Vánoce vánoce přícházejí, zpívejme přátelé...

Ahoj moji milí, tak už tu máme zase vánoce! Ale není třeba juchat, zdá se, že většinu z nás vánoční úklid mine, ale zato nedostaneme pod vonnou borovičkou či smrčkem žádný dáreček. Nebo, že by mezi námi byli i tací, kteří se budou radovat u štědrovečerního stolu z krásně upraveného kapra a bramborového salátu? Pak už nezbývá než zapálit svíci na stromku, pardon, dát zástrčku do zásuvky a vnímat ten pocit štědrovečerní. No dobrá, tak vážně, jak se daří a jak vnímáte vánoční čas vy?

Tak mě toto téma napadlo, když jsem psal do sekce Rozhovory, abych vyzvěděl, jak vnímáte předvánoční šílenství. Asi v náhledu na vánoční svátky budeme jednotní - ne to asi ne, ale budeme mít podobný názor. V tématech jsem vánoce nenašel, to spíš znamená, že nám je tato myšlenka jasná. Ale kdo chce, může uvést důvody, proč nejsou vánoce křesťanským svátkem, ale já jsem jej také založil proto, abyste mohli napsat, jak jste vnímali onu rozervanost toho, že s roku na rok jste přišli o dárčky, kapra i stromeček. A sám za sebe píšu, ne vše mi připadá na těch vánocích špatné...

No a co na tom??

že by mezi námi byli i tací, kteří se budou radovat u štědrovečerního stolu z krásně upraveného kapra a bramborového salátu?

Jak si jistě vzpomeneš z doby aktivního svědkování, tak nějak velký prostor pro rodinu - alespoň já jsem neviděla. Za hlavou člověku pořád stály shrom, schůzky atd... Strpmeček ale samozřejmě nemáme.

Hmmm.... ta frustrace, když mi bylo v 11 - ti letech řečeno, že nebudou dárky, táta že s námi u stromečku nebude, tak byla fakt dost strašná. Léta jsem sama sebe přesvědčovala jak jsou ty vánoce fuj. No, vím že se Kristus nenarodil 24.12. Ale co je na tom, že se radujeme z toho, že se narodil budoucí král?! Aby mohl zemřít, musel se také narodit... Někde v nějakém jiném fóru bylo řečeno, že Izraeliti měli také svátky.. Připravovali se na ně, pak "vysadili" z běžného kolotože.. Jistě si tou změnou odpočinuli. Svědci žádné takové "vysazení" nemají. Jen plná ústa o možnost "radování" na sjezdech. Náhražkou vánoc byla setkání na horách. No ale mezi námi... Takový 3 až 4 denní pobyt byť v levné chatičce s dopravou pro 4-členou rodinu rozhodně není levná záležitost. A ta intimita a radost z očekávaného překvapení (dárku) tam samozřejmě také nebyla. A ta sociální izolace.... v případě neúčasti dětí na předvánočních akcích.... No děs a hrůza.
Ve své rodině jsem si to zavedla jinak. Stromeček nemáme. Bereme to rozumně. Neměla jsem odvahu nejít dětem na předvánoční besídku. Nezakazovla jsem jim účast na tomto vystupování. Vysvětlili jsme jim jak to s těmi vánocemi je, a že v ten den většinou děti dostávají dárky. (Když byli hodně malí) Takže mí potomci se také těšili na nějakého toho plyšáka nebo autíčko či stavebnici. Opravdu nic velkého. No dnes už to děti rozumeme plně chápou. Dřív nepřítomnost stromečku neřešily, dnes sice stromeček loudí, ale jsou rády alespoň za to co je.

