Články k zamyšlení a povzbuzení

V minulých dnech jsem byla trochu smutná, protože na mě začaly doléhat těžkosti lidského života - problémy s prací, se zdravím....přiznám se, že jsem si začala zoufat a vnitřně se i trochu "zlobit" na Boha, že když mě vede v jiných věcech, v těch "praktických" mne nechá se občas hodně "plácat".....Když už jsem měla pocit, že nemohu dál, svěřila jsem se Bohu a zcela "náhodou" jsem vygooglila tento článek. Moc mne povzbudil a dodal mi novou sílu a ukázal mi, jak neztrácet naději a lépe uchopovat Boží lásku. Ráda bych se o něj s vámi podělila.


Ak veľmi miluješ, túžiš urobiť pre svojho milovaného najviac ako sa len dá a najlepšie ako sa len dá, pretože chceš, aby bol tvoj milovaný tak šťastný, ako sa len dá. Neuspokojíš sa s málom, nedokážeš urobiť menej ako vládzeš a môžeš.
Ak by si bol nekonečne mocný, dokázal by si pre toho, koho by si nekonečne miloval, urobiť najlepšie veci z najlepších, povedať mu tie najkrajšie slová z najkrajších, aby si ho mohol urobiť nekonečne šťastným a to by bolo tvoje najväčšie šťastie. Nikdy by si si ani nedovolil urobiť menej, horšie, pretože by si tak veľmi miloval, že by si chcel darovať celého seba...
Vieš, že sa Bohu podobáš? Stvoril ťa ako svoj obraz. A to čo je na obraze krásne, v skutočnosti je to oveľa krajšie. Preto Boh nie je horší ako ty. Ak si niečoho schopný ty, On je toho schopný nekonečne viac. Boh ťa miluje nekonečne viac ako ty sám seba, vie všetko a vidí všetko - aj to, čo ty nevieš a nevidíš. Preto nemôže ani nechce urobiť pre Teba niečo menej a horšie ako to najlepšie z najlepšieho, túži pre svoju lásku k Tebe urobiť tvoj život najšťastnejším ako sa len dá, tak veľmi si ťa zaľúbil.

Preto ak ťa k niečomu volá, ak tuži, aby si niečo urobil, buď si byť istý, že je to to najlepšie, čo môžeš v danom momente urobiť, aby si bol šťastný ty, aj iní, ku ktorým ťa posiela. Nie si schopný vymyslieť niečo lepšie ako On - nemiluješ seba a druhých tak veľmi ako On, nevidíš a nevieš všetko ako On. Preto vždy urobíš hlúposť, ak odsunieš jeho návrh nabok: "Teraz nie, potom, to je trapné, nemám čas, lepšie bude niečo iné... a podobne" Čokoľvek urobíš sám bez Neho, bude to vždy menej a horšie ako to, čo chcel On.

Už chápeš, že nič lepšie nevymyslíš? Už rozumieš, že to najlepšie pre teba aj pre iných je každú minútu tvojho života konať, hovoriť, zmýšľať, ako to chce On, ako to pre teba vo svojej láske pripravil od večnosti. Teda plniť Jeho vôľu je tým najlepším, čo môžeš urobiť, aby bol tvoj život a aj život iných okolo teba ten najšťastnejší ako sa len dá.

Dovoľ Duchu Svätému navliecť sa do teba ako do skafandra a kopíruj každý jeho pohyb, jeho slová, jeho myšlienky.

Duch Svätý nebude nutno k tebe prehovárať nejakým divným spôsobom, že budeš počuť hlasy z neba a podobne. Nieee.... Duch Svätý ťa podľa tvojej modlitby ovládne natoľko, že každé tvoje rozhodnutie, skutok, či slová už budú počas dňa pod vplyvom Ducha Svätého. On už bude konať v tebe, hovoriť v tebe, zmýšľať v tebe.

Daj si však pozor, lebo každé zlé slovo, zlý skutok, zlá myšlienka, ktorej dovolíš vstúpiť do svojej mysle - vyháňa Ducha Svätého z tvojej mysle, z tvojich úst, z tvojej duše, srdca i tela. Prečo? Duch Svätý je tak jemný, že nedokáže zniesť dvojtvárnosť - tvoj život aj pre Boha aj pre hriech. Neznáša zlo, protiví sa mu, strašne zapácha. A keďže je veľký džentlmen, odíde... Ak sa to stane, čo najskôr ako sa len dá, úctivo ako jemnú nežnú bytosť, ktorú si urazil svojou dvojtvárnosťou, ho popros o odpustenie, zriekni sa znova zlého, a popros Ducha Svätého znovu, aby vstúpil do tvojho srdca, mysle, duše i tela a vyčistil, uzdravil, čo si zlom zničil a zašpinil. A znova sa touto modlitbou daj pod Jeho vládu.

