Naděje - nebeská nebo pozemská?

Petr Štefek napsal:

Již delší dobu tady čtu příspěvky ohledně jití či nejití do nebe. Přemýšlím o této věci a vyvolává to alespoň u mě mnoho otázek. Jestliže by existovala jen nebeská naděje, proč Bůh tvořil naši nádhernou planetu zem ? Naše země je tedy dle některých názorů pohou přestupní stanicí do nebe ? Adam s Evou a jejich potomstvo měli žít v pozemském ráji a panovat nad ním, neměli žít v nebi ani oni ani jejich potomci. Proč tedy Boží Slovo říká, že země bude trvat na věky, že mírní, pokorní lidé zdědí zemi na věky ? Jistě Martine znáš tyto biblické zprávy a jiné, můžeš se k nim prosím vyjádřit ? Není to žádný útok na tvé myšlenky a názory, pouze mě zajímá jak ty se díváš na tyto biblické sliby.
Pokud jde o mě, netoužím po nebeském životě. Raději bych se těšil z pozemského života, ke kterému jsem byl dle Bible určen jako člověk. Umím si představit nádherný ranní úsvit u řeky s nadhozeným prutem, nádheru zpěvu probouzejících se ptáků, nebo večerní západ slunce, jarní déšť, výlety do přírody, procházky s našim věrným a dovádějicím psem a další a další krásy pozemského života. To je touha, kterou nám lidem vložil do srdcí Bůh, tak proč se někdo diví, že třeba jsou lidé, kteří netouží žít v nebesích jako duchové ? To je můj názor a mé pocity jedná-li se o otázky života v nebi či na zemi. Samozřejmě že se nebráním o těchto věcech přemýšlet a nechat se poučit.

Protože tento příspěvek byl zaslán (20. března 2006, 7:30 hod.) do diskuze na téma „Ježíš Kristus = Bůh, anděl, člověk nebo šílenec?“, ale týká se úplně jiného tématu, a protože i z dalších příspěvků je patrné, že je o podobné téma zájem, rozhodl jsem se založit na podnět Petra/Datla nové téma „Naděje – nebeská nebo pozemská?“.

Dívám se na poselství Bible a tedy na evangelium, jako na oznámení skutečností kolem života člověka v nebi i na zemi.
Pro koho, za jakých podmínek, k jakému účelu.

Je pro mne realitou život pozemský i nebeský a nebo věčná smrt (neexistence).

Ten nebeský život pro hrstku vyvolených, chápu jako nutnost vyvolanou chybou samotného člověka a směřující k nápravě této chyby.
Lidé si to pokazili (věčný život na zemi) jejich zástupci to musí napravit. Proto je vláda, jako nápravné opatření, vybrána z lidí.
Musí tato vláda ale vládnout z nebe. Musí mít daleko větší moc, než by měla na zemi a musí mít dokonalého odborníka, jako svou hlavu a tím by nebyl žádný člověk, ale je to ten, který stál u zrodu celé země, Kristus.

Hlavní cíl tohoto opatření je, dát všechny věci na nebi i na zemi do původního stavu. Přetvořit opět do stavu dokonalosti.

˛1. Korinťanům 15:28 Ale až mu bude podřízeno všechno, potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.

Zatím mu není vše podřízeno i když má veškerou moc na nebi i na zemi. Vládne uprostřed nepřátel. Bohem světa je satan a jeho nástroje..
Teprve po tisíci letech nápravných prací, bude platit tento text.

A k této nápravě je nasměrován i život lidí (jako sapoluvládců s Kristem) v nebi. Je to nutnost, jak jsem řekl, vyvolaná chybou člověka. Původně (kdyby člověk nezhřešil) by se vůbec neuskutečnila (život v nebi). Nebyl by k ní důvod. Nebylo to ani v plánu.

¨To vše dohromady je radostnou zprávou, v podobě evangelia.

Kdo toto evangewlium zkracuje jen na život v nebi, káže něco jiného-Gal. 1/8.________________

Zem bude osídlena snad jen na 1000let po Harmagedonu..proč?a co pak? To je zase jiná diskuze:study: ,DĚdo S. můžeš biblicky dokázat ,že je to jinak..?To samé platí i o V.I.P. v nebi..?Nevěřím v "kasty" tohoto druhu..Je to jen "lidská nauka" Jistý rozdíl v úřadě islužbě bude ,ale to je ZASE jiné téma..

Již jsem použil text že „země na věky trvat bude“.

Nebo stačí i úvaha, proč vlastně byla tato nádherná planeta vytvořena?
Vzhledem k tomu, že je psáno „našich tisíc let, je u Boha jeden den“, a také že jeho díla jsou dokonalá, v porovnání stím, vytvořil by Bůh něco s trváním jen pár dní?

Byl původní Boží plán, aby člověk zhřešil?
A jestli člověka tvořil s vědomím, že zhřeší a zemře a udělal ihned protiopatření v podobě Mesiáše a jeho spoluvládců (semeno a semena), proč?
Když potom člověk po několika letech života má stejně tuto zem opustit a jít do nebe?
Proč rovnou člověka nevytvořil stejně, jako ostatní duchovní bytosti?

Zjevení 21:1 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť dřívější nebe a dřívější země pominuly a moře již není. (moře=lidstvo)

Zjevení popisuje zemi a nebe slovy „nové“. Jak nove?
Přece očištěné během vlády Krista a jeho spoluvládců. V tom smyslu skutečně bude nové nebe, ale i nová země. A staré lidské systémy (moře) budou nenávratně pryč.

Nebo ta nová země, bude také v nebi?
Je dobré se podívat na Zjevení 21 a 22. kapitola. To pro začátek a později na jeho kontexty a k tomu uvažovat. Je psáno, pokusit se uvažovat „Boží myslí“.

Jak to myslel Bůh se zemí a lidstvem? Proč Mesiáš a jeho smrt? Proč musel obětovat lidský život a lidské tělo, když ve skutečnosti nezemřel, ale byl vzkříšen v duchovním těle? Za koho obětoval svůj lidský věčný život na zemi, na který měl plné právo, protože nebyl zatížen dědičným hříchem a navíc jako jediný člověk NAPLNIL (dodržel do detailu) zákon?
A proč, tady musel někdo naplnit zákon? Proč to nemohl být nějaký úspěšný člověk?

Odpověz si alespoň na tyto otázky, a získáš jiný pohled na problematiku života v nebi a současně na zemi. Obojí navždy.