Ahoj Arago,
Vánoce jako svátky mám hrozně ráda, ono se to tu psalo už v tématu Oslavy. Ale ne jako náboženský svátek. To bylo nedávno zajímavé, bavila jsme se o tom s mamkou, ona je ateistka. Říkala, že nám toho Ježíška takhle dělali, že jim to přišlo roztomilé, že dárky nosí malé Jezulátko. Ale když jsme byly dítky školou povinné, tak se to nějak provalilo, že nám dárky kupují rodiče, takže po Jezulátku nebylo ani vidu ani slechu. Můj pobyt u SJ byl tak letmý, že sotva stačil nějak Vánoce ohrozit, takže jsou pro mě stále příjemné bez nějakého stresu, že bych jejich slavením něco před Bohem ztrácela nebo získávala.
Ten veletrh marnosti který se okolo nich točí mě nechává chladnou, protože na to ani nemám čas. Cukroví peču s předstihem, protože mě to baví. Dárky si promýšlím a nakonec je kupuju až skoro na poslední chvíli. Ale na Vánocích mě nejvíc baví, že jsou pohádky a že jsme s dětmi doma a voní mandarinky a vánočka a vůbec je pohodička.
Pohodičku si pochopitelně děláme i jindy, ale prostě Vánoce jsou Vánoce...................

Hlavní motivace pro vánoce, a to nejen z článků tady, ale z běžného lidského postoje, jsou dárečky. Potom teprve stromeček a dobroty a teprve hodně později nějaká nejednotná představa narozenin Krista.
Tyto narozeniny nejsou třeba jako u mne, že mi někdo gratuluje k mým třiasedmdesátinám, ale pořád jsou to narozeniny mimina. Jezulátka.

Celá ta "omáčka" kolem vánoc, ve skutečnosti nevelebí Pána, ale sesměšňuje. Lidská chamtivost nenažranost, opilství.

Vánoce slaví kde kdo. Zločinci v kriminále, totální nevěrci, prostitutky, vojáci ve válce, narkomani, věřící všech náboženství.

Je proto z těchto postojů možnost si položit otázku "čí oslavou jsou vlastně vánoce"?? Kdo je podporuje a oživuje?? Není to obchod, (jeho reklama a touha po zisku), nebo církve, které také na vánoce mají kasičky plnější než jindy??, Kdo ve skutečnosti stojí v pozadí vánoc??
NENÍ TO NÁHODOU BŮH TOHOTO SVĚTA???¨

Tak. To je můj názor. K tomu nepotřebuji mít "jehovistické vzdělání". Vánoc se neúčastním ani náznakem.
Žádné dvě židle.

Již v době, kdy jsem ještě o SJ ani neslyšel, byly pro mne vánoce jen delším pracovním volnem, které jsem využil s rodinou podle svého.
Nemusel jsem se podřizovat žádnému všeobecnému "vánočnímu duchu" a vyhazovat peníze za blbosti. Jen proto, abych si VSUGEROVAL jakýsi hezký pocit z vánoc...

jak vnímáte vánoční čas vy?

Arago, to je zajímavá otázka mezi svědky i exsvědky.