A ešte jedno - buď pripravený, že ťa Duch Svätý povedie aj do takých miest, kam sa budeš báť ísť, kde to bude podľa teba trapné, bude ťa pozývať povedať slová, ktoré sa budeš hanbiť povedať. Vedz však, že Duch už má všetko pripravené v srdciach ľudí, aby si vstúpil do tejto situácie a urobil presne to, čo od teba žiada, napriek tomu, že sa ti to zdá trapné, zbytočné, nemožné, strácanie času či nebezpečné. Uvidíš, že všetko okolo je pripravené a čaká už len na teba a na tvoje srdce, na toje slová, skutky.

Ak sa zľakneš, ujdeš, nepovieš, prejdeš okolo, odignoruješ - stratíš pár minút, na ktoré si mohol byť celú večnosť hrdý. Veď On má pre teba pripravené tie najhrdinskejšie skutky, aké si len môžeš predstaviť - dennodenné dobrodružstvo s Ním. Nedovoľ zlému zničiť tú krásu, pre ktorú ťa Boh stvoril. Len Duch Svätý o tejto tvojej kráse vie a rozvíja ju do obrovskej veľkosti každým slovom lásky, skutkom lásky a myšlienkou lásky, ku ktorej ťa pozýva, ak sa pre ňu ty rozhodneš. Si slobodný. Ale len v Duchu Svätom je tvoja slávna budúcnosť a najšťastnejší život, aký si len vieš predstaviť...

Držím ti palce, verím v dobro v tebe a modlím sa za teba... Nečakaj kým začnú iní, možno všetci i Boh čakajú práve na Teba, začni ty a uvidíš zázraky...


(misie.sk)

Alea.
Ďakujem Ti veľmi pekne. Toto som práve potrebovala a určite aj mnohí iní tu.
Budem na Teba myslieť v modlitbách! iofka

iofka napsal:Alea.
Ďakujem Ti veľmi pekne. Toto som práve potrebovala a určite aj mnohí iní tu.
Budem na Teba myslieť v modlitbách! iofka

To je dárek od našeho Pána.
On to věděl, že to potřebujeme a proto nám jej dal.

Děkuji za Tvé modlitby, budu za ně moc ráda!

VZDÁLENOST MEZI „JÁ“ A „JSEM“

„Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách“ (Žl 25, 4). Žalmy jsou slovem lidským, ale posvěceným Kristovými ústy, která vyslovovala tyto modlitby, zpívala tyto starozákonní písně. Právem jsou tedy považovány za Boží slovo.

„Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine.“ Poznání Božích cest je darem, milostí. My můžeme vytvářet prostor v naší mysli, v našem srdci, pro přijetí daru poznání: ztišení, samota, vědomé zdržení se zbytečných a mysl zahlcujících vjemů, soustředěnost. Pro člověka až nad hlavu ponořeného do lomozu všedního života je těžko představitelný režim řeholníka, který denně tráví v tichu, samotě a prostotě. Chtěl jsem citovat o naději, že se i pro velice vytížené křesťany nabízí řešení, z knihy Carola Caretta Poušť uprostřed města, ale asi jsem ji někomu půjčil, zapomněl jsem, komu a on zapomněl, že si ji půjčil. Tak na ni alespoň takto odkazuji. Kvalitu času stráveného ve ztišení předchází důležitější a tou je intenzita.

„Dej mi poznat.“ V jazyce Bible můžeme přijmout ten nejzazší výklad poznávání: z nitra, intimně, sjednotit se, sjednotit se s otevřeností k plodnosti.

„Dej mi poznat svoje cesty.“ Oslovila mne myšlenka jednoho kněze, kterou přijímám jako téma adventu a které tak nabízím i vám. Už jsme možná všichni učinili zkušenost, že ta nejklikatější, nejnáročnější a současně nejdůležitější cesta je naše vnitřní. Výchozím bodem se může stát konstatování proroka Izaiáše: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův“ (Iz 55, . Přesto nemusíme propadat skepsi. Boží cesty, cíle, projekty, vůli máme šanci nalézt velice blízko sebe sama. Řekneme-li totiž: „Já jsem.“ Pak tím vyslovujeme svou identitu stvořené bytosti („já“) a Boží jméno („jsem“), které Bůh zjevil Mojžíšovi v hořícím keři (srov. Ex 3, 14) a celému světu v osobě a poselství Ježíše Krista (srov. Mk 14, 62). Vnitřní cesta od našeho srdce k Bohu je tak dlouhá jako vzdálenost mezi těmito dvěma slovy: „Já jsem.“ Pokud snad někdo žádnou vzdálenost nevidí, tak je možné mu dát za pravdu, protože každý z nás je ponořen do Boží přítomnosti. On je Život, on je princip bytí a tedy i našeho bytí.

Bůh si však zalíbil v přicházení. Tůně tůni volá (srov. Žl 42:osm), láska lásku, den dni a noc noci zvěstuje zprávu (srov. Žl 19, 3), stvoření sténá (srov. Řím osm:22) a lidské srdce prahne jako „vyprahlá žíznivá bezvodá země“ (Žl 63, 2). Bůh vstupuje do svých komnat, hledá svou nevěstu – duši, která je připravená, plná touhy a nemocná láskou volá: „Přijď, Pane Ježíši!“

(Zdroj:www.petisek.signaly.cz)

Kéž by naše duše byla připravená!

