Re: Naša duša nie je nesmrteľná.

Jirka z P. (queens) 10/8/2008, 10:58

On to neudělá ne jen kvůli tomu, že je prostě satan, ďábel, ale především proto, že on ani nechce. A pokud věříš tomu, že než se z duchovního tvora, který dostal na starost Zemi a její obyvatele stal satan, tak si nemyslím, že by v duchovní oblasti to tak bylo, že by neznal a nevěděl kdo je Logos a proto tvé úvahy o pozemské dráze Krista Ježíše a pokoušení satanem by bylo tak neohrabané a nevěděl by, že právě pro to, co udělá a pak i udělal nebo přičinil se k tomu aby se to stalo, tak nevím tvé porozumění je tvoje porozumění a mi nepřísluší tě soudit, tak ti jen přeji aby jsi došel Boží milosti.

skeptik 10/8/2008, 11:11

Začítala som sa do Vašich rozhovorov a vidím, že som sa zasa mýlila. Dobre, že sa táto debata rozprúdila, lebo pre mňa osobne nabrala dobrý smer.
Takže, hoci tu m. s. uverejnil nedobré príspevky, vznikla z nich dobrá debata.
"A my vieme, že milujúcim Boha, povolaným podľa dobrej rady (Božej), všetky veci slúžia na dobro." Rimanom 8:28

Hvězdlický 10/8/2008, 12:46

..

neveril, žeby sa JHVH takto znížil, aby vzal na seba telo človeka.

Nechci "janmate" hodnotit tvou víru, ani úvahy. Máš na ni stejné právo, jako třeba já i ostatní.

Podle této (vystřižené věty) a tvé víry, vzal na sebe Bůh JHVH lidské tělo. V tom těle byl zabit.
Který Bůh jej ale potom vzkřísil, když jiný nebyl a sám byl mrtev. A pokud byl nějaký jiný Bůh, tak není TROJJEDINOST.
Znamená to, že "vzal na sebe lidské tělo" že se rozdělil, jako buňka na víc částí??

Já se domnívám, že pravda bude tady.

Marek 7:8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
Marek 7:6 Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: 'Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
Marek 7:9 A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!
Matouš 15:9 marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'"

Ale zdůrazňuji. Neber to jako napadání tvé víry, ale jen jiný názor.

stefan 10/8/2008, 13:09

Práve teraz čítam Ratzingera a jeho Úvod do kresťanstva /dosť paradoxné, že to čítam až teraz/ a tam zaznievajú úžasné myšlienky. Jednou z nich je rozjímanie, resp. filozofovanie nad tým, že či náhodou Boh nie je natoľko vzdialený a nepochopiteľný, že sa nás vlastne ani nemôže osobne dotknúť. Jedná sa o tú rozdielnosť medzi najväčší - Boh je najväčší a na druhej strane najmenší - Boh je najmenší. Chyba myšlienky je v tom, že sa na Boha dívame často ako na najväčšieho, najvzdialenejšieho a odmietavo krútime hlavou, keby niekto povedal, že Boh je najmenší, že je taký malý, že nám môže byť najbližšie. A v tom je sila Božej všemohúcnosti, ak Boh má byť všemohúci, a všeobsahujúci, tak musí byť aj najväčší, ale aj najmenší. Musí byť vo všetkom, nie len na výšinách. Pretože náš Boh je osobný Boh, a pretože môže, stal sa človekom, a pretože môže, tak sa ponížil medzi ostatnými ľuďmi, a pretože môže, tak sa stal menším od ľudí, lebo dovolil, aby ho zabili. A keďže je aj najväčší, aj najmenší, je posielajúci, aj poslaný, dáva ľuďom milosti, aj prijíma utrpenie kríža, preto je Bohom skutočne všemohúcim a osobným.

Hvězdlický 10/8/2008, 14:46

Nebylo by Štefane moudřejší, tyto lidské kombinace hodit za hlavu a zkrátit je prostou a jednoduchou pravdu?.

