byG1722 oneG1520 SpiritG4151 untoG4314 theG3588 Father.G3962

A také na jednoho z maličkých.

Mat 18:14 Takť není vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden (HEIS) z maličkých těchto.

Mat 18:14 Even soG3779 it isG2076 notG3756 the willG2307 ofG1715 yourG5216 FatherG3962 whichG3588 is inG1722 heaven,G3772 thatG2443 oneG1520 of theseG5130 little onesG3398 should perish.G622

Co Ty na to?

Přeji Ti požehnaný večer a šalom Tobě i Tvé rodině!

Eliška

Martin Cibulka napsal:Lorak stále dokola píše jeden a tentýž argument, kterým bije hlava nehlava každého, kdo s ním nesdílí jeho pojetí monoteismu. Ten jeho argument zní (Yesterday at 23:27):

Nas Pan Jezis Kristus sveho Otce, ktereho zna nepochybne lepe, jak ty sam primo oznacil za sveho a jedineho praveho Boha, ktery ma byt jeho vernymi nasledovniky uctivan duchem a pravdou (Jan 17:3; 20:17, Mat 4:10; Jan 4:23,24).

Nikdy však nezdůvodnil, proč řecké MONON (tvar slova MONOS), které je u Jana 17:3 překládáno jako „jediném“, chápe tak, že oním pravým Bohem je pouze Otec, když ono řecké slovo ve skutečnosti nemá ten význam, který mu přisuzuje. Toto řecké slovo totiž v daném případě neurčuje, kdo z nějakého množství jedinců jako jediný má určitou vlastnost (tzn. je „pravým Bohem“), ale pouze konkretizuje, kdo tuto vlastnost zcela jistě má. Uvedený verš by měl být vzhledem k možnému překroucení významu přeložen spíše takto: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, samém pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3).

To trochu souvisí s Eliščiným problémem, neboť ta dává do souvislosti dva texty, které spolu ve skutečnosti, co se týče jedinosti, nijak nesouvisí. Píše totiž:

Jan 17:1, 3 Otče .. tebe, jediného pravého Boha...(1 Korintským 8:6 my máme jediného Boha, Otce)

Eliška prostě nebere v úvahu, že u Jana 17:3 je použit řecký výraz MONOS, kdežto v 1.Korintským 8:6 výraz HEIS, a proto píše:

Podobně věřím, že není správné udělat závěr, že Otec a Syn jsou oba dva jedním Bohem.

Já si však dovoluji tvrdit, že na základě použitých řeckých výrazů lze vyvodit, že zatímco u Jana 17:3 je slovo Otec vztáhnuto na někoho, kdo není Synem, v 1. Korintským 8:6 mohou být slova „Bůh“ a „Otec“ vztáhnuta nejen na onoho Otce z Jana 17:3. V 1. Korintským 8:6 se totiž jedná o popis transcendentního Boha, kdežto u Jana 17:3 o popis buď jeho emanace (po jehož pravici může někdo stát nebo sedět) nebo jeho transcendence (tam by ovšem popis jeho pravice či levice byl zcela nesmyslný), v níž chybí Syn.

Už jsem byl vyzván (vzhledem k množství příspěvků se mi to nechce dohledávat), abych ono cizí slovo „emanace“ vysvětlil. Slovo EMANACE je latinského původu a doslova znamená „vyvěrání“. Je to však zároveň filozofický pojem pro vyjádření „vyzařování jednotlivých stupňů bytí z božského Jednoho“ (Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Praha: Diderot, 1999) neboli „transcendentního Boha“. Transcendence je „vlastnost toho, co přesahuje buď bezprostřední vjem (např. odvrácená strana předmětu), nebo možnosti rozumového pochopení (např. transcendentní čísla), anebo lidskou zkušenost vůbec“ (Všeobecná encyklopedie ...).

Jelikož biblický Bůh opravdu přesahuje nejen „lidskou zkušenost vůbec“, ale dokonce stvořený svět jako takový, právem o něm můžeme hovořit jako o „transcendentním Bohu“. Takovýto Bůh může být jako osoba vyskytující se na určitém místě vnímána jen skrze jeho „emanaci“ v tomto světě. Kdykoliv tedy Boží praví proroci spatřili jakýkoliv zjev Boha, dívali se pouze na jeho emanaci (2. Mojžíšova 24:10, Ezechiel 1:28 atd.), ale nikdy nespatřili Boha v jeho transcendenci (Jan 1:18, 1. Jana 4:12). Věřím, že možnost emanace transcendentního Boha v tomto stvořeném světě není omezena v jeden okamžik na jedno místo, ale věřím, že se jeho emanace může nacházet hned na několika místech najednou, např. v osobě Syna, Otce a Ducha svatého.

