Naša duša nie je nesmrteľná.

Všeobecne zaužívané tvrdenie, že ľudská duša je nesmrteľná, sa vôbec nezakladá na pravde. Najvnútornejším jadrom každého človeka totiž nie je jeho duša, ale duch. Duša tvorí iba určitý obal ducha presne tak, ako je pozemské telo zase obalom našej duše.

Duch pochádza z večnej duchovnej ríše. Jestvoval v nej, ako nevedomá duchovná iskra, prejavujúca túžbu po seba uvedomení. No a na základe svojej túžby po seba uvedomení vstúpil nevedomý duchovný zárodok do školy života, ktorou je hmotný svet.

Hmotnosť sa delí na hrubú a jemnú. Hrubá je naša pozemská hmotnosť a jemná je hmotnosť, kam odchádzajú duše zomrelých po fyzickej smrti.

Hmotnosť ako taká, čiže jemná i hrubá, nie je večná a preto podlieha kolobehu vzniku a zániku. A tento čas trvania hmotnosti zároveň vymedzuje i čas trvania školy života, ktorý musí duchovný zárodok naplno využiť, ak chce stihnúť dozrieť k plnému sebauvedomeniu.

Celý proces teda začína takto: Na samom začiatku je nevedomý duchovný zárodok, túžiaci po seba uvedomení, ktorý na základe svojej túžby vstupuje do úrovne jemnej hmotnosti. Tým prijíma obal jemnej hmotnosti a my ho v tomto obale nazývame dušou. Duša sa potom postupne približuje až k hrubej hmote, kde sa nakoniec narodí v pozemskom tele. Narodením duša vkĺzne do ďalšieho obalu, ktorým je hmotné telo.

Ak si predstavíme ruské matriošky, je to niečo veľmi podobného. Pozemské telo je teda tou najvrchnejšou matrioškou, ďalšia vo vnútri nej je duša a úplne posledná je duch.

Pri pozemskej smrti je postup opačný. Duša vykĺzne z najvrchnejšieho obalu, čiže z pozemského tela a odchádza do jemnej hmotnosti. A po dosiahnutí plnej zrelosti nakoniec zrelý duch odhadzuje aj svoj duševný obal a v plnom seba uvedomení sa vracia naspäť do duchovnej ríše, odkiaľ kedysi dávno vyšiel do hmotnosti, ako nevedomý duchovný zárodok.

Keďže ale všetko, čo je potrebné k plnému sebauvedomeniu ducha, sa nie je možné naučiť za jeden pozemský život, duša sa preto opätovne vracia do hmotného tela, aby pokračovala vo svojom duchovnom dozrievaní.

Duchovný zárodok tak postupne silnie a dozrieva, až sa napokon stane tak, ako už bolo spomenuté, že po pozemskej smrti, čiže po odložení najhrubšieho obalu, odíde do oblasti jemnohmotnej, kde napokon odloží i svoj duševný obal, čiže jemnohmotné telo, aby potom, ako plne seba uvedomelý duch, zbavený všetkých svojich dočasných obalov, mohol vstúpiť do svojej skutočnej domoviny, večnej duchovnej ríše.

Dozrievanie ducha k plnému sebauvedomeniu je však podmienené časom trvania hmotnosti. Tento čas je ohraničený a teda nie neobmedzený, ako sa mnohí mylne domnievajú. To znamená, že od určitého zlomového bodu sa v hmotnostiach začne spúšťať rozkladný proces, ktorý bude postupne smerovať k úplnému rozloženiu hmoty na akúsi pralátku, z ktorej sa začne opäť časom formovať iný, nový, svieži hmotný svet.

Ak teda ľudský duch stihne včas ukončiť svoj vývoj a vojsť do večnej, duchovnej ríše, nemusí sa samozrejme už ničoho obávať.

Ak ale z nejakých dôvodov nebude ešte dostatočne zrelý, zostane jednoducho uväznený v hmote, či už v pozemskom, alebo duševnom tele, a bude ho musieť postihnúť osud všetkého hmotného – rozklad! Rozklad, jeho dlhým vývojom nadobudnutého, osobného „ja“, ktoré sa žiaľ nebolo schopné včas oslobodiť z dosahu hmotnosti. Ide o proces mimoriadne bolestivý a možno ho definovať, ako večnú smrť, alebo ako neodvratné zničenie osobnosti človeka.