JAK SLAVIT VÁNOCE KŘESŤANSKÝM ZPŮSOBEM

Stojíme na prahu Adventu, snad nejkrásnějšího liturgického období, které je tak trochu popelkou z hlediska liturgického slavení. Mnozí z nás mají Advent spojený se zvláštním pocitem, s těšením. Nejen na Ježíška, ale taky na vše hezké, co bylo v našich domovech spojené s prožíváním Vánoc. Uvědomuji si ale, jak je to velmi subjektivní, protože za ty desítky let své kněžské služby jsem se mnohokrát setkal s tím, že lidé mají s Vánocemi spojeny velmi různé pocity a velmi různá očekávání, a někteří dokonce právě kvůli tomu, co prožívali doma, nemají Vánoce rádi.


Mezi námi všemi je také veliký rozdíl v tom, co vše chceme v době přípravy na Vánoce stihnout a jakou máme vlastní představu o tom, co Advent a Vánoce dělá a bez čeho by to „nebylo ono“. Adventní doba naštěstí není pouze časem předvánočního úklidu a nákupu vánočních dárků, pečení cukroví a finišování v práci, i když i to nějak do tohoto období patří. Advent má svůj silný duchovní obsah a my můžeme navzdory všem starostem, které na nás v tomto období doléhají, tento čas prožít velmi plodně. Ale jak?

Latinské slovo „adventus“ v překladu znamená příchod. A není to příchod jen tak někoho, je to příchod samého Božího Syna Ježíše Krista, který se rozhodl přijít mezi nás, stát se jedním z nás, aby s námi byl, proměnil náš život a aby nás zachránil. Slavením Adventu se v církvi zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Současně je to období, ve kterém spolu s Pannou Marií vstupujeme do atmosféry jejího očekávání narození Ježíše, a uvědomujeme si, že Pán opět přijde při svém druhém příchodu na konci časů. Advent není dobou kající, ale dobou radostného očekávání a přípravy na setkání s Tím, který přijde. Není to čekání na něco, ale na Někoho, kdo má moc změnit náš život, proměnit ho. Středem tohoto období je tedy Ježíš, který přichází.

Karl Rahner to ve svých meditacích o Kristu provokativně vyjádřil takto: „Tys vlastně nepřišel, ty stále ještě přicházíš“. Pán sice přišel, ale nepřestal přicházet a přichází ke každému z nás stále. Přichází v modlitbě, při mši svaté, ve Slově Božím, ale i skrze druhé lidi kolem nás a skrze běžné události. Chce přijít do každé rodiny, do všech vztahů, do srdce každého z nás. Chce proměnit svojí přítomností všechno. Potřebujeme ho, aby nás potěšil, aby přinesl slovo osvobození a útěchy, aby nás obdaroval svou přítomností, svou láskou a pokojem. Advent je tedy obdobím, kdy se máme naučit čekat a vyhlížet, připravovat se na setkání a mít srdce citlivé a otevřené pro NĚJ.


Stálo by tedy za to se zamyslet společně nad tím, co je pro nás nejdůležitější a čemu dáme přednost, chceme-li toto období prožít také trochu duchovně, a co pro to uděláme.

Společně prožitá chvíle modlitby u rozsvíceného adventního věnce je příležitostí zastavit se a objevit kouzlo společné modlitby. Už jeho vyhotovení se může stát společným dílem.

Co se týká dárků, dobře víme, že největší dary máme v sobě navzájem. Jde vlastně jen o to najít způsob, jak to vyjádřit, aby byl dárek projevem skutečné pozornosti a lásky. Že nezáleží na velikosti a nákladnosti, to víme, ale když se přímo vysloví, kolik budeme letos do dárků investovat, dá to větší prostor svobodě. Učit děti kupovat dárky dospělým moc nemusíme, to se jednou snad naučí vedle nás. Když se nám ale děti podaří povzbudit, aby něco samy vytvořily, namalovaly, vyjádří tím svůj vztah lépe než nějakým kupovaným darem.

Pečení, úklid i chystání může být společnou přípravou a posloužit k prožití krásných chvil, na které přes rok nemáme v dnešní uspěchané době čas. Dětský adventní kalendář může u dospělých dostat jinou podobu. Například jedni snoubenci si na každý den připravili jeden pro druhého citát z Bible pro společné rozjímání.

Adventní čas může být pěkným a požehnaným obdobím pro všechny. Nenechme ztvrdnout své srdce, aby Pán skrze nás mohl dělat radost druhým a aby mohl vejít právě do naší rodiny a vše proměnit. Víc než jindy třeba letos prožijeme, že On tajemně přichází do naší rodiny a je s námi. Přejme si, aby naše rodiny byly místem, kde by se obrazně Pán Ježíš mohl narodit a každý v Jeho přítomnosti pocítil, že je milovaným dítětem Božím.