Moje chápání skutečnosti je poněkud jednodušší, než jaké tu uvedl Martin. Tošku mi z toho jeho jaksi čouhá tritheismus. I když jen slaboučkým náznakem, nejde o takový ditheismus, jako to předvádí Eliška.

jája napsal:Máš pravdu, víckrát, nicméně zdůrazňování označení Slovo mi přijde stejný, jako zdůrazňování označení VRO. Všichni ho přece známe především jako Ježíše Krista a Božího syna.

Ano, tak ho popisuje NZ ve své naprosté většině. Evangelista Lukáš ho ve svém evangeliu a Skutcích výhradně z jeho lidské přirozenosti, evangelista Jan však jde mnohem hlouběji.

zbysek napsal:

jája napsal:Všichni ho přece známe především jako Ježíše Krista a Božího syna.

Jistě. Ale pokud zapomeneme, že se vlastně jedná o Boží Slovo, které se v jistou dobu zřeklo svého božství, pak budeme plodit zcela zaručeně nesmysly, jako je plodí například VRO.

K tomu se musím ještě jednou vrátit, minule jsem na to neměl pro balení čas. Slovo se nezřeklo nikdy svého Božství.

Jak to vyjádřil Tomáš Aquinský ve svěm hymnu,

In cruce latebat sola Deitas- Na kříži jsi tajil jenom Božství své

Bible svědčí, že kromě kříže, kde Ježíš své Božství zcela úplně zatajil své Božství manifestoval, například častým děláním zázraků, či odpouštěním hříchů jako Bůh.

Také se k němu i veřejně přiznal. Viz Jan 8 ; 57 - 59

57) Tu mu Židé řekli: " Padesát let nemáš a Abraháma jsi viděl!"
58) Ježíš jim řekl: "Amen, amen vám říkám, dříve než byl Abrahám,
JÁ JSEM".
39) Tu popadli kameny, aby je po něm házeli; ale Ježíš se vytratil a vyšel z Chrámu.

Vypadá to, že naposled své Božství manifestoval při zatýkání, kdy ho podle Jana ti, kdo ho zatýkali, třikrát padli na zem. Pak ho však zcela zkryl, zatajil. Nešlo tedy o kenózi Božství jak by se mohlo jevit ze špatného pochopení Filipanům 2 ; 6-8., ale šlo o to, že se pravý Bůh a pravý člověk Ježíš, od svého zatčení až po slova "Dokonáno jest", která těsně před svou smrtí na dřevě kříže zcela zřekl své Božské moci, kterou však i tak plně disponoval. Jinak by ani nebylo možné ho zabít a nebyla by vykonána výkupní oběť, kterou vykonal jako pravý člověk. Nevykonal ji jako Bůh, to je dost častý blud, se kterým se setkávám na jiných fórech. Jednalo se tedy o takovýto druh kenóze, ne však o kenózi Ježíšova Božství, jak vyplývá ze zbyškova příspěvku. Pokud bychom připustili to, co tu Zbyšek napsal, rázem bychom se ocitli na rovině pohanského mýtu.

Tonda Vlas napsal:

zbysek napsal:

jája napsal:Všichni ho přece známe především jako Ježíše Krista a Božího syna.

Jistě. Ale pokud zapomeneme, že se vlastně jedná o Boží Slovo, které se v jistou dobu zřeklo svého božství, pak budeme plodit zcela zaručeně nesmysly, jako je plodí například VRO.

K tomu se musím ještě jednou vrátit, minule jsem na to neměl pro balení čas. Slovo se nezřeklo nikdy svého Božství.

Jak to vyjádřil Tomáš Aquinský ve svěm hymnu,

In cruce latebat sola Deitas- Na kříži jsi tajil jenom Božství své

Bible svědčí, že kromě kříže, kde Ježíš své Božství zcela úplně zatajil své Božství manifestoval, například častým děláním zázraků, či odpouštěním hříchů jako Bůh.