Sama za sebe můžu říct, že to, že jsem odešla od SJ, neberu jako pokyn k tomu, že se vrhnu do všech, dříve od SJ "zakázaných", aktivit, abych to jaksi všechno dohnala.
Nicméně pohled na tyto "zakazané" oblasti pochopitelně přehodnocuju pohledem svobody Božího dítěte.
Takže vánoce ve stylu komerčním opravdu nemusím, ale nemám nic proti vánoční výzdobě (nemyslím té supermarketové!). Ozdoby typu šišek, jehličí a svíček se mi líbí, adventní věnec jsem si vyrobila a mám z něho radost. Stromek kupovat nebudeme, ale výzdobu z větví různých jehličnanů, svíček atd. už vytvářím, pečivo peču.
To píšu pro začátek, protože mám pocit, že podle toho, co je vidět, tj. podle výzdoby, často někteří hodnotí jestli ten či onen slaví/neslaví. (viz film Kolja a praporky v oknech - "Á pán Louka, a přece slaví!"). Podle tohoto posuzování teda "slavím".
Jinak jsem moc ráda, že patřím ke KS, ve kterém si každý může o vánocích (a nejen o nich) myslet co chce. Zrovna včera jsme na bohoslužbách měli prostor se vyjádřit k tomu, jak tento čas vnímáme, a zazněly názory od lidí, kteří si adventní dobu moc užívají, ale také od lidí, kteří to všechno spojené s vánoci vůbec nemusí. Závěr? Každý jsme jiný a co se týče slavení svátků není žádný pokyn ani odsouzení. Ti, co si to užívají, do toho nenutí ty, kteří to nemusí, a ti, kterým vánoce nic neříkají, to zas nekazí a ani se nevysmívají těm, kteří mají z vánoc radost.
Závěrem: já osobně tuto dobu - adventní - prožívám hlavně tím, že myslím na příchod Pána Ježíše, na jeho narození, myslím i na Marii a na pocity, jaké asi mohla mít, když jako matka čekala narození dítěte, které bylo její, nicméně ale přece jen trochu jiné... Myslím taky na ty generace křesťanů před námi, kteří si v této době připomínali postavu Ježíše Krista, učili o něm své děti a temný zimní čas si opěknili milými zvyky, ať už stavením betlémů, svíčkami, chvojím či dobrým pečivem. Intenzivně myslím na Ježíše a jsem ráda, že mi tyhle myšlenky přinášejí opravdu pokoj a radost v srdci.
Nemám potřebu lidi ani nutit ke slavení toho, co nechtějí a nic jim to neříká a taky nepohrdám těmi, kteří slaví třeba mnohem víc, než já. Ani je nijak neposuzuju. Každý jsme sám za sebe....A o to víc si to já sama krásněji prožívám. Chodím po vánočních trzích, poslouchám adventní koncerty, vnímám atmosféru a taky touhu lidí po něčem krásném...
A "to krásné" je tak blízko od každého z nás! Je to Ježíš Kristus.
A tak se opravdu upřímně těším, až zasedneme k štědrovečernímu stolu a potom půjdeme na půlnoční.....

kód:

Závěr? Každý jsme jiný a co se týče slavení svátků není žádný pokyn ani odsouzení. Ti, co si to užívají, do toho nenutí ty, kteří to nemusí, a ti, kterým vánoce nic neříkají, to zas nekazí a ani se nevysmívají těm, kteří mají z vánoc radost.

Tak, to se mi líbí a souhlasím.

Římanům 14:6 Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

1. Korinťanům 6:12 'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ne všechno prospívá. 'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ničím se nedám zotročit.

Ono to je hezké, co tady píšete, ale položili jste si někteří otázku, kdyby to někdo nezavedl tedy "slavení Vánoc", tak bychom se o tom zde ani nezmiňovali? A kdo chce abychom se zabývali nepodstatnými věcmi? Quaero ty jsi tak laskavá a smířlivá a milostivá, ale já bych si dával na takový postoj pozor. Ale respektuji tvůj pohled, jen křesťansky nabádám k bdělosti. Je to sice hezké, že v tom období jsou lidičky dobře naladěni, nějaké období adventu, no ale k čemu, když to je všechno smyšlené, žě? Ale to už bych se dostával k soudu a to nechci, proto končím.