Keďže ale duchovné jadro v každom človeku je večné, nemôže byť nikdy zničené. Po bolestnom vymazaní osobnosti človeka sa ako nevedomý duchovný zárodok vznesie naspäť do duchovnej ríše. Do duchovnej ríše, odkiaľ, ako nevedomý kedysi vyšiel a kam sa mal vrátiť, ako zrelá a plne seba vedomá, duchovná bytosť.

Naša duša teda nie je večná! Právo na večný život si každý z nás musí vybojovať. Cesta do takzvaného „raja“, alebo duchovnej ríše však vedie iba poznaním a naplňovaním dokonalej Vôle Stvoriteľa. Dokonalej Vôle Stvoriteľa, reprezentovanej fungovaním jeho samočinných Zákonov vo stvorení. No a poznávať ich a naučiť sa žiť v súlade s nimi je jediným zmyslom a skutočným účelom ľudského života v hmotnom stvorení.

Kto sa o to snaží a kto to aj dokáže, ten bude môcť byť vpustený do svetlých záhrad večného života – večného radostného tvorenia. Kto si však žije iba po svojom, koho podobné veci vôbec nezaujímajú a svoje životné snaženie venuje úplne iným prioritám (zarábaniu peňazí, užívaniu si, atď.), ten iba trestuhodne stráca drahocenný čas a ak svoj postoj ešte včas neprehodnotí, jednoducho nestihne dosiahnuť potrebnú zrelosť ducha a preto bude musieť byť podrobený rozkladu všetkého hmotného, o ktorom už bola reč. A toho času niet už skutočne nazvyš.

No a na základe poznania vyššie uvedených, skutočných súvislostí o dianí vo stvorení, by si všetci ľudia mali zariadiť svoj súčasný pozemský život tak, aby sa to nemuselo stať ani jednému z nich. Aby ani jeden z nás nemusel zostať raz stáť v zúfalstve pred zatvorenou bránou, znemožňujúcou mu ďalšie jestvovanie vo stvorení, ako sa to stalo tým piatim nerozumným pannám v podobenstve. Aby ani jeden z nás nemusel počuť to hrozné a až najhlbšie vnútro človeka drásajúce, definitívne a nemeniteľné: NESKORO!

M. Š.
Redakcia časopisu „Prebúdzajúce sa Slovensko“
http://www.pre-slovensko.sk

Tvrzení SJ, že s tělem umírá i duše, mi přijde v rozporu s Matouš 10:28 A nemějte strach z těch, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ...
Osobně mi připadá, že duše=identita. Pokud zemře tělo, zůstává v Boží paměti identita daného člověka a ta samozřejmě neumírá, ačkoliv mrtvý nic neví ani necítí. Bůh může právě na základě oné identity provést vzkříšení.

Tvrzení SJ, že s tělem umírá i duše, mi přijde v rozporu s Matouš 10:28 A nemějte strach z těch, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ...

Pokud tento verš vezmem DOSLOVNĚ, bude v rozporu, s celou myšlenkou Písma ohledně duše,.
Ale na druhou stranu plně v souladu s učením KC a jejich satelitů, o nesmrtelnosti duše a věčných mukách v pekle. A pochopitelně o potřebě očistce atd.

Stačí si uvědomit, že dávný překladatel byl asi pod vlivem učení o nesmrtelnosti duše a tak namísto slova DUCH , napsal DUŠE.

Já chápu tento text takto.
"A nemějte strach z těch, kteří zabíjí tělo, ale DUCHA zabít nemohou"

Při vzkříšení dostane člověk svého DUCHA nazpět a stane se opět ŽIVOU DUŠÍ (jak je psáno).

Protože Písmo nazývá každé živé tělo DUŠÍ.

1. Mojžíšova 1:21 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

A další texty. To je můj názor.

O nejakých dušiach, ktoré by niekde po smrti tela boli a niečo robili, sa v Písme skutočne takmer nič nehovorí. Existuje asi jediné miesto, kde sa niečo také môžeme dočítať. Zjavenia Jána. Ako interpretujete text Zj 6,9-10?