Zdroj: www.vojtechkodet.cz

Bráškové a sestřičky.

JAK SLAVIT VÁNOCE KŘESŤANSKÝM ZPŮSOBEM

Tomuto nadpisu, jsem nerozuměl, on je vůbec nějaký biblický podklad k takovému svátku?

yxoxs napsal:Bráškové a sestřičky.

JAK SLAVIT VÁNOCE KŘESŤANSKÝM ZPŮSOBEM

Tomuto nadpisu, jsem nerozuměl, on je vůbec nějaký biblický podklad k takovému svátku?

Nedávno se tu řešilo něco podobného, viz odkaz stránka 6: https://straznavez.forumczech.com/t768p75-kipa-neboli-jarmulka#50563

Co se týče biblické zprávy mě osobně stačí jako motivace oslavy narození našeho Pána moje láska k němu a radost, že přišel na svět a pak tyto biblické zprávy:

„Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ ....Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu." (Matouš 2:2, 11)

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. (Jan 1:9)

"Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno." (Lukáš 2:9-20)

Pro mne (a mnoho jiných křesťanů) je Vánoční čas dobou, kdy se ani tak nevěnujeme světským radostem, ale připomínáme si onen slavnostní den, kdy naše Světlo, náš Život a naše Láska, náš milovaný Spasitel přišel do světa a radujeme se znovu a znovu v ten sváteční čas, kdy celé nebe zpívalo a radovalo se a zem se klaněla a získala novou naději.

Ještě pro ucelení doporučuji tento odkaz:
http://www.vendee.cz/texty/vanoce.html

Bráškové a sestřičky.

Pro mne (a mnoho jiných křesťanů) je Vánoční čas dobou, kdy se ani tak nevěnujeme světským radostem, ale připomínáme si onen slavnostní den, kdy naše Světlo, náš Život a naše Láska, náš milovaný Spasitel přišel do světa a radujeme se znovu a znovu v ten sváteční čas, kdy celé nebe zpívalo a radovalo se a zem se klaněla a získala novou naději.

Tak nevím, ale Bůh byl asi blázen, když potrestal Izraelity, že si udělali zlaté tele!!!??? Když pominu, že biblický záznam vůbec neuvádí přesný čas narození Pána, tak se na mě nezlobte, ale toto mi stačí abych si na slavení Vánoc udělal svůj obrázek:

1Ko 10, 20 Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.
21 Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.
22 Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

yxoxs napsal:Když pominu, že biblický záznam vůbec neuvádí přesný čas narození Pána, tak se na mě nezlobte, ale toto mi stačí abych si na slavení Vánoc udělal svůj obrázek:1Ko 10, 20 Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.

Ale milý yxoxsi, tady nejde přece vůbec o datum, (ačkoli máme tradicí potvrzeno, že je správné). Jde o oslavení narození Ježíše, našeho Pána a "oslavovat Ježíše" je v souladu s Boží vůlí.

A pokud Ti nestačí výše uvedené Biblické verše k tomu, aby sis uvědomil, že mnoho lidí již na počátku, ale hlavně také andělé oslavovali - slavili - narození našeho Pána, tak potom už k tomu nemám co více dodat.

Vánoce.
Pro někoho čas lásky a pokoje, obdarování a přijímání.
A pro jiné zase čas smutku a bolestných vzpomínek, stesku po milované osobě, která odešla, čas osamocení a strachu.
Pro dalšího svátek, jehož smysl mu zcela uniká.
Tak my lidé prožíváme Vánoce. Ale v čem tkví opravdová zvěst Vánoc?

Prorok Izajáš přirovnává nepravost a neposlušnost Izraele k rozestupující se trhlině. „Proto vám nepravost bude jako rozestupující se trhlina v bortící se nedostupné hradbě“ (Izajáš 30,13). Izraelský lid se totiž v čase nouze neobrátil ke svému Pánu, ale hledal pomoc jinde. A prorok Ezechiel horlí proti falešným prorokům, kteří sledovali jen své zájmy, že „nevstoupili do trhlin a nezazdívali zeď izraelského domu“ (Ezechiel 13, 5).

Vánoce jsou krásné právě v tom, že přichází náš Pán a Zachránce, který dobrovolně vstoupil do trhliny, která nás oddělovala od Boha, a kterou jsme způsobili sami svým hříchem a pýchou. Od této chvíle je Bůh v Ježíši Kristu stále s námi a pro nás. Ujímá se nás a nikdy se nás nezřekne. On je naše pomoc a záchrana. S Ním je cesta k Bohu volná, bez trhlin a bez překážek. V Něm máme život věčný. To je opravdová naděje Vánoc, z které se můžeme stále radovat.


Přejeme všem lidem dobré vůle radostné a požehnané Vánoce, svátky narození toho, který mne i tebe chce spasit - a proto přišel na tuto Zem a vstoupil do lidských dějin.

Pavel

Bráškové a sestřičky.

