Duše - co to je podle Bible?

Pavel

Máme porozumět přesně z Písma, co je duše?

Myslím, že nie, akýkoľvek pohľad na dušu bude vždy len filozofickým konceptom.

Kdo měl oprávnění vykládat Písmo, tak se domnívám skončil v prvním století n.l.

Ja s týmto názorom nesúhlasím.

Tedy na závěr bych to shrnul: domnívám se, že vše, co nám není jasné, tedy to, co vidíme v tom "rozmazaném" zrcadle máme chápat vírou a ne rozumem.

To je dobrá myšlienka. Ale tú vieru nám musí niekto priniesť. Vieru v Písme nevyčítame. To sa nedá prečítať a potom veriť.... Vieru nám musí niekto hlásať, kázať... ukázať.

Vladislav Kulda

/Napsal jsom něco v narečí, to abyste věďáli, jak sa u nás hovorí/

Ta to jak fajne, že možeme pohutorec aj u svojim narečiu. Aspoň še druhi doznaju jak še u nas hutori, len neznam, či sebe budzeme rozumec. Bo to ne jak bulo pred tišic rokami, kedz sebe všicky rozumeli, aj z Poľakami aj z Rusami....

Pěkný den!

Už jsem si myslel Štefane, že nemáš smysl pro humor, že jsi "biblický suchar", ale mýlil jsem se a to je dobře.

Přeji Ti v duši!

Aj ja mám korene na východe ale nebudzem znac hutoric ale skôr niečo k téme. Náuka o nesmrtaľnosti ľudskej duše je číry platonizmus. Písali proti tomu Tertulián, Tacián aj Justín Martýr.

Biblicky krestan

Náuka o nesmrtaľnosti ľudskej duše je číry platonizmus. Písali proti tomu Tertulián, Tacián aj Justín Martýr.

No. Koncepcia oddelenia duše od tela ako samostatnej jednotky schopnej plného vedomia a naplneného poznania je čistý platonizmus. Kresťanstvo toto neučí. Avšak duša ako časť tela, ktorá po smrti nezaniká, táto koncepcia je blízka aj dobe písania novozákonných spisov. Táto téma má veľa strán a veľa sa tu popísalo. Problém je, že kresťania vždy vyznávali /podobne ako židia/, že po smrti človeka sa človek prepadáva do akéhosi stavu. Jedni to volajú, že duch človeka niekde odchádza, iní to volajú, že duša je niekde, a zase iní hovoria proste, že človek niekde zostupuje. Vy už radšej Tertulliána necitujte, aby to nedopadlo ako minule. V každom prípade by ste mali vysvetliť v akom zmysle písal Tertullián "proti tomu", keďže snáď vieme, že na západe je to práve Tertullián, ktorý je priekopníkom náuky o očistci.

Hvězdlický napsal ( Předmět: Re: Svět polarit Yesterday at 19:01):

Nauka o duši člověka v Písmu není. Tu vynalezli KC.
Písmo označuje slovem "duše" každého živého tvora, tedy jeho živé tělo a Duc ha, jako celek..

Duče tedy se stane duší teprve po oživení stvořeného, nebo narozeného člověka

Slova "a člověk se stal živou duší", najdeme hned v prvních textech Bible..

No, Sváťo, ucelená a po lopatě vyložená nauka o duši se v Písmu opravdu nevyskytuje, nicméně Písmo na různých místech upřesňuje, co duše je.

Zamysli se tedy nad tím, co jsi vlastně napsal. Tvrdíš např., že Písmo označuje slovem „duše“ každého živého tvora. Jestliže je to pravda, tak mi ukaž, kde je v Písmu takové označení užito pro nebeské anděly.

Kromě toho, když čteme „a člověk se stal živou duší“, tak Písmo potvrzuje pouze to, že člověk se stal „živou duší“ (LE-NEFEŠ CHAJA = duší živou), až když Bůh „vdechl do jeho chřípí dech života (hebrejsky NIŠMAT CHAJIM = dech života)“ (1.Mojžíšova 2:7), ale již neříká, že by předtím člověk nebyl stvořen jako „duše“ (NEFEŠ) bez "života", což je možný překlad hebrejského slova CHAJ, které je zde použito ve tvaru CHAJA. Obyčejně je slovo CHAJ používáno spíše jako přídavné jméno ve smyslu "živý, živoucí", ale samostatně stojící je totiž rovněž podstatným jménem.