Hezký den

Ahoj Arago a všichni
jak zmínila Petra, o Vánocích už jsme dost aktivně diskutovali asi před měsícem v tématu Oslavy.
Jak už se tady všeobecně ví, nebyla jsem SJ, takže Vánoce se u nás slavily vždycky. Můj postoj je tedy možná trochu opačný - pro mě to není zakázané ovoce, ale trochu "přejezené" ovoce.
Myslím, že háček je v tom, že slavit / neslavit není individuální otázka týkající se jednotlivců. Každý z nás žije v rodině a širší rodině a od toho se mnohé odvíjí. Nechci-li zbytečně způsobit hádku a rozbroje, nezbývá než se podřídit. Můžu se samozřejmě vzbouřit, ale dusná atmosféra, kterou vytvořím, bude asi horší, než když přetrpím všechno, co se po mně chce. Takže usmažím kapra a udělám rybí polévku, přestože mi to nechutná. Upeču cukroví, přestože ho nebudu jíst. Koupím dárky příbuzným, přestože vím, že všechno mají a nic materiálního nepotřebují, a tudíž z nich nebudou kdovíjak nadšení. Také poděkuju za hromady dárků, které dostanu. Nebudu komentovat, že nic z toho také nepotřebuji, protože všechno mám, a co nemám, můžu si koupit (jelikož po žádných drahých věcech nebažím).
Asi vám přijdu jako protivný bručoun, ale ony ty věci opravdu jsou někdy tak absurdní, jak je popisuju, aspoň pro mě. Ale rozhádat se s celou rodinou - jaké by to bylo svědectví o mém křesťanství, o lásce...?
Jediná smyslupná část Vánoc pro mě je, když si po večeři sedneme a můj muž čte z hebrejských písem proroctví o Mesiáši a pak se modlíme. To je mi tak dobře a těším se na to, až budeme jednou na věky s Pánem.
Těším se taky na volno, na to, jak budeme spolu, odpočívat, číst si nové knížky, skládat nové puzzle...
A abych nebyla úplně neobjektivní a pesimistická, nutno podotknout, že dárky od mého muže jsou ty nejbáječnější a nejlepší a že na ně se taky těším, protože se z nich vždycky vyloupne nějaké přijemné překvapení.

Tak nějak bych si vánoce představoval i já.
Prostě delší volno, v kterém je rodina pohromadě a udělá si "příjemnou černou hodinku".
Na to ale nepotřebuji jen jeden den za rok, se stromečkem a koledama. Mohu si ji udělat kdykoliv a těmi dárky udělat radost opět víckrát do roka, než jen jednou v předepsaný a tradicí stanovený den...

Je to opravdu na zamyšlení. Protože se nikdo před nikým neklaní, tak vánoce asi o modloslužbě nebudou. To, že je schramstla komerce, to je asi v dnešním věku normální, stejně tak, jako když se dívám na film a uprostřed se do něj nabourá reklama. Nezbývá, než jí ignorovat.
Osobně to vnímám tak, že jestli kdysi pastýři přinesli dárky Ježíšovi a lidé si řekli, že na památku toho si budou dávat dárky a při tom na něj vzpomenou, inu proč ne? Koneckonců i kdyby to měla být jediná evangelizace pro ateistického člověka a to jednou za rok, pořád lepší než nic. A tak jako psala Quaero, procházet vyzdobeným městem jehličím, poslouchat koncerty, tiše našlapovat do křupání sněhu, má to něco do sebe. No, ale letos na štědrý večer budu na horách, a ta vesnická vánoční krajina mi připadá ještě daleko romantičtější. A pokud by se k tomu připojila návštěva místního kostelíka na půlnoční mši, je zážitek dokonalý. Vím, mnozí námítnou, že to může sloužit někomu jinému, ale jestliže to člověka přiblíží k Bohu, tak proč ne? Stejně je víra spíše o pocitech než argumentech.

kód:

Stejně je víra spíše o pocitech než argumentech.

A v tom je možná ta chyba. Díky svým pocitům mohu ve vší upřímnosti dojít někam, kam jsem ani nechtěl..

Vyberu si, kde se cítím dobře (učitele podle uší). Jedni u SJ, Jiní v KC, další u KS, a ještě jini nějaké asijské náboženství, nebo africké kmenové atd. Má příjemné pocity a slouží svým způsobem (nějakému) bohu.

Je to ale pravda?? Není to ve skutečnosti služba jednomu a témuž bohu, bohu tohoto světa?