Také se k němu i veřejně přiznal. Viz Jan 8 ; 57 - 59

57) Tu mu Židé řekli: " Padesát let nemáš a Abraháma jsi viděl!"
58) Ježíš jim řekl: "Amen, amen vám říkám, dříve než byl Abrahám,
JÁ JSEM".
39) Tu popadli kameny, aby je po něm házeli; ale Ježíš se vytratil a vyšel z Chrámu.

Vypadá to, že naposled své Božství manifestoval při zatýkání, kdy ho podle Jana ti, kdo ho zatýkali, třikrát padli na zem. Pak ho však zcela zkryl, zatajil. Nešlo tedy o kenózi Božství jak by se mohlo jevit ze špatného pochopení Filipanům 2 ; 6-8., ale šlo o to, že se pravý Bůh a pravý člověk Ježíš, od svého zatčení až po slova "Dokonáno jest", která těsně před svou smrtí na dřevě kříže zcela zřekl své Božské moci, kterou však i tak plně disponoval. Jinak by ani nebylo možné ho zabít a nebyla by vykonána výkupní oběť, kterou vykonal jako pravý člověk. Nevykonal ji jako Bůh, to je dost častý blud, se kterým se setkávám na jiných fórech. Jednalo se tedy o takovýto druh kenóze, ne však o kenózi Ježíšova Božství, jak vyplývá ze zbyškova příspěvku. Pokud bychom připustili to, co tu Zbyšek napsal, rázem bychom se ocitli na rovině pohanského mýtu.

Tondo, takové příspěvky rád čtu. Fakt nevím, ale myslím si, že není možné, aby Slovo, nezřeklo-li se Božství, se stalo tělem od početí DS v Mariině těle 9 měsíců, jelikož Bůh nemůže přibývat v hříšném těle, ne? To, že Ježíš o sobě mluvil Já jsem, chtěl tímto manifestovat, že to je on, ne Bůh, který spasí lidstvo jménem Já jsem (JHVH). Toto jméno znamená záchrana. A až po té vykonané události, po splnění Boží vůle, oběti Božího syna a po slavném vzkříšení, se Slovo stane tím kým je, Bohem. Můj názor.

sazeč napsal:

Tondo, takové příspěvky rád čtu. Fakt nevím, ale myslím si, že není možné, aby Slovo, nezřeklo-li se Božství, se stalo tělem od početí DS v Mariině těle 9 měsíců, jelikož Bůh nemůže přibývat v hříšném těle, ne? To, že Ježíš o sobě mluvil Já jsem, chtěl tímto manifestovat, že to je on, ne Bůh, který spasí lidstvo jménem Já jsem (JHVH). Toto jméno znamená záchrana. A až po té vykonané události, po splnění Boží vůle, oběti Božího syna a po slavném vzkříšení, se Slovo stane tím kým je, Bohem. Můj názor.

Tak se tu jedná o tři různé věci. Bůh pro ten případ Marii očistil, jinak by vtělení nebylo možné. Vtělené Boží Slovo nikdy nemanifestovalo svou transcendentnost, jako ji také nikdy nemanifestovalo před vtělením při rozhovorech s Mojžíšem a to jak u hořícího keře tak později ve stanu setkávání. V transcendentnosti Mojšíš Boha nikdy neviděl, akorát mu bylo dovoleno jednou spatřit jeho záda.
Ke druhému, už i Židé dobře chápali, do jaké pozice se Ježíš staví, proto brali šutry. kdyby tomu bylo jinak, tak by bylo v bibli vysvětlení, že se pouze neoprávněně domnívali, že ze sebe dělá Boha a že to pouze špatně chápali.
Za třetí, transcendentním Bohem se nikdo stát nemůže a nikdo nemůže nosit jeho jméno JHVH. Pokud bible svědčí, že Ježíšovi náleží, tak se jím nestal ale byl jím vždy. Chápu, že toto Židy a to nejen Židy ale i SJ a jím podobné uráží. S tím však nic nenadělají.