Ohledně nebeské a pozemské naděje zde bylo v krátké době položeno hodně otázek a obávám se, že není v lidských silách na všechny odpovědět vyčerpávajícím způsobem. Pokud se na to podívám z pohledu toho, kdo přijal nebeskou naději, pak pořádně ani nevím od které otázky by bylo nejlepší začít, abychom se v té věci pohnuli někam kupředu. Některé otázky jsou totiž spíše filozofické, než přímo biblické, a zde mám za to, že k pochopení některých věcí je zapotřebí, aby se člověk opravdu stal „novým stvořením“ (2.Korinťanům 5:17) a skutečně přijal „závdavek toho, co má přijít, totiž ducha“ (2.Korinťanům 5:5), než aby filozofoval.

Například se, Petře, ptáš: „Jestliže by existovala jen nebeská naděje, proč Bůh tvořil naši nádhernou planetu zem?“ Abych pravdu řekl, celá otázka je postavená na něčem, co na počátku Písma vůbec není. Když Bůh stvořil člověka na zemi, neříkal, že ho stvořil s nějakou nadějí ve smyslu pozemská – nebeská. Prostě ho stvořil, dal mu úkol a varoval ho před jednáním, které by vedlo k smrti. Nikde nevidím, že by Bůh vyslovil přání, aby Adam s Evou žili navždy pouze v pozemském ráji ani to, že by země měla být pouhou přestupní stanicí do nebe. Kdybych něco z toho tvrdil, filozofoval bych, protože Písmo v té věci záměru Boha při stvoření mlčí. Jedno však vím jistě, že zde existovaly „věci utajené od založení“ (Matouš 13:35), které Bůh zatím zjevuje leda „prostřednictvím svého ducha“ (1.Korinťanům 2:10). Proto ten důraz některých z nás na nové narození „z vody a ducha“ (Jan 3:5); to znovuzrození totiž SJ v rozporu s Písmem připouštějí pouze u 144000, ale ostatním upírají.

Ty se však, Petře, dále ptáš: „Proč tedy Boží Slovo říká, že země bude trvat na věky, že mírní, pokorní lidé zdědí zemi na věky?“ Myslím si, že i zde se pletou dvě věci a to v tom smyslu, jako by země byla nutně určena pouze pro pozemský život a jako by jen nebeská naděje vylučovala trvání země na věky. Kdyby ale země sloužila pouze pro pozemský život, proč se potom na zemi od počátku angažují andělé a jiné neviditelné, duchovní mocnosti a proč dokonce Satan „byl svržen“ právě „na zem“ (Zjevení 12:9)? Navíc většině SJ jaksi uniká, že při kázání na hoře Pán Ježíš označil za šťastné ty, kteří mají stejnou a ne rozdílnou naději. Všem, kterým totiž „patří nebeské království“, patří i ostatní zaslíbení a to, že „budou utěšeni“, „zdědí zemi“, „budou nasyceni“, bude jim „projeveno milosrdenství“, „uvidí Boha“ a budou nazváni „Božími syny“ (Matouš 5:3–10). Všechna ta zaslíbení totiž souvisejí s tím, co je psáno v poslední knize Bible: "Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let." (Zjevení 20:6) Není lepší věci, o kterou by se dalo a mohlo usilovat.

Ještě k dřívějšímu příspěvku Martina.

Hezky jsi to řekl. Škoda, že jen z pohledu toho, kdo má být v
nebi.

K tomu ale přidáváš, "zdědí zemi"
K čemu jim toto dědictví bude v nebi dobré?
A také píšeš o prvním vzkříšení. Kde je první, je i další. (kde je prvorozené dítě, jsou i další děcka).

Máš pravdu v tom, že když stvořil Bůh člověka, tak žádnou dvojí naději mu nepředložil.
Jaksi jsi přehlédl, že naději ale člověku dal. Za podmínky, že bude bezhříšný, to byla pouze a jen pozemská naděje na věčný život.
Ta nebeská, byla teprve pozdějším opatřením pro to, aby ta původní pozemská se mohla naplnit. (uskutečnit)

Co se týká "satana svrženého na zem" to je patrně znázornění, které má ukázat, že jeho moc na nebi, v duchovní říši zkončila a je omrzena pouze na lidstvo a zem. Proto je teké psáno, že zuří, protože si je vědom, jak málo času mu zbývá.

A ještě poslední otázka, "proč se démoni, satan a jiné duchovní bytosti angažují". To je myslím jednoduché.

Já bych to shrnul do jednoho přísloví. "Když zlý má zemřít, nejraději by zničil celý svět".
A satan moc dobře ví, že prohrál život. Člověka zničit nemůže (je psáno, boj se toho, kdo to může udělat), nemůže zničit ani tuto planetu.
Doufá ale, že z každého člověka udělá Božího nepřítele a tak donutí Boha, aby lidstvo sám vyhubil.
Snaží se také o to, aby lidstvo samo si pod sebou uřezalo větev. Zničilo samo tuto zem, aby Boží království nemělo nad kým vládnout, ani komu vládnout.
Jestli to ale vše je s Božím souhlasem, protože život na zemi stejně nebude, proč se Bůh "rozčiluje" a říká "zničím ty, kteří mi ničí zemi"?

Nevím tedy, koho myslíš tím "filozofováním"?

Když Ježíš působil tady na zemi, tak především kvůli svým učedníkům, které měl připravit pro roli služebníků nápravy ostatního lidstva, a to z jejich budoucího nového působiště, kterým budou nebesa, neboli to místo, kam Ježíš odešel připravit svým služebníkům příbytky. Služebníci Ježíše Krista budou sloužit nápravě obyvatelů té "nové země", jak se to nazývá ve Zjevení, a sami budou těmi "novými nebesy", protože stará nebesa už nebudou, dojde v nich totiž k velkým změnám - Satan z nich bude vyvržen, aby byl po tisíc let držen kdesi v karanténě, a do nebes přibudou noví obyvatelé, totiž vzkříšení křesťané. Ježíš mluvil vždy o nebeské naději pro své učedníky, jinou naději nehlásal a k jiné naději nepovolával. Později apoštolové a další zvěstovatelé evangelia také povolávali výhradně k té nebeské naději. Evangelium jako takové je do dnešního dne pouze o nebeské naději.