Bůh Otec je nejvyšší a poslal svého Syna, aby se stal nejnižším z lidí.
Po vítězství a smrti tohoto svého Syna vzkřísil k životu, jako Ducha obživujícího a daL (SVĚŘIL) mu veškerou moc na nebi i na zemi, dokud nebude vše obnoveno a potom se tento nejvyšší Bůh (Otec) stane opět naplno vládcem celého vesmíru a tedy každému vším.

Rozdíl je jen v tom, že to nepíše Ratzinger, ale Boží slovo.
To navíc jsou jen lidské úvahy, nad to, co je psáno.

Ale, zase jen můj názor.

janmat 10/8/2008, 22:09

Hvězdlický napsal:
Podle této (vystřižené věty) a tvé víry, vzal na sebe Bůh JHVH lidské tělo. V tom těle byl zabit.

nielen podľa mojej, ale podľa viery Všeobecnej cirkvi.

Hvězdlický napsal:
Který Bůh jej ale potom vzkřísil, když jiný nebyl a sám byl mrtev.

Boh Otec ho vzkriesil. Ale inak, mýliš sa, lebo nepoznáš Písmo, ani Božiu moc.
Boh Syn, teda Pán Ježiš zomrel, zostúpil do šeolu k zosnulým a sám vstal - veď povedal o svojom živote, že ho dáva dobrovoľne a MÁ MOC ZASA SI HO VZIAŤ. Taký príkaz dostal od Otca, že? podľa Jn 10,18? Kto má moc zasa si vziať život, ak nie samotný darca a majiteľ života? Ak len nie Boh? A dúfam, že nedostanem infantilnú otázku, ako to Boh urobil, keď nežil. Ježiš po svojej smrti zostúpil do šeolu - ale neprestal jestvovať. Kázal duchom v šeole. Potom vstal vo svojom vlastnom umučenom tele, teraz už oslávenom, na tretí deň, podľa Svätého Písma. Teda Boh ho vzkriesil (Sk 2,24; Sk 3,15; Sk 4,10; Sk 13,30; Rim 10,9) na tretí deň, ale to si nijako neodporuje stým, že Ježiš si vzal svoj život späť sám. Lebo je Bohom: Otec v Synovi a Syn v Otcovi. Od večnosti. Viď Jn, 1,1 :Na počiatku bolo Slovo a Slovo bolo u Boha a to Slovo bolo Boh" plus Jn 1,14 "A Slovo sa telom stalo a prebývalo medzi nami. A my sme uvideli jeho slávu, slávu, akú má od Otca jednorodený Syn, plný milosti a pravdy."
Takto je možné, aby platili zároveň slová Ježiša o tom, že "má moc vziať si svoj život späť" z Jn 10,18 a zároveň že ho "Boh vzkriesil", podľa Sk 2,24; Sk 3,15, atď, viď hore. Inak sa dostaneme do neriešiteľného problému - totiž že neplatí niektorá časť Písma - a to mi dúfam nikto nechce navravieť.

Hvězdlický napsal:
A pokud byl nějaký jiný Bůh, tak není TROJJEDINOST.

iný Boh nie je. Je len Otec, Syn a Duch Svätý. Jeden Boh v troch osobách. Môžem to zopakovať ešte stotisíckrát, keď bude treba.

Hvězdlický napsal:Znamená to, že "vzal na sebe lidské tělo" že se rozdělil, jako buňka na víc částí??

Vzal si telo z Panny Márie. Preto je Synom človeka, lebo jeho matka je človek. A preto je Synom Boha, lebo jeho otcom je Boh, Otec. On je Vtelené Slovo Božie. To sú základné pravdy kresťanskej viery.

Pokiaľ ide o Mk 7, 6-9 a Mt 15,9 - ak niekto naozaj opustil Božie prikázania tak sú to práve ľudia, ktorí venujú tisíce hodín na vymýšľanie rôznych neuveriteľných konštrukcií, akože biblických a na štúdium Písma ale pritom veci pochopia tak, aby sa utvrdili vo svojich bludoch. Z toho vyplýva, že samotné štúdium Písma je k ničomu, ak nie je sprevádzané "ochotou uveriť všetko, čo hovorili proroci" Lk 24,25.