Jan 3 ; 18b

Kdo neuvěří, už je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Pro Elišku:

Ty verše, na které poukazuješ ve svém příspěvku z Yesterday at 18:26, nic z toho, o čem jsem psal, nevylučují ani nepopírají. Prostě řecké HEIS odpovídá hebrejskému ECHAD, které znamená jednotu ať už složenou nebo nesloženou. Navíc u Mat 23:9 může jít opět o popis onoho transcendentního Boha, který je Otcem všeho stvořeného bez ohledu na to, zda se v tomto světě projevuje svými emanacemi nebo ne. U Ducha, o němž píše apoštol Pavel v Efezským 2:18, platí, že ačkoliv působí na různých místech v životě mnoha lidí najednou, přesto je to týž Duch – opět se jedná o složenou jednotu. A podobně je tomu v Mat 18:14, kde je řecké HEN TÓN MIKRÓN překládáno jako „jeden z maličkých“. I tam se pod tím HEN („jeden“) nemyslí nutně „jeden“ v absolutním slova smyslu, ale ve smyslu možné množiny.

Pro Tondu Vlase, který napsal (Today at 10:08):

Moje chápání skutečnosti je poněkud jednodušší, než jaké tu uvedl Martin. Tošku mi z toho jeho jaksi čouhá tritheismus. I když jen slaboučkým náznakem, nejde o takový ditheismus, jako to předvádí Eliška.

No, zatím se snažím pochopit, v čem je Tvé chápání „poněkud jednodušší“. Nicméně i tak Tvé příspěvky považuji za velice přínosné a obohacující, a to zvláště proto, že vnášejí jasno do věcí, které svědkové Jehovovi (ovšem nejen svědkové Jehovovi) rádi kritizují, ale o nichž téměř nic nevědí nebo o nichž se jen domýšlejí, že jim rozumí.

Nicméně musím se zde zastat Zbyška, na jehož adresu jsi napsal (Today at 11:35):

Pokud bychom připustili to, co tu Zbyšek napsal, rázem bychom se ocitli na rovině pohanského mýtu.

Mně se to zatím jeví tak, že je tomu pouze tak, že Zbyšek a Ty používáte trochu jiný slovník, a že v náboženských věcech se Zbyšek vyjadřuje víc lidově, kdežto Ty víc filozoficky odborně. To ovšem neznamená, že ta filozofická přesnost nemá své mouchy, a to zvlášť v případě posuzování božství a toho, zda Ješu‘a ha-Mašiach vykonal svou oběť jen jako člověk nebo i též jako Bůh.

Kdyby svou oběť vykonal jen jako člověk, jak by mohla vykoupit člověka? Vždyť Tóra říká jasně: „Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.“ (5. Mojžíšova 24:16, EP) Podobnou myšlenku čteme i v Prorocích: „Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.“ (Ezechiel 18:20, EP)

Je také zvláštní, že rozdíl mezi Bohem Izraele a nepravými bohy je v Tóře vyjádřen zrovna těmito slovy: „Tam budete sloužit bohům, vyrobeným lidskýma rukama, bohům ze dřeva a z kamene, kteří nevidí a neslyší, nejedí a nečichají.“ (5. Mojžíšova 4:28, EP) Jestliže náš Bůh na rozdíl od bohů ze dřeva a z kamene vidí a slyší, kdy jedl a čichal?

Děkuji Martinovi, Tondovi, Elišce, Zbyškovi a dalším, kteří se snaží vnášet jasno do lidským myšlením nepochopitelných věcí, např. Ježíšova Božství, Trojice atd.

To vidím jeddnoduše. Jako pravý člověk, jako druhý či poslední Adam. Hřích spáchal první Adam a odčinit ho mohl pouze ten druhý, počatý však zvláštním způsobem. Ježíš měl přirozenost pravého člověka, ne však přirozenost narušenou hříchem. Proto mohl být oním Beránkem bez vady. Bůh oběti zásadně přijímá, podávat je může člověk. Ježíš byl v tomto případě jako Velekněz obětníkem a jako Beránek zároveň i obětí.

Tonda Vlas napsal:To vidím jeddnoduše. Jako pravý člověk, jako druhý či poslední Adam. Hřích spáchal první Adam a odčinit ho mohl pouze ten druhý, počatý však zvláštním způsobem. Ježíš měl přirozenost pravého člověka, ne však přirozenost narušenou hříchem. Proto mohl být oním Beránkem bez vady. Bůh oběti zásadně přijímá, podávat je může člověk. Ježíš byl v tomto případě jako Velekněz obětníkem a jako Beránek zároveň i obětí.