Jestliže dnes existuje povědomí o "pozemské naději", tak toto povědomí se rozšířilo vinou Svědků Jehovových, kteří přestali hlásat původní evangelium s nebeskou nadějí, protože si najednou nevěděli rady s množstvím lidí, kteří se k nim na počátku dvacátého století ve velkém přidávali, ale přitom očividně postrádali pomazání svatým duchem a necítili žádné povolání k nebeské naději. Aby vedení SJ tyto lidi uspokojilo, vymyslelo jakousi teorii o velkém zástupu, kterému se začala předkládat naděje ve smyslu "Můžeš žit navždy v pozemském ráji". V ten okamžik se mezi SJ přestalo hlásat pravé evangelium a jejich učení se zkazilo, ačkoli ve srovnání s učeními ostatního křesťanstva obsahovalo původně mnoho pravdivých momentů a podávalo pravé evangelium velice přesně, takže se z něj mohli rodit Boží synové.

Jinými slovy, jestliže dnes existuje jakési povědomí o "pozemské naději", je to pouze a jenom součástí jistého učení o tom, jak Bůh napraví lidstvo jako celek v tisíciletém království, ale není to nic, co by se mělo vydávat za křesťanství. To pravé učení o nebeské naději je duchovní, je určeno pro pomazané a není možné mu rozumět jinak než duchem Božím. Jakmile si některé líbivé myšlenky vezme do ruky tělo, nadělá z toho takový guláš, jaký je vidět dnes u Svědků Jehovových případně i u některých diskutujících zde na fóru, kteří si očividně také nevědí rady s dvojakostí pozemské a nebeské naděje a třeba to i upřímně přiznávají nebo se přímo hlásí k pozemské naději. To ale nemá nic společného s křesťanstvím a nelze z těchto pozic nijak smysluplně zkoumat Písma a docházet k poznání pravdy. Zkoumat Písma s pozemskou nadějí v srdci znamená zkoumat je tělesně, tj. s nulovým užitkem pro přípravu na Pánův den a na budoucí působení v tisíciletém království. S pozemskou nadějí v srdci je zkoumání Písem a přemítání o Ježíši Kristu a jeho myšlenkách stejné, jako byste se dali na budhismus nebo taoismus nebo na jakékoliv jiné náboženství. Tělo a tělesné představy o Bohu a o jeho slovu totiž nejsou k ničemu a lidé, kteří je mají, se budou stejně muset změnit podle Božích představ.

Nechci hodnotit, ale budu se ptát.
A mám přání, od vás, odborníků na pouze nebeskou naději slyšet (číst) logickou, nebo aspoň Biblicky potvrzenou odpověď.

Bůh je vševědoucí. Jistě by dopředu věděl, že to, co vytvořil se nepovede, plánování bezhříšného stavu pro člověka je nesmysl, Kristova smrt a jeho spoluvládci je další hloupost, snaha o nápravu v podobě nové země, je dopředu odsouzena k nezdaru, když vše dopředu věděl a znal, proč se do toho vůbec pouštěl (evangelium je prý pouze o nebeské naději), když mohl člověka ihned vytvořit, podobně jako anděly, v duchovním těle a rovnou v nebi. Proč?
Jestli mi někdo odpoví, že to byla pro člověka zkouška, je to stejné jakoby řekl, Boží výrobek se nepodařil (Bůh se jen vytahoval, když prohlásil, že je to velmi dobré) a proto musela nejprve proběhnout záruční doba, v podobě zhruba sedmdesáti let lidského života. a podle toho, jak se kdo osvědčí, teprve potom, dostane každý razítko jako zmetek a nebo kvalita A1 a půjde do nebe. Jiná volba není.

První odstavec Oskara, většinou souhlasím.
Dál si protiřečí. Na jedné straně mluví o přípravě učedníků na nápravu lidstva na nové zemi a na druhé tvrdí, že život na zemi je blábol SJ.

Z příspěvků v podobě názorů zastánců teorije v podobě "pouze život v nebi" jsem na větvi, a mohu jen dodat, že, to snad se mi jen zdá, že je možné podobně uvažovat. Upravovat podle své vůle evangelium.
Nebo se evangelium omezuje jen o životě v nebi? Že by to byl zas blábol jen SJ, že tak Bůh miloval svět (ne nebe), Ježíš zemřel za všechny hříchy, bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých, bude nové nebe a nová země a další a další otázky, které jsou součástí evangelia.
Kdo dal někomu právo, evangelium seškrtat jen na znovuzrození, Dary Ducha a život v nebi? I to je moje otázka. Kdo vám dal to právo?

Dědo Slavíku,

asi si nerozumíme. Já nejsem vyznavač teorie pouze nebeské naděje. Jsem vyznavač teorie o tom, že pro Ježíšovi učedníky platí pouze nebeská naděje a nikdy pro ně neplatila žádná jiná. To, co se nazývá pozemská naděje, není žádnou nadějí, nýbrž je to součást Ježíšova učení o nápravě lidstva a slouží pro vzdělání učedníků a jejich přípravu na budoucí působení spoluzachránců lidstva pod vedením Ježíše Krista.

Většina ostatního lidstva, které bude ke svému překvapení vzkříšeno, často aniž by mělo za svého hříšného života nějakou víru v Boha nebo nějaké poznání o pravém Bohu, tak toto lidstvo bude žít na zemi, v tom se Boží plán věčného osídlení a kultivování země nemění. Vzkříšené lidstvo se v tisíciletém království napraví, aby dosáhlo stavu, v němž budou moci navěky žít na zemi. Učedníci Ježíše Krista jsou proto dnes Božím Duchem připravováni na to, aby se stali v budoucnu, po vzkříšení, služebníky této nápravy lidstva. O ničem jiném křesťanství není a k ničemu jinému nesměřuje. Kdo není Božím Duchem připravován k tomuto úkolu, ten není křesťan a jenom si na to hraje, třeba zrovna tím, že se snaží luštit biblické texty a fantazíruje o tom, jaké to bude jednou, až bude vzkříšen do nového pozemského ráje. To je samo sebou možné a nikomu v tom není bráněno, jenom je hloupé, když se to vydává za křesťanství, za nějaké křesťanství s pozemskou nadějí.