Jo, a ja som janmat, nie "janmat".
Ak má niekto problém s mojim nickom, môžem mu dať vizitku, svoje pravé meno atď.

A ešte drobnosť. Prečítaj si Rim 9,1-5. Končí to takto: on (Kristus) je nad všetkým Boh, zvelebený naveky. Amen.
Kristus je Boh. Ale nedivte sa, že satan nechcel porozumieť Písmu, veď ani ľudia mnohokrát nechcú vidieť a chápať. Koľkí z Vás donekonečna spochybňujú, že Ježiš je Boh?
"aby hľadeli a hľadeli, ale nevideli, aby počúvali a počúvali, ale nechápali, aby sa azda neobrátili a aby sa im neodpustilo." Mk 4,12
Prečo je tomu tak - to mi je záhadou. Možno sa na Vás Boh hnevá, že ste za svojho "svedkovského" pôsobenia uvádzali ľudí do bludu... aj keď, asi v dobrej viere. Dúfajme.
Cesta z toho je pokánie a uveriť evanjeliu. VŠETKÉMU, čo hovorili proroci. A čo prorocky hovorí Všeobecná Cirkev.

Samozrejme, je to len môj názor. What a Face

Martin Vlasák 11/8/2008, 06:07

janmat napsal: Otec v Synovi a Syn v Otcovi. Od večnosti. Viď Jn, 1,1 :Na počiatku bolo Slovo a Slovo bolo u Boha a to Slovo bolo Boh" plus Jn 1,14 "A Slovo sa telom stalo a prebývalo medzi nami. A my sme uvideli jeho slávu, slávu, akú má od Otca jednorodený Syn, plný milosti a pravdy."

a co Duch ? není to tak, že Otec je v synovi a v Duchovi syn je v Otci a v Duchovi a Duch je v Otci a v synovi ?

ale to už asi nezní tak krásně "pochopitelně" ..)

Hvězdlický 11/8/2008, 09:31

To sú základné pravdy kresťanskej viery.

Pochopitelně, že katolické.

A kdo tomu nevěří a drží se POUZE PÍSMA není křesťan.

Jirka z P. (queens) 11/8/2008, 09:44

janmat

Samozrejme, je to len môj názor.

Ale moc to nezní jako jen "moj názor", spíš jako diktát KC!

Tak to je pro změnu zase můj názor. king

janmat 12/8/2008, 09:35

Hvězdlický napsal:
Pochopitelně, že katolické.

A kdo tomu nevěří a drží se POUZE PÍSMA není křesťan.

pochopiteľne, že nielen katolícke. Zopakujem: Preto je Synom človeka, lebo jeho matka je človek. A preto je Synom Boha, lebo jeho otcom je Boh, Otec. On je Vtelené Slovo Božie. To sú základné pravdy kresťanskej viery.
To je základná charakteristika pre posúdenie toho, či nejaký človek verí v to, čo veria kresťania vo všeobecnosti. Teda, základná premisa toho, či je niečia viera aspoň v hrubích rysoch totožná s vierou kresťanov.
Viera NSSJ a Tvoja viera, konkrétne, s popieraním Ježišovho božstva má oveľa bližšie k moslimom, ako ku kresťanom. Ty sa skôr držíš odbojných rečí Koránu, v tomto smere, ako Biblie. Podľa všetkého ide u vás o toho istého odbojného ducha.

Hvězdlický 12/8/2008, 09:54

Podľa všetkého ide u vás o toho istého odbojného ducha.

Toho ODBOJNÉHO DUCHA proti učení církve, měl i Hus. A jak s ním církev zatočila, to víme všichni

Jirka z P. (queens) 12/8/2008, 10:11

Janmat napsal:

A preto je Synom Boha, lebo jeho otcom je Boh, Otec.