Ježíš Kristus o Vánocích nenosí dárky, Tondo, to jsou rodiče ;-)

Bráškové a sestřičky.

Proč by Marie musela být očištěna? Co do ní vstoupilo nebylo nečisté, ale čisté, co by v případě lidského může nebylo možné, protože by to byl potomek Adama a Evy. Ale, co se přihodilo Marii, bylo mimo toto omezení, proto Mariina nečistota v tom nehrála žádnou roli, proto i debata o jejím očištění je irelevantní, nemyslíte? Ano, snaha všemu porozumět, to je problém SJ, ale i všech těch, kteří vymysleli všechna ta lidská dogmata, toto všechno znemožňuje pokoj v Kristu i když se tváří, že naopak se o to tímto způsobem všechna náboženství potažmo církve, snaží.

Na čem jediném záleží, co řekl Pán? Tak proč stále ztrácet čas nad něčím, co nikam nevede?

A co víra, k čemu pak je?! O víru jde a ne všemu rozumět!

Prvoplánově o nic nejde, ale příklad VRO je natolik odstrašující, že jde o hodně. Protože v jejich případě snaha všemu rozumět, skončila u toho, když to jde a pomůže to věci, tak to změníme, ale o to jde tomu zlému, rozhodně ne Kristu!!!

Martin Cibulka napsal:
Už jsem byl vyzván (vzhledem k množství příspěvků se mi to nechce dohledávat), abych ono cizí slovo „emanace“ vysvětlil. Slovo EMANACE je latinského původu a doslova znamená „vyvěrání“.

To sis ovšem značně zjednodušil, zjevně jsi to opsal z nějakého slovníku a teď to tu jakoby
,,vysvětluješ´´.

Latinské slovo ,,emanatio´´má předponu ,,e´´.
Tato předpona je poměrně obecnějšího charakteru a nejsi li zběhlý v latině nebo v nějakém jazyce z latiny odvozeným (což zjevně nejsi), pak můžeš jen listovat ve slovníku a opisovat, ale cit pro použití předpony ,,e´´ Ti to samozřejmě nedá.

Určitá všeobecnost podstatného jména ,,emanatio´´ (sloveso je ,,emanare´´) umožňuje
vícero překladů (vytékání, vyzařování, prýštění....atd.)
Tvé pouhé tvrzení, že ,,EMANACE je latinského původu a doslova znamená „vyvěrání“
je stejně zavádějící, neodborné a nepřesné, jako bys napsal, že latinská předpona ,,e´´ má význam přepony ,,vy´´ v češtině.
(tím neříkám, že ,,vyvěrání´´ a ,,vy´´ nemají také své místo v překladu slova ,,emanatio´´)

Dále, jelikož slovo ,,emanatio´´ nemá jen jediný správný překlad a je poměrně obecnějšího, ne přesně specifikovaného významu, tak se v průběhu staletí v jeho používání objevily různé ,,představy´´, jak toto slovo vztáhnout na Boha a jak popsat vztah Boha a stvoření.
Měřítko filosofů je tudíž zcela nepodstatné, protože výklad tohoto slova byl mnohdy zcela subjektivní a s mnohým jiným subjektivním výkladem neslučitelný.

Takovýto Bůh může být jako osoba vyskytující se na určitém místě vnímána jen skrze jeho „emanaci“ v tomto světě. Kdykoliv tedy Boží praví proroci spatřili jakýkoliv zjev Boha, dívali se pouze na jeho emanaci

V zásadě máš samozřejmě pravdu, ovšem Tvůj zcela nedostatečný výklad slova emanace může vést ke zcela nepřesné představě o tom, co si pod emanací Boha představit.

ale věřím, že se jeho emanace může nacházet hned na několika místech najednou, např. v osobě Syna, Otce a Ducha svatého.

To si můžeš věřit čemu chceš, ale nesmíš budit zdání, že Tvá víra má solidní jazykový podklad.

Jediný člověk, který tu má fundované dokazování na základě originálních jazyků, je Jirka Brei, a ten se ještě navíc ani netváří jako odborník.......ovšem mnozí ostatní si tu hrají na znalce, používají opsané fráze ze slovníků a příruček, a přitom se tváří, jako by se s jazykovými znalostmi už narodili...no, je to někdy legrace.