Od toho se pak odvíjí ta moje kritická poznámka na adresu SJ. Jejich chybou není, že znají nebeskou naději a zároveň že poznali, jak to bude s ostatními vzkříšenými lidmi na zemi. Jejich chybou je, že začali pošetile hlásat toto pravdivé poznání o životě vzkříšených lidí na zemi a udělali z něj nějakou novou naději a pak zašli ještě dál a začali tvrdit cosi o tom, že kdo nebude u nich jako člen toho velkého zástupu, tak bude při Ježíšově příchodu zničen. Tuto novou pozemskou naději a skoro až fašizující odpor ke každému, kdo se k nim nechce přidat, však u SJ zavedli lidé, kteří už nebyli pod vedením Božího ducha. Satanu se podařilo tuto organizaci dostat pod moc ryze tělesných lidí, kteří začali nebeskou naději skoro až zakazovat.

Mám-li to shrnout, tak pro křesťany platí nebeská naděje. O tom, co bude s ostatním lidstvem, které bude z valné části přece také vzkříšeno, lze získat pravdivé poznání pouze jako křesťan pod vedením Svatého Božího ducha. Jinak je jakékoli přemítání o pozemské naději pouhým duchaprázdným blouzněním, při kterém si člověk navymyslí spoustu nesmyslů.

Ještě chci zvlášť uvést svůj názor na tu otázku vznesenou dědou Slavíkem, proč Bůh vlastně všechno tvořil, a kde je jeho vševědoucnost, když se to pak v jeden moment zkazilo a vyžaduje to nápravu, která je zatím stále před námi:


Když Bůh vytvořil inteligentní bytosti (duchy v nebesích, člověka na zemi), tak jim dal jistou svobodu rozhodnout se, zda půjdou tou dobrou cestou a zůstanou v milosti Boží, anebo zda půjdou nějakou jinou cestou, kterou se budou od Boha vzdalovat. Lidem například doporučil, aby nejedli z toho stromu poznání dobrého a zlého, tj. neměli se vydávat nějakou cestou, která je zlá, nebezpečná a nelíbí se Bohu. Boží vševědoucnost pak spočívá v tom, že Bůh má předem jasno v tom, co udělá, pokud by se jeho stvoření vydalo nesprávnou cestou a přestalo se ho držet. Stalo se to v případě některých andělů pod vedením Satana, který se nejspíš jako první vydal nějakou vlastní cestou. U člověka došlo ke kolizi už u prvního stvořeného páru, u Adama a Evy. Je věcí spekulace představovat si pod těmi prvotními událostmi něco konkrétního, nicméně myslím si, že lze uvažovat alespoň takto rámcově o tom, proč se část stvoření vydala jinou než Boží cestou, přičemž Bůh věděl už předem, jak to napraví (tj. jak to potrestá - smrtí u člověka - a jak to využije k vyšší kvalitě svého stvoření, které bude mít za sebou takovou zkušenost)

Oskare, z tvého příspěvku jsem pochopil, že se asi rozcházíme jen v názvu.

Z toho, co píšeš, tedy ti, kdo doufají v pozemský život, i když uznávají Krista jako pána, nemají právo si říkat křesťané.

Například já, nejsem podle toho křesťan a jen si na něj hraji. (nechci do nebe, nemám Dary Ducha, necítím potřebu znovuzrození.)
Posudek ostatních mi nevadí. Žádnému člověku se nebudu zodpovídat. Pouze vyznávám, že Kristus je můj Pán.

Římanům 10:9 Vyznáš li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Těší mne, že připouštíš, že řada lidí (píšeš, k jejich údivu, a já souhlasím) bude vzkříšena na zemi.
K tomu bych připojil spoustu dalších lidí a těch skoro křesťanů, kteří se podobají mně, kteří spolu s nimi přežijí, jako velký zástup, velké soužení.

Souhlasím s tebou, že je nesmysl, dělat si patent na to, že velký zástup bude pouze z řad SJ a jejich zájemců.

Zdá se, že nedorozumnění mezi námi je postaveno pouze na slovíčku "křesťané" a jeho funkčnosti.

Teď tady naskočila tvoje doplňující úvaha a já jen dodám, : lidstvo a některé duchovní bytosti sklamaly. Odklonili se z Boží cesty a jeho záměru, a to i se zemí, a věčným životem na zemi. To je pravda.
Ucouvl Bůh od svého plánu a změnil jej pouze (pro jistotu) na nebeský život? Jak se snaží někteří zde dokázat?
Neradoval by se v tom případě satan, že to přece asi nebylo tak dobré, jak Bůh tvrdil, když nakonec to kvůli malému prohřešku (kousek ovoce ze stromu) vzdal, škrtl a nahradil jiným plánem?

Dědo Slavíku, křesťanem se může nazývat, kdo chce. To nesoudím a neposuzuju. Jediné, co soudím a posuzuju, je můj vnitřní člověk a moje nové svědomí dané Bohem, které mi říká, kdy jednám správně a kdy nejednám. Jdu po té cestě tak, abych došel k cíli. Křesťanství vždycky někde začíná a směřuje k nějakému cíli, jak je psáno. Pokud se člověk snaží správně a v souladu s BOží vůlí, tak toho cíle v určitý moment dosáhne. Jinak bychom v tom nebyli apoštoli povzbuzováni. Dnes je doba k tomu, abychom jeden každý z nás, kdo k tomu cítí puzení Božím duchem, postupovali po "té cestě" dál a dospěli k dokonalosti podle vzoru Kristovy osoby, abychom buď v hodině naší smrti byli v cíli a měli jistotu vzkříšení do nebe k Ježíši Kristu, anebo abychom byli připravceni na úkol daný nám Bohem pro Den Páně, pokud by nás snad ten den zastihl ještě v tomto těle.

Sváťo, napsal jsi mimo jiné na mou adresu:

Máš pravdu v tom, že když stvořil Bůh člověka, tak žádnou dvojí naději mu nepředložil.
Jaksi jsi přehlédl, že naději ale člověku dal. Za podmínky, že bude bezhříšný, to byla pouze a jen pozemská naděje na věčný život. Ta nebeská, byla teprve pozdějším opatřením pro to, aby ta původní pozemská se mohla naplnit. (uskutečnit)

K tomu Ti mohu napsat, že jsem nic z toho, co mi vytýkáš, nepřehlédl. To, že něco píšu z pohledu toho, kdo přijal nebeskou naději, neznamená, že neznám Tvé pocity, respektive pocity toho, kdo si myslí, že přijal pozemskou naději. Já jsem byl totiž na tom úplně stejně jako Ty. V tzv. kazatelské službě jsem dokonce každého přesvědčoval o tom, že mu Bůh nabízí pozemskou naději a to i toho, kdo si myslel, že půjde do nebe. S oblibou jsem se takových lidí ptal, co budou v nebi dělat. Většina lidí totiž buď nevěděla nebo mluvila o pozemských věcech, takže bylo snadné přejít k pozemské naději. Dnes vím, že jsem na to neměl právo, protože k hlásání takového druhu dobré zprávy mě nepovolal Pán, ale lidé, kteří nepřijali učení Pána Ježíše v úplnosti.