Měl by sis tedy dobře rozmyslet, co o Písmu v souvislosti s naukou o „duši“ tvrdíš, protože pokud nebudou Tvá tvrzení přesná, budeš přesně jako ta KC, která údajně vynalezla nauku o duši člověka. Tvrzení, že duše se stane duší teprve po oživení stvořeného nebo narozeného člověka, je zatím jen nauka Hvězdlického. A jen tak mimochodem, z čeho usuzuješ, že Písmo plod nenarozeného člověka nechápe jako živou duši?

Martine,
pokud mluvím o duši v podobě živých lidí a zvířat, nepřidávám tam duchovní bytosti, ale jen hmotné, tělesné tvory.

Pokud je duše oddělitelnou částí člověka a podle KC a jiných nesmrtelná, potom se Písmo mýlí, když tvrdí "duše, která hřeší umře" a jinde "protože jsme všichni zhřešili, proto všichni (tělesně) umírámeš. Pochopitelně jako duše.

Pochopitelně se snažím hledat v Písmu co tam je a co není (jak doporučuješ) ale postačím si z úvahou "co tím chtěl básník říct" a nepotřebuji lidskou moudrost postavenou na dnešním výkladu řeckých a hebrejských slov z pozdějších opisů a překladů.

Navíc, Ježíš nevolal "Otče, přijmi mou duši, ale mého ducha" A to je jistě rozdíl.
Podobně jednal i Štěpán. I jeho zájem byl o ducha a ne o duši..

Sváťo, i když Písmo říká, že duše může zemřít, neříká zároveň, že takováto duše po tělesné smrti přestává existovat. Proč se stále řídíš moudrostí členů Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi?

kód:

Sváťo, i když Písmo říká, že duše může zemřít, neříká zároveň, že takováto duše po tělesné smrti přestává existovat.

Je dobré, že souhlasíš s TĚLESNOU SMRTÍ DUŠE. Tedy s tím, že je hmotné tělo. Tak že platí i pro ni- PRACH JSI A V PRACH SE OBRÁTÍŠ.

Proč se řídíš učením náboženských skupin které uctívají trojici, věří v nesmrtelnost duše a podobně???

Sváťo, kdybych se řídil „učením náboženských skupin které uctívají trojici, věří v nesmrtelnost duše a podobně“, oponoval bych Ti neomylností těchto skupin. Ale já Ti zdůrazňuji, co je a co není v Písmu. V Písmu prostě není rozvinuta žádná teorie o zanikání duše člověka ani teorie o tom, že by duše byla hmotným tělem, ze které zde v diskuzi vycházíš.

Jsem sice členem mesiánského společenství, ale toto členství mě nezavazuje k tomu, abych razil nějakou propracovanou teorii ohledně duše. Nicméně v judaismu více méně panuje shoda v tom, že ŠE’OL je místo, kam po smrti odcházejí duše a kde čekají na spojení s tělem, které nastane při vzkříšení. Nenašel jsem v Písmu nic, co by tento názor vyvracelo – stačí si vyhledat všechna místa Písma, kde se slovo ŠE’OL vyskytuje a dáš mi za pravdu, a pokud ne, tak mi vypiš ten text, který se s názorem judaismu neshoduje – zatím jsi totiž nic takového neudělal.

Ohledně GEHINOM však v judaismu již existují nejméně tři názory, které nejsou v hebrejské Bibli definitivně potvrzeny. První názor vychází z toho, že trest v GEHINOM je věčný a to z toho důvodu, že člověk byl stvořen k Boží podobě a duše člověka tedy nemůže zaniknout stejně jako nezaniká Bůh – tento názor takto v novozákonních spisech sice není vysvětlován, je však potvrzen knihou Zjevení (viz Zjevení 14:11, 20:10). Druhý názor je ten, že trest v GEHINOM bude trvat pouze 12 měsíců a pak půjde člověk do GAN EDEN (zahrady Eden = ráje). A teprve třetí názor se kloní k tomu, že hříšníci po trestu v GEHINOM budou navždy zničení. Tyto tresty však nejsou chápány tak, že by probíhaly odděleně od těla – tzn. nejprve musí dojít ke vzkříšení (spojení duše s tělem) a teprve pak může následovat trest.

To tady vysvětluji ne proto, abych Tě nutil tomu věřit, ale aby sis udělali představu o tom, jaké názory existují v judaismu, od něhož se křesťanství zcela odvrátilo, a že na rozdíl od skupin, do něž se mě snažíš zařadit, existuje v rámci mesiánského judaismu značná svoboda, kterou si zřejmě zatím neumíš ani představit.

kód:

značná svoboda, kterou si zřejmě zatím neumíš ani představit

Martine, dík za vysvětlení, jak to u vás funguje. To je dobré vědět.