To jsi napsal hezky a pravdivě, a proto nemůže být Bohem, Otcem, když už tak Bohem, Synem, ale to tu máme dvě osoby a ne jednu ve třech potažmo ve dvou, že? king

Proto když Pán říká, že Otec a Já jsme jedno, má namysli, že je se svým Otcem, Bohem za jedno ve všem, co Bůh, Otec říká a dělá. Ale nevím kde tam stále vidíte, že je to důkaz pro to, že Bůh, Otec a Bůh, Syn je jedna a táž osoba? Přece často v běžném životě nebo například i politici když spolu diskutují tak někdy říkají jsem za jedno s oponentem, nebo v podstatě jsem za jedno, ale ... . A ve skutečnosti říkají já a oponent jsme jedno v té či oné věci, mají stejný názor, když jsou za jedno tak vlastně budou dělat stejnou věc atd. Ale vždy to o sobě říkají dvě nebo i více osob neviděl jsem ještě diskuzi kde je moderátor a jeden host tedy osoba, která by spolu mluvila a my jako diváci bychom neustále moderátorem byli přesvědčováni, že host se nezbláznil, ale ... sami vidíte, že je to holý nesmysl. Ale vlastně jsem zapoměl, že v duchovní svéře a pro Boha není nic nemožné, že? Tak mě neberte vážně. lol!

janmat 12/8/2008, 15:53

Jirka z P. napsal:...proto nemůže být Bohem, Otcem, když už tak Bohem, Synem, ale to tu máme dvě osoby a ne jednu ve třech potažmo ve dvou, že?

Správne, máme tu dve osoby, ktoré sú jedným Bohom.

Jirka z P. napsal:
Proto když Pán říká, že Otec a Já jsme jedno, má namysli...atď

naozaj? Ako vieš, že PRÁVE takto to myslel? Ja tam vidím niečo iné.

Jirka z P. napsal:
Ale nevím kde tam stále vidíte, že je to důkaz pro to, že Bůh, Otec a Bůh, Syn je jedna a táž osoba?

bingo! Tak to tam veruže nikto nevidí, Jirka. Nebojuj proti veternému mlynu. Boh Otec nerovná sa Boh Syn. Osoba Boha Otca nie je Osobou Boha Syna.
Syn je Syn
Otec Je Otec.
Duch Svätý je Duch Svätý
Sú to tri rôzne osoby, ale sú jedným Bohom

Jirka z P. (queens) 12/8/2008, 16:35

Jirka z P. napsal:
<blockquote>Proto když Pán říká, že Otec a Já jsme jedno, má namysli...atď
</blockquote>
naozaj? Ako vieš, že PRÁVE takto to myslel? Ja tam vidím niečo iné.

Janmat a ty ako vieš, že práve takto nemyslel?

Je vidět, že se taky vyjasňuje jedna základní problematika v diskuzích na námět Písma totiž slovo jednoho proti slovu druhého.

Anonymní 13/1/2011, 11:54

Zdravím všechny.

Re: Naša duša nie je nesmrteľná.

Pasach za 26.07.08 10:21Tvrzení SJ, že s tělem umírá i duše, mi přijde v rozporu s Matouš 10:28 A nemějte strach z těch, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ...
Osobně mi připadá, že duše=identita.
Pokud zemře tělo, zůstává v Boží paměti identita daného člověka a ta
samozřejmě neumírá, ačkoliv mrtvý nic neví ani necítí. Bůh může právě na
základě oné identity provést vzkříšení.

Musím přiznat, že na první pohled musíme dát "Pasachovi" za pravdu, ale když jsem tak brouzdal po diskuzích na netu, zaujala mne tato úvaha na podobné téma:

Pro mnohé je to jasné proto, že vychází např. z textu u Matouše 10, 28,
jako o jasném důkazu toho, že duše není člověk jako takový, ale něco v něm, co
dostal.

Proč se na to nepodívat blíže. Proč o tom Pán mluvil? Kontex ukazuje, že
učedníci evidentně měli nebo mohli mít problém se svou vírou, když budou mít
strach z lidí (nebojte se těch, co zabíjí jen tělo...), pak je výčet toho, proč
tomu tak není, protože před Bohem není nic skryto. Proto vycházím z
předpokladu, že zde Matouš popisuje situaci, která by mohla být chápána i
takto.

Proč nemusíme mít strach z lidí, kteří zabíjí jen tělo, ale ne duši?