A pokud Ti nestačí výše uvedené Biblické verše k tomu, aby sis uvědomil, že mnoho lidí již na počátku, ale hlavně také andělé oslavovali - slavili - narození našeho Pána, tak potom už k tomu nemám co více dodat.

Lk 2, 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
14 “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

Sláva není slavení, snad?!

yxoxs napsal:Bráškové a sestřičky.

A pokud Ti nestačí výše uvedené Biblické verše k tomu, aby sis uvědomil, že mnoho lidí již na počátku, ale hlavně také andělé oslavovali - slavili - narození našeho Pána, tak potom už k tomu nemám co více dodat.

Lk 2, 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
14 “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

Sláva není slavení, snad?!

A slovo připomenutí si,to už zkousneš?

Bráškové a sestřičky.

Ale, přeci o mou maličkost vůbec nejde, ale když už jsi mě vyzval. Připomenutí... , ano, snažím se pokud možno stále, ne jen v období hýření a de facto výsměchu našeho Pána. Ale já to nepíšu abych někoho soudil, jen mám tu potřebu vyjadřovat, jak to vnímám. To je všechno, nic víc nic míň. Jak si to kdo přebere, to jde už mimo mě. Diskuze je od toho, aby bylo o čem diskutovat. Myslím si, že mnohdy bez, do jisté míry provokativních názorů, diskuze umírá. Podívejme se na ta kvanta vláken, které jsou na tomto fóru-mrtvá.

yxoxs napsal:
Diskuze je od toho, aby bylo o čem diskutovat. Myslím si, že mnohdy bez, do jisté míry provokativních názorů, diskuze umírá. Podívejme se na ta kvanta vláken, které jsou na tomto fóru-mrtvá.

Máš pravdu, yxoxsi, jen si nemyslím, že Tvé názory jsou provokativní,
prostě slušnou a věcnou formou dáváš k nahlédnutí svůj odlišný pohled, což je naprosto OK.

Ale provokativní názory do křesťanské diskuze nepatří, čímž myslím takové názory,
jejichž cílem je testovat správné přesvědčení druhých, aby se ukázalo, kdo se položí a kdo ne.

Představme si skupinu lidí, která si pochutnává na jídle, které považuje za výživné a chutné
a všichni tvrdí, že jim bude vždy chutnat.

Někdo bude mít opačný názor a ono jídlo bude považovat za velice málo výživné a bez chuti.

A tak se rozhodne, že příště přesvědčení té skupiny otestuje tak, že jim ono jídlo znechutí.
Proto v nestřeženém okamžiku do jejich jídla nasype ingredience, které chuť jídla o něco pozmění a pak pozoruje jak se u toho ten či onen tváří, kdo jídlo vzdá hned, kdo ho dojí popř. kdo se ho vzdá navždy.

Možná si bude myslet, že předvedl účinnou provokativní metodu, aby podnítil jednotlivce k přemýšlení o tom, proč jim to vlastně nechutnalo, kde je problém, co se stalo a zda vůbec bylo jejich přesvědčení o tom, že jídlo je chutné a výživné, dostatečně podloženo.

V celé své vynalézavosti si ovšem neuvědomil, že si počíná neférově a trapně a pokud by chtěl opravdu někoho poctivě přivést k přemýšlení, pak by bylo určitě lépe, aby si k nim ke stolu sedl a nabídl jim něco ze své kuchyně k porovnání.
Ale to se zdráhá, protože by mohl zjistit, že jeho vaření je mnohem horší než to jejich
a musel by uznat, že jejich jídlo, které tak kritizoval, je mnohem promyšleněji a poctivěji připravené.
A nechat se sám testovat? To přece nejde, i kdyby testování proběhlo, na rozdíl od toho jeho, poctivě a seriózně.
Ono je přece vždycky snažší někomu něco záměrně třeba přesolit a pak jásat nad svým pseudovítězstvím než nabídnout něco lepšího.

A že by s ním taková skupina dále chtěla diskutovat o jídle nebo ho dokonce zvala ke stolu, zvláště když vidí, že má stále kapsy plné svých ,,dochucovadel´´ , které se neštítí znova použít?....To by soudný pozorovatel nepovažoval snad ani za možné, ne?

Tak jo,že bych se nechal unést?Či mi cosi chybí?Za sebe bych chtěl říct,že dřepím doma a čekám na čtvrtek,abych mohl jít do práce.Nic jako rodina neslavíme!Jen mamina se nechává již desítky let trošku strhnout a peče a peče....Na stole ve váze jedlové větvičky.Asi jsem se nechal v dobré víře také strhnout tou atmosférou dnešních dnů,kdy se k tomuto uchylují i tak zvaní ateisté.Chybí mi kontakt s věřícími.Nebo tak něco.
Jinak si nemyslím,že je chybou/hříchem/vyjádřit to co jsem vyjádřil.

Neslavíme k Ježíšovým (?)2019. narozeninám, že ne, ale k jeho narození jako člověk, aby dokončil Boží dílo spásy a který opravdu učinil.