Dobrou pomůckou nám může být Novotného biblický slovník.Autor v něm uvádí, že nesmrtelnost duše je původu řecké filosofie, zřejmě platonismu, který ji převzal od egypťanů.V bibli není spojení "nesmrtelná duše" a to nás vede k opatrnosti.
První zmínku o duši nalezneme už v Gen 2:7, což je text i SJ dobře známý.První výskyt slova je často v bibli určující(viz. např. Babylon) pro charakteristiku pojmu v dalších textech. Kraličtí překládají, že se člověk duší život stal(ne že jí byl), tedy prach ze země + dech života od Boha=duše živá, tedy člověk.Zánik je proces opačný-Bůh odejme dech života(který nemá nějaké vědomí, je to jen oživující princip) a duše zaniká, tělo se mění v prach.
Pak třeba v Mat 10:28 vidím, že nepřátelé nás opravdu mohou zabít(naše tělo), ale celého člověka ne, protože Bůh odejme sice náš dech života, ale jednou bude vzkříšení, Pánu se nikdo neztratí.Ale jestliže nepřítel získá i můj život, tj. vědomě odejdu od Boha, tak bude i můj zánik úplný.
SJ více méně zastavají podobný postoj, byla by škoda, kdybychom s vaničkou vylili i "dítě".

SJ více méně zastavají podobný postoj, byla by škoda, kdybychom s vaničkou vylili i "dítě".

Skutečně JEN PODOBNÝ.
Kdyby byl duch člověka jen záznam v mysli Boha, podle kterého při vzkříšení vytvoří nového člověka, nejednalo by se o vzkříšení, ALE O ZNOVUSTVOŘENÍ. Vytvoření jen dokonalé KOPIE.

Aby se jednalo skutečně o vzkříšení, musí člověk dostat něco původního ze své osobnosti. A TO JE DUCH ČLOVĚKA.

Lukáš 23:46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.

Ježíš určitě nebyl po smrti vzkříšen na základfě paměti svého Otce, ale dostal zpět svého ducha, který po smrti každého člověka odchází zpět k Bohu, který jej dal (jak je psáno). A Bůh s ním naloží podle svého uvážení. Vzkřísí jedince a nebo jej ponechá navždy zaniknout.

Tak o tom uvažuji já.

Môj názor je, že všetky príspevky od m.s. mali byť zmazané skôr, ako sa k nim rozprúdi diskusia. Ak niekto popiera základné kresťanské náuky, nech si vytvorí vlastné stránky. Títo vesmírni ľudia zaplavia svojimi tézami kresťanské stránky ako moslimovia západnú európu.

IN NECESSARIS ERNITAS,IN DUBIIS LIBERTAS,IN OMNIBUS EARITAS.(V nevyhnutných veciach jednota,v nerozhodných sloboda,vo všetkých veciach láska.

skeptik napsal:Môj názor je, že všetky príspevky od m.s. mali byť zmazané skôr, ako sa k nim rozprúdi diskusia. Ak niekto popiera základné kresťanské náuky, nech si vytvorí vlastné stránky. Títo vesmírni ľudia zaplavia svojimi tézami kresťanské stránky ako moslimovia západnú európu.

A co těmi základními křesťanskými naukami myslíš?
Jako křesťané se musíme smířit s tím, že žijeme v době, kdy se o mysl lidí uchází mnoho jiných filosofií.Navíc mnoho lidí poukazuje na dobu, kdy církev vládla a pronásledovala jinak smýšlející.Proto mají rádi svobodu a tak ji dopřejme i m.s.Hodně zmůže taky modlitba, protože jak je vidět i na této diskusi, často to je více o "Duchu" než o argumentech.

Pasach napsal:Tvrzení SJ, že s tělem umírá i duše, mi přijde v rozporu s Matouš 10:28 A nemějte strach z těch, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ...
Osobně mi připadá, že duše=identita. Pokud zemře tělo, zůstává v Boží paměti identita daného člověka a ta samozřejmě neumírá, ačkoliv mrtvý nic neví ani necítí. Bůh může právě na základě oné identity provést vzkříšení.