Co víme o duši? Viz Genesis a první dopis do Korintu ukazuje, že duše je živá
bytost - člověk, ne že má duši, jak by se z Matoušova evangelia mohlo zdát! Když
lidé někoho zabijí, tak skutečně fyzicky - viditelně zabijí jen tělo, protože
člověka tak vnímáme, nikdo hned za tím nevidí ten duchovní či náboženský aspekt
duše=tělo (prach země) + oživující duch. Vidí jen to tělo. Když Pán mluví, že
duši ale zabít nemohou, co tím říká? Že člověk krom těla má i duši?, ne, Pán
říká, že duši tedy člověka, nemohou zabít protože lidé, nemohou ovlivnit Boha,
protože k Bohu když člověk-duše zemře odchází duch. Když Bůh nezapomene tak i
když je tělo mrtvé tak duše-člověk, který byl živý může být opět živý, když Bůh
si na něj vzpomene. Kdyby si nevzpomněl, pak platí druhá stránka mince o které
mluvil Pán. Máme se bát Toho, kdo může zahubit duši i tělo v pekle, jámě,
hrobě, geheně atd. Tady není varování před smrtí jako takovou, kdy tělo je v
hrobě neboli navráceno: prach jsi a v prach se navrátíš, a duch odchází k Bohu,
ale o stavu kdy rozložené tělo nebude zase prachem země do kterého by Bůh
vdechl oživujícího ducha a tak se stal opět člověkem neboli duší živou, živým
tvorem-bytostí. Proto můžeme číst ve 28. verši to co tam čteme, že se máme bát
toho, že Bůh by si nevzpomněl a neposlal by do těla ducha, který se při smrti k
němu navrátil. Takový stav znamená, že duše i tělo zůstane v pekle neboli v
geheně = druhá smrt. Než nastane druhá smrt, tak všichni zemřelí mají naději na
vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých, tedy stavu kdy se Bůh rozhodne do
těla navrátit ducha aby byl opět člověk=duše živá. Když se to nestane-druhá
smrt, tak nebude existovat duše=tělo a duch a logicky ani tělo=bez ducha a tedy
není duší, protože tělo při smrti se navrací do "země".
Tedy závěr je ten, že Matouš 10, 28 nepopisuje důkaz pro víru v nesmrtelnost
duše potažmo něčeho, co máme lidé když žijeme, nějakou duši, ale stav mrtvých,
když jsou zabiti lidmi a stav mrtvých když si na ně Bůh nevzpomene nebo se
rozhodne je odsoudit k druhé smrti. Vždy, když se Pán zmínil o duši nemohl
myslet nic jiného než to čím duše je viz Genesis a Pavlův výrok o Adamovi a
Kristu v jeho prvním dopise Korintským.

Samozřejmě to netvrdím kategoricky, ale tak to vidím z toho jak bible hovoří o
duši.

christnet

Omlouvám se, že jsem zde vložil tak dlouhý odkaz, ale protože se s ním v podstatě ztotožňuji, tak jsem uznal za vhodné ho sem dát.

Martin Cibulka 13/1/2011, 13:56

Pro Yxoxse, který citoval:

Pro mnohé je to jasné proto, že vychází např. z textu u Matouše 10, 28,
jako o jasném důkazu toho, že duše není člověk jako takový, ale něco v něm, co
dostal.

Proč se na to nepodívat blíže.
…
Co víme o duši? Viz Genesis a první dopis do Korintu ukazuje, že duše je živá
bytost - člověk, ne že má duši, jak by se z Matoušova evangelia mohlo zdát!

I když jsi citoval poměrně obsáhlý článek, přesto v něm postrádám to podstatné, totiž podívání se na problém blíže. Autor příspěvku nejen, že se na problém nepodíval blíže, ale navíc stále dokola opakuje tytéž klišé, které mu někdo v minulosti prostě vbil do hlavy. Kdyby se totiž podíval na problém blíže, uznal by, že člověk se stal NEFEŠ CHAJA (duší živou) až poté, co do jeho chřípí byl vdechnut NIŠMAT CHAJIM ("dech života" – 1.Mojžíšova 2:7).