Mezek napsal:Či mi cosi chybí?Chybí mi kontakt s věřícími.

Milý Mezku, to se dá snadno napravit. Chce to jen překonat ostych a najít si skupinu křesťanů, u kterých Ti bude dobře a kde budeš moci uctívat Pána tak, jak to cítíš. Pokud Ti chybí společenství a budeš se někdy chtít přijít podívat na naše (myslím tím neformální společenství u občerstvení), u nás máš dveře otevřené dokořán

Stačí mi napsat a můžeme se někdy domluvit.

Jsi hodná Aleo,děkuji.U mne je to spíše přetrvávající "nedůvěra" že se opět spálím.hezký podvečer přeju...

Mezek napsal:Jsi hodná Aleo,děkuji. U mne je to spíše přetrvávající "nedůvěra" že se opět spálím.hezký podvečer přeju...

To chápu, to asi prožívá každý SJ, to je typické Taky mi to trvalo dlouho, než jsem se někam podívala. Čekala jsem, že mi zas bude někdo něco "nutit" a třeba mne i "přemlouvat" a narazila jsem na přesně opačný postoj. Naopak mi to nakonec vymlouvali, ať se nikam "neženu" a to i tehdy, když už jsem si byla po roce a půl naprosto jistá, kam mě Pán volá

Uvědomila jsem si, že našich "spálení" - zklamání - rád využívá ďábel, abychom nakonec zůstali na místě - v takovém mrtvém bodě, v kterém se přestaneme vyvíjet jako křesťané a nehneme se vlastně nikam dál, zůstaneme "zabarikádovaní" ve svých vlastních výkladech Písma a představách a do žádného křesťanského společenství se ze strachu ani nepodíváme....(myslím, že takové lidi tady také máme a je to škoda, že ustrnuli) a myslím že přesně tam nás chce ďábel mít. On nechce abychom dál poznávali Krista. On nechce, abychom se stali skutečnými křesťany. To nás raději bude držet v okovech minulosti.

Slyšela jsem takový hezký příměr, že ďábel raději dovolí aby vzniklo mnoho safírů, než jeden vybroušený diamant.

Lidé, kteří odešli od SJ a ani po letech si nenašli jinou skupinu křesťanů, kde mohou uctívat Boha a zůstali na místě ve svých názorech a ve svém poznání Boha, vlastně zůstali stále SJ, aniž si to sami uvědomují. A je jich hodně. Je to škoda, protože vlastně "zakopávají své talenty", které by jinde mohli zúročit a uzavírají se před Kristovým tělem (sborem) a působením Svatého Ducha.

Ale neber to prosím tak, jako že Tě někam "ženu", raději nikam nechoď, dokud neucítíš, že tě tam volá Pán, protože když to budeme řešit "po lidsku", samozřejmě, že se zase spálíme, znám pár lidí, kteří kvůli přílišnému nadšení zase skončili v letničních sektách. Ale cítila jsem, že bych to měla napsat, často o tom při své přítomnosti na fóru přemýšlím a chtěla jsem vyjádřit to, co cítím.

Ale pokud mohu poradit - pokud cítíš, že Ti chybí křesťané - poraď se s Ježíšem, kde Tě chce mít. Mám to z vlastní zkušenosti, já to tak udělala a nikdy jsem nelitovala

Alea napsal:Uvědomila jsem si, že našich "spálení" - zklamání - rád využívá ďábel, abychom nakonec zůstali na místě - v takovém mrtvém bodě, v kterém se přestaneme vyvíjet jako křesťané a nehneme se vlastně nikam dál, zůstaneme "zabarikádovaní" ve svých vlastních výkladech Písma a představách a do žádného křesťanského společenství se ze strachu ani nepodíváme....

Lidé, kteří odešli od SJ a ani po letech si nenašli jinou skupinu křesťanů, kde mohou uctívat Boha a zůstali na místě ve svých názorech a ve svém poznání Boha, vlastně zůstali stále SJ, aniž si to sami uvědomují. A je jich hodně. Je to škoda, protože vlastně "zakopávají své talenty", které by jinde mohli zúročit a uzavírají se před Kristovým tělem (sborem) a působením Svatého Ducha.

Ale pokud mohu poradit - pokud cítíš, že Ti chybí křesťané - [b]poraď se s Ježíšem, kde Tě chce mít.

Podepisuji. Zejména to poslední, tedy žádat o vedení a ukázání, kde nás Bůh chce mít, je zcela zásadní.

„Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a
vykvete poušť“ (Iz 35, 1).

Bible byla psána v jiné kultuře. Je tedy žádoucí přiblížit text příměry, které k nám hovoří jasněji. V tomto zimním čase vzpomeňme na období, které má snad každý rád.