Ten verš není celý. Pokračuje slovy: ale bojte se toho, který může zabít tělo, ducha i duši. To už nezní, jako že duše je nesmrtelná. Bůh ji může zabít.
Je psáno, že až zazní poslední trubka, tak vstanou všichni mrtví k soudu. Prozatím jsou mrtví a nic nevědí. Aby něco věděli musí být vzkříšení, poté souzeni a poté buď navždy zničeni a nebo schválení pro věčný život. Není nic mezi tím. Život nebo smrt. Žádná nesmrtelnost odsouzené duše se nekoná. Žádná náprava už není možná. Teď a tady a v každé době se člověk rozhoduje, zda bude žít a nebo zemře. Každá duše, která nepatří Bohu, musí zemřít. Kdo patří Bohu o tom, nerozhodujeme my, ale Bůh. Nepomůže skřípání zubů ani pláč. Člověku bylo řečeno, aby si vyvolil smrt nebo život. Všichni ví, co je podmínkou vstupu do života - láska, spravedlnost, právo. Pokud toto nemá člověk v srdci, ale pouze jen na jazyku, může už nyní tušit, co ho čeká ....
Duše, která touží po lásce, spravedlnosti a právu nemůže nikdy zahynout, ať už je o věřící a nebo nevěřící. Duše, která má toto v nenávisti či lhostejnosti, zemře, ať už je věřící či nevěřící.

pre kovboja
akýsi americký politik raz povedal, že Hitlerovské Nemecko sa dostalo tam, kam až sa dostalo, preto, že Briti boli gentlemali.
Ak sa dnes prejdete centrálnym Londýnom, budete mať pocit, že ste v Saudskej Arábii, pretože Briti sú stále gentlemani.
Predstavte si bývalého Sj, ktorý sem mrkne a nájde tu filozofie, ako New Age, scientológiu, alebo hnutie Grálu. V tom prípade by sa dostal do oveľa väčšej kaše v akej bol. Ja som teda veľmi šťastná , že takéto príspevky admin zarazil, pretože ak chcem hľadať stránku napr. Vesmírní lidé a pod, tak idem tam, ak by tu niekto začal propagovať radikálny islam, tiež s ním nebudem polemizovať.
V tomto som myslela to lat. príslovie, že sú hranice, za ktoré by sme nemali ísť.

Pěkně jsi to napsal, není k tomu co dodat, souhlasím s Tebou.

Hvězdlický napsal:
Kdyby byl duch člověka jen záznam v mysli Boha, podle kterého při vzkříšení vytvoří nového člověka, nejednalo by se o vzkříšení, ALE O ZNOVUSTVOŘENÍ. Vytvoření jen dokonalé KOPIE.

Aby se jednalo skutečně o vzkříšení, musí člověk dostat něco původního ze své osobnosti. A TO JE DUCH ČLOVĚKA.
...
Ježíš určitě nebyl po smrti vzkříšen na základě paměti svého Otce, ale dostal zpět svého ducha, který po smrti každého člověka odchází zpět k Bohu, který jej dal (jak je psáno). A Bůh s ním naloží podle svého uvážení. Vzkřísí jedince a nebo jej ponechá navždy zaniknout.

dodal by som k poslednej vete len, že to sa udeje až po Poslednom súde, že ho "nechá zaniknout". V ohnivom jazere, v pekle, kde ho postihne druhá smrť, samozrejme, ako "je psáno".
Ale inak, pan Hvězdlický, veď sa ja s týmto Tvojim príspevkom bez výhrad súhlasím! Kedy si zmenil názory?

Keby sme sa teda vedeli zhodnúť na tom, že to, čo Ty nazývaš duchom, ja nazývam duchom alebo dušou a nepovažujem to za rozhodujúce - tak sme pri koreni veci.
Pretože, je druhoradé, treťoradé, ba nepodstatné, ako nazveme "to", čo po fyzickej smrti človeka zostane. Pokiaľ "to" ide (k Bohu), a "to" nezaniká, ale existuje naďalej (otázka je že kde, pravda) a čo sa s "tým" deje (rozpor zdá sa je naďalej len v tom, že RKC tvrdí že "to" je v nebi, v pekle alebo v očistci, a Ty že...kde vlastne?)

No som milo prekvapený!! Fakt. To je úplne zásadný posun v Tvojich názoroch zhruba pred asi roka.
PS: dúfam že teraz pre zmenu nebudem nemilo zahriaknutý za svoju trúfalosť a radosť nad zmenou Tvojho postoja.

Hvězdlický až tak veľmi postoj nezmenil. Skúste sa ho opýtať, že či pri vzkriesení pre život večný v nebi vstávajú aj naše telá. A keďže slovo vzkriesenie je práve o tom vstávaní, tak ho ťažko uplatniť na dušu alebo ducha. Keďže duša alebo duch nie sú mŕtve /fyzicky/.

skeptik napsal:Môj názor je, že všetky príspevky od m.s. mali byť zmazané skôr, ako sa k nim rozprúdi diskusia. Ak niekto popiera základné kresťanské náuky, nech si vytvorí vlastné stránky. Títo vesmírni ľudia zaplavia svojimi tézami kresťanské stránky ako moslimovia západnú európu.