Anonymní 13/1/2011, 17:19

Zdravím všechny.

I když jsi citoval poměrně obsáhlý článek, přesto v něm postrádám to
podstatné, totiž podívání se na problém blíže. Autor příspěvku nejen, že
se na problém nepodíval blíže, ale navíc stále dokola opakuje tytéž
klišé, které mu někdo v minulosti prostě vbil do hlavy. Kdyby se totiž
podíval na problém blíže, uznal by, že člověk se stal NEFEŠ CHAJA (duší
živou) až poté, co do jeho chřípí byl vdechnut NIŠMAT CHAJIM ("dech
života" – 1.Mojžíšova 2:7).

Počkej Martine, nepovšiml jsem si, že by "JJ" popisoval něco jiného? On psal něco jiného? Počkej podívám se na ten citát!

nikdo hned za tím nevidí ten duchovní či náboženský aspekt duše=tělo
(prach země) + oživující duch.

Není to stejné, co píšeš ty:

že člověk se stal NEFEŠ CHAJA (duší
živou) až poté, co do jeho chřípí byl vdechnut NIŠMAT CHAJIM ("dech
života" – 1.Mojžíšova 2:7)

V čem je rozdíl? Oba přeci popisujete, že člověk je duší ne, že ji dostal, co? :-)

Nechápu!

Martin Cibulka 13/1/2011, 20:41

Pro Yxoxse:

Rozdíl je v tom, že onen pisatel, na kterého se odvoláváš, popírá, že člověk má duši. Toto popírání zaobaluje do tvrzení, že člověk je duše. Takové tvrzení je však základem mylného názoru, že po smrti člověka přestává jeho duše existovat, což je nauka, která je v rozporu s učením Písma. Takže chápeš už ten rozdíl? Čemu vlastně věříš Ty? Věříš, že po smrti člověka přestává existovat jeho NEFEŠ nebo nevěříš? Odpověz jasně a přestaň mlžit!

Anonymní 14/1/2011, 09:18

Zdravím všechny.

Martine, já souhlasím s pisatelem na konkurenční diskuzi v tom, že bible jednoznačně ukazuje na to, že člověk nemá duši, ale je nebo stává se duší, když je do jeho chřípí vdechnut oživující duch. Kde máš Martine, v bibli "jasný" důkaz pro svá tvrzení, že člověk není duše, ale že má duši, která po smrti nepřestává existovat?

P.S.
K tomu vysvětlování - viz Písmo svaté. :-)

Díky

yxoxs

Tonda Vlas 14/1/2011, 13:10

yxoxs napsal:Zdravím všechny.

Martine, já souhlasím s pisatelem na konkurenční diskuzi v tom, že bible jednoznačně ukazuje na to, že člověk nemá duši, ale je nebo stává se duší, když je do jeho chřípí vdechnut oživující duch. Kde máš Martine, v bibli "jasný" důkaz pro svá tvrzení, že člověk není duše, ale že má duši, která po smrti nepřestává existovat?

P.S.
K tomu vysvětlování - viz Písmo svaté. :-)

Díky

yxoxs

Ono se to nedá smést ze stolu pouhým odkazem na Gn a na jedno místo s apoštola Pavla, když Pavel jinde píše jinak. Jak už jsem psal mnohokrát je potřeba vzít všechny místa k tématu, a ne jen které vyhovují určitým učením. Proto mi nezbývá odmítnout thnétopsychismus a jiná obdobná učení, které zastávají sekty a jiné skupiny mající původ v mileritském náboženském blouznění jako nebiblické.

Už jsem měl na toto kdysi spor s kovbojem na biblefóru, a ten přišel s absurdním vysvětlením, že je nutno vzít jako základ z Gn, poněvadž to bylo napsáno nejdříve, a ostatní místa pak tomu přispůsobit. Něco takového beru jako hrubé znásilňování bible k obrazu určitého učení. Mimoto se takto zneuznává postupnost ve zjevení, to znamená, že ve mladších spise je více zjevené informace.