Vzduch se po zimě ohřívá. Dny prodlužují. Po ránu zpívají ptáci. Čerstvá tráva proroste loňskou, suchou. Voní země. Nastává období, ve kterém cítíme určité napětí. A pak to přijde. Doslova přes noc puknou pupeny, stromy se zazelenají a třešně obléknou bílý šat. Sálající slunce nás vytáhne ven. Nic nás neudrží. Dýcháme zhluboka, narovnáme se v kříži a vše staré loňské hodíme za hlavu. Tak bychom si mohli představit atmosféru Izaiášovy vize.

U radosti z probouzející přírody však neskončíme. Celou svou bytostí se můžeme orientovat na Boha, který nám přichází vstříc jako jaro, aby nás zachránil – spasil – z chmury a skomírající naděje na smysluplnost našeho všednodenního lopocení. Jsme dokonce vybízeni, abychom mu šli vstříc slovy modlitby: „Přijď, Pane Ježíši, Zachránce, Spasiteli.“ „A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Flp 4, 7).

Slíbená obnova, kterou očekáváme, už tedy začala v Kristu, pokračuje v seslání Ducha svatého a skrze něho dále postupuje v církvi. V ní nás víra poučuje také o smyslu našeho pozemského života, když s nadějí na budoucí dobra dokonáváme dílo, které nám svěřil Otec ve světě, a pracujeme na své spáse (srov. Flp 2, 12). (Lumen gentium, 48)

„Církev … bude dovršena teprve v nebeské slávě“, ve chvíli Kristova slavného návratu. Až do onoho dne „církev se ubírá při svém putování mezi pronásledováními světa a útěchami Boha“. Zde na zemi se cítí ve vyhnanství, daleko od Pána; „touží po dovršeném království a všemi silami doufá a přeje si spojit se ve slávě se svým Králem“. (Katechismus kc, 769)

(Zdroj://petisek.signaly.cz/1212/buh-prichazi-jako-jaro)

Satan svolal celosvětové shromáždění démonů a zla. Ve svém úvodním projevu řekl: "Nemůžeme křesťanům zabránit, aby chodili do církve. Nemůžeme jim zabránit, aby si četli Bibli a znali Pravdu. Dokonce jim nemůžeme zabránit ani v tom, aby si vytvořili důvěrný vztah se svým Spasitelem. Ale připravit o čas je můžeme!!!"

"A jak to máme udělat?" zvolali démoni.

"Snažte se, aby byli pořád zaneprázdnění nedůležitými věcmi a vymyslete si spousty možností, jak zaměstnat jejich mysl," odpověděl ďábel. "Pokoušejte je, aby utráceli, utráceli a utráceli a vypůjčovali si peníze! Přesvědčte jejich ženy, aby chodily do práce a trávili tam spoustu času, a jejich manžele, aby pracovali 6 až 7 dní v týdnu, 10 až 12 hod denně, aby si mohli dovolit žít prázdný život. Zabraňte jim trávit čas s dětmi. Až se jejich rodiny rozpadnou, nebude už v jejich domovech brzy úniku od pracovního stresu! Působte neustále na jejich mysl, aby neslyšeli ten tichý, nenápadný hlas. Zlákejte je, aby si na cestách neustále pouštěli rádio, hudbu na youtube nebo Ipod, aby měli doma neustále zapnuté televize, DVD, videa a počítače! A dohlédněte na to, aby v každém obchodě a restauraci vyhrávala hudba. To zcela zaměstná jejich mysl a přeruší jejich spojení s Kristem!"

"Dbejte, aby měli po ruce spoustu plytkých časopisů a novin. 24 h denně útočte na jejich mozek zprávami o neštěstí, nehodách, útočte na ně jednoduchými filmy, pokleslou zábavou, soutěžemi a facebookem. Naplňte jejich schránky katalogy zboží, sázkami a všemožnými novinkami, nabídkami slev a výrobků a služeb zdarma a falešnými nadějemi. V novinách, časopisech a televizi vytvářejte dojem, že nejdůležitější je vnější krása, aby začali být se svými manželi a manželkami nespokojeni, snažte se, aby byli příliš unavení, než aby si našli čas na svou rodinu. Ať je pro ně zdravá výživa náhradním náboženstvím bez víry a ať se mísením různých kultur a náboženství u nich rozplývá povědomí o VLASTNÍCH KOŘENECH."

"Chápejte, tradice jsou pro staré báby a moderní je být IN. Podsouvejte jim pocit, že přirozenost je více než Boží MILOST! Dejte jim duchovnost ve formě lákavého exotického zboží - ve formě spiritismu a esoteriky, kde si člověk stačí sám a kde se odkazuje na "COSI NAD NÁMI" - dejte jim duchovno ve formě tohoto zboží, o kterém měli ukřivděný pocit, že jim bylo odpíráno církví. Ať organizovaně MEDITUJÍ bez Lásky s pocitem vlastního přirozeného uspokojení.

Nahraďte jim čas pro modlitbu spekulacemi o Boží lásce tváří v tvář utrpení, znechuťte jim samotného Boha! Ať mají pocit, že jsou chytřejší než ostatní lidé a dokoce než Bůh."