Ty mi však připomínáš, že Bůh dal prvním lidem naději, a to pouze a jen pozemskou, a dodáváš, že ta nebeská byla teprve pozdějším opatřením. Jenže, kdybys měl pravdu, pak by neměli pravdu první zvěstovatelé evangelia, kteří tvrdili, že si nás Bůh vyvolil již „před založením světa“ (Efezanům 1:4). Místo, abys mluvil „Boží moudrost v posvátném tajemství, utajenou moudrost, kterou Bůh předem stanovil před systémy věcí pro naši slávu“ (1.Korinťanům 2:7), Ty tu moudrost zpochybňuješ tím, že trváš na věcech, které Ti nezjevil Boží duch, ale které se naopak snažíš uchopit pouze svým rozumem a logikou.

Když se člověk řídí podle svých představ, zdá se mu všechno jednoduché, i to, proč se andělé a jiné neviditelné, duchovní mocnosti angažují na hmotné zemi. Mluvíš o tom, že když zlý má zemřít, nejraději by zničil svět, ale já Tě upozorňuji na to, že duchovní svět od počátku bedlivě pozoroval a zajímalo ho, co že to Bůh s tou zemí zamýšlí. Už když Bůh zakládal zemi „spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet“ (Job 38:7). Pozemský svět měl totiž od počátku velký význam pro nebeský svět a mnoho z toho „posvátného tajemství“ (Římanům 16:25) nám objasnil teprve Pán Ježíš Kristus, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka, který řekl: „Chci otevřít ústa v podobenstvích, chci zvěstovat věci utajené od založení.“ (Matouš 13:35)

Jestliže opravdu chceš porozumět, pak Ti nepomůže Tvůj rozum, ale Bůh Ti to může zjevit „prostřednictvím svého ducha, neboť duch zkoumá všechno, i hluboké Boží věci“ (1.Korinťanům 2:10). K tomu se ale potřebuješ narodit „z vody a ducha“ (Jan 3:5), jak řekl Pán Ježíš Nikodémovi. Obávám se však, že v té věci mají ti, kdo se narodili „z vody a ducha“, stejný problém jako jejich Pán, který se ptal: „Jestliže jsem vám pověděl o pozemských věcech, a přece nevěříte, jak uvěříte, budu-li vám povídat o věcech nebeských?“ (Jan 3:12)

Nejprve bych ti chtěl Martine poděkovat za tvou reakci na můj příspěvek. Musím říct, že to co píšeš je zajímavé. Nejprve bych ti chtěl říct, že argumenty, které používáš na můj názor by se dali také použít na tvůj názor. Za druhé jsem Martine nikde nenapsal, že Bible říká, že země je pouze přestupní stanicí. To bych šel nad to co je psáno a toho se snažím po odchodu od SJ vyvarovat. Souhlasím s tebou v tom, že od počátku existoavali utajené Boží věci.

Rád bych Ti nyní předložil svůj názor na to, jak píšeš, že nikde není při stvoření zmínka, zda měla být pozemská či nebeská naděje. To je pravda, ale jak čteme v Bibli, tak Bůh stvořil a postavil člověka sem na tuto zem a dal mu jasný úkol. Rozšířit ráj po celé zemi a starat se o tento pozemská ráj. Tento úkol ještě nebyl naplněn. Kazatel ve 3:11 píše - On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti........ Co tedy myslíš, jakou touhu měli Adam s Evou v zahradě Eden. Touhu po věčném životě jako duchovní osoby a nebo touhu věčně žít v tom nádherném ráji který dostali ? Dalo by se říct, že nevíme, že to Písmo neříká, ale budu-li uvažovat logicky, vyplývá alespoň mě, že jejich touha byla žít věčně v pozemském ráji, jelikož nic jiného neznali. Od tud tedy má touha žít zde v míru, klidu se svými milovanými, radovat se z krás naší planety a pěkně se o ni starat.
Ten úkol, který lidé dostali ještě nebyl splněn. Víme, že Boží nepřítel Satan zpochybnil, že by lidé mohli pod Božím vedení žít šťastně na této zemi. Dovolí Bůh aby se prokázalo, že má satan pravdu ? Pokud by měli všichni věrní žít v nebesích jak se to prokáže ? To by potom mohl také říct někdy satan Bohu - no dobře jako duchové dokáží žít v nebesích, ale na zemi to nedokážou a já měl pravdu. Je to pouze úvaha nic víc samozřejmě. Co by se stalo kdyby Adam s Evou nepodlehli satanovi, šli by po naplnění úkoly všichni lidé z pozemského ráje do nebe ? Je pravda, že od počátku existovala Boží posvátná tajemství a že si Bůh některé vybral již od založení světa. Proto zasávám názor, ano Bůh si vybírá jedince ze všech národů k nebeskému povolání, ale jsou zde také lidé, kteří touží žít na této krásné zemi a chtějí se radovat ze života zde.
Ty píšeš Martine, že největší o co může člověk usilovat je nebeská naděje, kterou Bible slibuje. To je ale tvůj pohled. Pro mne je největší to, že chci žít dle Božích zákonů a zásad zde na zemi a starat se o ni. Nemohu za to, co mě člověku vložil Bůh do srdce, to je touha po věčnosti. Věrní duchovní tvorové nemusí po tom toužit, pro ně to je přirozené, alespoň si to myslím. To jen mi lidé tu touhu máme a dle příkladu Adama a Evy je to touha splnit úkol, který jsme jako lidé dostali.
Bojím se jedné věci, dle tvrzení, že je pouze nebeská naděje, že se nedočkám toho co Bůh nám lidem dal (a to je tato zem) a že má být nebo alespoň původně měla být rájem. Jestliže toto cítím a chci tak žít, potom nemám žádnou naději a vše by bylo zbytečné. Ale zase věřím tomu, že Bůh je láska a jeho Slovo je neměnné. Možná jsem toho napsal zbytečně moc a nepřehledně, ale dá se pokračovat v této úvaze dál.