No síce súhlasím s tým, že dotyčný m.s. či kto už je autor tohto výkladu vo verzii sience fiction "prebúdzajúceho sa slovenska" (Pán Boh nás ochraňuj pred takýmito blbosťami) píše nezmysly a popiera základné kresťanské princípy, ale, na rovinu: veď podobné nezmysly, popierajúce základné kresťanské princípy hlása aj NSSJ.
Tak sa mi nezdá, že to že niekto píše nezmysly by malo byť dôvodom na jeho cenzúru.
Lebo to sa môže vypomstiť. Niekto tu bude určovať, čo ešte môže byť a čo už nesmie byť publikované, z pohľadu "pravosti kresťanskej viery". No ale tu predsa je každému návštevníkovi jasné, admin na to výslovne upozorňuje, že tu nie sú žiadne oficiálne učenia NSSJ, ale len naše názory, ak sa nemýlim?
Asi to bola chyba, že dostal ban.
Okrem toho tu už písalo aj dosť ateistov, homosexuálov, ba dokonca aj minimálne jeden šovinista, tak prečo práve vesmírni ľudia nie? Je to naozaj zvláštne na stránkach bývalých SJ, keďže je o SJ známe, že oni väčšinou neberú ohľad na nič a hlásajú aj keď každému s tým lezú pekne na nervy.
Prečo tá úzkoprsosť, zrazu?
Ja by som si toho pána z vesmírnej lode rád argumentačne podal.
Keďže sa ale nemôže brániť, nemám chuť mu oponovať.

stefan napsal:Hvězdlický až tak veľmi postoj nezmenil.

Ba stefan, zmenil. Kým bol SJ, vyznával bludy o Božej pamäti. Dnes mu je jasné, že to tak byť nemôže a dokázal túto vec aj argumentačne doložiť.Je síce stále upätý na rozlišovanie medzi duchom a dušou, akoby to bol naozaj nejaký spasiteľný problém, od ktorého záleží naša spása, ale inak... ak už uznal, že duch spravodlivých ide k Bohu, tak nám snáď vysvetlí aj to, kam ide duch nespravodlivý. Do pekla? Tak to potom zdieľa náš názor.
Telá dostaneme až pri 2.príchode Pána, tam sa zhodneme, ba dokonca aj v tom, že zatratení skončia v pekle, ohnivom jazere. On hovorí, že zomrú, my že sa budú večne trápiť, keďže Pán Ježiš povedal o zatratených a ich stave "oheň nehasne, červ nezomiera".
Ale defacto, to je to isté. Nie sme schopní opísať, čo je peklo.
Kľudne to môže byť aj tak, že zatratený človek si na Poslednom súde uvedomí ošklivosť všetkých svojich skutkov, stav absolútnej beznádeje a v tomto stave bude naveky zachovaný. Pri troche fantázie: veď to je horšie ako akákoľvek smrť. Je to druhá smrť, "zakonzervovaný" stav, pocit vlastnej hanby, zloby, závisti, beznádeje. Skrátka peklo.

pre janmat
troška podrobnejšie som svoje stanovisko vysvetlila neskôr a som vďačná za kovbojovu reakciu, pretože tam som namietala, že prílišné gentlemanstvo, alebo proste obyčajná ľudská slušnosť môže spôsobiť veľa zbytočného utrpenia druhým.
Inak, janmat, je to pravda, bolo tu už (a je) všeličo, Američan, homosexuál, žena, ktorá žije so ženou. No rozdiel medzi nimi je v množstve aj spôsobe, čo podávajú a ako. Hodnotiť to nahlas nechcem.
Ale všimli ste si, že ten m. s. by niekedy reagoval do diskusie? On asi moc nevedel diskutovať, len stlačiť tlačítko:"kopírovať" a "vložiť".
A pred tým, aby podobné osobnosti zaplavili naše stránky a všetko ostatné, nech nás chráni Všemohúci Boh. (a aj admin)
Jéminé, píšem naše stránky. A asi preto, že to tu mám rada, tak mi vadí, keď to tu niekto..........

janmat

Ba stefan, zmenil. Kým bol SJ, vyznával bludy o Božej pamäti.