Stejně je víra spíše o pocitech než argumentech

Cítím to přesně jako ty, Arago. Bůh určitě není problém, který máme vyřešit, ale je to osoba, kterou máme milovat. To opravdu není o argumentech.
Naše evropská kultura si zvykla všechno definovat, kdoví, není-li to na škodu....

No jo, jen aby jste se z toho rozplývání ne....potentovali.

Dneska mě k tomu napadla ještě taková asi ptákovina. Prosím, mějte se mnou trpělivost...
Napadlo mě zapomenout na to, že jsou Vánoce a s nimi v mnoha rodinách spojený úklid, pečení, kapr, stromeček, dárečky, prostě chaos a hektické šílení... Prostě ignorovat Vánoce a připomenout si, že někdy před přibližně dvěma tisíci lety se narodil Ježíš Kristus, ten který zemřel na mém místě.
Nezcvokla jsem snad ještě. Jen mě napadlo, že všechny tyhle věci nám berou čas a soustřeďují nás na nepodstatné věci. Původní myšlenka svátků byla vyprázdněna, jak tady, tuším, už někdo říkal. Jakoby ty svátky už neměly více méně s Ježíšem skoro nic společného. Lidé mají umytá okna, ale špinavé srdce. Mají hojnost jídla, ale jejich duše hladoví. Mají hromady dárků, ale nepřijali ten největší dar. Mají krásnou atmosféru, ale nenašli Pána a jeho odpuštění... Nechci vás rozesmutnit, jen mi to přijde celé takové absurdní. Vzpomínám na skutečnou událost, kdy jedna křesťanská kapela zpívala ve vánoční čas na náměstí a přišel za nimi pořadatel a povídá: "Prosím Vás, nezpívejte nám tady pořád jen o Ježíši. Vždyť jsou Vánoce!" To není vtip.
Nikomu nezakazuju nic slavit nebo jít do kostela, nikomu nechci kazit krásnou vánoční atmosféru... Jen si říkám: nepodlehněme nějakému klamu. Jako křesťané snad slavíme a připomínáme si Pána každý den. Nebo ne?

Dora napsal:Jako křesťané snad slavíme a připomínáme si Pána každý den. Nebo ne?

V tom s tebou naprosto souhlasím!!! A ať je někdo křesťanem nebo ne, tak přesto bychom si měli projevovat lásku a připomínat narození Ježíše Krista po celý rok a nejen na Vánoce. Alespoň já se o to snažím...

kód:

Jako křesťané snad slavíme a připomínáme si Pána každý den. Nebo ne?

Konečně rozumný názor...

Je krásné psát o tom jak si mohu dělat svátek každý den, ale mě se v poslední době stává, že jsem vděčný za jakýkoliv oddělený den neboli svátek, protože mohu a mám o příležitost víc změnit každodenní rutinu, se kterou zápasím, aby mne nepohltila. Proto se těším na Vánoce, že se svalím a budu moc číst proroctví o Mesiáši nebo otevřít Lukáše či Matouše s příběhem Kristova narození. Jsem vděčný za svátky, tvoří záchytné body v roce spojené s důležitými pravdami. Voni už ti Izraelci neměli ty svátky jen pro to, aby nějak zabili čas.

Dóv

Hvězdlický napsal:Hlavní motivace pro vánoce, a to nejen z článků tady, ale z běžného lidského postoje, jsou dárečky. Potom teprve stromeček a dobroty a teprve hodně později nějaká nejednotná představa narozenin Krista.
Tyto narozeniny nejsou třeba jako u mne, že mi někdo gratuluje k mým třiasedmdesátinám, ale pořád jsou to narozeniny mimina. Jezulátka.

Celá ta "omáčka" kolem vánoc, ve skutečnosti nevelebí Pána, ale sesměšňuje. Lidská chamtivost nenažranost, opilství.

