Proroctví v Danielovi a Zjevení

jak jsem již několikrát napsal, i já mám knihy Daniel a Zjevení stále nevyřešeny a otevřeny, takže to, co jsem napsal i nyní napíši, ber, prosím, pouze jako úvahu a pokus o jeden z dalších (snad i možných) pohledů.

Co se týče vzkříšení a proměnění, zatím to vidím pracovně spíše tak, že ke vzkříšení a proměnění dojde zde na zemi a k setkání vzkříšených a proměněných křesťanů s jejich Pánem kousek nad zemí, v zemské atmosféře. Zatím beru doslovně vyjádření apoštola Pavla v 1 Tes 4:16.17, kde říká: „protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla  a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem.“ (Český studijní překlad) Podle Pavla to tedy nejsou křesťané, kdo by vystupoval v době vzkříšení a proměnění do nebe, ale je to naopak jejich Pán, kdo sestupuje z nebe, aby se s nimi setkal v zemské atmosféře. Dále věřím tomu, že jejich povinnosti budou během milénia vyžadovat jejich přítomnost na zemi (Zj 20:3-6) a že i po miléniu budou mít svojí budoucnost a úkoly na nové zemi, na níž, nebo blízko níž, bude jejich svaté město (Zj 21:2.9.10). Jak jsem ale již psal, věřím, že jim to nebude nijak bránit v tom, aby mohli pobývat i v nebi. Nicméně se mi zdá, že k tomu, aby mohli být lidé s Bohem, nebudou vždy nutně potřebovat vystupovat do nebe. Potom, co nový Jeruzalém sestoupil z nebe od Boha, Zj 21:3 říká: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi“ (Český studijní překlad). Ani v zahradě Eden tomu nebylo jinak (Gn 3:8).

Co se týče Beránkovy svatby, zařazuji ji do doby po pádu a zavržení Babylona (Zj 18), který se neprokázal být tou správnou Beránkovou nevěstou, do doby, kdy se „Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí“ ujme kralování (Zj 19:6 Český studijní překlad). Zj 19:7 říká, že Beránkova žena se v té době již připravila, ale než i ona přijde na svatební hostinu, proběhne možná ještě několik událostí. Jsou popsány ve Zj 19:11 – 21:1. Každá svatba a přípravy kolem ní trvají nějaký čas, a tak je tomu zřejmě i se svatbou Beránkovou. A navíc svatební veselí nemusí vždy trvat jen jeden večer. Klidně může trvat i delší dobu. Co se týče Beránkovi svatby, tak ještě než i ženich zasedne ke svatebnímu stolu, bude možná nucen vypořádat se s těmi, kdo mu nastavší svatbu chtějí překazit, nebo alespoň znepříjemnit. (Zj 19:11 – 20:3). Možná se nám může zdát více jak tisíc let mezi začátkem svatby a příchodem nevěsty dlouhá doba. Z hlediska našich současných 70 – 80 let života tomu jistě tak je. Z pohledu věčného života, kde čas přestane hrát zásadní roli, se to jako dlouhá doba jevit nemusí. A pokud bude náš celý budoucí nekonečný život trvalou svatební hostinou, tak vlastně nevěsta přijde velmi brzy. To si myslím je i důvod, proč Zjevení na začátku i na konci opakuje, že se věci v něm popsané stanou brzy, nebo rychle (Zj 1:1.3, 22:6.7.10.12.20). Jsou možná prostě popisovány z jiného pohledu na čas, než je ten náš dnešní, na nějž jsme zatím zvyklí.

Jinak se mi zdá, že Písmo používá námět svatby a svatební hostiny jako způsob, jakým vystihuje věčnou povahu Božího království. Mt 22:1.2 říká: „A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:  „Království Nebes je podobné králi, který vystrojil svatbu svému synu.“ (Český studijní překlad). Jak lépe přiblížit něco, s čím lidé zatím nemají zkušenost, než na tom, co si umí představit? Svatební hostina, při níž se člověk ocitá v úplně jiném světě, než běžně žije, je dobrým kontrastem k dnešnímu životu, který je plný starostí, nepokojů a zármutku. Zdá se mi, že podle Písma je Boží království vlastně takovou nikdy nekončící svatební hostinou královského syna.

Možná by se Bible dala shrnout do dvou vět: Boží Syn se žení a jeho Otec pořádá svatební hostinu. A nakonec na ni přijde i Synova nevěsta. A možná jsou celé lidské dějiny vlastně jen o zvaní hostů na Synovu svatební hostinu a také o tom, jak se na tuto svatební hostinu správně obléci (Mt 22:1-14).