To áno, kým bol svedkom. Odkedy ho však poznám ja, tak zastáva také stanovisko, ako napísal. Myslím si, že by ste sa ho mali viac pýtať, aby ste zistili jeho skutočné postoje. Lebo by sa mohlo stať, že ste sa potešili niečomu, čo sa v končenom dôsledku ukázalo ako (z nášho hľadiska) rovnaký blud, než bolo pred tým.

Telá dostaneme až pri 2.príchode Pána, tam sa zhodneme, ba dokonca aj v tom, že zatratení skončia v pekle, ohnivom jazere.

My sa zhodneme, ale zhodne sa na tom s nami aj pán Hvězdlický? Opýtal by som sa, že aké telá?

Nejsem si jistej, ale domnívám se, že je v Písmech zmínka jen o duchu, který se navrací k tomu, kdo jej dal? A nerozlišuje se tam jestli to je duch spravedlívých nebo duch nespravedlivých. Já to chápu tak, že až po soudu kdy lidé budou kříseni k životu se prokáže pro koho byl duch spravedlivých, protože takový pak ten kdo jej dává dá do vzkříšeného a pro toho komu jej nedá, což ukazuje na tu skutečnost, že takový není vzkříšený protože tělo oživuje duch, ale když jej nevrátí ten který ho dává, tak se pro takového stává duchem nespravedlivých.

My sa zhodneme, ale zhodne sa na tom s nami aj pán Hvězdlický? Opýtal by som sa, že aké telá?

Kluci, či pánové, nebo snad BRATŘI, nesledoval jsem o čem je řeč. Porouchal se počítač a byl jsem tomu rád, že se zmenšila hrozba žluté karty.

Ohledně těl, je psáno, že jsou těla duchovní, lidská, zvířecí. Všechny oživuje TENTÝŽ DUCH.

Kazatel 3:19 Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty,......

Slovo DUCH neznamená automaticky duchovní tělo.
Na příklad, když volal Ježíš "Otče, přijmi mého ducha" jistě tím nemyslel nějaké druhé duchovní tělo, které v něm bylo vloženo.

Na základě tohoto ducha, ale mohl, a byl vzkříšen, jako Duch (v duchovním těle) oživující. (se schopností, podobně jako andělé, na sebe brát tělesné, hmotné podoby podle svého rozhodnutí "Tomáši, vlož prst")

ukázalo ako (z nášho hľadiska) rovnaký blud, než bolo pred tým.

Hlavní problém tedy nebude v pravdě Písma, ale v "nášom hlediske" a "našem hledisku".
Tedy v různosti názorů.

Stefan,
keď sa vrátiš o pár príspevkov dozadu, tak si všimni, čo som z Hvezdlického príspevku vyznačil a následne označil ako to, na čom sa zhodneme.
Naďalej zostáva veľa toho, na čom sa nezhodneme, resp. veľa toho, kde neviem či sa zhodneme, lebo mám takú skúsenosť práve s týmto konkrétnym pánom, že keď niečo vyargumentujem, tak sa viac neozve K VECI. Ozve sa, ale k inej veci, alebo v téme k danej veci okrajovej. Teda nepovie -áno, beriem, alebo nie, neberiem.
Teda vlastne nevieme, na čom sme u neho. On nechce odpovedať.
To je vačší nedostatok, ako to, že sa s ním naozaj nezhodneme.

Teda, teraz by som očakával, že povie - áno, janmat, to čo si napísal, že sa zhodneme, tak súhlasím. Alebo nesúhlasím.
Teda taká malá moja provokácia, aby som ho donútil odpovedať K VECI.
Stavím sa, že aj tak ho nedonútim.

Stavím sa, že aj tak ho nedonútim.

Nelze se shodnout se všemi. Vždy se to někomu nebude líbit. Proto píši jen své názory a protinázory, a ne souhlas, nebo nesouhlas.

Fakt je, že v něčem souhlasím i s vámi, v jiném souhlasím třeba s Martinem a dalšími. Ale nejsem tady "směrnice, norma" na mně nezáleží.

S kým debatím déle, tak NAVZÁJEM známe, s čím společně souhlasíme a v čem se rozcházíme.