Prostě Jahve v nejstarších dobách z důvodů, které zná pouze on sám, mnoho věcí nezjevil. To není jenom ohledně tématu nesmrtelnosti duše, ale i ohledně jiných témat. SJ jsem nikdy nebyl, zamlada jsem však často chodil mezi adventisty. Teď , když jsem na internetu zjistil, co vlastně adventisté ve skutečnosti učí, tak musím konstatovat, že učení vycházejíce spíše z "andělského zjevení" (whitismus) než z bible, je pro mě prostě nepřijatelné.

Martin Cibulka 14/1/2011, 13:53

Pro Yxoxse:

Kdyby Bible jednoznačně ukazovala na to, že člověk nemá duši, nebylo by psáno, že duše Ráchel, když umírala, "vycházela" (1.Mojžíšova 35:18). Také apoštol Pavel, když se šel podívat na mladého muže, který spadl z okna, zjišťoval zda "jeho duše je v něm" (Skutky 20:10) a ne, zda zůstal duší. Kolik těch biblických důkazů potřebuješ, abys přijal, že Bible o člověku píše jako o někom, jehož součástí je nejenom tělo (hebrejsky BASAR), ale i duševní složky, jakými jsou NEFEŠ, RUACH či NEŠAMA? Ano, Bible svědčí o tom, že když člověk umře, jeho tělo se rozpadá v prach, z něhož bylo utvořeno, a jeho duchovní složky odcházejí pryč, dokud znovu nebudou sjednoceny v těle (viz 1.Korinťanům 15:42-49).

Anonymní 14/1/2011, 14:55

Zdravím všechny.

Martine, co jsou ty duchovní složky, které odchází když člověk umře? Duch a duše a nebo jen duch, jak o tom píše Kazatel?

Jak to tedy sleduju, tady a na ChN nebo jinde, tak jsou tu jakoby dva tábory:

jeden říká, že člověk má duši

druhý říká, že člověk je duší

jak to tedy je? Zeptám se možná hloupě, než byl stvořen Adam tak jeho duše již existovala?

Martine a k těm odkazům na SZ a NZ a příklady toho, že duše vycházela apod. tak to je přesně o tom, jak se na ChN rozpoutala diskuze nad tím jak se správně významově má chápat to či ono slovo. Jestli někdo vnímá jako pojem "život" výrazem duše tak to tam napsal nebo přeložil, ale už se nedozvíme jestli tím myslel, že z mrtvého vychází život, tedy oživující duch, nebo život jako duše, která je presentovaná životem člověka?
V tuto chvíli nevím, protože jsem nebyl s těmi překladateli aby mi to vysvětlili, ale myslím si, že to tak může být. Duše představuje jak člověka-živého, tak život jako takový (viz překlady u Ráchel nebo Pavla) a někteří překládali duše v něm apod. To jsou právě ty nuance, které mohou zavádět nebo zamlžovat konečný stav věci v porozumění pravdy. Genesis je pro mne takovým základním kamenem od kterého se pak mohu odpíchnout - protože tam je popis stvoření duše-živé bytosti, tvora, člověka. Když nemám základ tak samozřejmě můžeme si vykládat všechno jak je nám libo, ne?

sazeč 14/1/2011, 17:56

Yxoxsi, zkusím popsat duši a ducha.
Nazvu kamaráda jako moudrost, jelikož se chová moudře díky ducha projeveného. Jeho duch byl odhodlán se podřídit Boží lásce a porozumění, člověk se stává jakoby moudrý či moudrost díky duchu.
Kamarád ve skutečnosti není ze své podstaty moudrost, ale člověk, který tu moudrost má.
Tedy: tělo bez ducha mrtvé, duše nečinná, připravená pro tento účel pobývání v těle. Duch skrze duši tělo ožil.
Člověk se stává živou duší, tělo duší nikoli. Člověk je na první pohled živá duše, ve skutečnosti duše je něco, čím se člověk stává, ale sama člověkem není, ale část člověka jako je tomu u moudrosti kamaráda.
Pokud bude duše krmena Duchem, člověk živ bude, ale pokud tělem, umře, protože duše strádá pro abstinenci ducha s DS. Bůh zkoumá srdce a ledví čili duše, ale člověka nikoli, neboť tělo se nepočítá pro nedokonalost a hříchy ve smrti se smazají.
Jsme viděli tři části člověka: tělo, duše a duch.