Nejvíce jsem se, Martine, pobavil nad Tvým sebestředným úvodem:

Už jsem byl vyzván (vzhledem k množství příspěvků se mi to nechce dohledávat), abych ono cizí slovo „emanace“ vysvětlil.

Jako bys byl emeritní jazykovědec, z jehož rtů vždy emanují jen excelentní explikace

Tak doufám, že zas někdy pobavíš....

Zdravím, Eliško

Eliška napsal:Ahoj Jarku!

Děkuji Ti za Tvoji, opět velmi dobře srozumitelnou a laskavou, odpověď.

Píšeš:

Mnohem důležitější je poznání Boží osobnosti, Boží povahy - toho, co Bůh miluje a co nenávidí - a pak stav našeho srdce - totiž to, jak na poznání Boží osobnosti vnitřně reagujeme, a jak necháme Bohem a Kristem formovat svou osobnost.

Naprosto s Tebou souhlasím. Ale také víme, že pravda je to, co nás může osvobodit.
Jan 8:31 Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

Však ano, znám to z vlastní zkušenosti: pravda z Písma mě osvobodila z démonsko-sektářské manipulace vedení organizace SJ.

Naříklad pochopení toho, že modlitba ke Kristu není modlářství - jak tvrdí SJ; že všichni, kdo přijali Krista a jsou vedeni Duchem, jsou Božími dětmi (Řím8:14, Jan1:12), aj.

Podotýkám, že kromě samotného studia Písma, sehrálo klíčovou roli působení Ducha svatého potom, co jsem zmítán pochybnostmi začal úpěnlivě prosit Otce, abych viděl pravdu přímo v Písmu.

Uvádíš dále verš:

Přísloví 19:2 Bez poznání nemůže být nikdo dobrý...

Nevím, jestli je tento verš takto v EP přeložen zrovna nejlépe (v jiných překladech zní poněkud odlišně - např. CSP [i]"Bez poznání jistě není touha dobrá", JB "Kde chybí vědění, tam neprospívá horlivost"), ale souhlasím, že bez pravého poznání Boha a Krista člověk nemůže získat spravedlnost na základě víry v Kristovu oběť.

Jan17:3 CSP A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

Na druhou stranu - spasení člověk nedosáhne nějakým stupněm co nejpřesnějšího poznání, ale prostým přijetím Ježíšovy výkupní oběti - čímž nechci říct, že vírou v očišťující moc Kristovy krve vše končí - naopak, to je pro kristovce teprve začátek na Té Cestě (stanu-li se Božím dítětem - tedy "adoptovaným" členem Boží domácnosti - je jen přirozené, že se o tuto domácnost budu zajímat, a to zejména o její Hlavu, a tato domácnost se přirozeně bude zajímat o mne, a bude chtít, abych poznal, jak to v Boží domácnosti chodí; koupil-li mne Kristus za cenu, nepatřím již sobě, ale Bohu a Kristu...). Zločinec na kříži vedle Krista toho o Něm jistě mnoho nevěděl, ale: vyznal, že si za své hříchy zaslouží smrt, že je Kristus bez hříchu, že je králem, a poprosil Jej, ať si na něj vzpomene, až se dostane do svého království. "Budeš se mnou v ráji", odpověděl mu Kristus.

Věřím dále, jak už jsem psal, že klíčové v pravém poznání je poznání Boží osobnosti - povahy - jak to vlastně plyne z dalšího verše, který jsi uvedla:

Římanům 10:2 Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. 3 Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží.

Pavel píše o lidech, kteří neměli "pravé poznání" proč? Protože nevěděli kdo je pravý Bůh, kdo stvořil nebesa a zemi, kdo mluvil k prorokům? Ne, ale protože "neznají Boží spravedlnost" - nepochopili totiž kým Bůh je, nepochopili Jeho povahu, lásku, milosrdenství a tudíž ani Jeho spravednost.