Oskare nemohu souhlasit s tím co píšeš o pozemské naději. Vážím si tvých příspěvků a mohu říct, že jsou hutné. Vadí mě jedna věc, když nám něco nesedí, tak prostě řekneme, že je to vina SJ a že ostatní, kteří nechtějí přijmout náš názor jsou dále v zajetí učení SJ. Proč nesouhlasím, si můžeš přečíst v mém příspěvku Martinovi. Jenom opakuji podstatnou věc, že když Bůh stvořil první lidskou dvojici dal jim jasný úkol, který ještě nebyl naplněn. Z Bible víme proč. Znovu se ptám, kdyby Adam s Evou nezhřešili a naplnil se tak Boží záměr se zemí, potom by šli všichni věrní do nebe ? Co myslíš, Bůh už od svého záměru se zemí ustoupil ? Skutečnost, že na tyto věci poukazují i SJ ještě neznamená, že to není pravda.

S názorem Petra Štefka plně souhlasím, není třeba něco dodávat.

Jen bych zdůraznil, že život v nebi, pro člověka jako spoluvládce s Kristem, Kristova smrt a jeho vzkříšení, to vše a další události by zde nebyly, (jsou náplní evangelia) kdyby Bůh neměl záměr napravit vše pokažené a vrátit do původního stavu.

Na počátku, byly jen dvě volby. Život a smrt. A stanovené podmínky. Protože člověk nebyl schopen tyto podmínky dodržet, byla volena ta druhá cesta, (nebeská vláda) k naplnění původního plánu.

Hlavní cíl všeho dění, je tedy tato zem a věčný život na ní (jako prostředek k očištění Otce od špíny pomluv, a pohany, kterou se na něj snaží satan a jeho nástroje, nahrnout).

Hlavní prostředek k dosažení tohoto cíle je právě ten zmiňovaný nebeský život pro několik vyvolených. v čele s Kristem

Je to tedy prostředek, nebo opatření, a ne cíl.
Je to vláda, která má vše uvést do původního stavu. (aby po tisíci letech, byl opět Bůh, každému vším, jak je psáno).

Co se týká „pravdy prvních zvěstovatelů, kteří mluvili jen o nebeské naději, s tím souhlasím. Skutečně nic jiného neznali. To ale neznamená, že nic jiného neexistuje.

Snad podobně, jako oni tehdy, to cítíš a chápeš dnes ty, Martine.

Je tady ale obrovský rozdíl. Poznání. My máme dnes kompletní Bibli. Naše poznání může být tedy mnohonásobně větší než jejich. Říkám může, protože někteří se zastavili na poznání prvního století a dál nejsou schopni nic jiného, co nejen Ježíš naznačuje, ale později i oznamuje, přijmout.

Hebrejcům 5:12 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.

Je taky na pováženou jestli od založení světa je myšleno od stvoření Adama a Evy a nebo od okamžiku kdy měli Adam a Eva prvního potomka, je to jen můj názor a samozřejmě se mohu mýlit, ale za zamyšlení to stojí. K této myšlence mě přivedl verš z Lukáše 11:49-51.

Taky bych se rád pozastavil nad Velkým zástupem. Už jen jak slyším toto označení, nemohu se ubránit pocitu až odporu, protože těm, kteří si mysleli, že jsou součástí Velkého zástupu, díky učení SJ a zemřeli, tak byli falešně informováni. Pokud nejsme v době po armagedonu je velikou opovážlivostí někomu tvrdiž, že je a nebo se může stát součástí Velkého zástupu, a když k tomu ještě dodají, jiných ovcí, tak to je hrůza. Samozřejmě nic nenamítam, když dnes někdo označí jakoukoli skupinu, která čítá nějaký velký počet osob, jako velký zástup těchto lidí, kteří někam spolu kráčí, ale to poukazuje jenom na jejich kvantitu, ale SJ z toho udělali nauku a to je vrchol drzosti. Podotýkám Velký zástup bude rozpoznatelný až po armagedonu, kdo tvrdí opak jde nad to co je psáno. (Zj. 7:9) Samotný verš je do jisté míry ještě nepochopen, ale to je na jiné téma.

Já to vidím asi takto.

Kdyby „od založení světa“ bylo myšleno „stvoření světa, jako zeměkoule“, potom je to nesmysl. Znamenalo by to, že Bůh počítal s tím, že se mu to moc nepovede, a pro jistotu již dopředu dělal preventivní opatření. Jestli dal později lidstvu svobodnou vůli, nemohl vědět, jak dalece se s touto volbou vypořádají. K hříchu mohlo dojít mnohem později, než v době Adama.
Je to vše dost nelogické.

Jestli založením světa je myšlen svět lidí (první hřích) potom tento svět nezaložil Bůh, ale satan. Bible se nikde nezmiňuje o tom, kým tento „založený svět“ byl vytvořen.

Vyvolení (náprava v podobě vyvolených spoluvládců, i když ne konkrétně a jmenovitě, ale jen jako opatření s pozdějším výběrem), tedy je logicky myšleno od této chvíle a ne od založení fyzického (hmotného) světa

Co se týká „velkého zástupu“ nikde jsem nenašel zmínka, kdy, kým, a za jakých podmínek bude tvořen, ale pochopil jsem z popisu, že velký zástup je výsledkem žně, kterou provádí andělé, pod vedením Krista (v den a hodinu neznámou, v době jeho příchodu) dělení pšenice od koukole.

Při tomto výběru budou patrně ve výhodě ti, kteří již evangelium slyšeli a „vyznávají Krista“. Proto je asi psáno, že evangelium musí být oznamováno na svědectví, (ne pro záchranu a nebo jako prostředek k přežití)

Petr Štefek napsal:Oskare ... Znovu se ptám, kdyby Adam s Evou nezhřešili a naplnil se tak Boží záměr se zemí, potom by šli všichni věrní do nebe ? Co myslíš, Bůh už od svého záměru se zemí ustoupil ?