"Našeptejte jim, že nemusí mít deprese z hříchu, protože vlastně žádný neexistuje, že zodpovědnost a morálka je jen výmysl církve a Desatero přežitek, Bůh daleko a smrt je jen čekáním na DALŠÍ ŽIVOT, ve kterém si ještě více užijí! Řekněte jim prostřednictvím moderních technologií a všemožných zmanipulovaných médií, že Bůh je staromódní, spící, vzdálený, TRESTAJÍCÍ, nerespektující svobodu člověka, je jen pro případ nouze, jako zadní vrátka, že Bůh je Děda Mráz, Santa Claus a v nejlepším případě "COSI NAD NÁMI.""

Veďte je k tomu, aby byli nezřízení i při odpočinku. Snažte se, aby se z rekreace vraceli vyčerpaní. Zaměstnávejte je, aby neměli čas jít do přírody a přemýšlet o Božím stvoření. Posílejte je místo toho do zábavních parků, a na sportovní akce, hry, koncerty a do kina. Hlavně je pořád a NEUSTÁLE ZAMĚSTNÁVEJTE!"

"TO ZABERE! Bude to Fungovat!"

Démoni a Zlí duchové se pustili horlivě do díla a snažili se, aby křesťané byli stále více a více zaměstnaní a neustále pobíhali sem a tam. Aby měli málo času...málo času na svého Boha, na své rodiny. Aby byli zmítáni pochybnostmi.
Aby neměli čas druhým říci o tom, že JEŽÍŠ MÁ MOC ZMĚNIT ŽIVOT!

Čekání Otce

Když ses probudil dnes ráno, díval jsem se na Tebe a doufal jsem, že na mne promluvíš a řekneš mi byť jen pár slov, aby ses mě zeptal na názor, abys mi poděkoval za něco hezkého, co se Ti včera přihodilo.
Ale všiml jsem si, že jsi příliš zaměstnán hledáním vhodného oblečení, aby ses mohl vydat do práce. Čekal jsem, ještě když jsi vybíhal z domu, a domníval jsem se, že se snad na chvíli, aspoň v duchu zastavíš a řekneš mi: „Ahoj.“ Ale Tys měl fůru starostí! Proto jsem pro Tebe rozzářil nebe, ozdobil je těmi nejkrásnějšími barvami a cestou jsem Tě doprovázel sladkým zpěvem ptáků v naději, že se snad zaposloucháš..., ale ani toho sis nevšiml. Pozoroval jsem Tě s láskou, když jsi běžel do práce a trpělivě jsem na Tebe čekal celý den. Jelikož jsi měl tolik věcí, které bylo třeba vyřídit, neměl jsem odvahu na Tebe promluvit a čekal jsem dál...
Když ses vrátil, pochopil jsem, že jsi unavený, a tak jsem Ti dopřál déšť, aby voda odplavila zbytky napětí a starosti. Myslel jsem, že Ti tím udělám radost a že si pak snáze na mne vzpomeneš, a zatím... Naštval ses a s hněvem pronesl na můj účet slova, která Tě teď možná samotného mrzí. A já jsem tolik toužil, abychom si chvilku povídali, vždyť do večera zbývalo ještě tolik času...
Když jsi zapnul televizi, věděl jsem, že se hned tak nedočkám, a proto jsem se obrnil svatou trpělivostí, ale ani tehdy, ani u večeře sis nevzpomněl... Poznal jsem na Tobě, že jsi unavený, a že toužíš po tichu, a tak jsem zvolna zhasil den a zapálil svíčku. Bylo to krásné, ale Ty jako bys ani neviděl... Když ses ukládal ke spánku, byl jsi na konci sil, alespoň tak mi to připadalo. Popřál jsi rodině dobrou noc a okamžitě jsi usnul.
Celou noc jsem Tě provázel ve snech jemnou hudbou a představami, ale Tobě nedošlo, že jsem pořád s Tebou a pro Tebe. Jsem trpělivější, než si umíš představit. Chtěl bych Tě naučit, abys i Ty byl trpělivý k ostatním.
Miluji tě natolik, že čekám každý den, zda si snad se mnou nezačneš povídat. Zítra se znovu probudíš a já tu opět budu pro Tebe a budu trpělivě čekat, že odpovíš na mou lásku tím, že na mne budeš mít chvíli.

Přeji Ti dobrou noc a dobrý den,
Tvůj dobrý Otec v nebi.

Hezké "připomenutí" dík,Gari.............

gari napsal:Čekání Otce

Když ses probudil dnes ráno, díval jsem se na Tebe ..... Jsem trpělivější, než si umíš představit. Chtěl bych Tě naučit, abys i Ty byl trpělivý k ostatním.
Miluji tě natolik, že čekám každý den, zda si snad se mnou nezačneš povídat. Zítra se znovu probudíš a já tu opět budu pro Tebe a budu trpělivě čekat, že odpovíš na mou lásku tím, že na mne budeš mít chvíli.

Přeji Ti dobrou noc a dobrý den,
Tvůj dobrý Otec v nebi.

Krááááásný......