Anonymní 14/1/2011, 18:13

Zdravím všechny.

Sazeči, díky, že jsi to zamotal ještě víc než to motám já. :-)

Chápání ducha a duše je skutečně odlišné, ne proto, že by duch a duše byly odlišné jako takové, ale podle toho jaký význam nám mají dát.

Jestliže hmota-tělo je oživena duchem a stává se duší, řekneme jednoduše člověk je živý tudíž když tento stav pojmenujeme jako duše nebo život, nebudeme se mýlit. Když se podíváme na ducha (rauch), tak opět z podstaty chování nebo používání poznáme, co si máme pod tímto slůvkem představit. Jestliže člověk-duše nemá DS, ale může ho získat, z toho je zřejmé, že oživující duch není totožný s DS, protože kdyby ano, člověk by již DS nepotřeboval protože při stvoření byl oživující duch vdechnut do jeho chřípí a tak se stal živým neboli duší. Když tedy čteme v NZ, že Pavel popisuje situaci s chlapcem tak, že překladatelé to pochopí v tom smyslu v jakém to přeloží, tudíž že v tom chlapci je duše, nebo život, nepopisují tím, že člověk není duše, ale že má duši, popisují situaci, která odpovídá tomu, že chlapec nezemřel protože je v něm život neboli duše, tedy elementy, které život či duši představují. A tak můžeme pokračovat do nekonečna. Proto trvám na tom, že abychom pochopili význam slova musíme mít základ v chápání toho, co je duše. Ten se nachází nikde jinde než tam, kde je popsán stvořitelský akt prvního člověka. Potom každý významový smysl slova duše a duch, se odvíjí od tohoto základu. Když pak jakýkoliv význam nebo výklad porovnám s tímto základem, tak musím mít jasno, ne? :-)

sazeč 14/1/2011, 20:58

Yxoxsi, myslím, že jsi dobře popsal. Jak to že jsi ještě nepochopil?
Bůh je Láska ale jím není, protože slovo ,láska´ je ve skutečnosti vlastnost. Akorát Láska persofinikuje a pasuje na Bohu.
Tak slovem Duše pisatelé nemysleli jako celého člověka ale jako život. Protože se člověk ožil díky Duchu skrze duši, se duše stává živou, tak se stal člověk živou duší, ve skutečnosti duše není člověk, jelikož je jen život.
VRO ti zmatl a mate stále, on bere doslova a duši pasoval na celém člověku, tím chtěl potvrdit, že duše již dál nežije.
Bez duše by se člověk nestal živým, jelikož Duch potřebuje duši jako prostředek, aby člověka ožil a ne že člověk se stal živou duší díky vdechnutému Duchu do jeho chřípí bez duše, tohoto prostředku.
Bůh stvořil vše jen skrze Svého syna, jinak nejde, jelikož Syn pochází od Otce dávající život a DS. Čili Duch svatý a Život (duše) nerozlučně spjat, tak Bůh Otec a Bůh Syn jeden Bůh jeden Jahve pops. na mnoha místech v Bibli např. při aktu stvoření nebo co psal ap.Pavel v Žid.1:10-12 o Synu jako JHVH. A přece každý je jiný, má svou osobnost.
Řekněme, strom má duši, jelikož vydává ovoce. Nevydá-li ovoce, pozbyl duši. Tohle mluvíme o hmotě, o duchu lze totéž, proto vzniká jakýsi zmatek mezi slovem duch a duše.
Podívej se, Bůh má duši (život), protože je Sám Život, a je Duch, taktéž všichni duchové mají duši. Duch je duchovní tělo, kdežto duše (život) existuje díky Duchu svatému. Pokud duše zhřeší, Bůh odejme Svého ducha a duše zaniká čili schraňována, přestane existovat nebo Bůh hodí do gehenny navždy od Něho oddělena. Tam by byly duše (mrtvé v Božích očích majíc mrtvého ducha v duchovních tělech).

Sponsored content