Petře, asi jsi nečetl mojí odpověď dědovi Slavíkovi, tam říkám, že většina ostatního lidstva (ne-křesťané) budou vzkříšeni na zem a Boží záměr věčného života na zemi bude dotažen do konce. Kdyby Adam s Evou nezhřešili, tak by asi nejspíš zemi naplnili a ovládli ji, jak bylo Božím záměrem a Bůh by nejspíš smrtí trestal vždy jen jednotlivé přestupníky, kteří by pojedli z toho zakázaného stromu. Ale Satanovi se podařilo přimět člověka k pojedení z toho stromu "včas", dokud se ještě první lidé nestačili rozmnožit.

A tak Bůh to lidské klopýtnutí na samém začátku i s jeho katastrofálními, tvrdými důsledky v podobě dočasného života ve stínu smrti využil k tomu, aby vztah mezi svým stvořením a sebou samým posunul na kvalitativně novou úroveň. Jednou velkkolepou novinkou toho budoucího nového uspořádání bude například to, že pro lidi žijící navěky v tom obnoveném pozemském ráji bude z nebes k dispozici pomoc v podobě duchovních bytostí, které se v křesťanské éře sice nejprve narodili jako normální lidé do těla, ale později se narodili ještě jinak - z Ducha - a stali se díky Božímu povolání skrze Ježíše Krista novými Božími služebníky pro to ostatní lidstvo. Proto taky budou pro to budoucí lidstvo na zemi tou nejvhodnější pomocí při nápravě v tisícileetém království, protože ji budou poskytovat jakožto duchovní bytosti, které předtím zakusili obtížnost života v těle a dokázali ji díky Božímu duchu zvládnout.

V tom budoucím tisíciletém království bude konečně vylit Boží duch na všechny vzkříšené lidi a zároveň už nebude Satan lidi oslepovat a odvádět jejich mysl od živého Boha. Budou to ideální podmínky pro nápravu vzkříšených lidí tady na zemi. Tím nově vylitým Božím duchem, který bude pomáhat s nápravou lidstva, nebude nikdo jiný než bývalý křesťané, kteří budou v té době už v nebeským příbytcích připravovaných pro ně dnes Ježíšem Kristem. Bude to svým způsobem obdoba toho, co se dnes děje vskrytu a jen pro velice omezenou skupinu lidí-křesťanů, kteří docházejí nápravy a dokonalosti už nyní s pomocí Božího ducha. Ta podobnost spočívá v tom, že vzkříšení lidé se budou napravovat také s pomocí Božího ducha, totiž s pomocí nového Božího ducha, a tentokrát už naprosto všichni bez výjimky. Všichni budou muset v tom tisíciletém království taky dospět k dokonalosti a jejich dokonalost bude na konci toho období ještě vyzkoušena, jak víme ze Zjevení.

Martin Cibulka napsal: Ty mi však připomínáš, že Bůh dal prvním lidem naději, a to pouze a jen pozemskou, a dodáváš, že ta nebeská byla teprve pozdějším opatřením. Jenže, kdybys měl pravdu, pak by neměli pravdu první zvěstovatelé evangelia, kteří tvrdili, že si nás Bůh vyvolil již „před založením světa“ (Efezanům 1:4). Místo, abys mluvil „Boží moudrost v posvátném tajemství, utajenou moudrost, kterou Bůh předem stanovil před systémy věcí pro naši slávu“ (1.Korinťanům 2:7), Ty tu moudrost zpochybňuješ tím, že trváš na věcech, které Ti nezjevil Boží duch, ale které se naopak snažíš uchopit pouze svým rozumem a logikou.

Ta slova nejsou určena přímo mně, ale dovolím si na ně reagovat.

Martine, není žádného rozporu v tom, že Bůh dal na počátku při jejich stvoření za úkol jen a pouze obydlit zemi a žít na ní navěky, avšak později přijal jisté opatření, v jehož rámci se začala v prvním století hlásat určitému okruhu "vyvolených" nebeská naděje. To, že apoštol říká, že si nás Bůh vyvolil již před založením světa v Kristu, neznamená, že tu někdy před založením světa byla nějaká nebeská naděje, ke které by se měl přimykat Adam a Eva a jejich potomci. Ta apoštolova věta v duchovním smyslu znamená, že Bůh měl do zálohy připravené řešení, kdyby se náhodou člověk vydal po té cestě poznání dobrého a zlého a přestal naplňovat svůj úkol daný mu Bohem pro život tady na zemi, jak se vskutku taky stalo. Bůh věděl, jak použít Syna, skrze něhož bylo všechno stvořeno, i pro účel potrestání, výchovy a nápravy tohoto stvoření, kdyby se vydalo cestou nějaké vlastní spravedlnosti a odpadlo od něj. To použití Syna pak spočívá v tom, co víme z evangelia - že totiž Syn měl přijít na zem a "nadělat" tady učedníky, kteří budou připraveni, aby se společně se Synem té nápravy účastnili jako služebníci, když se předtím sami napraví s předstihem, ještě před vzkříšením ostatního lidstva. Tohle všechno nejspíš asi Bůh měl v představách už předem a to je smyslem slov, že "si nás v něm vyvolil už před založením světa". Bůh věděl, jaký použije mechanismus nápravy a věděl, že k tomu použije přímo i některé zástupce toho zbloudilého lidstva. Konkrétně asi Bůh neměl na mysli přímo určité jedince, ale místo toho věděl, že se mezi lidmi v lidstvu najdou nějací jedinci, kteří Ježíšovo evangelium uslyší a poslechnou ho, uvěří mu a stanou se jeho učedníky a služebníky té nápravy lidstva.

V podstatě souhlas s oskarem.

Nějaký nepodstatný doplněk se vypiluje později. Všechno má svůj čas, protože když je toho moc najednou, může se udělat nevolno z přejezení, nebo nechutenství na další potravu.

Pro Petra Š.:

Chtěl bych se Ti omluvit, pokud má reakce vyzněla tak, že polemizuji pouze s Tvými názory. 20. března jsem sice odpovídal hlavně na Tvůj příspěvek, ale bral jsem v potaz i příspěvky ostatních. Osobně nemám důvod si o Tvých příspěvcích myslet, že jdeš nad to, co je psáno. Píšeš tak, jak cítíš a to je na Tvých příspěvcích nejen sympatické, ale dovoluji si tvrdit, že i milé před Bohem.

Nicméně odvoláváš se např. na Kazatele 3:11. Z pohledu toho, jak jsi položil otázku, to skutečně může vypadat tak, že Adam s Evou mohli mít pouze představu o věčnosti na zemi. Ale Kazatel ve skutečnosti mluví o touze „po věčnosti“ (EP) a tuto touhu dále nespecifikuje. Touha po věčnosti je totiž univerzální jak pro tvory pozemské, tak pro tvory nebeské. Je to jedna z vlastností nás lidí, kterou máme společnou s těmi, kdo od počátku jsou nebeskými bytostmi.