Výklad, co to je duše a co se s ní děje při smrti, si zatím ponechám ten, co znám. Podobně i výklad o duchu člověka (zvířete).

Jinak, co se týká náboženské svobody, nestojím o ni. Ale nestojím ani o zotročení nějakým učením kohokoliv.
Pro mne platí zásada, kterou uvádím na místě "obrázku".

BŮH OD NÁS VYŽADUJE VĚRNOST JEHO ZÁSADÁM A NE LIDSKÝM PRAVIDLŮM..

Nechej si co chceš, ale netvrď, že v názorech o duši vycházíš čistě z Písma. A jestliže nestojíš ani o svobodu ani o zotročení, o co tedy stojíš? Všechno přece má svá pravidla - i zotročení i svoboda. Ti, kdo si myslí, že ne, pak často jen mluví o svobodě, ale při tom jsou zotročeni, nebo naopak mluví o otroctví a přesto si dělají, co chtějí.

Bráškové a sestřičky.

Dovolím si zde překopírovat zajímavé pojednání o Mat 10, 28.

Pro mnohé je to jasné proto, že vychází např. z textu u Matouše 10, 28, jako o jasném důkazu toho, že duše není člověk jako takový, ale něco v něm, co dostal.

Proč se na to nepodívat blíže. Proč o tom Pán mluvil? Kontex ukazuje, že učedníci evidentně měli nebo mohli mít problém se svou vírou, když budou mít strach z lidí (nebojte se těch, co zabíjí jen tělo...), pak je výčet toho, proč tomu tak není, protože před Bohem není nic skryto. Proto vycházím z předpokladu, že zde Matouš popisuje situaci, která by mohla být chápána i takto.

Proč nemusíme mít strach z lidí, kteří zabíjí jen tělo, ale ne duši?

Co víme o duši? Viz Genesis a první dopis do Korintu ukazuje, že duše je živá bytost - člověk, ne že má duši, jak by se z Matoušova evangelia mohlo zdát! Když lidé někoho zabijí, tak skutečně fyzicky - viditelně zabijí jen tělo, protože člověka tak vnímáme, nikdo hned za tím nevidí ten duchovní či náboženský aspekt duše=tělo (prach země) + oživující duch. Vidí jen to tělo. Když Pán mluví, že duši ale zabít nemohou, co tím říká? Že člověk krom těla má i duši?, ne, Pán říká, že duši tedy člověka, nemohou zabít, protože lidé, nemohou ovlivnit Boha, protože k Bohu když člověk-duše zemře, odchází duch. Když Bůh nezapomene tak i když je tělo mrtvé tak duše-člověk, který byl živý může být opět živý, když Bůh si na něj vzpomene. Kdyby si nevzpomněl, pak platí druhá stránka mince, o které mluvil Pán. Máme se bát Toho, kdo může zahubit duši i tělo v pekle, jámě, hrobě, geheně atd. Tady není varování před smrtí jako takovou, kdy tělo je v hrobě neboli navráceno: prach jsi a v prach se navrátíš, a duch odchází k Bohu, ale o stavu kdy rozložené tělo nebude zase prachem země, do kterého by Bůh vdechl oživujícího ducha a tak se stal opět člověkem neboli duší živou, živým tvorem-bytostí. Proto můžeme číst ve 28. verši to co tam čteme, že se máme bát toho, že Bůh by si nevzpomněl a neposlal by do těla ducha, který se při smrti k němu navrátil. Takový stav znamená, že duše i tělo zůstane v pekle neboli v geheně = druhá smrt. Než nastane druhá smrt, tak všichni zemřelí mají naději na vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých, tedy stavu kdy se Bůh rozhodne do těla navrátit ducha, aby byl opět člověk=duše živá. Když se to nestane-druhá smrt, tak nebude existovat duše=tělo a duch a logicky ani tělo=bez ducha a tedy není duší, protože tělo při smrti se navrací do "země".
Tedy závěr je ten, že Matouš 10, 28 nepopisuje důkaz pro víru v nesmrtelnost duše potažmo něčeho, co máme lidé když žijeme, nějakou duši, ale stav mrtvých, když jsou zabiti lidmi a stav mrtvých když si na ně Bůh nevzpomene nebo se rozhodne je odsoudit k druhé smrti. Vždy, když se Pán zmínil o duši nemohl myslet nic jiného než to čím duše je viz Genesis a Pavlův výrok o Adamovi a Kristu v jeho prvním dopise Korintským.

Samozřejmě to netvrdím kategoricky, ale tak to vidím z toho, jak bible hovoří o duši.


P.S.
Omlouvám se, ale už si nepamatuji od koho to bylo, ale přesto s tímto pohledem souhlasím.