Nemám rád, když někdo napadá druhého neomalenými slovy, jen proto, že má jiný názor, nebo víru.

Napíši tedy jen svůj názor na věc a použiji v hlavičce myšlenku (Quote), která mne upoutala.

Některým názorům je dobré se vyhnout. Nedráždit toho druhého a nevyvolávat nepřátelství.

Je snadné říct "kecáš, kážeš bludy" a podobně a vysypat hromadu argumentů proti. Ale k čemu by to bylo dobré? Proto je lepší MLČET.

A debatit o vašich argumentech víry, opřených o nějaké spisy svatých a církevní dogmata (Bible nikde) na to nemám chuť ani odvahu.

Stačí toto vysvětlení??

Jirka z P. napsal:Nejsem si jistej, ale domnívám se, že je v Písmech zmínka jen o duchu, který se navrací k tomu, kdo jej dal? A nerozlišuje se tam jestli to je duch spravedlívých nebo duch nespravedlivých.

správne Jirko. Teda k Bohu jednoducho odchádza KAŽDÝ duch, to je isté. A čo tam? Čo ďalej? Nič nečisté predsa k Bohu nemôže...Na to si treba odpovedať. Niečo sa s tými duchmi udiať asi musí, že? Zaniknú? Všetci? To by akosi odporovalo Písmu. "Spravodlivý bude žiť z viery", "Otče prijmi môjho ducha" "túžim zomrieť a byť s Kristom", "veru hovorím ti, ešte dnes budeš so mnou v raji" atď.

Teda, ak pri Bohu nič nesväté nemôže vydržať - preto "to" (duša či duch alebo akokoľvek to nazveme) ihneď putuje buď
1) do pekla (duša majúca neodpustený smrteľný hriech),
2) do väzenia, ktoré voláme očistec (duša majúca hriech, ktorý nevedie k smrti, nie je smrteľný, neodníma z duše jadro - totiž samotného Svätého Ducha, inými slovami milosť posväcujúcu), alebo
3) jednoducho zostane pri Bohu (teda tento duch sa stane svätým a má účasť na radosti svojho Pána).

1) do pekla (duša majúca neodpustený smrteľný hriech),
2) do väzenia, ktoré voláme očistec (duša majúca hriech, ktorý nevedie k smrti, nie je smrteľný, neodníma z duše jadro - totiž samotného Svätého Ducha, inými slovami milosť posväcujúcu), alebo
3) jednoducho zostane pri Bohu (teda tento duch sa stane svätým a má účasť na radosti svojho Pána).

Mám dotaz.

Co bylo neodpustitelným hříchem v době starého zákona, (jaké rouhání proti Duchu???)
Kde je v Písmu ten očistec (mimo nějakého podobenství, nebo knihy Makabejců)
Proč Kristus vybíral 144000 svatých do své vlády, když již před jeho smrtí bylo v nebi snad miliony svatých duší...

Pokud budou odpovědi, tak jen několika málo texty Písma na každou otázku. Nezajímají úvahy bez této opory.
Číst dlouhé psaní odradí od samotného čtení. DOBRÉ ZBOŽÍ SE CHVÁLÍ SAMO.

Hvězdlický napsal:
A debatit o vašich argumentech víry, opřených o nějaké spisy svatých a církevní dogmata (Bible nikde) na to nemám chuť ani odvahu.

Veď ok, trochu provokujem. Na hľadanie pravdy treba naozaj odvahu. Najmä pravdy o sebe. To myslím všeobecne, aj na seba. Tak aby som neurazil...

Cirkevné dogmy bez Biblie neexistujú. Nikdy jej neodporujú, dôsledne vychádzajú z nej a opierajú sa o ňu. Ja chápem Bibliu ako knihu Cirkvi. Cirkev ju kodifikovala, ručí za jej autenticitu a je pre mňa zárukou, že Biblia je skrz-naskrz naozaj Bohom inšpirovaná.
To je dôležitá istota.
Konfrontovať si svoje predstavy s učením Cirkvi je nutná podmienka toho, že ma diabol pri formovaní mojej viery nezvedie.
Istota, že Cirkev diabol nepremohol (jej učenie nenahlodal, nesprznil, nenainfikoval bludmi), je pre mňa ďalšia dôležitá istota.
Kto z ľudí má ešte takú istotu, ako Cirkev živého Boha, stĺp a opora pravdy?
(1 Tim 3,15)