V podstatě to znamená, že člověk od počátku nemá v sobě pouze pozemskou dimenzi, ale má i tu nebeskou. I světští lidé uznávají, že člověk je vlastně náboženská bytost a my víme, že pokud člověk neuctívá svého Stvořitele, udělá si předmět uctívání ze stvořených věcí. Uzavřel bych to tedy myšlenkou, že u člověka je touha po věčnosti větší, než touha po pozemských věcech. Věřím proto, že by i Adam s Evou přijali nebeský dar, kdyby jim byl nabídnut a to ať už na začátku nebo někdy v průběhu dějin. Nechci to však dále rozvádět, protože jsem si vědom toho, že člověk není schopen vystihnout „začátek ani konec díla, jež Bůh koná“ (Kazatel 3:11, EP).

Napsal jsem, že „není lepší věci, o kterou by se dalo a mohlo usilovat“, ale myslel jsem „první vzkříšení“ (Zjevení 20:6), ne nutně nebeskou naději. Problém je v tom, že na tom vzkříšení budou mít podíl pouze „účastníci nebeského povolání“ (Hebrejcům 3:1) právě, jak napsal apoštol Pavel: „Pohleďte, říkám vám posvátné tajemství: Všichni neusneme ve smrti, ale všichni budeme přeměněni ve chvíli, v okamžiku, během poslední trubky. Zazní totiž trubka a mrtví budou vzbuzeni neporušitelní a my budeme přeměněni. Co je totiž porušitelné, musí obléci neporušitelnost, a co je smrtelné, musí obléci nesmrtelnost.“ (1.Korinťanům 15:51–53)

Ještě k otázce, zda Bůh ustoupil od svého předsevzetí, když je prostřednictvím evangelia nabízena pouze nebeská naděje, bych chtěl poznamenat, že z Písem jasně vysvítá, že Bůh své předsevzetí se zemí splní.

Obávám se však, že to nebude s lidmi, kteří budou údajně kříšení během tisíciletého království. O postupném kříšení ostatních mrtvých během tisíciletého království totiž Bible nic neuvádí. Naopak, apoštol Jan napsal: „Ostatní mrtví neožili, dokud neskončilo těch tisíc let.“ (Zjevení 20:5) Pokud to vezmu tak, jak to stojí v Písmu, tak se domnívám, že „vzkříšení soudu“ (Jan 5:29) nastane až po tisíciletém království, kdy Bůh prokáže, že bez vlivu Satana a jeho démonů budou smrtelní lidé schopní naplnit zemi a podmanit si ji tak, jak původně přikázal původnímu lidskému páru (viz 1.Mojžíšova 1:28).

Jestliže někdo věří jinak, spoléhá na svůj výklad Písem, který by ovšem popíral pár maličkostí. Země totiž měla být naplněna plozením a ne kříšením mrtvých. Mrtví, kteří mají být vzkříšení, však již zřejmě nebudou mít schopnost plození, protože „při vzkříšení se totiž muži nežení ani ženy nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi“ (Matouš 22:30). Věřím, že se to vztahuje na jakékoliv vzkříšení.

Navíc, země nebude muset být během tisíciletého království Pána Ježíše Krista naplňována vzkříšenými mrtvými, protože zde budou lidé, kteří zůstanou „ze všech národů, jež přicházejí proti Jeruzalému“ (Zecharjáš 14:16). To jsou ti, kdo sice nepřijali poselství evangelia včetně té nebeské naděje, ale kteří přesto přežijí Armagedon. Věřím, že pro ty lidi nebude problém, aby během tisíce let tuto zemi naplnili, zvláště když zde budou podmínky, o kterých prorokoval Izajáš a který mimo jiné napsal: „Nebudou se lopotit zbytečně ani nebudou rodit pro rozrušení“ (Izajáš 65:23).

Co když slova „ostatní mrtví neožili dokud se nenaplní tisíc let“, neznamená vzkříšení, ale získání práva na věčný život.

Kdybych vzal v úvahu text Lukáš 17:37 Odpověděli mu tedy a řekli: "Kde, Pane?" Řekl jim: "Kde je tělo, tam se také shromáždí orli." (Matouš říká mrtvola)

V kontextu, budu uvažovat, že se mluví o příchodu Krista a jeho úkolu. Mrtvolou není jistě myšlen Pán. Je živý a je král. Mrtvola, mi připadá označení pro člověka (hříšný a tedy mrtvý), supi (nebo orli), to budou andělé, probíhá žeň, třídění pšenice a koukole. Nikdo jejich zraku neunikne.

A nebo také, „jeden bude vzat a druhý ponechám“ i když tento text mně připadá určený jen na vyvolené a ty z nich, kteří budou proměněni. Nad touto skupinou, (pomazaných), vyvolených, nemá potom druhá smrt moci. Jedná se v tomto případě o první vzkříšení a proměnění.

Druhé vzkříšení z toho logicky vyplývá, (kde je první, je i druhé) ale nad tímto vzkříšením, (pozemským) má druhá smrt moc.
Proto je psáno, že poslední nepřítel, smrt, bude vhozena do ohnivého jezera až na závěr tisíce let.

Znamená to tedy, že všichni pozemští jsou pod hrozbou smrti a „Ožijí“, (získají právo na věčný život) teprve až pomine toto smrtelné nebezpečí, ne dřív, dokud se nenaplní tisíc let, až bude smrt odstraněna.

Martine děkuji za tvůj příspěvek. Ta myšlenka ohledně vzkříšení soudu až po tisíciletém království je skutečně zajímavá a co je důležité je to skutečně přesně to co říká Boží Slovo (ZJ. 20:5). Musím si to nechat vše projít hlavou. Ještě bych se tě rád na něco otevřeně a upřímně zeptal. Jak se díváš na moji touhu žít na zemi a ne v nebi ? Je u mě něco špatně ? Ptám se proto že, mě tady některé příspěvky nutí přemýšlet, zda vůbec mám nějakou naději když neusiluji o nebeskou naději. A nebo jsem některé příspěvky
špatně pochopil, což bude možná pravděpodobnější.

Oskare děkuji za upřesnění