Věřím, že právě toto je základ "pravého poznání" - ostatně jak mnoho se člověk dozví o Bohu, když si uvědomí, že "on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy." 1.Jana4:10

Věřím také, že Boží vůlí - ba silnou touhou - je dát se nám poznat co nejblíže, tedy chce, abychom v poznání rostli. Zrovna dnes jsem četl:

Židům6:1,2 Žilka Zanechme proto počátečního slova o Kristu a postupujme k dokonalosti; nehodláme znova klásti základy: pokání z mrtvých skutků, víru v Boha, 2učení o omývání, vkládání rukou, vzkříšení mrtvých, věčný trest.

Klíčová tedy není míra poznání, ale jeho růst.

Není podstatné kde se na té Cestě nacházím, ale zda po ní jdu.

Potíž tedy nastává ne tehdy, když něčemu chybně porozumím, ale když další poznání, které mi Bůh skrze Písmo a DS dává, odmítám, zanedbávám, nebo je "schovávám pod kýbl" (Matouš5:15) proto, abych se zalíbil lidem (což samozřejmě neznamená, že Bůh chce, abych se hádal s každým, kdo něčemu rozumí jinak) nebo hledal nečestný zisk jako Balaám ("...pro zisk propadli bludu jako Balaám...", Juda11).

Pak je tu ještě jedno úskalí, u něhož se modlím, bych se mu vyhnul:

1.Korintským8:1 "Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje."

(což pochopitelně není důvod ani omluva pro nevědomost)

Pokud jde o mne, modlím se a snažím se studovat Písmo nezaujatě - bez předem daných závěrů, modlím se, abych se vyhnul extrémům - včetně naukových - což někdy znamená i "zařadit zpátečku" nebo nechat nějakou věc otevřenou. Odvolávám se v modlitbě na zaslíbení:

Jan16:13 Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.

Eliško, měj stále Boží i Kristovu milost a pokoj a požehnání

PS: Včera jsem v souvislosti s "poznáním pravdy" narazil na zajímavý článek:

http://www.obohu.cz/uvahy/sola-scriptura-pouze-pismo

Ahoj Jarku!

Děkuji Ti za Tvůj komentář!

Na cestě k Bohu mám podobnou zkušenost jako Ty.

Děkuji za Tebe svému nebeskému Otci a modlím se, aby se Tvoje láska ještě víc a více rozhojňovala v důkladnějším poznání a ve vší vnímavosti; abys uměl rozpoznat to, na čem záleží, a byl čistý a bezúhonný pro den Kristův, naplněn ovocem spravedlnosti, které neseš skrze Ježíše Krista ke slávě a chvále Boží (Filipským 1:9-11).

Také Ti, Jarku, přeji, aby Tě Otec našeho Pána Ježíše Krista posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval ve Tvém srdci a abys byl zakořeněn a založen v lásce, a tak abys byl schopen pochopit a poznat Kristovu lásku, která převyšuje všechno poznání a tak byl naplněn do vší plnosti Boží. (Efezským 3:14-21)


Efezským 3:14 Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista, 15 po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi,16 aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku,17 aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce,18 a tak abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka,19 a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží. 20 Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet,21 jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků!...

A aby Ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživil i Tvoje smrtelné tělo Duchem, který v Tobě přebývá!

Římanům 8:11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

A přeji to vlastně všem, kdo se snaží milovat Boha a Jeho Syna celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svojí silou, a také bližního svého jako sami sebe, a zároveň nepřestali hledat pravdu.

S úctou a přáním všeho dobrého

Eliška

šemdich napsal:

Tonda Vlas napsal:To vidím jeddnoduše. Jako pravý člověk, jako druhý či poslední Adam. Hřích spáchal první Adam a odčinit ho mohl pouze ten druhý, počatý však zvláštním způsobem. Ježíš měl přirozenost pravého člověka, ne však přirozenost narušenou hříchem. Proto mohl být oním Beránkem bez vady. Bůh oběti zásadně přijímá, podávat je může člověk. Ježíš byl v tomto případě jako Velekněz obětníkem a jako Beránek zároveň i obětí.

Ježíš Kristus o Vánocích nenosí dárky, Tondo, to jsou rodiče ;-)

Jó takhle!? Dárky na vánoce mne ani tak netankujou, spíše jsem nazlobenej na čápa, který u nás hnízdí na komíně, který zůstal po dávno zbořené fabrice, je mi už přes padesát a nehorázně mne opomíjí. Na rozdíl od jiných nám nepřinesl vůbec žádný bejbisko.