Vánoce slaví kde kdo. Zločinci v kriminále, totální nevěrci, prostitutky, vojáci ve válce, narkomani, věřící všech náboženství..

Vánoce slaví opravdu kde kdo. Ale nevěřící lidi jsou taky Pánem Bohem stvoření lidé, kteří od Něj a pro Něj byli naplánováni již před stvořením světa. My, křesťané, nejsme lepší než zde zmínění zločinci v krimináke, totální nevěrci, prostitutky, vojáci ve válce, narkomani, věřící všech náboženství. My se lišíme jen v tom, že jsme uslyšeli Boží hlas, který nás volal a řekli jsme Bohu ANO, a to vše jen a jen z Boží milosti, ne podle našich zásluh.

Proč odsuzovat výše zmíněné lidi???? Není lepší místo toho například o vánočním čase zajít za někým "zločincem" na návštěvu do vězení s vhodným dárečkem a popovídat si s ním, jak Pán dá, zajít popřát prostitutkám do nevěstince a donést jim každé květinu s nějakou hezkou křesťanskou kartičkou......?

Vánoční čas je tu pro nás, připomenout si narození našeho Pána. Kdo ale o Něm nic neví a prožívá jen tu komerci, která přirozeným lidským vývojem k stále horšímu čím dál víc vládne světem, je třeba to lidem, kteří o opravdovém významu a důvodu slavení Vánoc nic nebo skoro nic nevědí, nějak přiblížit, každému podle jeho nátury. A to je prostor pro naše modlitby, jakou já osobně třeba mám úlohu v době letošních vánoc.

To je můj názor a cítění. Jestli jsem někoho urazila, omlouvám se.

Vánoční čas je tu pro nás, připomenout si narození našeho Pána.

Hmmm.

Prosím Vás, kdo ví přesně kdy se Pán Ježíš narodil, tak ať se ozve.


Děkuju.

Já osobně jsem se narodil v říjnu. Ale byl bych radostí bez sebe, kdyby se rodina a přátelé dohodli a ustanovili, že jsem se narodil v lednu a proto v lednu se budou slavit moje narozeniny. A aby se to nepletlo, při oslavě budou šišlat jak pitomci a říkat "Svátíčku, panáčku, já tě budu kolébati".

To by byla paráda.

OBHÁJCI VÁNOC, Jistě tím dělají obrovskou radost i svému pánu. ALE S MALÝM "P".

To všechno nemění nic na tom, že když se Kristus narodil, a myslím, že není tak úplně podstatné, kdy to bylo, andělé chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
Někoho motivují vánoce k pokoji, k lásce, k pohlazení na duši, někteří využívají chvíle klidu k přiblížení se Pánu třeba čtením nebo rozjímáním a také mají vnitřní pokoj. Jiní je neslaví a je to jejich vlastní rozhodnutí, takže je to nechává také v klidu a nijak nemají pocit, že by museli druhé, co slaví, napomínat. Mají svojí svobodu a nechávají ji i druhým, takže jsou taky pokojní. Někteří si pořád nějak zdůvodňují, proč vánoce slavit nechtějí a přitom to ostatním zošklivují, zesměšňují, snad v upřímné touze, že jim pomohou ukázat, že právě tak, jak to dělají oni, to je správně. V tom moc pokoje necítím.

kód:

že právě tak, jak to dělají oni, to je správně. V tom moc pokoje necítím

Matouš 10:34 Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč.

Tím nechci se stavět do role křižáka, nebo husity.

Ale jako někteří propagují vánoce, s popisem jaký nádherný prožívají pokoj a mír a jak tím velebí Pána, tak i já popisuji své pocity a svůj postoj a zdůvodňuji jej.

Nikoho přece tím nenutím a neberu mu chuť.
Jistě, pokud nemá čisté svědomí (nebo umrtvené), potom to v něm propudí pochybnosti o tom, jestli jedná správně.